„Ruská banka“ v Budapešti: Pochybné česko-slovenské úvěry

První půjčky, které Mezinárodní investiční banka (MIB) poskytla firmám v Česku a na Slovensku, nebyly právě vydařené. Plzeňské hutě a kovárny Pilsen Steel, ovládané ruskou státní bankou Vněšekonombank, vyhlásily krátce po masivní finanční injekci ve výši dohromady 50 milionů eur (1 miliarda a 300 milionů korun) bankrot. Několik set zaměstnanců Pilsen Steel bylo v průběhu insolvenčního řízení propuštěno. Tento týden byl dokončen prodej firmy, jejím novým vlastníkem se stala korporace Max Aicher Pilsen z holdingu Max Aicher. Také developerský projekt v centru Bratislavy, na který MIB půjčila neznámé firmě Dixia Sollaris přes devět milionů eur, zkrachoval. Budova navíc skončila v rukou Mariana Kočnera, momentálně souzeného kvůli podezření, že si objednal vraždu investigativního novináře Jána Kuciaka.

Trojský kůň

„V jistém smyslu znamená tento projekt průlom,“ chválil předseda MIB Nikolaj Kosov v roce 2016 úvěr, jenž měl pomoci Pilsen Steel. „Nejen proto, že jde o největší úvěr, ale také proto, že je to poprvé, kdy obnovená banka poskytla úvěr českému příjemci.“

Banka, která kdysi sloužila k financování investic bloku socialistických zemí, se po letech spánku tehdy probírala k novému životu. Do zmíněného „průlomu“ v Česku poskytovala jen záruky za úvěry u jiných institucí, nikoli přímo úvěry. Česká vláda také zvažovala, zda má země zůstat – s Ruskem, Maďarskem, Slovenskem, Bulharskem, Rumunskem, Kubou, Vietnamem a Mongolskem – akcionářem MIB, nebo ji opustit. Ministerstvo financí si v roce 2014 v tomto smyslu nechalo udělat analýzu. Závěr zněl zůstat, avšak pod podmínkou, že MIB tu bude aktivnější.

Probouzející se instituce ale přitáhla větší pozornost až v roce 2019, kdy začala přesouvat svou centrálu z Moskvy do Budapešti. Maďarská socialistická europoslankyně Zita Gurmaiová to okomentovala slovy, že MIB bude „Putinův trojský kůň“ ve středu Evropy. Členské státy MIB totiž předtím odhlasovaly změnu stanov a banka tím získala výsady, na jaké běžné bankovní domy nemohou ani pomyslet. Například že nejen její vedení a manažeři, ale i řadoví zaměstnanci, jejich rodinní příslušníci, a dokonce i jejich hosté, jsou chráněni diplomatickou imunitou.

Obavy nevyvolávaly pouze neobvyklé výhody zaměstnanců MIB, které jsou jako ušité pro špionážní činnost, ale i ruský ředitel banky a další vlivní lidé s minulostí agentů KGB patřící k nejužšímu kruhu přátel Vladimira Putina. Vzhledem k největšímu podílu akcií má v Mezinárodní investiční bance hlavní slovo Rusko.

 

Pouze 0,2 % lidí, kteří čtou naše kauzy, nás finančně podpoří.

Přidejte se k nám a pomozte nám bojovat proti organizovanému zločinu a korupci.

Areál plzeňských hutí a kováren Pilsen Steel, autor: investigace.cz

Ačkoli to na první pohled vypadalo, že „průlomovým“ úvěrem ve prospěch Pilsen Steel banka vyslyšela české požadavky na větší aktivitu vůči naší zemi, ve skutečnosti i v plzeňské firmě mělo Rusko hlavní slovo. Pilsen Steel totiž nebyla v českých rukou, vlastnila ji ruská státní Vněšekonombank.

Pilsen Steel měla v době poskytnutí úvěru za sebou už jeden bankrot, v roce 2014 po něm začínala nanovo, bez dluhů. Navzdory více než miliardové injekci v roce 2016 vyhlásila krátce na to, v roce 2019, bankrot znovu, s dluhy kolem devíti miliard korun.

Popřená pohledávka

MIB se sice hlasitě chlubila úvěrem pro plzeňské hutě a kovárny, peníze však neposkytla přímo Pilsen Steel, ale firmě Pilsen Toll (také vlastněné Vněšekonombankou, respektive její dceřinou společností VEB Kapital). Pilsen Toll prováděla pro Pilsen Steel takzvaný tolling, to znamená, že jednala se zákazníky, domlouvala zakázky, nakupovala suroviny, sháněla peníze.

Podle odborníků z TARPAN Partners, které si najal insolvenční správce Pilsen Steel Jaroslav Brož, byla právě činnost Pilsen Toll příčinou bankrotu. Běžný tolling totiž vypadá tak, že tollingová firma hradí výrobci náklady jeho produkce plus předem danou přirážku. Jenže Pilsen Toll podle zmíněných odborníků s Pilsen Steel „obchodovala za ceny, jež nepostačovaly ani k úhradě provozu, natož k tvorbě alespoň minimálního zisku“. Továrna vyráběla jen proto, že „chybějící část férové odměny“ Pilsen Toll dotovala půjčkami. Právě ty se staly významnou součástí dluhů, které hutě a kovárny přivedly k úpadku.

Insolvenční správce Brož MIB kritizoval, že za takové situace vůbec poskytla úvěr. „Předpokládám, že jakožto regulovaná a profesionální instituce si MIB musela učinit podrobnou analýzu ekonomické situace,“ konstatoval. „Z takové analýzy muselo nutně vyplynout, že provoz dlužníka je ztrátový a tím jde o velmi rizikové financování.“ Celou pohledávku MIB proto správce Brož popřel.

Jan Chalupa z Tarpan Partners (vlevo) během tiskové konference s konkurzním správcem Jaroslavem Brožem (vpravo), foto: Lukáš Nechvátal

Pilsen Steel prodal insolvenční správce bez dražby vybranému zájemci. Loni v prosinci ho věřitelský výbor pověřil, aby s tímto zájemcem zahájil jednání směřující k realizaci prodeje. V médiích se objevilo, že kupcem je německá skupina Max Aicher podnikající ve výrobě oceli, nemovitostech a v ekologii. Správce Brož se k této informaci ale dlouho nechtěl vyjádřit. „Zavázal jsem se k mlčenlivosti,“ odpovídal na několik dotazů investigace.cz, „teprve až bude transakce dokončena, zveřejníme, kdo je nový vlastník. Tak je nastavena transakční dokumentace, schválil to věřitelský výbor i soud.“ Neověřenou informaci z médií potvrdil správce Brož až 30. června na tiskové konferenci. Novým vlastníkem Pilsen Steel je od 1. července německá skupina Max Aicher, respektive její česká pobočka Max Aicher Pilsen, s. r. o. Spolu s podnikem koupila i přibližně čtyřicet zaměstnanců, zbylých téměř 500 na začátku roku insolvenční správce propustil. K budoucnosti Pilsen Steel se správce Jaroslav Brož odmítl vyjádřit. Nechtěl prozradit ani to, za kolik Pilsen Steel společnosti Max Aicher Pilsen prodal: „Dohodli jsme se, že výši kupní ceny nebudeme v tuto chvíli komunikovat ven. Ta nabídka byla nejvýhodnější a nejvyšší, jakou insolvenční správce obdržel.“

  • Co je holding Max Aicher?
Korporace Max Aicher Pilsen s.r.o. je společností spadající do holdingu Max Aicher. Max Aicher je šestaosmdesátiletý podnikatel z Německa, vystudovaný inženýr. Skupina Max Aicher je rodinnou firmou, založenou už v roce 1924 ve Freilassingu v jižním Německu, jejíž obrat se nyní pohybuje kolem 1 miliardy eur ročně. Skupina je činná v oblastech ocelářství, životního prostředí, stavebnictví, nemovitostí a turistiky a řadí se mj. k největším nezávislým ocelářským podnikům v Evropě. Kromě České republiky vlastní skupina továrny v Maďarsku, Rumunsku, Slovinsku a Kanadě. V České republice má skupina Max Aicher dlouholeté podnikatelské aktivity – železárny Annahutte v Prostějově již od roku 1993, a k tomu podnikatelské aktivity v odpadním průmyslu a také v logistice v Plzni. Společnost Max Aicher Pilsen s.r.o. byla založena 5. června 2019 v Plzni a její činností je podle obchodního rejstříku pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Za firmu může jednat buď samostatně Max Aicher, majitel celé korporace, nebo s jistými omezeními dva jednatelé – německý občan Robert Hendik Pohl a Čech Lukáš Kučera.

Jasné není ani to, kolik peněz se MIB z více než miliardového úvěru ve prospěch Pilsen Steel vrátilo. Z dokumentů v insolvenčním rejstříku lze vyčíst, že MIB svou pohledávku postoupila VEB Kapital, dceři Vněšekonombank. Za jakých podmínek se tak stalo, zda ji postoupila za plnou cenu či třeba za korunu, se však z rejstříku už nedozvíme. Ministerstvo financí, které Česko zastupuje v MIB, je přesvědčeno, že banka netratila. „Na úvěr byla poskytnuta stoprocentní záruka VEB Kapital,“ píše Zdeněk Vojtěch z odboru vnějších vztahů a komunikace ministerstva financí. „Prostředky byly ze strany VEB Kapital splaceny. Není tedy pravda, že by MIB (či přeneseně ČR) o prostředky přišla.“

Na doplňující otázku, zda má ministerstvo financí nějaký důkaz o tom, že VEB Kapital skutečně MIB uhradil celou částku úvěru, mluvčí Vojtěch odpovídá: „Dotaz míří na běžný provoz banky, se kterým takto do hloubky nejsou a ani nemohou být akcionáři obeznámeni. MIB, stejně jako jakákoli jiná instituce, funguje jako samostatný právní subjekt a jako takový vystupovala i v rámci insolvenčního řízení. Jelikož ministerstvo financí bylo stranou tohoto řízení, podrobnostmi z řízení nedisponuje. Doporučujeme proto se v této záležitosti obrátit přímo na MIB.“ Tiskové oddělení MIB nám na zaslané otázky do uzávěrky článku neodpovědelo.

Každopádně ale ministerstvo financí MIB v době, kdy uvažovala o úvěru, varovalo. „Ministerstvo financí banku upozornilo na nepříznivou ekonomickou situaci společnosti Pilsen Steel,“ píše Zdeněk Vojtěch. Banka finanční instituci oslovila s dotazem, zda jsou známy skutečnosti, které by MIB bránily v poskytnutí úvěru společnosti Pilsen Toll. „Otázka možného zapojení MIB byla konzultována s ministerstvem průmyslu a obchodu i s finančním analytickým úřadem, který dohlíží mimo jiné na dodržování mezinárodních sankcí,“ dodává Vojtěch. 

Schůzka s Kočnerem

V úvahách o tom, zda zůstat akcionářem MIB, nebo z ní vystoupit, nebylo Česko výjimkou. Podle zdroje blízkého MIB se podobnými myšlenkami v roce 2010 zabývalo i Slovensko. Právě v tomto roce tu MIB podpořila více než devíti miliony eur (cca 234 milionů korun) developerský projekt, budovu v centru Bratislavy. Úvěr získala do té doby neznámá firma Dixia Sollaris. Její jednatel Roman Čerepkai měl ale vazby na politické špičky bývalé vlády. Převzal totiž místo ve firmě R. F. Development po manželce expremiéra Roberta Fica Svetlaně Ficové. Čerepkai na otázku, zda mu politické konexe pomohly získat úvěr od banky, v níž mělo slovenské ministerstvo financí svého zástupce, neodpověděl.

Půjčku firma Dixia Sollaris sice nikdy nezačala splácet, stihla však budovu pronajmout podnikateli Marianu Kočnerovi, jenž je dnes obžalovaný z objednávky vraždy novináře Jána Kuciaka. Pronájem nemovitosti, do které ruská banka investovala, byl pro Kočnera mimořádně výhodný.

V roce 2014 se MIB rozhodla, že problémy s nesplaceným úvěrem vyřeší. Plánovala vydávat dluhopisy a špatný úvěr jí zhoršoval finanční výsledky. Převzala proto kontrolu nad společností Dixia Sollaris, která jí dlužila, a s ní i novou moderní budovu v Bratislavě.

Na nahrávce, kterou si Marian Kočner tajně pořídil ze setkání se slovenským zástupcem MIB, se dohadují, co s prostorem, jejž si podnikatel v budově pronajal. Problém měl řešit na Slovensku sám šéf ruské banky Nikolaj Kosov. Z nahrávky se zdá, že Kočner a zástupce MIB se ohledně budovy dohodli. Kočner měl zájem ji koupit a ruská banka uvažovala o prodeji. Jenže v roce 2015 zástupce MIB píše Kočnerovi zprávu, že si budovu v centru Bratislavy chtějí ponechat, jelikož se ruská banka rozhodla, že tam bude mít „full operated“ pobočku.

Nakonec MIB ale o budovu přišla, Kočner se k ní dostal nestandardním způsobem. Jeho komunikace, kterou při vyšetřování vraždy rozšifrovala policie a k níž má investigace.cz přístup díky projektu Kočnerova knižnica, ukazuje, že při tom mohl ovlivňovat rozhodnutí soudu. Ti totiž poslali firmu Dixia Sollaris do konkurzu, přestože ruská banka jako vlastník předložila plán na ozdravení této společnosti. 

Budovu v konkurzu Kočner odkoupil jen za 6,2 milionu eur (cca 157 milionů korun), ačkoli znalecký posudek říkal, že hodnota nemovitosti je vyšší o dva miliony eur. Ruská banka chtěla podniknout další právní kroky. „Nucené prohlášení konkursu a následný prodej budovy způsobil bance rozsáhlé škody,“ zhodnotil případ Kirill Maslennikov z banky. Dodal, že rozhodnutí o úpadku, přímé zapojení Kočnera do procesu prodeje s jedinou nabídkou, zapojení konkurzního správce i další okolnosti přesunu vlastnictví budovy vyvolávají řadu otázek, které „musí být důsledně vyšetřeny příslušnými orgány“.

Autoři článku: Hana Čápová, Lukáš Nechvátal (investigace.cz) s přispěním Zuzany Petkové

Autor úvodní grafiky: Lenka Matoušková

Tento text vznikl za podpory mezinárodního investigativního projektu GACC (The Global Anti-Corruption Consortium) zaměřeného na země Visegradu. Na projektu spolupracují Átlátszo a Direkt36 z Maďarska, polská Fundacja ReporterówInvestigatívne centrum Jána Kuciaka ze Slovenska a česká investigace.cz.