Plzeňské hutě a kovárny Pilsen Steel, ovládané ruskou státní bankou Vněšekonombank, vyhlásily krátce po masivní finanční injekci od Mezinárodní investiční banky (MIB) bankrot. Několik set zaměstnanců podniku patřícího kdysi ke špičce českého průmyslu bylo v průběhu insolvenčního řízení propuštěno. Tento týden byl prodej firmy Pilsen Steel dokončen. Jejím novým vlastníkem se stala korporace Max Aicher Pilsen z německého holdingu Max Aicher. Přinášíme rozhovor s Lukášem Kučerou, českým jednatelem a zástupcem nového majitele, o obchodu a možné budoucnosti plzeňského podniku.
Proč se německá skupina Maxe Aichera rozhodla koupit zkrachovalý podnik Pilsen Steel? Co je na tom lákalo?
Jako skupina na tom vidíme několik příležitostí. Myslím, že z Pilsen Steel můžeme využít několik strojů a dalších výrobních zařízení. Zároveň se zabýváme otázkou, jestli by bylo možné obnovit výrobu. Současně ale můžu prohlásit, že určitě nebudeme chtít obnovovat výrobu na 100 procent. Tou otázkou se ale stále zabýváme, momentálně na úrovni našich interních kalkulací. Pan Aicher pochází z rodiny, která po několik generací řídila fungující hutní podnik. Navíc má naše skupina několik velmi dobře fungujících hutních podniků po celém světě, takže se koupě Pilsen Steel nabízela.
Hutě a kovárny Pilsen Steel se hodily do portfolia Maxe Aichera?
Ano, zapadají tam naprosto přesně.
Mohl byste prozradit cenu toho obchodu, nebo je to stále ještě zahaleno obchodním tajemstvím?
Bez komentáře.
V čem byla vaše nabídka v porovnání s nabídkami ostatních zájemců lepší? V čem jste vynikali?
Naše jednání s panem insolvenčním správcem Brožem bylo velmi rychlé, velmi věcné a bylo vidět, že o ten podnik máme doopravdy zájem, že se z naší strany nejednalo jen o plané řeči. Myslím si, že v tom tendru hrály hlavní roli dobrá finanční nabídka a rychlost jednání.
Říkáte rychlost, ale Max Aicher byl jako kupec schválen už v prosinci, přesto se smlouva podepsala až v únoru. Co se ty tři měsíce řešilo?
Taková byla naše dohoda a podle jejího znění jsme zaplatili až k pozdějšímu datu. Což považujeme za standardní proces. Nic jiného se ty tři měsíce neřešilo.
Od podepsání smlouvy ale uplynuly další čtyři měsíce, než se česká veřejnost jméno nového majitele Pilsen Steel dozvěděla.
Podle znění smlouvy jsme při jejím podpisu zaplatili zálohu a zbytek částky nyní v červnu. Tím pádem skončila závazná mlčenlivost o novém majiteli pro všechny účastníky jednání.
Víte, v jakém stavu se továrny Pilsen Steel momentálně nacházejí? Dělali jste si průzkum toho, jak to tam od zastavení výroby vypadá a co všechno je k dispozici?
Fabrika Pilsen Steel je v původním stavu, všechny stroje převážně fungují. Poté, co se výroba zastavila, všechno zůstalo na místě. Dokud nebudeme mít vlastní odhad, co a jak lze v Pilsen Steel vyrábět, aby se nám to finančně vyplatilo, budeme samozřejmě o zařízení továren pečovat, udržovat je ve výrobní kondici. Nenecháme je zchátrat.
Co říkáte na hospodaření předchozího vlastníka, ruské banky Vněšekonombank?
To mi nepřísluší komentovat. Pro nás je to ale nepochopitelné.
Nepochopitelné v jakém slova smyslu?
Jako Čech jsem poměrně patriot a mrzí mě, kam se Pilsen Steel dostala.
Mohl byste to nějak rozvést?
Asi ne. My jsme obecně říkali, že se ohledně hospodaření předešlého vlastníka vyjadřovat nebudeme. Z našeho pohledu nám teď záleží na jediném, aby ten podnik nějakým způsobem začal fungovat.
Co s Pilsen Steel plánujete do budoucna? Už jste naznačil, že přemýšlíte o částečné obnově výroby, můžete být trochu konkrétnější?
Úplně konkrétní být nemůžu. V tuto chvíli nemáme plán s kompletní obnovou a navázáním výroby tam, kde Pilsen Steel skončila. Víme, že by to nefungovalo, proto o to z naší strany aktuálně není zájem. Zabýváme se také otázkou, zda má v dnešní době hutní průmysl v České republice vůbec smysl. Ze začátku tak budeme používat několik strojů pro naši skupinu, co ale bude s celým areálem, zatím vymyšleno nemáme.
Říkáte, že stoprocentně obnovovat chod fabriky Pilsen Steel nechcete. Co se pak stane s tím zbytkem, o kterém už teď víte, že ho nebudete chtít obnovit?
Vybavení v halách pravděpodobně nabídneme k prodeji, částečně něco použijeme sami, ale ještě nemáme vymyšleno, co s tím dál, to je otázka času a plánování. Také bychom se chtěli sejít se zástupci města a pobavit se, jakou mají ohledně továren vizi. Musíme si prostě stanovit jasný plán, co se s celým komplexem bude dít, a podle toho postupovat. Dnes vám zkrátka nemůžu říct, že zrušíme a zbouráme tu či onu halu, protože takový plán zatím nemáme.
Co teď bude se zaměstnanci Pilsen Steel? A to jak s těmi, co v podniku zůstali, tak i s ostatními, kteří byli na začátku roku propuštěni.
Zaměstnance, které máme, si hodláme nechat. Pokud bychom rozjížděli výrobu, budeme potřebovat propuštěné zaměstnance zpátky, takže bychom se s nimi začali bavit o tom, jestli mají zájem se k nám vrátit. Ale podotýkám, že by to bylo pouze za předpokladu obnovení výroby, což v tuhle chvíli stále nevíme. Jak to bude s penězi, které propuštěným zaměstnancům dluží na výplatách předešlý majitel, nemohu komentovat, ani to nevím. Ve střednědobém čase bychom rádi představili plán, co s Pilsen Steel bude do budoucna.
Kdybych si tedy trochu zaspekuloval a řekl, že do konce letošního roku budeme vědět, co s továrnou chystáte, měl bych pravdu?
To byste spekuloval velice správně. Jako interní termín jsme si stanovili březen 2021, ale je velice reálné, že to stihneme ještě letos. Údržba strojů a areálu je drahá, takže na to docela spěcháme.
Autor článku: Lukáš Nechvátal
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková
Tento text vznikl za podpory mezinárodního investigativního projektu GACC (The Global Anti-Corruption Consortium) zaměřeného na země Visegradu. Na projektu spolupracují Átlátszo a Direkt36 z Maďarska, polská Fundacja Reporterów, Investigatívne centrum Jána Kuciaka ze Slovenska a česká investigace.cz.