Jakub Šimák
Švýcarsko, Spojené státy americké a Kajmanské ostrovy jsou země, které podle mezinárodní nevládní organizace Tax Justice Network celosvětově nejvíce přispívají k utajování finančních informací. Tyto státy figurují na prvních třech příčkách žebříčku Financial Secrecy Index, který organizace každoročně publikuje, a jenž porovnává národní legislativy podle míry netransparentnosti poskytovaných finančních informací a počtu a aktivit společností registrovaných v daňových rájích. Finanční netransparentnost podstatně usnadňuje páchání finančních zločinů i nezákonné finanční toky včetně praní peněz, korupce či odklánění daní. Česká republika zaujala v žebříčku poměrně slušné 70. místo po boku Finska, Islandu a Dominikánské republiky.
Největší světové banky, advokátní kanceláře a účetní firmy v podstatě pomohly vytvořit globální byznys z toho, jak svým klientům navrhnout a prodat řešení, které by tajilo jejich reálnou finanční situaci a transakce. Od 80. let, kdy můžeme hovořit o globalizaci v oblasti finančnictví, pak na „trh” vstoupily i národní státy, které postupně upravovaly své jurisdikce, aby vyšly vstříc těmto klientům. Problémem je, že svět daňových rájů korumpuje a pokřivuje globální trh a investice směrem, který nemá nic společného s větší efektivitou. Naopak. Netransparentnost má v sobě potenciál zločinnosti, odsává bohatství na úkor většinové společnosti, přispívá k větší nerovnosti mezi lidmi, negativně ovlivňuje politiku na národní i globální úrovni. Problém se týká nejen bohatých, ale i chudých států. Tamní kapitál totiž putuje do zahraničních daňových rájů namísto toho, aby pomáhal místním vymanit se z chudoby. Tyto státy se pak spoléhají na zahraniční rozvojové programy.
O jakých finančních objemech tu vlastně mluvíme? Dle odhadů Tax Justice Network je v daňových rájích odkloněno 21-32 bilionů amerických dolarů (tedy přibližně 430-654 bilionů korun, názorněji – 430.000.000.000.000,- až 654.000.000.000.000,- Kč), které nejsou buďto vůbec zdaněny, nebo jen velmi střídmě. Skryté mezinárodní finanční operace pak každoročně dosahují hodnoty 1-1,6 bilionu dolarů (20-33 bilionů korun), což ochuzuje globální zahraniční rozvojovou pomoc chudším státům o 135 miliard dolarů ročně (2,8 bilionů korun). Jen Afrika od 70. let ztratila kvůli odlivu tamního kapitálu do daňových rájů zhruba 1 bilion dolarů (20 bilionů korun), což by více než pětkrát pokrylo její současné zahraniční dluhy, které čítají 200 miliard dolarů (4 biliony korun). Z tohoto pohledu je Afrika největším světovým finančním věřitelem, jejíž majetek je však v rukou bohaté světové elity, skrytý pod rouškou finančního tajemství. Zatímco zahraniční dluh afrických zemí vězí na bedrech místních zbídačených společností. Tímto neduhem však trpí i země podstatně blíže Česku – ekonomiky Řecka, Portugalska či Itálie byly sraženy na kolena částečně kvůli daňovým únikům a okrádání států, které trvalo po několik dekád.
Výsledky výzkumu organizace Tax Justice Network vyvracejí zažitý stereotyp, že státy, které finanční informace tají nejvíce, jsou malé, palmami poseté ostrovy v Karibiku, jak se mnozí domnívají. Jsou jimi naopak jedny z největších a nejbohatších států světa. Ty jsou totiž nejčastějšími příjemci nebo prostředníky utajovaných finančních operací. To vysvětluje, proč světoví lídři dosud nebyli příliš motivovaní se tímto problémem zabývat.
Analýza Tax Justice Network nicméně ukazuje, že poslední dobou se situace začala zlepšovat. Finanční a následná ekonomická krize, které udeřily zhruba před deseti lety, spolu s odhaleními a důkazy, které stále častěji přinášejí nevládní organizace a média, vytvořily příhodné politické podmínky. Světoví politici byli nuceni se daňovými ráji a finanční netransparentností začít vážně zabývat – poprvé od roku 2009, kdy Tax Justice Network začala Financial Secrecy Index publikovat. V loňském roce tak země skupiny G20 a OECD iniciovaly vznik mechanismu globální výměny informací o přeshraničních peněžních tocích – daňových poplatníků i zločinců. Systém má však zatím spoustu děr a například pověstné švýcarské bankovní tajemství zatím nikdo nezrušil.
Tax Justice Network nabízí údajně jediné realistické řešení problému – zabývat se přímo jeho příčinami. Tedy pořádně si posvítit na daňové ráje a globální trh, který je vytváří a udržuje v chodu. Prvním krokem je zaměřit se na legislativy států, které odliv financí do daňových rájů umožňují.