Koronavirus: Nedělejte z nás blbečky

Vláda vydala v pátek 27. 3. soubor směrnic pro sociální zařízení. V reakci na ně sepsala Daniela Lusková, ředitelka domu pro seniory v Hradci Králové, velmi pobouřený otevřený dopis. Investigace.cz s paní ředitelkou mluvila nejen o tomto dopise, ale i o současné situaci. „Hlavně nás nechte pracovat,“ vzkázala.

V otevřeném dopise píšete, že si teprve teď ministerstva vzpomněla, že vůbec existují nějaké domovy důchodců. Takže jste před pátečním prohlášením neměli od ministerstev žádné pokyny?

Ne. Nějaké metodické pokyny máme od ministerstva práce, ale to je velice slabé, ty materiály se týkají třeba toho, jak máme postupovat ve vztahu k zaměstnancům nebo k zaměstnávání studentů. K tomu, jak se zachovat v případě nákazy, z našeho resortu nemáme žádné metodické vedení. Proto jsem se v dopise vyjádřila tak, že paní ministryně (Jana Maláčová – pozn. red.) se probudila a poštěkává na ministra zdravotnictví Vojtěcha, protože do této chvíle neudělala prakticky nic v metodickém vedení.

Co tedy přinese mimořádné opatření z 27. března?

Samozřejmě je pro nás závazné, což jako sociální služby naprosto respektujeme. Tedy i to, že máme vyčlenit 10 % ubytovací kapacity se samostatnými toaletami na karanténní zónu a podobně.

Nejde ale jen o vyčlenění 10 %, jsou tam i jiná opatření…

Ano, a to je to, co nás skutečně pobouřilo, mě osobně velmi. Protože tyto věci, které nám teď seshora nařizují, jsou zavedené ve většině sociálních zařízení od samého začátku, kdy se nákaza začala šířit. My jako Asociace poskytovatelů sociálních služeb jsme na krizovou situaci reagovali už někdy okolo 5. března, kdy jsme v rámci naší profesní organizace vydali doporučený postup pro všechny poskytovatele, jak se na novou situaci připravit. Byl to takový první materiál, aby se kolegové měli vůbec čeho chytit. A teď, skoro po měsíci, se politici probudí a zjistí, že jsou tady sociální služby, kde se koncentruje nejzranitelnější, nejcitlivější skupina populace, a budou nám říkat, že jim máme měřit teplotu. To jsou věci, které už dávno děláme! Dávno jsme zrušili skupinové aktivity, už dávno jsou zavřené budovy pro návštěvy, takže s námi opravdu naložili jako s nekompetentními blbečky, jak jsem jim napsala (v otevřeném dopise – pozn. red). Přece nejsme padlí na hlavu a všechny důležité kroky k zamezení pandemie, které udělat můžeme, zavádíme. Někteří kolegové mi říkali, že je teď nařízené měřit teplotu bezkontaktním teploměrem, který ale v České republice není k dostání. Navíc od lékařské obce víme, že senioři během koronavirové nákazy nemají typické symptomy jako mladší generace, a pouze měřením teploty u nich nezjistíme, zda jsou infikováni či ne. Takže rady, které jsme od ministerstva dostali, jsou nám úplně k ničemu.

Kdy jste začali s preventivními opatřeními?

Na tuto situaci jsme se začali připravovat na konci února, například zastavením příjmu nových klientů. Postupně jsme zaváděli další věci, třeba zpřísnění bezpečnostních opatření. Zaměstnanci jsou od samého začátku nouzového stavu také vybaveni rouškami, dezinfekcí, všechno si sháníme sami, od státu dostáváme naprosté minimum. V tomto směru jsme se předzásobili už v lednu, protože jsme očekávali, že se něco stane, a nakupovali jsme ochranné pomůcky.

Máte vůbec kapacitu vytvořit požadovanou karanténní zónu v rozmezí 10 % z ubytovací plochy vašeho domu pro seniory?

Vůbec nerozumím, jak se můžou domnívat, že je něco takového možné. Ještě před vypuknutím pandemie jsme věděli, že zemi chybí tisíce lůžek pro seniory. Víme, že všechna momentálně dostupná lůžka jsou obsazená. V Domově U Biřičky v Hradci Králové je kapacita 340 lůžek a máme více než 500 dalších žádostí o lůžko, na volné místo tedy čeká 500 lidí. 

Rozumím tomu dobře, že kvůli plné kapacitě u vás izolační prostor není možný?

Za normální situace by to tak bylo a všechna lůžka by byla obsazená. Jak už jsem ale říkala, již třetí týden nepřijímáme klienty a několik lůžek, v řádu jednotek, se nám kvůli úmrtí uvolnilo. V našem domově tedy určitý omezený prostor na karanténu máme, ale jen díky tomuto opatření, tedy že jsme zastavili příjem klientů. Kolegové v jiných seniorských domovech ale takový prostor nemají, protože omezení příjmu klientů jim nikdo nenařídil. U nás zkrátka máme nějaký manévrovací prostor, ale 10 % představuje 34 lůžek a ta volná nejsou. V praxi to znamená, že z jednolůžkových pokojů, které ale v jiných zařízeních nemají, děláme dvoulůžkové pokoje bez ohledu na komfort klientů. Prostě je sestěhujeme, abychom měli k dispozici prázdné pokoje, a pakliže se objeví nákaza, infikovaného klienta i s jeho lůžkem převezeme do jednoho z těch chráněných pokojů. 

Jestliže se vám tedy podaří vytvořit izolované pokoje, budete mít dostatek personálu? 

Pro představu, U Biřičky máme teď v přímé péči o 15 % personálu méně, protože čerpají ošetřování (člena rodiny nebo péče o dítě – pozn. red.) nebo jsou v pracovní neschopnosti. Nedostatek personálu v sociálních službách jsme v médiích rozebírali už letos v lednu, když jsme měli potíže s náborem zaměstnanců z ciziny. Nic se na tom nezměnilo a do toho přišla současná kritická situace a já musím někým nahradit například naše zaměstnankyně-matky, které chtějí chránit své děti a být s nimi doma, což je logické. I takto nám klesl počet personálu. Pokud to jde, pokoušíme se ho nahradit brigádníky nebo dobrovolníky, například studentkami vysokých škol, které teď musí být doma a mají chuť nám pomoci.

Kvůli bezpečnosti klientů by ale podle nového souboru nařízení měl být počet dobrovolníků omezený. Jak s tím naložíte?

To je problém. Všechny studentky, které vozí lidi na procházky – protože my to nezvládáme – asi budu muset poslat domů. Takhle nám (vláda – pozn. red.) pomáhá. Jejich opatření nemá logiku, když si uvědomíte, že každý den do našeho domova vstoupí sto dvacet zaměstnanců. Ti sice projdou zdravotní kontrolou, nemůžeme ale kontrolovat jejich sociální kontakty, vazby ani místa, kde se mohli vystavit nákaze. Někdo může přijít s nákazou a nemá ještě symptomy, a už se všichni vezeme. Ale jak to chcete dělat jinak? V sociálních službách děláme, co můžeme, abychom zajistili jejich chod, a oni (vláda – pozn. red.) nás napadnou, že zdroj nákazy je běžně od zaměstnanců, že jsme to sem „zavlekli“ my.

Myslíte si, že „zavlečení“ personálem je jediný způsob nákazy klientů?

Samozřejmě, že ne. Velké riziko představuje návrat klienta ze zdravotnického zařízení, třeba z vyšetření v nemocnici nebo z léčebny dlouhodobě nemocných (LDN). Byť žádáme o to, aby je tam v zájmu prevence před propuštěním povinně testovali, zdravotnická zařízení na to vůbec nereagují. Takže to odsouzení, které vyznělo (z prohlášení vlády – pozn. red.), že za nákazu můžeme my jako zaměstnanci, naprosto neberu.

Budete muset dobrovolníky skutečně propustit?

Je to v doporučení vlády a jako ředitelka to zvažuji. Už teď mám od rodin našich klientů zpětnou vazbu „hlavně ne dobrovolníky“. Jak už jsem říkala, do našeho domova pro seniory denně vstoupí na 120 lidí a dva nebo tři dobrovolníci navíc by neměli být problém. Pod tlakem veřejnosti ale jejich činnost budu muset zastavit.

Máte tedy zprávy od rodin klientů, jež se na základě vyjádření ministerstva zdravotnictví obávají o zdraví svých blízkých?

Ano, mají strach, ministerstvo se vůbec nezamyslelo nad tím, jaký dopad jejich doporučení a výtky vůči nám budou mít. Oni (vláda – pozn. red.) chtějí, abych vyčlenila personál, který se bude starat o nemocné, což ale v žádném případě nemůžeme zvládnout. Nemůžu určit někoho, kdo se bude starat pouze o infikované, bude chybět někde jinde, máme málo zaměstnanců, a proto se musí střídat ve směnách a na různých postech. Nefunguje to tak, že bych vzala dvě holky v oblecích a v respirátorech a řekla jim: „Teď se starejte jenom o nakažené.“

Jak se k situaci staví vaši zaměstnanci?

Je to pro ně velká zátěž, zvlášť když jsou to ženské od rodin, mají děti, a přesto chodí do práce. Já vím, že na tuto situaci stát nebyl připraven, ale poněvadž mají nejvíce informací, prosím, aby s námi ty věci konzultovali, než něco vypustí do éteru. A nesmí nás nechat ve štychu!

Zdravotnický personál u vás teď bude mít napilno… 

Noční směnu v Domově U Biřičky zajišťuje pro 340 klientů jedna zdravotní sestra! Samozřejmě k tomu máme pečující personál, ale naši klienti jsou často velmi nemocní lidé a teď nemyslím kvůli infekci koronaviru. Pokud se nadto nakazí, projev infekce bude s ohledem na nemoci spojené se seniorským věkem jistě odlišný než u mladších a doposud zdravých lidí. Takovou situaci s našimi sestrami prostě nezvládnu, nezajistím. Nevím, jestli si pan ministr myslel, že disponujeme nekonečným množstvím personálu.

Máte k dispozici nějakého lékaře? Odborníka?

To je dobrá otázka. Prakticky žádné zařízení jako to naše nemá svého lékaře – tak je nastavený systém. Lékař dochází v rámci návštěvní služby například jednou v týdnu a je to praktický lékař klientů. Momentálně ordinuje po telefonu. Ten doktor k nám nestrčí čumák.

Lékař posuzuje zdravotní stav pacienta po telefonu?

Ano, zařadili nás do systému, kde zdravotní sestra jakožto pracovník s nejvyšší odborností musí posoudit, zda jde o příznaky koronavirového onemocnění, a potom vyjednávat se záchrannou službou. Což je další věc, kterou nikdo neřeší. Neboť nastane situace, kdy saniťák nebo doktor, pokud je v sanitce přítomen, musí vyhodnotit, zda nám tu toho člověka nechá, nebo ho odveze do lékařského zařízení. Podle mého názoru by v současné situaci měla spíš přijet nějaká mobilní laboratoř a namísto subjektivního vyhodnocování stavu pacienta provést konkrétní testy. 

Máte už praktickou zkušenost s takovými případy? 

Jedna z našich klientek byla v kontaktu s někým, kdo byl v zahraničí. Přesně deset dní poté se jí zvýšila teplota. Volali jsme záchranku a konzultovali situaci se záchranářem. Kvůli té osobě ze zahraničí jsem mu říkala, aby u paní provedli testy, že tu máme stovky lidí na stejné lodi. Odvezli ji, ale neotestovali, že prý nebyla v žádné rizikové zemi – jasně že tam nebyla, když je klientkou domova pro seniory –, a vrátili nám ji s antibiotiky zpět. Stav té paní se do tří dnů zhoršil, proto jsme ji poslali zpět. Bylo velmi zvláštní, že ji najednou umístili na infekční kliniku a testovali ji – naštěstí byla negativní. Podobný průběh, jako jsem vám popsala, zažili už i v jiných domovech, kde mají opravdu infikované seniory. 

Jak to víte?

Mluvila jsem s kolegy z jiných domovů, kde se už nákaza vyskytla. Například u klienta, který se vrátil ze zdravotnického zařízení. Což se může stát snadno, vždyť už je ten virus tady všude. Ale musí existovat nějaký vzájemný systém ochrany! Vracíte nám klienta? Tak nám ho otestujte, abychom věděli, že je negativní.

Já vím, že to pro vládu není jednoduché, ale musíme udělat aspoň něco. My jsme žádali, aby probíhalo testování, a chtěli jsme ochranné pomůcky. Když mi za hodinu propukne nákaza, nemáme nejkvalitnější respirátory třetí třídy (FFP3 – pozn. red.). Máme dvojkové respirátory, máme empíry (operační pláště – pozn. red.), máme pokrývky na hlavu, samozřejmě rukavice, ale jen díky tomu, že jsme se dopředu zásobili. 

Koronavirus: tikající bomba v domovech seniorů

A jak vás zásobil stát? 

U Biřičky jsme od státu dostali pouze látkové roušky, první typ, asi tři tisíce kusů, což je pro nás jako nic. Daleko důležitější bylo 88 respirátorů druhé třídy. Pokud je ale zaměstnanec vyhodnotí jako nedostatečnou ochranu, má právo odmítnout práci, což musím akceptovat.

Při kontaktu s nakaženými je ale doporučeno nosit ty „trojkové“ respirátory.

Jasně. Než vydali moudré opatření, že máme měřit teplotu, měli nám nejdříve zajistit pomůcky. Teď přišla zpráva, že pan ministr posílá 200 000 respirátorů do sociálních služeb, bezva, ale vezměte si, kolik těch zařízení je. Pokud k nám z této ministerské zásilky doputuje patnáct nebo dvacet respirátorů, jak dlouho s tím vydržíme? To není pomůcka, která se může používat neomezeně dlouho. 

Stalo se, že by si některá rodina vzala své stařečky domů?

Ne, nikdo.

Jak vaši klienti reagují na současnou situaci?

Mají informace z médií a od nás mají informace o tom, co se konkrétně děje v našem zařízení. Nejhůře snášejí, že za nimi nemohou chodit návštěvy. Řeší se to tak, že si s rodinami telefonují, pomáháme jim se Skypem. 

Včera jsem U Biřičky zavedla další bezpečnostní opatření. Vydávám je postupně, aby to na klienty nebyl příliš velký nápor. Spočívá v tom, že na místech určených k setkání se smějí scházet maximálně ve dvou. Najednou to v domově působí zvláštně, nemohou si třeba v kantýně posedět u pivka. Zdraví má ale přednost a bezpečnostní opatření nezavádíme jen pro ně, ale i pro nás, zaměstnance.

V našem domově nastane velký problém v nejbližších dnech, kdy budeme klienty stěhovat z jednolůžkových pokojů – takže ti, co si žili ve velkém komfortu, najednou dostanou parťáka a zásadně jim narušíme soukromí. 

Jak vám může pomoci veřejnost? Můžeme něco udělat?

Popravdě řečeno, veřejnost nemůže udělat nic. Co budeme moci, to pro ty lidi uděláme. Nepřijímáme žádné balíčky, ovoce, pití, nic, co by mohlo být kontaminováno. Roušky nám dodává, kdo může – dobrovolníci, skupiny, ale i firmy. Čekám, až jich budeme mít tolik, abychom mohli používat ty látkové a ty jednorázové šetřit až na dobu, kdy dojde k nákaze. Přes prádelnu máme zajištěnou dezinfekci. Látkovými rouškami chceme vybavovat i naše klienty. Šijeme si je i sami, děvčata si otevřela tzv. rouškárnu a vyvinula vlastní typ roušek s kapsou, kam dáváme vatelínu. Improvizujeme jako všichni po celém státě. A vláda nám pak předloží tak nehorázné doporučení, jak máme postupovat!

Vlastně vám říkají něco, co je pro vás samozřejmostí…

Proto mě to tak urazilo. A to, jaký má můj otevřený dopis dopad, jenom dokazuje, že jsem se skutečně vyjádřila za lidi, kteří fungují v provozu sociálních služeb, za ty nejposlednější u lůžek.

 Jiná zařízení nám říkala, že kromě látkových roušek mohou lidé darovat vitamíny, je to tak i u vás?

Určitě, to je dobrý nápad, to by nám určitě pomohlo. Obaly dokážeme dezinfikovat a pak vitamíny rozdělit mezi klienty. My už jsme U Biřičky na začátku března zásobili vitamíny personál, aby si posílil imunitu, ale na to, abychom je dávali i klientům, nemáme finanční prostředky.

Chcete ještě něco dodat?

Přála bych si, aby veřejnost vnímala, že pečovatelé jsou odhodlaní lidé, kteří berou práci jako poslání, a že uděláme všechno, co je v našich silách. Veřejnost by nás v tomto měla rozumně podporovat, protože to máme strašně těžké. Dále bych chtěla poděkovat především svým lidem v Domově U Biřičky za jejich přístup a za to, jak svědomitě se připravují. Děkuji také všem kolegům ve všech (sociálních) službách v České republice.

Ing. Daniela Lusková, MPA, vystudovala VŠ obory sociální péče, ekonomie a řízení. Je držitelkou mezinárodního certifikátu IPMA pro projektové řízení úrovně C, má zvláštní odbornou způsobilost v oblasti sociálně-právní ochrany dětí. V současné době je ředitelkou domova pro seniory Domov U Biřičky v Hradci Králové, sociální pracovnicí agentury podporující pěstounskou péči a lektorkou kvalifikačních kurzů pro pracovníky v sociálních službách. Působí také jako viceprezidentka pro kvalitu sociálních služeb Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR.