Co mají společného ruský vrtulník Ka-52, řízená střela Ch-101 a bezpilotní letouny? Fungují díky západním čipům, které pocházejí od stejných zahraničních výrobců, a část z nich je navíc zastaralá. Říká to nová zpráva z dílny britské vyšetřovací organizace Conflict Armament Research (CAR), jež sleduje dodávky zbraní, střeliva a dalšího vojenského materiálu do oblastí zasažených konflikty.
K dnešnímu dni CAR identifikovala 144 zahraničních výrobců více než 650 součástek používaných k výrobě ruských zbraní. Mnohé součástky byly vyrobeny po roce 2014, tedy poté, co Rusko zabralo Krym a na východní Ukrajině vypukl ozbrojený konflikt. Evropská unie a Spojené státy tehdy uvalily na Rusko první ekonomické a technologické sankce. Některé komponenty byly vyrobeny dokonce až v roce 2021.
„Zjistili jsme, že Rusko nadále využívá stejné součástky pro různé zbraně, včetně jejich nejnovějších řízených střel a bitevních vrtulníků, což nás překvapilo. Ruské naváděné zbraně jsou plné západních a asijských technologií. Většina počítačových čipů, které jsme identifikovali, byla vyrobena západními zeměmi po roce 2014,“ shrnul zjištění analytik skupiny Damien Spleeters, jenž se na zprávě od CAR podílel.
Závěry tohoto dokumentu tak mimo jiné vyvracejí i tvrzení Moskvy o tom, že Rusko má soběstačný zbrojní průmysl. Podrobný rozbor CAR totiž ukazuje pravý opak – ruská armáda je zcela závislá na dodávkách od asijských, evropských a amerických společností. Z toho vyplývá jednoduchý závěr. „Důslednější uplatnění stávajících nebo nových opatření by Rusku mohlo zabránit v tom, aby získalo další součástky a pokračovalo ve výrobě zbraní,“ konstatuje zpráva. Organizace oznámila, že také pracuje na sledování dodavatelských řetězců, seznam výrobců, jejichž součástky jsou v Rusku využívány, ovšem nezveřejnila.
Ani krok bez západních čipů
Na to, že část součástek Rusko pořád získává i navzdory sankcím a exportnímu embargu, upozornil už před měsícem i britský ústav Royal United Service Institute (RUSI), analytické středisko zaměřené na výzkum obrany. Tým tamních expertů provedl rozbor 27 nejmodernějších ruských vojenských systémů ukořistěných či nalezených Ukrajinci.
Po prostudování materiálu dospěli experti k závěru, že nejnovější ruské zbraně a technika obsahují více než 450 součástek dovážených hlavně z USA, ale i z Japonska, Tchaj-wanu, Jižní Koreje a evropských zemí. Tyto komponenty se používají v raketách Iskander a Tornado-S a v dalších druzích munice, v bezpilotních letounech či v prostředcích pro komunikaci a radioelektronický boj.
Vyšetřováním se rovněž zjistilo, že součástí mnoha zbraní jsou i běžné západní počítačové čipy a další díly, které se obvykle vyskytují ve spotřební elektronice. Jsou snadno dostupné a v mnoha případech nepodléhají na rozdíl od špičkových technologických komponentů přísným exportním omezením.
Z mikrovlnky do rakety
Profesor elektrotechniky z Cambridgeské univerzity Gehan Amaratunga přezkoumal seznam více než 600 západních součástek, jež vyšetřovatelé RUSI a Reuters dali dohromady. „Jsou to většinou standardní součástky, které jsou datované a najdeme je i v mnoha průmyslových elektronických systémech. Jako takové to nejsou žádné speciální vojenské produkty. Všechny lze použít jak pro civilní, tak i vojenské účely,“ konstatoval.
Podle novinářů z Reuters k dodavatelům těchto komponentů patří především neautorizovaní dovozci, ale i etablovaní západní výrobci. Přezkoumání ruských celních záznamů provedené agenturou Reuters odhalilo více než 15 000 zásilek západních elektronických součástek, které dorazily do Ruska od únorového začátku invaze na Ukrajinu až do konce května. Mezi výrobce patřili například firmy AMD, Analog Devices, Infineon, Intel a Texas Instruments.
Většina výše uvedených západních společností se k dodávkám čipů do Ruska konkrétně nevyjádřila. „Naše firma považuje tuto záležitost za velmi znepokojující. Zahájili jsme důkladnou kontrolu dat, abychom identifikovali potenciální problémy,“ zní vyjádření AMD i dalších zmíněných společností.
Samostatným předmětem ruského zájmu jsou takzvané programovatelné čipy, jež lze rychle přeprogramovat, aby provedly jakýkoli nový nezbytný úkol. „Můžete si koupit pračku, vyndat obvod FPGA a dát ho do rakety. Je to jednoduché,“ řekl novinářům z Reuters Daniel Nenni, zkušený odborník na polovodiče a spoluautor knihy o obvodech FPGA.
Jak a kudy do Ruska
Proces dovozu se zjednodušil i díky novému ruskému zákonu o paralelním importu, který tamní vláda schválila na jaře. Jde o zboží chráněné ochrannou známkou, u nějž majitel této známky nedal souhlas k exportu například kvůli sankcím, a jeho výrobky se proto nakupují jinde nebo jinak než přes oficiálního distributora. Že to funguje, ukázal tým Reuters na jednom moskevském prodejci, jenž i v minulosti nabízel čipy a další výrobky západních technologických společností. „Pozor, pracujeme v normálním režimu. Naše sklady jsou připraveny dodat zboží, na něž se vztahují sankce EU a USA, klientům z Ruské federace. Vybavení je dovezeno do země legálně díky novému zákonu o paralelním importu,“ oznamují webové stránky tohoto distributora.
Další z možností, jak navzdory sankcím dostat západní technologii do Ruska, byl před přijetím zákona o paralelním importu nákup prostřednictvím třetí strany a pašování. Mezinárodní síť investigativních novinářů OCCRP ve spolupráci s deníkem Novaja Gazeta, jehož práci nedávno ruské úřady ukončily, popsala případ megapračky peněz z ruského státního rozpočtu, za které byly mimo jiné nakoupeny polovodiče pro ruský zbrojní průmysl skrze americkou firmu Trident International Corp, vlastněnou naturalizovaným občanem USA s ruskými kořeny Pavlem Semjonovičem Fliderem. Ve schématu, jež Flider k pašování zboží do Ruska využíval, figuroval podle zjištění redakce Českého centra pro investigativní žurnalistiku i převod 197 500 dolarů (v přepočtu skoro pět milionů korun) z české PPF banky.
Redakci se nakonec nepodařilo dopátrat, u koho tyto peníze skončily. „Bankovní regulace a legislativa ČR i EU zakazuje finančním institucím zveřejňovat informace o konkrétních transakcích nebo jejich klientech. Současně platí, že PPF banka striktně dodržuje pravidla pro předcházení zneužívání finančního systému k legalizaci výnosů z trestné činnosti, tzv. praní špinavých peněz, a financování terorismu. Banka se těmito pravidly – známými pod zkratkou AML – důsledně řídí při provádění veškerých bankovních operací,“ vyjádřil se ředitel komunikace skupiny PPF Leoš Rousek k podezřelé transakci z minulosti.