„Ruská banka“ v Budapešti: Český zájem v limbu

Česko dodnes neposvětilo přesun Mezinárodní investiční banky (MIB) z Moskvy do Budapešti. Vláda s ním sice předběžně souhlasila, v Senátu se ale loni na podzim ratifikace této změny zasekla. Senátoři totiž využili příležitost a místo odsouhlasení vládního materiálu chtěli kabinetu uložit, aby začal pracovat na našem odchodu z MIB. „Vláda se zalekla a papír s žádostí o ratifikaci si vzala zpátky,“ říká senátor Pavel Fischer, předseda výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Uplynul skoro rok, ale vláda do Senátu materiál znovu neposlala. „Co tam nad tím dělají, nevím,“ říká Pavel Fischer, který v roce 2017 neúspěšně kandidoval na prezidenta, působil jako poradce bývalého prezidenta Václava Havla a také jako velvyslanec v Monaku a ve Francii. „Každopádně je to v rozporu s pravidly parlamentní kontroly, považuji to za hrubé selhání této vlády.”

Zhruba před rokem vámi vedený senátní zahraniční a bezpečnostní výbor doporučil, aby Česko vystoupilo z Mezinárodní investiční banky. Tehdy jste řekl: „Mezinárodní investiční banka je pozůstatek z dob socialismu a RVHP, dnes slouží především Ruské federaci. Nevidím důvod, proč bychom měli zůstávat jejími členy, není to pro Českou republiku výhodné. MIB je navíc rizikem z hlediska bezpečnosti. Je proto nejvyšší čas připravovat odchod.“ Od té doby se ale o vystoupení Česka z MIB nemluvilo, vzala vláda vaše doporučení vůbec vážně?

Začnu zeširoka. Když se mění mezinárodní dohody, Senát má za úkol dávat k tomu doporučení v rámci ratifikačního procesu. Parlamentní kontrola důležitých smluv spočívá i v tom, že vláda nám přichází vysvětlit, proč nějaká smlouva má být uzavřena, prodloužena nebo změněna. V případě MIB nám vláda poslala žádost, abychom schválili přesun této banky z Moskvy do Budapešti. Česko je jedním z jejích akcionářů a podle stanov MIB musí s podstatnými změnami, mezi které změna sídla patří, souhlasit všichni akcionáři. Vláda se stěhováním banky předběžně souhlasila, neboť předpokládala, že v Senátu nebude v tomto směru žádný problém.

Jenže problém nastal?

V Senátu jsme nad tím seděli a kolegové začali říkat, počkejte, s touhle bankou je to nějaké zvláštní. Členové mnou vedeného výboru měli řadu otázek, náměstkyně ministryně financí paní Lenka Dupáková (v Radě guvernérů MIB zastupuje ministryni financí Alenu Schillerovou, pozn. red.) nám na ně nebyla schopna odpovědět. Proto jsme se rozhodli, že projednávání přerušíme. Žádost vlády o ratifikaci projednával jako garanční také senátní hospodářský výbor, ten navázal na naše otázky. Dokonce jsme uspořádali společné sezení obou výborů, na které jsme pozvali řadu hostů. Paní náměstkyně Dupáková si přivedla místopředsedu představenstva MIB Jozefa Kollára (zastupuje Slovensko, Česko v představenstvu žádného zástupce nemá, pozn. red.). Některé senátory rozladilo, že mluvil dlouho, jako by nás chtěl přesvědčit, že dělá důležitou práci, na nás však velký dojem neudělal. Byl tady také insolvenční správce Pilsen Steel Jaroslav Brož (plzeňským hutím Pilsen Steel poskytla MIB úvěry ve výši 50 milionů eur, které zmizely, a krátce nato hutě skončily v insolvenci, pozn. red.), byla tu i zástupkyně odborů Pilsen Steel Ivanka Smolková.

Zdroj: archiv Pavla Fischera

Co jste se dozvěděli?

Zjistili jsme, že banka má asi velikost kampeličky, to znamená velmi malý základní kapitál. A že jsme členy instituce, jež o sobě vydává zprávy, jak je všechno v pořádku, ale když jsme se podívali na jeden konkrétní obchodní případ hutí Pilsen Steel, bylo tam všechno špatně. Zatímco nám paní náměstkyně Dupáková tvrdila, že ta operace zachránila pracovní místa na dva roky, odborářka Smolková řekla žádné peníze od MIB jsme ve firmě Pilsen Steel neviděli a většina zaměstnanců přišla o práci. Dozvěděli jsme se také, že úvěry garantovala ruská státní Vněšekonombank, která je na sankčním seznamu EU. Než jsme proto projednávání MIB posunuli na plénum, náš výbor připravil usnesení, v němž jsme vyzvali vládu, aby z MIB odešla.

Plénum Senátu mělo o vládním materiálu, tedy o posvěcení přesunu MIB z Moskvy do Budapešti, stejně jako o usnesení vašeho výboru, aby vláda „připravila kroky nezbytné pro vystoupení z MIB“, hlasovat loni na konci října. Žádný bod týkající se MIB ale na programu Senátu nebyl. Jak je to možné?

Vláda najednou řekla prr a tu ratifikaci, která nám náleží, vzala zpátky – říká se tomu zpětvzetí – a už jsme materiál o MIB neviděli. Do té doby jsem netušil, že nějaké zpětvzetí existuje. Ten dokument o přesunu sídla MIB není ratifikován, je v jakémsi limbu. Není platný, ale není ani neschválený. My jsme ho schválit nechtěli.

Co by se dělo dál, pokud by Senát neschválil přesun MIB z Moskvy do Budapešti a naopak vládě uložil, aby začala pracovat na vystoupení z této instituce?

Vláda odsouhlasila něco, k čemu neměla mandát – a to je vážná věc. Když měníte sídlo, měníte smlouvu. A my jsme si na základě téhle chystané změny uvědomili, že Česko je součástí instituce, která říká, že pomáhá a zachraňuje pracovní místa a pak slyšíme, že nezachraňuje. Ministerstvo financí tvrdí, že je výhodné tam sedět a pak vidíme, že ta instituce porušuje sankční režim Evropské unie vůči Rusku. To znamená, že sedíme na dvou židlích. Jako členové EU máme ve chvíli, kdy se něco děje, všichni držet za jeden provaz, dodržovat sankce. Zároveň jsme však součástí instituce, která si na své webové stránky dokonce dala jako hlavní výhodu, že není pod sankčním režimem. Což je schizofrenie.

Jak to, že MIB není pod sankčním režimem?

Není to banka, je to vlastně mezinárodní instituce. Její zaměstnanci mají diplomatickou imunitu, to znamená, že kdyby mezi nimi byl někdo, kdo má nějaké nečisté úmysly, nic o něm nezjistíme, protože má krytí. A zároveň to slouží k překračování sankčního režimu. Naše vláda je zkrátka součástí něčeho, co je v rozporu se základními zájmy Česka. Přesněji řečeno, abychom vůči Rusku, které se nejen k nám chová nepřátelsky, táhli s ostatními za jeden provaz.

Pomozte nám bojovat proti organizovanému zločinu a korupci.

Staňte se naším podporovatelem a pomozte nám přinášet více důležitých kauz.