Koncem června proběhl Světový den whistleblowerů. Jednalo se o mezinárodní příležitost oslavit odvážné lidi, kteří kvůli nedokonalé právní úpravě často riskují svou práci a svobodu, aby bojovali proti korupci a dosáhli ve své zemi spravedlnosti. Tuto situaci by měla zlepšit jejich legislativní ochrana, jež ve většině zemí zatím zcela chybí. Evropská unie proto nařídila svým členským státům, aby do konce roku implementovaly ochranu whistleblowerů do svých zákonů. Jediná země, která má k implementaci směrnice skutečně blízko, je, světe div se, Česko.
Korupce v čase pandemie
Jen během prvních šesti měsíců pandemie se na Transparency International v 60 zemích světa obrátilo více než 1 800 lidí, aby nahlásili korupci a požádali o pomoc v záležitostech souvisejících s pandemií covidu-19.
Ohlášené případy ukazují, jak korupce podkopává systémy zdravotní péče a omezuje přístup obyčejných občanů k léčbě i osobním ochranným prostředkům, zatímco vybrané skupiny profitují na státních zakázkách i z nezákonného prodeje zdravotnického materiálu potřebného v době pandemie. To vše v situaci, kdy si nedostatečně vybavený zdravotnický personál pravidelně stěžoval na nebezpečné pracovní podmínky.
Korupce v těchto případech jednoznačně ohrožuje zdraví a mnohdy se stává pro konkrétní lidské životy i osudnou. Svědci nekalých praktik tak mohou svým upozorněním přispět nejen k ochraně životů, ale i veřejných financí.
Podobní lidé však často nemají možnost promluvit, a v případě, že se jim to podaří, musí čelit pomluvám, diskreditacím. Bez silné a solidní právní ochrany proto mohou oznamovatelé nekalých praktik i jejich rodiny zažívat osobní, profesní nebo právní útoky. Výsledkem většinou bývá narušený psychický i fyzický stav whistleblowera či jeho blízkých.
Přestože se ve světě stále více uznává zásadní role těchto lidí při budování spravedlivé společnosti, je zapotřebí přijmout naléhavá opatření na jejich ochranu. Důležitý význam whistleblowerů dokládají skandály, které svým svědectvím odhalili, což může napomáhat nutným změnám k ozdravení korupcí zasažené společnosti.
V EU si zatím moc zemí dobře nevede, Česko a Slovensko jsou výjimky
V tomto duchu proto Evropská unie přijala před dvěma lety přelomovou směrnici o ochraně whistleblowerů, jejímž smyslem je zajistit bezpečné odhalování zneužitých pravomocí. Lhůta pro implementaci této směrnice je do 17. 12. 2021, kdy by v každé členské zemi měla vstoupit v platnost patřičná národní legislativa v souladu s iniciativou EU. Stanovený termín se rychle blíží, avšak žádná z 27 zemí zatím neučinila výrazné adekvátní kroky. Zpráva zveřejněná před čtyřmi měsíci naopak zjistila, že většina členských států v procesu transpozice markantně zaostává, přičemž dvě třetiny z nich ještě ani nezačaly nebo pokročily jen minimálně. Pouze jedna země, Česká republika, učinila podstatný pokrok a svému parlamentu předložila návrh zákona o ochraně oznamovatelů. Výjimkou je taky Slovensko, které jako jedna z prvních zemí v EU přijalo zákon na ochranu oznamovatelů protispolečenské činnosti už v roce 2014. Dlouho byl jenom na papíře, než byl v roce 2019 nahrazen novým zákonem. Ten se se směrnicí liší jen minimálně.
Úplně překvapující informace to ale není, neboť snaha o legislativní úpravu whistleblowingu se v Česku objevuje opakovaně, z dosavadních návrhů však dosud nebyl ani jeden přijat. K tomu aktuálnímu obdrželo ministerstvo spravedlnosti 231 zásadních a 220 doporučujících připomínek. Ministerstvo poté uvedlo, že je zohlednilo a stanovilo účinnost zákona, pokud jej parlament schválí a prezident signuje, k datu určenému EU, tedy 17. prosince 2021. Právnické osoby pak budou muset do konce března 2022 vytvořit systém pro přijímání a vyřizování oznámení. Za nedodržení tohoto termínu by mohly dostat až milionovou pokutu.
V praxi to znamená následující. Jakmile nová česká právní úprava vstoupí v platnost, budou muset podniky a instituce zavést postupy a bezpečné kanály pro přijímání a šetření oznámení – takzvaný vnitřní oznamovací systém. Jeho součástí by měla být i opatření k ochraně totožnosti oznamovatelů a stanovení osob zodpovědných za přijímání a prošetřování oznámení. Volba formy oznámení je v podstatě odvislá od samotného oznamovatele – instituce musí umožnit, aby své zprávy mohl předávat písemně i ústně. Oznamovatel má dále právo být informován o závěrech šetření, a to do třiceti dnů ode dne přijetí oznámení.
To bude možné podat i mimo vlastní podnik přímo u ministerstva spravedlnosti. Tato instituce pak bude fungovat jako prostředník mezi oznamovateli a příslušnými orgány, jež mohou přezkoumávat dané oznámení protiprávní činnosti. I z tohoto důvodu je v zájmu firem, aby byl jejich vnitřní oznamovací systém důvěryhodný a jednoduchý. V opačném případě jej oznamovatelé nejspíš nevyužijí a obrátí se rovnou na ministerstvo.
Návrh zákona, který schválila vláda České republiky, by mohl být přijat ještě před říjnovými volbami. Pokud ale jednání ve výborech nepokročí (další projednávání bude možné od 12. 7. 2021), existuje jen malá možnost, že by Sněmovna zákon odsouhlasila v září po letních prázdninách.
Autorka textu: Nina Kodhajová
Zdroj úvodní fotografie: Canva Premium