„Ruská banka“ v Budapešti: Pochybné česko-slovenské úvěry

Ačkoli to na první pohled vypadalo, že „průlomovým“ úvěrem ve prospěch Pilsen Steel banka vyslyšela české požadavky na větší aktivitu vůči naší zemi, ve skutečnosti i v plzeňské firmě mělo Rusko hlavní slovo. Pilsen Steel totiž nebyla v českých rukou, vlastnila ji ruská státní Vněšekonombank.

Pilsen Steel měla v době poskytnutí úvěru za sebou už jeden bankrot, v roce 2014 po něm začínala nanovo, bez dluhů. Navzdory více než miliardové injekci v roce 2016 vyhlásila krátce na to, v roce 2019, bankrot znovu, s dluhy kolem devíti miliard korun.

Popřená pohledávka

MIB se sice hlasitě chlubila úvěrem pro plzeňské hutě a kovárny, peníze však neposkytla přímo Pilsen Steel, ale firmě Pilsen Toll (také vlastněné Vněšekonombankou, respektive její dceřinou společností VEB Kapital). Pilsen Toll prováděla pro Pilsen Steel takzvaný tolling, to znamená, že jednala se zákazníky, domlouvala zakázky, nakupovala suroviny, sháněla peníze.

Podle odborníků z TARPAN Partners, které si najal insolvenční správce Pilsen Steel Jaroslav Brož, byla právě činnost Pilsen Toll příčinou bankrotu. Běžný tolling totiž vypadá tak, že tollingová firma hradí výrobci náklady jeho produkce plus předem danou přirážku. Jenže Pilsen Toll podle zmíněných odborníků s Pilsen Steel „obchodovala za ceny, jež nepostačovaly ani k úhradě provozu, natož k tvorbě alespoň minimálního zisku“. Továrna vyráběla jen proto, že „chybějící část férové odměny“ Pilsen Toll dotovala půjčkami. Právě ty se staly významnou součástí dluhů, které hutě a kovárny přivedly k úpadku.

Insolvenční správce Brož MIB kritizoval, že za takové situace vůbec poskytla úvěr. „Předpokládám, že jakožto regulovaná a profesionální instituce si MIB musela učinit podrobnou analýzu ekonomické situace,“ konstatoval. „Z takové analýzy muselo nutně vyplynout, že provoz dlužníka je ztrátový a tím jde o velmi rizikové financování.“ Celou pohledávku MIB proto správce Brož popřel.

Pilsen Steel prodal insolvenční správce bez dražby vybranému zájemci. Loni v prosinci ho věřitelský výbor pověřil, aby s tímto zájemcem zahájil jednání směřující k realizaci prodeje. V médiích se objevilo, že kupcem je německá skupina Max Aicher podnikající ve výrobě oceli, nemovitostech a v ekologii. Správce Brož se k této informaci ale dlouho nechtěl vyjádřit. „Zavázal jsem se k mlčenlivosti,“ odpovídal na několik dotazů investigace.cz, „teprve až bude transakce dokončena, zveřejníme, kdo je nový vlastník. Tak je nastavena transakční dokumentace, schválil to věřitelský výbor i soud.“ Neověřenou informaci z médií potvrdil správce Brož až 30. června na tiskové konferenci. Novým vlastníkem Pilsen Steel je od 1. července německá skupina Max Aicher, respektive její česká pobočka Max Aicher Pilsen, s. r. o. Spolu s podnikem koupila i přibližně čtyřicet zaměstnanců, zbylých téměř 500 na začátku roku insolvenční správce propustil. K budoucnosti Pilsen Steel se správce Jaroslav Brož odmítl vyjádřit. Nechtěl prozradit ani to, za kolik Pilsen Steel společnosti Max Aicher Pilsen prodal: „Dohodli jsme se, že výši kupní ceny nebudeme v tuto chvíli komunikovat ven. Ta nabídka byla nejvýhodnější a nejvyšší, jakou insolvenční správce obdržel.“

Jasné není ani to, kolik peněz se MIB z více než miliardového úvěru ve prospěch Pilsen Steel vrátilo. Z dokumentů v insolvenčním rejstříku lze vyčíst, že MIB svou pohledávku postoupila VEB Kapital, dceři Vněšekonombank. Za jakých podmínek se tak stalo, zda ji postoupila za plnou cenu či třeba za korunu, se však z rejstříku už nedozvíme. Ministerstvo financí, které Česko zastupuje v MIB, je přesvědčeno, že banka netratila. „Na úvěr byla poskytnuta stoprocentní záruka VEB Kapital,“ píše Zdeněk Vojtěch z odboru vnějších vztahů a komunikace ministerstva financí. „Prostředky byly ze strany VEB Kapital splaceny. Není tedy pravda, že by MIB (či přeneseně ČR) o prostředky přišla.“

Na doplňující otázku, zda má ministerstvo financí nějaký důkaz o tom, že VEB Kapital skutečně MIB uhradil celou částku úvěru, mluvčí Vojtěch odpovídá: „Dotaz míří na běžný provoz banky, se kterým takto do hloubky nejsou a ani nemohou být akcionáři obeznámeni. MIB, stejně jako jakákoli jiná instituce, funguje jako samostatný právní subjekt a jako takový vystupovala i v rámci insolvenčního řízení. Jelikož ministerstvo financí bylo stranou tohoto řízení, podrobnostmi z řízení nedisponuje. Doporučujeme proto se v této záležitosti obrátit přímo na MIB.“ Tiskové oddělení MIB nám na zaslané otázky do uzávěrky článku neodpovědelo.

Každopádně ale ministerstvo financí MIB v době, kdy uvažovala o úvěru, varovalo. „Ministerstvo financí banku upozornilo na nepříznivou ekonomickou situaci společnosti Pilsen Steel,“ píše Zdeněk Vojtěch. Banka finanční instituci oslovila s dotazem, zda jsou známy skutečnosti, které by MIB bránily v poskytnutí úvěru společnosti Pilsen Toll. „Otázka možného zapojení MIB byla konzultována s ministerstvem průmyslu a obchodu i s finančním analytickým úřadem, který dohlíží mimo jiné na dodržování mezinárodních sankcí,“ dodává Vojtěch. 

Schůzka s Kočnerem

V úvahách o tom, zda zůstat akcionářem MIB, nebo z ní vystoupit, nebylo Česko výjimkou. Podle zdroje blízkého MIB se podobnými myšlenkami v roce 2010 zabývalo i Slovensko. Právě v tomto roce tu MIB podpořila více než devíti miliony eur (cca 234 milionů korun) developerský projekt, budovu v centru Bratislavy. Úvěr získala do té doby neznámá firma Dixia Sollaris. Její jednatel Roman Čerepkai měl ale vazby na politické špičky bývalé vlády. Převzal totiž místo ve firmě R. F. Development po manželce expremiéra Roberta Fica Svetlaně Ficové. Čerepkai na otázku, zda mu politické konexe pomohly získat úvěr od banky, v níž mělo slovenské ministerstvo financí svého zástupce, neodpověděl.

Půjčku firma Dixia Sollaris sice nikdy nezačala splácet, stihla však budovu pronajmout podnikateli Marianu Kočnerovi, jenž je dnes obžalovaný z objednávky vraždy novináře Jána Kuciaka. Pronájem nemovitosti, do které ruská banka investovala, byl pro Kočnera mimořádně výhodný.

V roce 2014 se MIB rozhodla, že problémy s nesplaceným úvěrem vyřeší. Plánovala vydávat dluhopisy a špatný úvěr jí zhoršoval finanční výsledky. Převzala proto kontrolu nad společností Dixia Sollaris, která jí dlužila, a s ní i novou moderní budovu v Bratislavě.

Na nahrávce, kterou si Marian Kočner tajně pořídil ze setkání se slovenským zástupcem MIB, se dohadují, co s prostorem, jejž si podnikatel v budově pronajal. Problém měl řešit na Slovensku sám šéf ruské banky Nikolaj Kosov. Z nahrávky se zdá, že Kočner a zástupce MIB se ohledně budovy dohodli. Kočner měl zájem ji koupit a ruská banka uvažovala o prodeji. Jenže v roce 2015 zástupce MIB píše Kočnerovi zprávu, že si budovu v centru Bratislavy chtějí ponechat, jelikož se ruská banka rozhodla, že tam bude mít „full operated“ pobočku.

Nakonec MIB ale o budovu přišla, Kočner se k ní dostal nestandardním způsobem. Jeho komunikace, kterou při vyšetřování vraždy rozšifrovala policie a k níž má investigace.cz přístup díky projektu Kočnerova knižnica, ukazuje, že při tom mohl ovlivňovat rozhodnutí soudu. Ti totiž poslali firmu Dixia Sollaris do konkurzu, přestože ruská banka jako vlastník předložila plán na ozdravení této společnosti. 

Budovu v konkurzu Kočner odkoupil jen za 6,2 milionu eur (cca 157 milionů korun), ačkoli znalecký posudek říkal, že hodnota nemovitosti je vyšší o dva miliony eur. Ruská banka chtěla podniknout další právní kroky. „Nucené prohlášení konkursu a následný prodej budovy způsobil bance rozsáhlé škody,“ zhodnotil případ Kirill Maslennikov z banky. Dodal, že rozhodnutí o úpadku, přímé zapojení Kočnera do procesu prodeje s jedinou nabídkou, zapojení konkurzního správce i další okolnosti přesunu vlastnictví budovy vyvolávají řadu otázek, které „musí být důsledně vyšetřeny příslušnými orgány“.