Kdysi investigativní novináři otevřeli vlastní bar, aby odhalili korupci. Jak jsme na tom dnes?

Jakub Šimák

Neotřelá investigativní reportáž se zapsala do dějin žurnalistiky. Série pětadvaceti článků přibližujících mafiánské praktiky inspektorů vedla k několika trestním oznámením a reformám na úrovni nejen Chicaga ale i celého státu Illinois.

Vloni – čtyřicet let po vypuknutí kauzy – se v tom samém baru sešla skupina novinářů a debatovala nad tím, jestli by se podobná kauza dala udělat i dnes.

„V naší profesi jsme žánr reportáží v utajení odepsali – kvůli etickým otázkám, které vyvolává, a abych byl upřímný, taky kvůli vysokým nákladům,” zamyslel se nahlas před skupinkou novinářů současný šéfredaktor deníku Chicago Sun-Times Chris Fusco, který v minulosti sám býval investigativní novinář. „Abychom něco podobného udělali dnes, vyšlo by nás to na stovky tisíc dolarů, nemluvě o pojištění,” dodal.

A právě kvůli etické otázce fiktivních barmanů Chicago Sun-Times o chlup unikla Pulitzerova cena, nejprestižnější novinářské ocenění v USA. Porota sérií článku sice chválila za nápaditý přístup, přičemž vyzdvihla „neobyčejnou odvahu deníku v souvislosti s finančními a právními riziky, které podstoupila kvůli odhalení rozsáhlé korupce ze strany městských úředníků”. Vzápětí se však ozval tehdejší šéfredaktor Washington Post, Ben Bradlee, který názoru poroty oponoval s argumentem, že články byly založeny na podvodu. Porota mu nakonec dala za pravdu a „Pulitzera“ žurnalistům z Chicago Sun-Times neudělila.

Ačkoliv ve Spojených státech novinařina v utajení úplně nevymřela, digitální databáze investigativních reportáží v utajení naznačuje, že se dnes odehrává v mnohem menším měřítku.

V roce 2016 se Shane Bauer z online portálu Mother Jones, rozhodl proniknout pod povrch amerických soukromých věznic. Na čtyři měsíce se nechal v jedné z nich zaměstnat jako bachař. Dlouhá investigativní reportáž, kterou si přečetlo více než milion lidí, měla slušný politický dopad. V srpnu 2016 americké Ministerstvo spravedlnosti oznámilo, že se soukromými vězeními rozvazuje smlouvy a nebude je nadále využívat. Tehdy si v nich odpykávalo trest několik tisíc federálních vězňů.

Ředitelka Mother Jones Monika Bauerlein a šéfredaktorka Mother Jones Clara Jeffrey, pak musely mírnit očekávání veřejnosti. Čtenáři se totiž shodli na tom, že podobný typ reportáží je přesně to, co si lidi od kvalitní novinařiny slibují.

Podle Bauerlein a Jeffrey totiž podobná reportáž vyjde přibližně na 350.000 dolarů (více než sedm milionů korun). Přičemž ke článku přidružená reklama vydělala ani ne sedmdesátinu (5.000 dolarů) nákladů na práci reportéra, editorů, právníků či fact-checkerů po dobu bezmála 18 měsíců.

Mother Jones se nakonec na základě reportáže a velmi otevřeného článku o svém financování podařil husarský kousek. Poté, co jeho vedení velmi transparentně popsalo problematický systém financování tohoto nezávislého média – především jednorázové granty a fundraisingové výzvy – rozhodlo se jej několik tisíc čtenářů podporovat pravidelnými měsíčními dary. Což je přesně způsob, který umožňuje nezávislému médiu stabilně fungovat a přinášet nákladné investigativní reportáže, které mohou vést k systémovým změnám ve společnosti.

Líbil se Vám článek? Podpořte nás.

Napište nám váš názor

Váš email nebude zveřejněný