Před deseti lety Evropa čelila závažnému obvinění: novým členským státům EU ve střední a východní Evropě se prodávají potraviny nižší kvality než na Západě. Obsahy potravin se stejným názvem na obalu by se mezi členskými státy EU neměly vůbec lišit – někdy se to však děje. Výrobci dvojí kvalitu vysvětlují snahou přizpůsobit svou nabídku kulturním rozdílům a jiným preferencím spotřebitelů v jednotlivých zemích. Teprve tento týden byla v Česku přijata novela zákona, podle které hrozí za prodej potravin dvojí kvality v tuzemských obchodech pokuta až 50 milionů korun.
Prezident Miloš Zeman podepsal v úterý novelu zákona o potravinách a tabákových výrobcích, kterou odsouhlasilo 146 poslanců. Zákon zakazuje prodej výrobků s podstatně odlišným složením než v ostatních zemích Evropské unie. Výjimky budou muset být odůvodněny a spotřebitel o nich musí být informován. „Čeští spotřebitelé nebudou spotřebiteli druhé kategorie,“ komentoval to již dříve ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD). Na dodržování zákazu dvojí kvality bude dohlížet Státní zemědělská a potravinářská inspekce.
V roce 2011 Slovenská asociace spotřebitelů provedla laboratorní testy košíku potravin obsahujícího běžné produkty: různé nealkoholické nápoje, čokoládu, instantní kávu – všechny byly zakoupeny v osmi zemích EU. U většiny srovnávaných produktů byly zjištěny rozdíly v kvalitě. Od té doby proběhlo ve středoevropských zemích EU několik průzkumů, studií a testů prováděných buď orgány pro kontrolu potravin, nebo spotřebitelskými organizacemi. Důkazy se hromadily.
Vlády Chorvatska, České republiky, Slovenska, Slovinska a Maďarska celý problém předložily v Bruselu. Tehdejší český ministr zemědělství Marian Jurečka uvedl, že Východ je unavený z faktu, že se stal „popelnicí Evropy“. Bulharský premiér Bojko Borissov pak obvinil EU z „potravinového apartheidu“.
Po hlasité veřejné debatě o rozdílech ve kvalitě potravin Evropská komise v roce 2017 slíbila, že se situace změní. Předseda Komise Jean-Claude Juncker tehdy ve svém každoročním projevu o stavu Evropské unie uvedl, že „v unii rovných nemůže existovat žádný spotřebitel druhé třídy“. „Nemohu akceptovat, aby se v některých částech Evropy lidem prodávaly potraviny nižší kvality než v jiných zemích, přestože jsou balení i značka výrobku totožné. Slováci si nezaslouží ve svých rybích prstech méně ryb. Maďaři ve svém jídle méně masa. Češi ve své čokoládě méně kakaa. Právní předpisy EU již takové praktiky zakazují.“
O čtyři roky později jsme v rámci spolupráce s novinářskou síti Investigate Europe šli nakupovat, abychom zjistili, jestli už teď Slováci mají v rybích prstech přesně tolik ryb a Češi v čokoládě tolik kakaa jak všechny ostatní země.
Vytvořili jsme a porovnali obsah nákupního košíku v 15 různých západních a východních evropských zemích. Některé z 29 produktů byly zakoupeny v supermarketech, o jiných byly informace získány z online obchodů s potravinami. Vybrali jsme oblíbené produkty, jež běžně najdete v téměř všech evropských zemích – džemy, zmrzliny, mraženou pizzu, sušenky, omáčky, čokolády a nealkoholické nápoje.
Zjistili jsme, že mnoho produktů prodávaných stejným výrobcem a pod totožným názvem se v různých evropských zemích ve skutečnosti stále liší složením. A někdy docela dost, i když ve srovnávaných produktech neexistuje konzistentní vzor Východ–Západ.
Existují však dva prvky, které ve statistikách vynikají a častěji se vyskytují v potravinách prodávaných v mladších a relativně chudších členských státech EU: palmový olej a glukózový sirup – přesněji řečeno levnější alternativa k řepkovému oleji nebo k jiným rostlinným olejům a cukru.
Environmentální tragédie jménem palmový olej
V evropském srovnání nákupních košíků existuje několik případů, kdy je palmový olej používaný v různých potravinách prodávaných pouze na některém z východoevropských trhů.
Čokoládová sušenka Leibniz uvádí palmový olej mezi přísadami jenom v Bulharsku, v žádné jiné z dalších monitorovaných zemí, kde byla zakoupena, ho neobsahuje. Zmrzlina Cornetto Classic se vyrábí s kokosovým olejem a slunečnicovým olejem v osmi z devíti zemí zařazených do vzorku, a to na Východě i na Západě. Pouze v Polsku má zmrzlina místo slunečnicového palmový olej. Zástupci společnosti Unilever (majitel značky Cornetto) na dotazy Investigate Europe nereagovali.
Po tomto zjištění se nabízí otázka, zda zmrzlina, jež v Polsku obsahuje palmový olej, bude chutnat jinak než ta samá zmrzlina v jiných zemích. Technologička potravin a nutriční specialistka Natália Palugová říká, že ne, a dodává: „Palmový olej je před přidáním do potravin zpracován tak, aby ztratil svou původní chuť. Problémem ale zůstává fakt, že je kritizován jak z výživového, tak z environmentálního hlediska. Z 50 % je tvořený nasycenými mastnými kyselinami, které negativně ovlivňují zdraví cév a zvyšují hladinu LDL cholesterolu v krvi. Ve srovnání s jinými oleji jsou výsledky v neprospěch palmového oleje opravdu velké, řepkový olej obsahuje pouze 8 % a slunečnicový 12 % nasycených mastných kyselin. I přes tyto údaje ale palmový tuk silně ovlivňuje celosvětovou populaci. Podle statistik za roky 2015–2021 spotřeba palmového tuku představuje 73 milionů tun ročně, zatímco například kokosového tuku se ročně spotřebuje jen 3,6 milionů tun.“
Výrobci: přizpůsobujeme se spotřebitelům
Výrobci potravin svou dvojí kvalitu obecně popírají a nesouhlasí s obviněním ze záměrného šizení spotřebitelů. Dvojí kvalitu naopak vysvětlují snahou přizpůsobit svou nabídku kulturním rozdílům a jiným preferencím spotřebitelů v jednotlivých zemích. Což může teoreticky platit, pokud jde o cukr, avšak oleje jsou před přidáním do výrobku zbavené chuti. Jak ale říká Palugová: „Na českém a slovenském trhu neexistuje pro spotřebitele možnost sáhnout po produktu s palmovým či bez palmového oleje. Spotřebitel zkrátka nemá na výběr.“
Potravinářské společnosti, jež uplatňují standardy dvojí kvality, zpochybňují závažnost stížností členských států a tento problém se snaží bagatelizovat údajnou absencí přímého dopadu na zdraví spotřebitelů. Jak ale upozornila nutriční specialistka Palugová, to také není pravda. „Palmový tuk skutečně obsahuje více nasycených mastných kyselin než řepkový nebo slunečnicový olej. Je dokázáno, že nadměrná konzumace nasycených mastných kyselin způsobuje chronické kardiovaskulární onemocnění (ateroskleróza, vysoký krevní tlak, dyslipidemie – zvýšená hladina krevních tuků). Nejčastější příčinou smrti u české populace je onemocnění oběhového systému – infarkt, mrtvice, plicní embolie. Podle statistiky příčin smrti v ČR z roku 2018 zemřelo na tyto komplikace z celkového počtu mrtvých 38 % žen a 44 % mužů.
Rozdíl v přísadách kritizuje i Alicja Michałowska, právnička varšavské kancléře potravinového práva: „Myslím si, že nahrazení řepkového oleje palmovým je neakceptovatelná změna v kvalitě potraviny. Neviděla jsem ještě studii, ve které by spotřebitelé chválili nebo preferovali chuť palmového oleje před jinými. A to je v očích zákona změna kvality.“
Joanna Wosinska z varšavské nadace Pro-Test Foundation, která provádí nezávislé testy produktů, uvedla: „Evropská směrnice o produktech dvojí kvality není příliš úspěšná. Ve směrnici je mezera, což znamená, že stále mohou v různých zemích existovat rozdíly mezi stejnými výrobky se stejnými názvy a stejnými štítky. Nevýhodou této směrnice je, že spotřebitel musí prokázat, že byl uveden v omyl produktem dvojí kvality. Je zřejmé, že nikdo nebude bojovat v soudních sporech kvůli balíčku sušenek. Nikdo také nebude cestovat do různých zemí a porovnávat kvalitu čokoládových tyčinek nebo nápojů, aby dokázal, že byl podveden. V případě potravin výrobci opakují jako mantru preference spotřebitelů. Je však těžké si představit, že Češi chtějí mít ve svých produktech podřadné přísady, které mají negativní dopad na zdraví, jako je palmový olej a glukózo-fruktózový sirup.“
Právě kvůli nedokonalosti evropské směrnice je potřebné, aby jednotlivé státy převzaly iniciativu a upravily své legislativy. Isabel Januário z oddělení věd, biosystémů a inženýrství Lisabonské university k problému dvojí kvality říká: „Myslím, že hlavní důvod těchto rozdílů je ekonomický. Společnosti se snaží vydělat na rozdílu mezi náklady na přísady a cenou konečného produktu. To je hlavní důvod.“
Cukr, nebo jeho levnější náhrada?
Výrobci už roky vysvětlují, že rozdíly v produktech na různých trzích jsou způsobeny odlišnými potřebami a preferencemi populace různých zemí. Důležitým faktorem je však i výrobní cena produktu.
Pokud jde o nealkoholické nápoje, běžná Coca-Cola, Fanta a Sprite, vyráběné společností Coca-Cola, obsahují na Západě a na Východě různá sladidla. V západních zemích Evropské unie obsahují normální řepný cukr, který může, ale nemusí být doplněn o umělá sladidla; ve východních zemích se řepný cukr nahrazuje levnější alternativou, glukózo-fruktózovým sirupem.
„Nutriční sladidla jsou nahraditelná, protože mají podobné složení, obsahují téměř stejný obsah kalorií a jsou rovněž stejně regulovány stávajícími právními předpisy EU,“ vysvětluje mluvčí společnosti Coca Cola a dodává: „Sladidla, která používáme, byla vybrána kvůli regionální dostupnosti přísad. Používání lokálních ingrediencí zajišťuje, že můžeme podporovat místní dodavatelské řetězce a ekonomiky a udržovat tak naše nápoje cenově dostupné a chutné.“
(Glukózo-fruktózový sirup je do Coca Coly přidáván v zemích vyznačených červenou.)
Konkurenční nealkoholické nápoje Pepsi a 7 Up od společnosti Pepsico naopak používají od roku 2017 stejná sladidla na Východě i na Západě, což potvrdilo tiskové oddělení společnosti. Zmrzlina Magnum Classic má cukr, glukózový sirup a glukózo-fruktózový sirup ve 12 ze 13 srovnávaných zemí. Přitom v Polsku je jejím jediným sladidlem pouze glukózový sirup. Stejně jako palmový olej ve srovnání s jinými rostlinnými oleji je i tento sirup levnější než cukr.
„Obyčejný cukr se vyrábí buď z cukrové řepy, nebo z cukrové třtiny. Nelze je pěstovat všude. Ale glukózový sirup je naproti tomu vyroben z kukuřice, brambor nebo pšenice. Můžete si vzít jakýkoli škrob, místní nebo ten, který je v současné době nejlevnější, a přeměnit ho na druh cukru,“ vysvětluje Ivar Nilsson ze švédské potravinářské nevládní organizace Äkta Vara.
Je pak takový výrobek méně chutný? Existuje několik tvrzení, že ano. Ve studii na Michiganské státní univerzitě z roku 2011 panel 99 lidí ochutnal a vyhodnotil jogurt, jenž byl slazený buď sacharózou (normální cukr), nebo glukózo-fruktózovým sirupem. Jogurt slazený cukrem se stal preferovanou možností.
Pokud jde o výživu, neexistuje vědecká shoda, že by jakýkoli typ cukru – glukóza, fruktóza nebo sacharóza (normální řepný cukr) – byl lepší nebo horší. Různé cukry ale mají různé stupně sladkosti. Například glukóza dosahuje jen 60 % sladkosti sacharózy (běžný řepný cukr), zatímco fruktóza je sladší než řepný cukr. V závislosti na sirupové směsi se tak musí upravit množství, aby se dosáhlo stejné sladkosti jako u normálního cukru.
Při srovnání přísad a informací o výživě obsažených v Coca-Cole prodávané v Evropě, která má téměř identickou recepturu ve všech zemích, jsou produkty obsahující glukózo-fruktózový sirup vyšší kalorické hodnoty než produkty s řepným cukrem (45 kCal ve srovnání s 42 kCal). To naznačuje, že sirupová směs v Coca-Cole je méně sladká než běžný cukr, a proto bylo přidáno více sirupu, aby se dosáhlo stejné sladkosti nealkoholického nápoje. Tuto skutečnost potvrdila i společnost Coca Cola.
Podle evropské lobby pro výrobce škrobu Starch Europe není rozsáhlejší používání glukózo-fruktózového sirupu ve východoevropských členských státech příkladem dvojí kvality potravin. Různé možnosti volby cukrů pro různé trhy jsou údajně způsobeny dvěma věcmi: za prvé hojností kukuřice ve východní Evropě, ze které se získává kukuřičný sirup. Za druhé tím, že během režimu kvót na cukr v EU, jenž skončil v roce 2017, byly východoevropským zemím přiděleny vyšší produkční kvóty na glukózo-fruktózový sirup než západoevropským zemím.
Podle Natálie Palugové přiměřená konzumace potravin slazených glukózovo-fruktózovým sirupem nepředstavuje výrazně vyšší zdravotní rizika. Glukóza je po požití z velké části spotřebována jako akutní zdroj energie, fruktóza je převážně metabolizována v játrech, kde se mění na tuk. Nadměrná konzumace fruktózy ale vede k většímu nárůstu hmotnosti a současně zvyšuje riziko vzniku steatózy – ztukovatění jater. Rozdíl v zastoupení glukózy a fruktózy v cukru a glukózo-fruktózovém sirupu je jenom 5 %. Spotřebitel na východním trhu tak dostává o něco nekvalitnější a levnější sladidlo, čímž zároveň přichází o plnost chutě výrobku.
Na tomhle textu jsme spolupracovali v rámci projektu s Investigate Europe a jeho celé znění najdete tady.
Autoři textu: Nina Kodhajová, Investigate Europe
Autor úvodní fotografie: Peřina Luděk – ČTK