Počet pacientů s diagnózou covid-19, kteří potřebují nemocniční péči, se za poslední dva týdny téměř ztrojnásobil (podle posledních údajů jich je 4 064). Souběžně s tím však ubývá lékařů, sester a personálu nemocnic, koronavirem je nakažených přes šest tisíc zdravotnických pracovníků. Další ztráty nemocnice utrpěly, když vláda minulou středu zavřela první stupně základních škol. „Vnímáme to jako kudlu do zad,“ reagoval Martin Balík, vedoucí lékař Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny v pražské Všeobecné fakultní nemocnici, a dodal: „Až třicet procent vysoce kvalifikovaného personálu zůstane doma se svými dětmi.“
Zdravotníci jedou nadoraz. V nemocnicích zdomácněl pojem „pracovní karanténa“ – do práce tak chodí i lidé na covid pozitivní, pokud je netrápí příznaky nemoci. Posílit oslabené týmy má od tohoto pondělí na dva a půl tisíce studentů medicíny a tisíce dalších studentů z jiných zdravotnických oborů, na které vláda uvalila pracovní povinnost. Zároveň se rodí netradiční nápady, třeba budoucí pedagogové zlínské Univerzity Tomáše Bati vyrážejí do rodin zdravotních sester učit a hlídat jejich malé děti, aby matky mohly do práce.
Jeden potenciální zdroj potřebné personální pomoci ale zatím zůstává mimo hru. Konkrétně takzvaní ambulantní specialisté, tedy internisté, neurologové, ortopedi, chirurgové nebo kardiologové, co ordinují v soukromých ordinacích. Na rozdíl od mediků, kteří mohou bez dozoru dělat leda ošetřovatele či sanitáře, by dokázali své kolegy v nemocnicích kvalifikovaně zastoupit. Na skutečnost, že jedna či dvě noční služby ambulantních lékařů by nemocnicím výrazně pomohly, upozorňuje Martin Bareš, rektor brněnské Masarykovy univerzity a neurolog ve Fakultní nemocnici u sv. Anny. Jeho otázka: „Proč se nepovolají do boje?“ má v dané situaci své opodstatnění.
Nápad vrchní sestry
Když vedení nemocnice ve Zlíně probíralo v polovině minulého týdne poslední novinku, neboli uzavření prvního stupně základních škol, a dopad tohoto opatření do už tak prořídlých týmů sester, Petru Snopkovi bleskl hlavou nápad. Vzpomněl si, že při jarní vlně koronavirové epidemie a lockdownu Česka se o děti sester ve službě starali v Ostravě studenti pedagogiky. Nic přesnějšího o jarním ostravském modelu nevěděl, ale přišlo mu to jako dobrý nápad a tak neváhal a spontánně něco podobného nabídl zlínské nemocnici.
Jako vrchní sestra na oddělení ortopedie ve zlínské nemocnici totiž Petr Snopek dobře ví, jak je současná situace pro zdravotní sestry náročná a že každá ruka schází. Jako proděkan fakulty humanitních studií na zlínské Univerzitě Tomáše Bati je zase v kontaktu se studenty, budoucími učiteli na prvním stupni a v mateřských školách.
Během následujících pár dní se Petru Snopkovi podařilo sehnat téměř třicet studentů, kteří jsou ochotni rodičům ze zlínské nemocnice, ale i z dalších regionů, pomoci. Budou chodit za dětmi do domácnosti, pomohou jim třeba s online výukou, popřípadě je pohlídají a zabaví v době, kdy budou jejich rodiče v zaměstnání.
Pro děti zaměstnanců integrovaného záchranného systému jsou sice na Zlínsku, stejně jako jinde, vyčleněny školy, které zůstaly otevřené. Podle Snopka ale není pro jejich rodiče komfortní, aby tam děti vozili, ty navíc ztratí kontakt se spolužáky. „Jsou tam děti z různých škol a tříd, a protože je jich tam víc, nemohou se logicky účastnit online výuky, kterou mají jejich běžní spolužáci,“ říká.
Předpokládá se, že do jedné rodiny bude chodit stále stejný student. Jak často a na jak dlouhou dobu je na dohodě zúčastněných, rodině by to ale mělo umožnit pracovně fungovat více méně jako za běžné situace.
Snopek si od této aktivity slibuje, že hlavně „sestřičky budou méně zůstávat s dětmi doma, na paragrafu ošetřování člena rodiny“. Tuhle možnost, danou zavřením škol, využili z jeho ortopedického oddělení zatím jen dvě sestry. Snopek jim ale rozumí. Operace na ortopedii se totiž prakticky zastavily a většina personálu je přesunuta na „covid pracoviště“. „Nákazy se bojí hlavně lidé, kteří bydlí třeba v jedné domácnosti se starými rodiči, mají doma člověka, jenž prodělává onkologické onemocnění nebo mají chronicky nemocné dítě či jsou sami v důchodovém věku,“ říká. „Na covid pracoviště nikoho neposílám befelem. Zohledňuji, kdo má jaké problémy, akceptuji, že půjde raději na jiné pracoviště, třeba na traumatologii, a odtud někdo jiný na covid.“