Německé úřady zřejmě postoupily do další fáze vyšetřování rozsáhlého daňového podvodu, kvůli kterému Německo přišlo o několik miliard eur. Německá veřejnoprávní stanice ARD informovala o tom, že bývalý partner advokátní kanceláře Freshfields Bruckhaus Deringer LLP, Ulf Johannemann, je prvním, koho úřady v souvislosti s touto kauzou zatkly.
O vydání zatykače na Johannemanna požádalo státní zastupitelství ve Frankfurtu. Důvodem byla obava, že by obviněný advokát mohl uprchnout. Johannemannův právní zástupce podle agentury Reuters uvedl, že zatčení je „neodůvodněné“.
Ulf Johannemann patří k několika stovkám osob podezřelých z jednoho z největších daňových podvodů v historii Německa. Dalšími jsou pak bankéři, burzovní makléři a daňoví experti. Těmto lidem se povedlo vytvořit systém, jehož prostřednictvím žádali mezi lety 2005 až 2012 o neoprávněné vrácení daně z kapitálového příjmu.
Jak fungoval systém „cum-ex“
Získat od německého státu více než bilion korun se podařilo prostřednictvím komplikované právní kličky. Spočívá v tom, že si banky a spekulanti mezi sebou rychle vyměňovali akcie s nárokem i bez nároku na dividendu v době, kdy se měla dividenda vyplácet. Tímto způsobem se snažili vytvořit situaci, kdy není jisté, kdo v klíčový okamžik dividendu vlastní.
Ačkoli měla být daň zaplacena jen jednou, finanční úřad ji vrátil hned dvakrát. V jazyce odborníků z českého ministerstva financí jde konkrétně o „vícečetné čerpání vratky nebo započtení u daně z kapitálových příjmů, čehož bylo dosahováno transakcemi s akciemi mezi vícero aktéry kolem dne splatnosti dividendy“.
- Vysvětlení: Jak fungovalo schéma cum-ex ?
- Investor A vlastnil akcie německého burzovního koncernu v hodnotě 20 milionů eur s nárokem na dividendu.
- Den před vyplacením dividendy do hry vstoupil investor C, který koupil tyto akcie s dividendou („cum“) za 20 milionů. C je ovšem nezakoupil přímo od A, ale od investora B. Investor B však tyto akcie v okamžiku nákupu investora C ještě nevlastnil, ale prováděl tzv. prázdný prodej (Leerverkauf či short sale), který se zpravidla používá při spekulacích na pokles ceny.
- Když byla vyplacena dividenda, jež kupříkladu činila 750 tisíc eur, německou daň z kapitálových příjmů ve výši 25 % odvedl finančnímu úřadu přímo daný burzovní koncern. Investor A ale získal od své depotní banky potvrzení o zaplacení této daně, na základě čehož si za určitých okolností mohl u finančního úřadu nárokovat její vratku, respektive započtení ke své dani z příjmů. Daň z dividend (kapitálových příjmů) je totiž úzce navázaná na zdaňování příjmů jiným způsobem (zejm. daň z příjmů FO či PO).
- Teprve poté prodal investor A své akcie investoru B, který za ně ale zaplatil pouze cenu po odečtení dividendy: 19 milionů eur. Tím došlo k transferu „ex“ (tj. bez dividendy).
- Až teď mohl investor B dostát svému závazku a převést akcie investoru C, nicméně již bez dividendy (tj. v hodnotě 19 milionů eur). Investor B tak dlužil C tzv. kompenzační platbu, kterou částečně dorovnal 500 tisíci eur. Na zbývajících 250 tisíc ale už C dostal od své banky daňové potvrzení s nárokem na daňovou vratku nebo započtení. Banka investora C nebyla schopna (nebo nechtěla) rozlišit, zda akcie pocházely přímo od jejich vlastníka, nebo z prázdného prodeje.
- Tím ale celý koloběh neskončil: investor C prodal akcie za 19 milionů eur zpět jejich původnímu majiteli A. Mezitím už ale oba uplatnili nárok na daňovou vratku. Německý stát tedy inkasoval pouze jednu daňovou platbu, kterou ale následně dvakrát vrátil, protože z jeho pohledu nebylo jednoznačné, kdo v jakém okamžiku držel akcie s nárokem na vratku nebo započtení. Celkový výnos si všichni investoři rozdělili mezi sebou. Zdroj: Evropský parlament, Ministerstvo financí ČR
„Německá státní pokladna (…) na takovýchto obchodních strategiích soukromých investorů, daňových poradců a bank tratila miliardové částky,“ popsalo situaci ve svém informačním bulletinu české ministerstvo financí.
„Změnami německých zákonů v letech 2007, 2011 a 2016 přitom celá záležitost zdaleka neskončila, což na podzim 2018 potvrdila zjištění investigativních novinářů ze serveru Correctiv,“ uvádí dále ministerstvo. Podle něj ani po odhalení této metody problém zcela nezmizel, podvodníci akorát začali operovat v zahraničí.
Podle Christopha Spengela, odborníka na daně a profesora na univerzitě v Mannheimu, tak stály daňové podvody „cum-ex“ také francouzské daňové poplatníky alespoň 17 miliard eur, Italy 4,5 miliardy, Dány zhruba 1,7 miliardy a Belgičany asi 201 milionů eur.
„Jde o zdaleka největší daňový podvod v evropské historii,“ uvedl profesor Spengel minulý rok v pořadu Panorama německé stanice ARD.