Obchod s lidmi není záležitostí minulosti nebo jen zemí třetího světa. Týká se i států, které z ekonomického hlediska můžeme považovat za svůj vzor, nebo i dělníka, jenž před naším domem zrovna opravuje silnici. Obchod s lidmi je formou organizovaného zločinu a jedná se o nesmírně komplexní a skrytý problém. Ročně se v něm protočí 150 miliard dolarů. Investigace.cz nabízí shrnutí problematiky obchodování s lidmi na základě americké zprávy a výpovědí českých kriminalistů i osob, jež pomáhají obětem tohoto zločinu.
Zpráva amerického ministerstva zahraničí o obchodu s lidmi za rok 2020 (Trafficking in Persons Report, dále jen zpráva TIP) je již dvacátou v pořadí. Každoročně vydávaný dokument shrnuje praktiky obchodu s lidmi po celém světě, přičemž jednotlivé země posuzuje na základě amerického zákona o ochraně obětí tohoto byznysu (Trafficking Victims Protection Act, zkráceně TVPA) z roku 2000 a Protokolu OSN o obchodu s lidmi, známého také jako Palermský protokol.
Kdo, kde a proč?
Oběťmi obchodu s lidmi jsou většinou osoby ze sociálně slabého prostředí. Může se jednat například o obyvatele zemí, kde probíhají válečné konflikty a humanitární krize. Velmi ohrožení jsou i migranti, kteří se pohybují přes problematické státy. Snazšími oběťmi se pak stávají lidé potýkající se s drogovou závislostí. Obchod s lidmi ale nesouvisí pouze s cizinci na území určité země, ohrožuje i domácí obyvatele, kteří mohou být zneužíváni k mnohdy otrocké práci nebo k poskytování sexuálních služeb. Děti tvoří globálně 30 % obětí tohoto obchodu.
Zpráva TIP uvádí výrazy „pašování lidí“, „obchod s lidmi“ a „moderní otroctví“ jako navzájem zaměnitelné, neboť odkazují jak k obchodu za účelem poskytování sexuálních služeb, tak k obchodu s pracovní silou. Kromě těchto nejčastějších důvodů jsou lidé, s nimiž se obchoduje, využíváni k uzavírání nucených sňatků nebo ke kriminalitě a žebrání.
Jedním z podstatných závěrů shrnujícím vydávání zpráv TIP za posledních 20 let je fakt, že většina zemí světa uznává obchod s lidmi za závažný problém a podnikla kroky k jeho řešení. Od roku 2013, kdy začali autoři zpráv TIP také hodnotit konkrétní země, obecně přibylo identifikovaných obětí obchodu s lidmi, avšak počet případů, jež se dostaly před soud, od roku 2017 klesá. Na druhou stranu když už se taková kauza dostane k soudu, oproti minulosti vzrostl počet osob, jimž bylo obchodování s lidmi prokázáno a byli odsouzeni.
Specifickou problematikou, které se zpráva TIP obecně věnuje, je „obchod se sportovci“. Většinou chudé rodiny „agentům“ zaplatí za lepší budoucnost svého dítěte i tisíce dolarů. Ti pak dítě opustí buď už na cestě do slibované destinace, nebo je naopak učiní na sobě zcela závislým a nechají jej napospas světu až v případě, že nedosáhne vyšší sportovní úrovně. Pokud se však dítě vypracuje k profesionálním výkonům, „agent“ v podstatě ovládá jeho kariéru. Může také vlastnit jeho osobní doklady, nechat sportovce podepsat nevýhodné smlouvy nebo jim znemožnit nezávislost jejich zadlužením za „agentovy“ služby. Jen na evropském fotbalovém trhu je ročně předpokládaných 15 000 obětí obchodu s lidmi. Mezinárodní sportovní federace ani národní uskupení zatím nebyly schopny s tímto problémem účinně bojovat.
Hodnocení jednotlivých zemí vzniká podle standardů TVPA a na základě míry úspěšného zavedení alespoň minimálních prostředků omezujících obchod s lidmi o eliminaci tohoto typu zločinu zatím mluvit nelze. Stupeň 1 (Tier 1) představují v tomto ohledu nejúspěšnější země, stupeň 3 naopak klasifikuje ty s nedostatečnými opatřeními. Mezi evropskými zeměmi si nejhůře stojí Bosna a Hercegovina, Irsko, Rumunsko a Bělorusko. Česká republika se řadí do kategorie stupeň 1.
Mapa států Evropy s několika údaji vybranými ze zprávy TIP – barevně je rozlišené hodnocení jednotlivých zemí; po najetí na zemi se ukáže jak dlouho se na daném stupni drží, kolik za rok 2019 odsoudila pachatelů obchodování s lidmi, kde jsou obyvatelé dané země obchodováni a kdo je v dané zemi obchodován. Data mohou být neúplná, protože jsou čerpána jen ze zprávy TPI. Je nutné podotknout, že obchodovanými osobami jsou velmi často Romové a jiné menšiny, kteřé nemají vlastní stát a tudíž nejsou na mapě uvedeni.
Obchod s lidmi v České republice
Definice obchodu s lidmi podle českého trestního zákoníku (ustanovení § 168 zákona č. 40/2009 Sb.) připodobňuje zločin k otroctví. Dále se zde uvádí, že oběť je zneužívána v majetkový prospěch pachatele a často se ocitá v prostředí, kde je znevýhodněna (například neumí jazyk) a neorientuje se. Odborníci zabývající se obchodováním s lidmi hovoří o „zranitelnosti obchodovaných osob“, což znamená, že se osoba dostane do situace, „v níž nemá jinou možnost než podvolit se zneužívání“.
V Česku se tímto typem zločinu zabývá specializovaný útvar Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ), spadající pod policii. Trest za obchod s lidmi je dva až patnáct let vězení. V roce 2019 NCOZ odhalila 20 trestných činů obchodování s lidmi (v roce 2018 to bylo 13 případů), odsouzeno bylo 12 osob z 24 vyšetřovaných. Zpráva TIP uvádí, že je snazší odhalovat případy obchodu s lidmi za účelem poskytování sexuálních služeb. To potvrzuje i tiskový mluvčí NCOZ Jaroslav Ibehej: „Z hlediska dokumentace a dokazování trestné činnosti jsou případy nucené práce komplikovanější. Každý případ je však nutné posuzovat individuálně.“
Česká republika se dlouhodobě drží na stupni 1, což znamená, že již delší dobu činí alespoň minimální kroky v boji proti obchodu s lidmi. Podle zprávy TIP se v ČR zvyšuje počet vyšetřovaných a odsouzených obchodníků s lidmi, kteří dostávají i vysoké tresty. Česko nabízí srozumitelnou pomoc obětem, tyto oběti ale často nehledá a nesnaží se mapovat skupiny obyvatel, které by byly k obchodu s lidmi vhodné.
Dalším problémem je klasifikace trestného činu obchodování s lidmi ze strany orgánů činných v trestním řízení – podle neziskové organizace La Strada Česká republika (dále jen La Strada), která pomáhá obchodovaným osobám, jsou místní pachatelé často souzeni například za kuplířství, podvod nebo omezování osobní svobody, což mimo jiné znamená nižší tresty. La Strada dále uvádí, že se v Česku velmi pravděpodobně podaří odhalit jen část případů obchodu s lidmi. „Vzhledem k charakteru tohoto trestného činu je naprosto jasné, že identifikované obchodované osoby jsou jen špičkou ledovce,“ říká ředitelka této organizace Markéta Hronková.
Vládním mechanismem zaměřeným přímo na řešení tohoto problému je Program podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi, spadající pod ministerstvo vnitra, což je také oficiální zdroj statistik týkajících se obětí obchodování s lidmi. Z programu se obětem hradí lékařská péče, psychologická a krizová pomoc, ubytování, právní zastoupení, rekvalifikace a další specializované služby. Pokud je obětí imigrant, může po dobu trestního řízení získat povolení k pobytu.
La Strada uvádí, že „naše a další organizace mohou poskytovat služby téměř srovnatelné se službami Programu. Tím se snažíme zajistit, aby vstup do Programu opravdu závisel na svobodném a dobrovolném rozhodnutí obchodované osoby a nebyl motivován pouze její finanční a existenční nouzí dotyčné osoby.“ Nejedná se ovšem o konkurenci mezi Programem a ostatními organizacemi, mnohdy je pomoc obchodovaným lidem hrazena ze stejných fondů.
V roce 2019 do Programu přibylo 15 osob, jeho součástí je momentálně 33 lidí – nejvíce jsou zastoupení Češi a Filipínci. Neziskové organizace v roce 2019 pomáhaly 259 osobám (jedná se i o osoby, které neziskové organizace podporovaly v předchozích letech). Tiskový mluvčí ministerstva vnitra Adam Rözler k tomuto uvádí, že „pravděpodobné oběti“ obchodu s lidmi častěji hledají pomoc u neziskových organizací, protože se nechtějí účastnit trestního řízení proti zločincům. Vyústěním pomoci tohoto Programu by totiž v ideálním případě měla být spolupráce obchodovaných osob s orgány činnými v trestním řízení, aby byl zločinec usvědčen. Oběti, které do programu vstoupí, mají 60 dní na zotavení a rozmyšlenou. Pokud pak chtějí pokračovat, musí spolupracovat s policií nebo státními zástupci. Některé osoby jsou v Programu i několik let, protože soudní procesy mohou být zdlouhavé.
V roce 2019 se na organizaci La Strada obrátilo celkem 531 osob, z nichž 109 bylo občany České republiky. Ne vždy se ovšem jednalo o oběti obchodu s lidmi, ale například o pracovně vykořisťované osoby. Hranice mezi těmito dvěma kategoriemi zneužívání lidí je podle pracovníků La Strady velmi tenká.
Zpráva o stavu obchodování s lidmi v České republice za rok 2019 Odboru kriminality ministerstva vnitra uvádí, že v rámci obchodování s lidmi se situace v České republice víceméně nemění, roste ale počet Čechů vykořisťovaných v zahraničí, převážně pak ve Velké Británii a v Irsku. Specifickou formou obchodu s lidmi v zahraničí je uzavírání nucených sňatků žen s občany zemí mimo Evropskou unii, kteří tak získají povolení k pobytu.
Na území České republiky je nejčastějším modelem obchodu s lidmi „agenturní zaměstnávání“, kdy agentura dováží cizince, kteří pak za náročnou práci dostávají neadekvátní plat a často žijí ve špatných podmínkách. Stává se, že jim „agentura“ dokonce zabaví i jejich doklady. V roce 2019 odhalily kontroly Státního úřadu inspekce práce 111 takovýchto nelegálních „agentur“. V Česku také často bývají zaměstnány osoby s padělanými vízy nebo doklady.
Zpráva TIP kromě lepší spolupráce jednotlivých institucí navrhuje ke zlepšení situace například efektivnější sběr dat jak o zločincích, tak o jejich obětech. Podstatné je i vzdělávání státních zástupců a soudců, kteří by měli porozumět vážnosti tohoto druhu zločinu a v konkrétních případech umět rozeznat nuance jako například jev, že osoba původně souhlasila s určitým druhem zaměstnání, potom ale byla přinucena, nezřídka za vydíráním, aby vykonávala jinou, často nepříjemnou práci. Vzdělávat by se v tomto ohledu měli také záchranáři, policie nebo úředníci, kteří provádějí kontroly zaměstnanců na pracovištích. Státní úřad inspekce práce za rok 2019 odhalil 4 342 nelegálně zaměstnaných osob, žádné oběti obchodu s lidmi ale nenahlásil.
Schopnost takzvaných prvních respondentů rozeznat případy obchodování s lidmi je podle La Strady nesmírně důležitá. „Právě úředníci, například z imigračních úřadů, inspektoři Státního úřadu inspekce práce, policisté, sociální pracovníci obcí i zdravotníci mohou být prvním a mnohdy jediným kontaktem obchodované osoby s možnou pomocí. Jedním z nejčastějších znaků obchodu s lidmi totiž bývá izolace obchodované osoby a kontrola jejího pohybu a komunikace ze strany pachatelů.“ Uzavírá ředitelka Markéta Hronková.
Autorka článku: Zuzana Šotová
Autor úvodní fotografie: Ministerstvo vnitra ČR