Obchodování s lidmi bývá často spojeno s nucenou manuální prací a s prostitucí. V Asii se ale rozmohl trend, kdy jsou oběti tohoto byznysu nuceny obírat lidi po celém světě o miliony korun. K tomu dochází jak jinak než přes internet. V případě neposlušnosti hrozí těmto lidem fyzické násilí, odpírání jídla a další typy týrání. Se zprávou přišli naši kolegové z amerického deníku ProPublica.
Zmíněná forma trestné činnosti nabyla popularity především v Kambodži, Laosu a Myanmaru. První zmínky o tom, že něco podobného probíhá, se objevily například na Telegramu a jeho kanálu White Shark Channel. Ten je v současnosti uzavřený pro „šíření soukromých informací bez souhlasu jednotlivců“. Podobná fóra ale různě po internetu existují nadále.
Na oněch fórech se od léta objevují inzeráty, které se v Česku nacházejí na stránkách bazarů nebo v novinách. Místo prodeje nábytku nebo věcí po dětech ale obsahují nabídky prodeje osob, které se staly oběťmi obchodování s lidmi.
Místo marketingu podvádění lidí
Novinářům z ProPublicy se podařilo spojit s jednou z obětí, jež ze zajetí uprchla. Dvaadvacetiletý Fan z Číny byl za poslední rok prodán rovnou dvakrát. S každým prodejem se zvedla částka, kterou Fan údajně musel zaplatit svým věznitelům, kdyby si chtěl vykoupit svobodu. Tato částka se vyšplhala až na téměř 380 tisíc korun, na což si Fan se svou mizernou výplatou nemohl nikdy vydělat.
Fan původně pracoval jako kurýr pro organizaci rozvážející jídlo. V březnu 2021 dostal nabídku na marketingovou pozici ve stejném oboru u jedné známé firmy v Kambodži. Nástupní plat dosahoval téměř 25 tisíc korun měsíčně, pro nekvalifikovaného Číňana tedy šlo o velmi lukrativní příležitost. Mladý muž proto přesvědčil i svého bratra, aby společně vyrazili za štěstím do Kambodže.
Jenže místo vymýšlení marketingových strategií sourozenci skončili v přístavním městě Sihanoukville v továrně obehnané plotem s ostnatým drátem, odkud nešlo utéct. Zde se nuceně účastnili finančních podvodů, jež zasáhly lidi po celém světě. Podobné pracovní nabídky přitom nepřicházejí pouze do Číny, ale i na Taiwan, do Thajska a dalších zemí této části Asie. Obdobným způsobem byly podvedeny už desítky tisíc osob.
Pokud se oběti postaví svým věznitelům na odpor, hrozí jim bití, nedostatek jídla nebo elektrické šoky. Často dochází i ke smrti. Podle Fanova vyprávění je situace podvedených tak zoufalá, že někteří raději spáchají sebevraždu, aby svým žalářníkům alespoň tímto způsobem unikli. Ti, co se naopak smíří se svým údělem, se stanou spolupachateli kyberkriminality.
Vykrmení prasete před porážkou
K vylákání peněz od neznámých lidí používali Fan a jeho bratr taktiku známou pod názvem „pig butchering“ neboli takzvané porážení prasat. Spočívá v tom, že podvodníci navazují se svými budoucími oběťmi přátelské nebo romantické vztahy, k čemuž využívají sociální sítě a aplikace jako například Tinder, Facebook nebo Instagram. Vztahy přitom zůstávají striktně v internetové rovině, a pachatelé proto mají prostor k „vykrmení“ své oběti. Místo šrotu a brambor ale tato „prasátka“ krmí náklonností a láskou, čímž navodí pocity důvěry.
„Prasata“ jsou „poražena“, jakmile podvodníci úspěšně přesvědčí oběť, aby vložila peníze na investiční platformy, a to opakovaně. Jestliže další peníze nemůže nebo nechce investovat, o své předešlé finance na investičním účtu přijde lusknutím prstu. Pachatelé také často slibují, že v okamžiku, kdy nic netušící jedinec zainvestuje velkou částku a zaplatí drahý poplatek, peníze dostane zpátky. Někteří z podváděných se toho chytají jako tonoucí záchranného kruhu, není však snad třeba dodávat, že všechny jejich peníze zmizí v nenávratnu.
Tyto taktiky lze zahrnout pod pojem sociální inženýrství, tedy způsob manipulace lidmi směřující k určitému cíli, k provedení promyšlené akce. V tomto případě se jedná o vklad osobních peněz na falešné investiční účty. Sociální inženýrství přitom pracuje s takzvaným kognitivním zkreslením. V praxi se jedná o myšlení, jež obecně vede lidi k chybným úvahám a úsudkům. Právě proto jsou k podobným podvodům náchylní osamělí jedinci, kteří touží po pocitu sounáležitosti, přátelství a lásky.
Což je zároveň i důvodem toho, že většina obětí finančních podvodů se za svou naivitu stydí, a své ztráty proto nenahlásí patřičným orgánům. Data, která jsou o této kriminální činnosti k dispozici, tak pravděpodobně nebudou mít přesnou vypovídající hodnotu.
Z Fana Jessicou, snadno a rychle
Fan se měl v rámci své operace vydávat za ženu. Aby si založil věrohodný profil, musel nejprve sehnat vhodné fotografie a videa. Potřebný materiál proto nakoupil na stránkách, které slouží taktikám pig butchering. Balíček dvanácti fotografií zde vyjde v přepočtu na 300 korun a skládá se z fotek ukradených ze sociálních sítí.
Organizátoři této kyberkriminality poskytli svým vězňům i příručky, podle kterých se měli řídit. Na základě těchto dokumentů si Fan posléze založil účty na sociálních sítích, kde se snažil předstírat luxusní způsob života. Jedna věc pak byla nadmíru důležitá: ve svých sděleních se musel zmínit, že peníze na nákladný životní styl čerpá právě z investování.
Následoval krok, kdy Fan rozhodil sítě. K tomu měl k dispozici hned několik mobilních telefonů a seznamy telefonních čísel. Úkol byl prostý: napsat co nejvíce lidem. V případě, že někdo reagoval na zprávu od neznámého člověka pozitivně, Fan obstaral klíčovou část, tedy konverzaci. Díky této konverzaci si oběť stáhla aplikaci MetaTrader, kterou ke svým podvodům používali.
Výsledek Fanovy práce lze konkrétně popsat takto: Američanovi Yuenovi přišla zpráva od neznámé osoby, jež se představila jako Jessica. Byla upovídaná, přátelská a svůdná natolik, že Yuen v kontaktu ochotně pokračoval. Na druhé straně obrazovky ale seděl Číňan Fan, uvězněný v továrně obehnané ostnatým drátem. Yuen nakonec kousek po kousku ztratil úspory, které si našetřil za více než 30 let. Celkem se jednalo v přepočtu o téměř 25 milionů korun.
Kambodža na spodku žebříčku
Podvodníci, kteří v Kambodži takto operují, jsou často napojení na tamní politickou a podnikatelskou elitu. I z toho důvodu americké ministerstvo vnitra umístilo Kambodžu na nejnižší stupeň žebříčku, jak které země plnící standardy pro omezení obchodu s lidmi. Podle ministerstva kambodžské instituce v tomto směru „nevyšetřily ani nepovolaly k trestní odpovědnosti žádné úředníky“.
V den, kdy se zpráva o propadu v žebříčku objevila, kambodžská vláda změnila své dosavadní stanovisko a přiznala, že cizinci jsou do země dováženi, aby pracovali v hazardních hrách a podvodných provozech. Pro politické představitele je ale tento stav věcí údajně novinkou. Politici pak sice přislíbili, že se situace změní, avšak podle ministerstva zahraničních věcí Kambodže „není situace tak závažná a špatná, jak se uvádí“.
Oběti obchodování s lidmi tak nadále nemají v této zemi žádný právně uznaný status. Pokud se jim podaří uprchnout, jsou vydáni na milost či nemilost kambodžské policii, která s nimi často zachází jako s nelegálními přistěhovalci. V některých případech policie dokonce pronásleduje jedince, kteří se snaží uprchlým obětem pomoci.