Koncem dubna obvinila slovenská policie v rámci operace Soumrak, pojmenované podle stranického sídla Smeru v bratislavské Súmračné ulici, dva kdysi nemocnější muže země, a to expremiéra Roberta Fica a bývalého ministra vnitra Roberta Kaliňáka ze strany Smer-SD. Zatímco Kaliňák skončil ve vazbě, slovenský parlament dnes po dlouhém rokování rozhodl, že Fica k vazebnímu stíhání nevydá.
Během policejního vyšetřování bylo již dříve vzneseno obvinění i proti nitranskému oligarchovi s vazbami na policii Norbertu Bödörovi či bývalému policejnímu prezidentu Tiboru Gašparovi. Jsou podezřelí ze založení a podpory organizované zločinecké skupiny, ohrožení daňového tajemství a zneužívání pravomocí veřejného činitele.
O vydání Fica do vazby rozhodoval slovenský parlament
O vazbě pro bývalého slovenského ministra vnitra Roberta Kaliňáka rozhodl soud už minulý týden. Důvodem byly obavy, že by Kaliňák mohl ovlivňovat svědky. Jmenovaný na místě podal proti rozhodnutí stížnost, o jeho setrvání ve vazbě bude tím pádem rozhodovat slovenský Nejvyšší soud. Až do rozhodnutí této instance tak Kaliňák zůstává ve vazbě.
Generální prokuratura, slovenská obdoba českého Nejvyššího státního zastupitelství, požádala o vazbu i pro bývalého trojnásobného premiéra Roberta Fica. Na rozdíl od Kaliňáka ale Fico zůstal na svobodě i v politice, neboť je poslancem opoziční strany. Vzhledem k jeho poslanecké imunitě musel o jeho vydání do vazby rozhodnout slovenský parlament.
Prokurátor ve své žádosti parlamentu o vydání bývalého premiéra zdůraznil, že v případě Roberta Fica hrozí možnost ovlivňování svědků. Například prostřednictvím svých veřejných vystoupení by mohl „posílat zprávy“ dalším obviněným v kauze Očistec, tedy v policejním vyšetřování, jež se s kauzou Soumrak v mnoha ohledech překrývá.
Slovenský parlament ve středu 4. května rozhodl, že Roberta Fica k vazebnímu stíhání nevydá.
V úterý 26. dubna byl Robert Fico předvolán k výslechu, který podle jeho slov trval přibližně deset minut. Přestože je Fico vystudovaný právník, tvrdí, že obvinění, jež proti němu bylo vzneseno, nerozumí. Údajně nechápe, vůči čemu se má bránit, a podstatu obvinění mu prý nebyl schopný vysvětlit ani sám vyšetřovatel.
Fico s Kaliňákem měli být podle usnesení o obvinění, které má redakce investigace.cz k dispozici, v čele zločinecké skupiny. Ta měla jasnou hierarchii, do níž bývalý premiér a jeho ministr vnitra obsazovali sobě loajální osoby. Jednalo se o klíčové pozice na policii, ministerstvu financí nebo ministerstvu vnitra. Přes tyto osoby pak Fico s Kaliňákem získávali citlivé informace, které pak používali v předvolebním boji. Mezi jejich oběti patří podle obvinění například někdejší slovenský prezident Andrej Kiska, bývalý slovenský premiér a v dobách vlády Smeru vůdce opoziční strany OĽANO Igor Matovič nebo prokurátor Vasiľ Špirko vyšetřující Kaliňáka.
Obvinění dvou slovenských prominentních politiků přímo navazuje na kauzu Očistec. Zároveň také připomíná, že aktéři této kauzy pouze nevykonávali Ficovy a Kaliňákovy příkazy, ale jednali i ve svůj vlastní finanční prospěch.
Obvinění rovněž popisuje, jak dohoda mezi vysoce postavenými politiky, veřejnými činiteli, policejními funkcionáři a vybranými podnikateli poskytovala lidem z této organizované zločinecké skupiny ochranu i vzájemnou pomoc. Níže postavení členové plnili příkazy výše postavených a ti jim zase zabezpečovali politickou ochranu.
Tímto způsobem měli tehdejší slovenský premiér a ministr vnitra dosadit své lidi do funkcí policejního prezidenta, ředitele Kriminálního úřadu finanční správy (KUFS), ředitele Finanční policie či Finanční správy. Tito vysocí státní úředníci pak měli ze svých pozic jmenovat do funkcí další loajální lidi, kteří byli předem schváleni premiérem Ficem, ministrem Kaliňákem nebo podnikatelem Bödörem.
Zneužití pravomoci veřejného činitele
Fico s Kaliňákem měli tuto zločineckou skupinu využívat především k získávání informací na své politické protivníky, a to z běžně nedostupných státních zdrojů, jakými jsou policejní databáze nebo data z finanční správy. Tyto informace pak analyzovali a používali pro očerňování politických protivníků. Bývalý slovenský prezident Kiska byl takto obviněn z daňových podvodů, bývalý premiér a vůdce opozice Igor Matovič zase z krácení daní. Žádný legální důvod, jak by se premiér a ministr vnitra mohli dostat k tak citlivým osobním informacím, přitom neexistuje. Oba jsou proto obviněni i ze zneužití pravomoci veřejného činitele.
Mezi lidmi, kteří byli výše popsaným způsobem dosazeni do klíčových pozic a později se rozhodli stát takzvanými kajícníky neboli obviněnými spolupracujícími s vyšetřovateli, jsou bývalý ředitel Kriminálního úřadu finanční správy Ľudovít Makó, bývalý ředitel finanční policie Bernard Slobodník nebo bývalý ředitel Finanční správy František Imrecze.
- Kdo je František Imrecze? (2012 – říjen 2018)
funkce: prezident Finanční správy Slovenské republiky
obviněn: kauza Daňaři, kauza Mýtnik
úloha v kauze Bašternák: tlačil s Danielem Čechem na vyšetřovací tým, aby vyšetřování zastavili
v kauze Daňaři: daňové úniky a založení zločinecké organizace
v kauze Mýtnik: korupce a machinace při zadávání veřejných zakázek ve finanční správě
František Imrecze je bývalý prezident slovenské finanční správy, kterou převzal po parlamentních volbách v roce 2012. V roce 2014 rozpustil třicetičlenný vyšetřovací tým, jenž se zabýval podivnými aktivitami podnikatele Ladislava Bašternáka. V roce 2017 musel vysvětlovat, jak došlo k úniku daňových informací týkající se firmy tehdejšího prezidenta Andreje Kisky. Svou funkci složil kvůli podezření z úniku na clech. Evropský úřad boje proti podvodům (OLAF) totiž odhalil celní podvody v hodnotě 2,2 miliardy eur při převážení zboží z Číny do Evropy. Přibližně 300 milionů eur mělo do EU putovat právě přes Slovensko. Na začátku roku 2021 obvinila Národní kriminální agentura (NAKA) v rámci akce Mýtnik několik bývalých představitelů finanční správy a podnikatelů. Obvinění se týkají korupce a machinací při zadávání veřejných zakázek ve finanční správě. V kauze jsou stíháni například bývalý prezident finanční správy František Imrecze nebo podnikatelé Jozef Brhel a Michal Suchoba. V minulém roce byl Imrecze společně s dalšími 13 lidmi obviněn v kauze Daňaři.
Kali kartel
Právě František Imrecze se stal jedním z nejbližších Kaliňakových lidí. V roce 2012, když Smer vyhrál parlamentní volby, mu Kaliňák nabídl funkci šéfa Finanční správy. Měl to udělat prostřednictvím své a Imreczeho manželky, jež byly dlouholetými kamarádkami. Nabízená pozice ale pro Imreczeho znamenala výrazně negativní finanční rozdíl oproti jeho tehdejším výdělkům. Před nástupem do státní správy totiž zastával funkci generálního ředitele SAP Slovensko, kde vydělával přes 280 tisíc eur ročně (téměř 7 milionů korun). Proto u Roberta Kaliňáka zjišťoval, jak by se dalo zajistit „dorovnání jeho předešlého platu“.
Kaliňák mu doporučil, aby se na tom domluvil se slovenským oligarchou Jozefem Brhelem starším. O Brhelovi se už tehdy říkalo, že patří mezi podnikatele, kteří finančně významně podporují stranu Smer-SD. Imrecze později vypověděl, že od Brhela skutečně dostával „dorovnání“ ke svému oficiálnímu platu, a to dvě stě tisíc eur (přes 4,5 milionu korun) ročně v hotovosti.
Podobnou „dohodu o dorovnaní platu“ si vyjednal i Ľudovít Makó, další spolupracující obviněný, který začal vypovídat o takzvaném systému našich lidi jako první a spustil lavinu vyšetřování, jež vyústila v kauzy Očistec a později Soumrak.
Také Makó přešel do státní správy ze soukromé sféry, kde měl plat přes 300 tisíc korun měsíčně. Hrubá mzda na pozici tehdejšího ředitele Kriminálního úřadu finanční správy ale činila pouze 3 000 eur (přes 70 tisíc korun měsíčně). I Makó proto potřeboval „svého mecenáše“, kterého našel v osobě Norberta Bödöra. Ten mu po dohodě, že nabídnutou pozici ředitele přijme, začal měsíčně vyplácet částky ve výši 10 000 eur (kolem 250 tisíc korun).
Extra peníze od mecenášů Smeru-SD putující k navýšení výplat vysokých státních funkcionářů ale nezůstaly bez protihodnoty. František Imrecze začal dostávat „požadavky od vedení Smeru-SD“. Ty pak jako úkoly zadával svým podřízeným, kteří také patřili do skupiny „našich lidí“.
Prezident v nesnázích
Ředitel Imrecze před parlamentními volbami takto zadal úkol na celkovou rešerši k osobě prezidenta Andreje Kisky. Ten se stal slovenským prezidentem v roce 2014 poté, co ve druhém kole porazil protikandidáta Roberta Fica. Rešerše spočívala v komplexní analýze dat ze všech informačních systémů, jež měla Finanční správa ke Kiskovi k dispozici. Mimo jiné zahrnovala všechny daňové kontroly provedené v Kiskových podnikatelských společnostech a daňová přiznání doplněná o připomínky z policejní databáze.
Získané informace, které v té době Finanční správa shromáždila, patřily sice k těm nejpodrobnějším, jaké bylo možné na úrovni státu obdržet, z dokumentů ale nevyplývalo žádné podezření z daňových deliktů.
Tehdejší premiér Fico tyto informace přesto použil v předvolební debatě. Přístup k daňovému tajemství tenkrát však nemělo ani ministerstvo financí a kontrolní hlášení („KV“) jako takové bylo zcela v režimu utajení. Poskytování těchto informací politicky aktivním osobám bylo proto jednoznačně nezákonné.
Podle výpovědí spolupracujících obviněných zamýšlel Robert Fico zveřejňováním informací o Kiskově firmě dosáhnout dvou věcí. Primárně chtěl ukázat, že Andrej Kiska se nestal prezidentem v souladu se zákonem, protože nebyl bezúhonný. A za druhé plánoval rozjet mediální kampaň o tom, že je Kiska daňový podvodník.
Spolupráce se médii
Aby očerňující informace o údajných daňových deliktech tehdejšího prezidenta nezapadly, bylo potřeba je dostat do médií. O to se měl postarat podnikatel Norbert Bödör. Ten zhruba v polovině září 2017 oslovil Tomáše Rajeckého, člověka z takzvaných mafiánských seznamů, tedy ze skupiny lidí označených slovenskou policií za členy organizovaného zločinu. Bödör Rajeckému nastínil, že disponuje dokumenty, které prokazují trestnou daňovou činnost tehdejšího prezidenta. Poté ho požádal, zda by mohl zařídit, aby tyto citlivé informace byly médiím poskytnuty anonymně.
- Kdo je Tomáš Rajecký?
obviněn: korupce
úloha: spojka mezi podnikateli a daňovými kriminalisty
Tomáš Rajecký je známý ze slovenských mafiánských záznamů. V minulosti médiím anonymně rozesílal materiály z daňového šetření firmy KTAG bývalého prezidenta Andreje Kisky. Na základě evropského zatykače byl na konci srpna loňského roku zadržen ve Španělsku a v současné době je ve vazbě pro podezření z korupce v případě továren na výrobu padělaných cigaret. Rajecký měl být spojkou mezi podnikateli, kteří nelegální továrny provozovali, a tehdejším šéfem daňových kriminalistů Ľudovítem Makóem. V minulosti si hodně dopisoval s Marianem Kočnerem, slovenské veřejnosti je znám z archivní fotky z Kuby, kde pózuje se současným předsedou slovenského parlamentu Borisem Kollárem a s mafiánským bossem odsouzeným za vraždu Jurajem Ondrejčákem.
Rajecký se Bödöra zeptal, jestli ví, co tím spustí. Byl totiž přesvědčený, že policie bude kontrolovat IP adresy a prezident Slovenské republiky bude chtít zjistit, odkud se takové informace vzaly. Bödör ho však ujistil, že policejní prezident Tibor Gašpar a ministr vnitra Robert Kaliňák o tom vědí, protože obsah dokumentů znají. A kdyby se náhodou vyskytl nějaký problém, zařídí, aby případ dostal policista, který žádné inkriminující údaje nenajde.
Druhý den přišel Norbert Bödör za Tomášem Rajeckým již s dokumenty v ruce a s přesným chronologickým plánem, co, kdy a komu poslat. Rajecký společně s důvěryhodným IT expertem vytvořil anonymní e-mailové adresy, z nichž odeslal nejen průvodní text, ale i daňové dokumenty. Ty pak rozeslal do největších slovenských médií. Aby celá akce nebyla nápadná, Rajecký měl ten samý e-mail poslat i na policejní prezidium přímo Tiboru Gašparovi.
S diskreditací prezidenta Kisky měl pomáhat i Kočnerův kamarád
Dokumenty obsahovaly výsledky analýzy daňových kontrol a s nimi související trestní oznámení. Bödör totiž po Rajeckém chtěl, aby na prezidenta Kisku podal trestní oznámení. Tím pádem by se kauzou musela zabývat Generální prokuratura a Kriminální úřad finanční správy, kde byli další činovníci ze skupiny „našich lidí“.
Prezidentu Kiskovi bylo jasné, že tak citlivé informace musely uniknout z ministerstva financí, proto si na „kobereček“ předvolal ministra financí Kažimíra a vyptával se, jak se to mohlo stát.
Daňová kauza prezidenta Kisky se táhla až do ledna 2019, kdy se Robert Fico rozhodl kandidovat na pozici předsedy Ústavního soudu. Bývalý prezident Andrej Kiska později vypověděl, že za ním tenkrát Fico přišel řešit volbu hlavy Ústavního soudu a nabízel mu, že pokud ho do funkce jmenuje, veškerá vyšetřování ohledně krácení daní skončí. Kiska nakonec Roberta Fica za ústavního soudce nejmenoval. O pár týdnů později bylo na Kiskovu firmu KTAG podáno trestní oznámení.
Matovičovy daně
Kromě prezidenta Kisky měl Fico nelegálně získané informace používat i vůči svému politickému oponentovi Igoru Matovičovi, tehdy ještě opozičnímu poslanci, jenž před volbami často kritizoval způsoby a metody vládnutí strany Smer-SD. Terčem jeho kritiky bývalo rozkrádání veřejných financí přes státní zakázky.
Strana Smer ovládala nejen ministerstvo vnitra a financí, zásadní vliv měla i na ministerstvo životního prostředí, hospodářství a dopravy, pod které spadaly velké státní zakázky, z nichž profitovali zejména oligarchové blízcí Smeru – především Norbert Bödör nebo Jozef Brhel. Ti pak prostřednictvím schránkových firem v daňových rájích měli zpětně financovat Smer a jeho hlavní představitele.
Policie, kterou tehdy vedl další člověk ze skupiny „našich lidí“ Tibor Gašpar, zajišťovala, aby se žádná z těchto nezákonností nevyšetřila.
Vedení Smeru se přesto začalo obávat, že rázná vystoupení Igora Matoviče by mohla straně uškodit ve volbách, a proto se rozhodli Matoviče zdiskreditovat skrze jeho podnikání.
Stejně jako v případě prezidenta Kisky zadal Imrecze analýzu účetnictví Matovičovy firmy RegionPRESS.
Výsledkem ale bylo zjištění, že v trestněprávní rovině není důvod v šetření pokračovat, protože skutek už byl promlčený.
Ministr vnitra ovlivňuje vlastní trestní řízení
Příkazy ale nepřicházely pouze od Roberta Fica. Postavení ministra vnitra měl zneužívat i Robert Kaliňák. Během roku 2016 obdržela Finanční policie NAKA trestní oznámení pro podezření z trestného činu legalizace příjmů z trestné činnosti a korupce. Zločinu se měl dopustit samotný ministr vnitra Robert Kaliňák, jenž měl nakoupit akcie a podíly ve firmě daňového podvodníka Ladislava Bašternáka.
O vyšetřování se ihned začal zajímal tehdejší policejní prezident Tibor Gašpar s odůvodněním, že přece jde o ministra vnitra, a nařídil vyšetřovateli, že toto řízení bude dozorovat on sám.
Kauzu přitom dozoroval prokurátor Vasiľ Špirko z Úřadu speciální prokuratury, který však zdůraznil, že v dané věci by mělo být zahájeno trestní stíhání. Vyšetřovatel poté informoval Tibora Gašpara o úmyslech prokuratury. Policejní prezident si stál za tím, že trestní řízení musí být odmítnuto.
František Imrecze, Daniel Čech i Ľudovít Makó se dnes ve svých výpovědích shodují, že Finanční správa i Policejní sbor byly zataženy do politického boje a zneužity pro osobní politické cíle konkrétních politiků, včetně tehdejšího premiéra a předsedy strany Smer-SD Roberta Fica. Tato míra propojení důležitých státních institucí a vrcholných představitelů Smeru představovala zavedený systém řízení státu, který byl v té době standardem a jako takový byl soustředěn v rukou premiéra a jemu blízkých osob v podobě některých ministrů a oligarchů působících v pozadí strany. Jednalo se zejména o Jozefa Brhela staršího, Miroslava Výboha a Norberta Bödöra. Premiér Fico od „svých lidí“ ve vysokých funkcích vyžadoval loajálnost. Pokud chtěli funkce zastávat, museli být součástí systému a plnit zadané příkazy.
V závěru více než stostránkového usnesení se vyšetřovatel detailně zabývá i komunikacemi Mariana Kočnera s Norbertem Bödörem přes aplikaci Threema. Zprávy z aplikace už byly použité v jiných soudních jednáních a soud je uznal za legálně získaný důkaz. Vyšetřovatel jednotlivé zprávy vysvětluje a naznačuje, že Kočner o konkrétních krocích zločinecké skupiny také věděl, případně jim při uskutečňování některých záležitostí vypomáhal, nebo alespoň svoji pomoc nabízel. Kočner ale nevystupuje jako člen organizované skupiny, vyšetřovatel spíš poukazuje na jeho vztah s Bödörem a jednotlivé zločiny dává do časového kontextu.
Autorky textu: Eva Kubániová, Pavla Holcová
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková
Tento text vznikl díky podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podporujte naši práci.