Kalkulačka rizikovosti

Téměř 43 % obyvatel Česka se v čase pandemie potýkalo s nějakými příznaky středně těžké až těžké deprese či úzkosti. Těmito příznaky nadále trpí 9 % lidí. Pandemie si tak významně vybírala a vybírá daň na duševním zdraví v České republice. Oproti běžné situaci se v jejím průběhu počet lidí, kteří vykazovali příznaky úzkosti a deprese, často i zněkolikanásobil. Zatímco normálně se jedná o 6 % dospělé populace, během rok a půl trvající pandemie jsme v některých týdnech dosahovali 15 až 20 % v dospělé populaci. Nejhorší dopady zažili v tomto směru mladí lidé, ženy s dětmi a chudí.

Celkový přehled

Těmito slovy by se dal shrnout průběžný výsledek výzkumu agentury PAQ Research, která se problému věnuje v rámci projektu Život během pandemie. Podle výzkumu vykazovalo v průběhu pandemie nějaké problémy odpovídající alespoň příznakům střední či těžší deprese a úzkosti 43 % všech obyvatel České republiky. Celková zátěž ale není ani nebyla rovnoměrně rozložena. Tři skupiny byly zasaženy daleko více než průměr celé společnosti.

Jak často respondent trpěl příznaky úzkostí a deprese (výpočet z 33 vln výzkumu Život během pandemie)

Pokud bychom se dívali na pandemii optikou genderu, nepříznivé psychické syndromy nejvíce postihly ženy, a to zejména ženy se školou povinnými dětmi. „Přítomnost dítěte v domácnosti zvyšuje šanci na výskyt středně závažných příznaků deprese či úzkosti, ale pouze u žen. Setkalo se s nimi alespoň na chvíli 54 % z nich. U mužů se tento trend nejeví tak výrazný. Důvodem může být i to, že ženy v době epidemie často přecházely na ošetřovné, ztrácely příjmy a zároveň s dětmi musely řešit distanční vzdělávání a přišly o kontakty mimo rodinu,“ popisuje tuto situaci ve své zprávě tým Dana Prokopa z PAQ Research.

Další skupinou, jež byla zasažena depresemi a úzkostmi, byli lidé z domácností pod hranicí chudoby. V této sociální kategorii mělo během pandemie alespoň občasné příznaky středně těžké úzkosti a deprese 56 % občanů. Vzhledem k ekonomickým dopadům pandemie na chod těchto domácností nejsou to čísla překvapivá. Existenční potíže a stres spojený s novou situací se ovšem u těchto lidí významně projevily zhoršenou kvalitou rozhodovacích procesů, upozorňují výzkumníci z PAQ Research.

Třetí nejvíce zasaženou skupinu představují mladí lidé ve věku 18–34 let. Při pravidelných reportech v průběhu pandemie vykazovalo příznaky mentální nepohody 51 % této části populace, což je rozdíl oproti 44 % příslušníků střední generace a 36 % starších a nejstarších obyvatel Česka. Se závěry o nejstarší generaci je však třeba pracovat opatrně. Jak upozorňují samotní autoři výzkumu, jejich šetření u nejstarší věkové kategorie postihuje pouze ty, co jsou schopni odpovídat online, navíc se nedotýká ani domovů pro seniory –  situace mezi těmito spoluobčany může být zkrátka horší, než se jeví z výzkumu.  Každopádně z čísel vyplývá, že pandemie se podstatně podepsala na kvalitě duševního zdraví u mladých lidí.

Unikátní výzkum PAQ Research ale měří nejen celkové hodnoty, nýbrž i jejich proměny v čase, neboť od 1. 4. 2020 až do 12.10. 2021 proběhlo 31 měření. Můžeme se proto podívat, jak se v uvedené době proměňovala úzkostnost populace a na jakých hodnotách se držela.

O něco plastičtější obraz pak dávají tzv. boxploty, které ukazují, v jakých intervalech se hodnoty během pandemie měnily.

Pokud spočítáme průměr těchto hodnot, zjistíme, že většinu času vykazovaly mladší generace sledované problémy výrazně častěji než zbylé věkové skupiny. Hodnota průměru pravidelně reportovaných symptomů střední a těžší deprese či úzkosti je u mladší generace 16 %, tedy téměř o polovinu vyšší než ve skupinách 35–54 let a dvojnásobná oproti skupině 55 let a starších. Během celé pandemie tak mladší lidé měli mnohem častěji příznaky spojené se střední a těžší formou úzkosti a deprese. (Nutno ovšem dodat, že mladší generace reportuje podobné příznaky ve vyšším měřítku než zbytek populace i mimo pandemii, a to v hodnotě okolo 8,5 %, generace střední pak 5,2 %.) Oproti normálnímu stavu tedy za pandemie vidíme nárůst o 7,5 procentního bodu u mladší generace a 5,8 procentního bodu u generace střední.

Věková skupinaPrůměrná hodnota reportových úzkostí a depresí během jednotlivých měření
18–3416 %
35–5411 %
55 a staší9 %

Mladší věková skupina také bývala často označována za nezodpovědnou část společnosti, která svým chováním pomáhá v šíření pandemie. Čísla z PAQ Research ale naznačují, že s tímto tvrzením to není až tak jednoduché.

Jestliže se podíváme na průměr odhadovaného počtu mezilidských kontaktů neboli počet lidí, s nimiž se respondent bavil v týdnu alespoň 5 minut osobně, pak vidíme, že střední generace (35–54) dokonce vykazuje o něco vyšší počty kontaktů než ti mladší.

Věková skupinaPrůměr počtu kontaktů během jednotlivých měření
18–3420,1
35–5420,8
55 a staší10,8

I tyto údaje se ale měnily v čase, což ukazuje vizualizace průběhu změn počtu kontaktů v následujícím grafu:

V praxi se tedy mladší generace sociálně uskromnila v počtu kontaktů o něco více než ta střední. Redukce kontaktů u mladých občanů rovněž vynikne i v poměru k běžné situaci, kdy právě v této věkové skupině je sociální život výrazně větší. Navíc v době podzimní vlny 2020 a jarní vlny 2021 mladí lidé omezili společenské kontakty opravdu markantně. A to nejen díky distanční výuce na vysokých školách. Mladší generace totiž trávila daleko více času na home office než ta střední.

Věková skupinaPrůměr procent plného home office během jednotlivých měření
18–3416 %
35–5411 %
55 a starší14 %

Pokud se ale podíváme na míru rizikových aktivit, tady naopak platí, že v mladší generaci jich bylo o něco více než ve starší, byť nejde o nějak výrazný rozdíl. Rizikovými aktivitami se rozumí například společenské události či společně trávené dovolené pro více než pět lidí:

Věková skupinaPrůměr hodnoty účasti na společenské události za přítomnosti více než pěti lidí (např. svatba)
18–349 %
35–547 %
55 a starší6 %

Podobný rozdíl najdeme i v návštěvách restaurací a hospod v době, kdy se opatření rozvolnila a bylo to možné:

Věková skupinaPrůměr hodnoty návštěva restaurace nebo hospody během jednotlivých měření
18–3427 %
35–5423 %
55 a starší16 %

Právě u návštěv restaurací je vidět, že mladší generace vyrážela do těchto podniků skutečně mnohem více, i to však má jeden háček, jednalo se především o letní období, tedy výrazně méně rizikové údobí, a pak o dobu vánočních večírků, kdy vidíme výrazný  nárůst i v dalších věkových skupinách.

Jestliže se tedy podíváme na celková data z odstupu, zdá se, že mladší generace se během pandemie zřejmě vydala cestou zmenšení počtu sociálních kontaktů na pouhý okruh svých blízkých kamarádů, přičemž v mnoha okamžicích se uskrovnila více než generace střední a starší. Od politiků a dalších přesto musela poslouchat, že je hlavní příčinou šíření koronaviru v zemi. Zároveň byla více omezena zavřením středních a vysokých škol – oproti většinově takto nepostiženým pracovištím.

Z dat výzkumu PAQ Research rovněž vyplývá, že to byl právě přechod na studium z domova a home office, jenž sehrál zásadní roli v nárůstu úzkostných a depresivních stavů u nejmladší generace. „Velký vliv má práce a studium z domova,“ říká k tomu Dan Prokop a dodává: „V prvním lockdownu to u mladých zase tak velkou roli nehrálo. Mezi podzimem 2020 a jarem 2021 ale sledujeme, že lidé do 35 let, kteří pracují či studují z domova, mají většinou 1,5 až 2x častější symptomy úzkostí a depresí. Přes léto se to srovnalo, nyní se však ty nůžky zase začínají otevírat. Asi se kombinují problémy, jak oddělit práci a volný čas v domácí izolaci, plus po letním období i pokles venkovních aktivit.“

Na konci listopadu 2021 Česká republika vstupuje do další vlny pandemie. Je více než pravděpodobné, že dojde k opatřením, která opět povedou ke snížení sociálních kontaktů. A bude to pravděpodobně opět mladší generace, na jejíž psychice se to nejvíce projeví.

Autor textu: Josef Šlerka, datový analytik 
Autorka grafiky: Lenka Matoušková


Jakým způsobem zkoumá duševní zdraví výzkum Život během pandemie 

Otázky na duševní zdraví a příznaky úzkostí a depresí do výzkumu zařadili ekonomové Vojtěch Bartoš, Jana Cahlíková, Michal Bauer a Julie Chytilová z thinktanku Idea-Anticovid. O nárůstu těchto problémů reportovali poprvé už na jaře 2020. Dotazník vychází z vybraných psychologických a sebediagnostických otázek obsažených v dotaznících  PHQ8 a DAG7. Ptají se na problémy s usínáním a spánkem, nervozitou, únavou, nechutenstvím k jídlu, absencí radosti apod. Autoři vybrali šest otázek tak, aby ve velké míře (z cca 90 %) vysvětlovaly a nahrazovaly použití celých dotazníků PHQ8 a DAG7 a jimi definovaných středně těžkých příznaků deprese a úzkosti.