Poté, co Rusko napadlo Ukrajinu, mnohé lidskoprávní organizace varovaly před rizikem obchodování s lidmi, kteří budou ze země utíkat, což se týká především dětí bez doprovodu. A přesně tak, jak organizace předpokládaly, investigativní novináři z organizace Lost in Europe zjistili, že 1,5 milionu dětí, jež uprchly z Ukrajiny během prvního měsíce války, nebylo řádně zkontrolováno ani zaregistrováno. Pouze čtyři evropské státy evidovaly, kolik dětí bez doprovodu do země vstoupilo. Dalších osm zemí novinářům poskytlo nedostatečná či vůbec žádná data nebo pohyb nezletilých nesledovaly. Česko si v porovnání s ostatními státy EU v tomto směru vede dobře.
Ve středu 24. srpna uplynulo přesně půl roku od okamžiku, kdy ruská vojska zákeřně vtrhla na Ukrajinu. Podle Organizace spojených národů, respektive Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), bylo za posledních šest měsíců z Ukrajiny do sousedních zemí nuceno uprchnout zhruba 10,5 milionu lidí. Invaze v Evropě způsobila největší uprchlickou a humanitární krizi od druhé světové války.
Podle dat UNHCR tvoří ženy a děti 90 % z celkového počtu ukrajinských běženců. Muži jsou v menšině, neboť ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj hned po napadení země Ruskem zakázal všem mužským občanům Ukrajiny ve věku od 18 do 60 let opustit zemi. Zákaz platí nepřetržitě od 24. února, minulý týden byl prodloužen do 21. listopadu.
Řada organizací přitom již dříve varovala tyto ženy a děti na útěku před rizikem sexuálního vykořisťování, zneužívání a obchodování s lidmi. UNICEF (Dětský fond Organizace spojených národů) už v březnu upozornil na obchodníky s lidmi, kteří by mohli využít chaosu při rozsáhlých přesunech ukrajinského obyvatelstva. V dubnu pak UNHCR varoval uprchlíky před zločineckými sítěmi slibujícími bezplatnou dopravu, ubytování, zaměstnání nebo jiné formy pomoci.
Útěk z Ukrajiny
Děti a nezletilí Ukrajinu opouštěli různými způsoby, jeden z nich lze přiblížit na případu sedmnáctileté Aliny, jež odešla z rodné země 27. února 2022. „S maminkou jsme měly pochybnosti, zda mi dovolí odjet do Polska bez doprovodu dospělého. Během cesty mi matka zavolala a já předala telefon ženě, která seděla vedle mě v autobuse. Tato paní souhlasila, že mi napíše potvrzení, které mi umožní překročit hranice do Polska spolu s ní.“
Podle ukrajinských zákonů nemohou děti mladší 16 let opustit zemi bez rodičů nebo dospělého doprovodu pověřeného rodiči. Schengenský hraniční kodex ale přechod přes hranice umožňuje bez ohledu na věk. Polští novináři tak zaznamenali i případy, kdy mladiství ve věku 16 až 18 let vstupovali do Polska bez jakéhokoli doprovodu nebo společně s náhodnými dospělými podobně jako zmíněná Alina, a to zejména v prvních týdnech exodu.
Jejich zkušenosti s přechodem hranice popsal novinářce Anastasii Morozové například šestnáctiletý Ihor, jenž opustil Ukrajinu v dubnu: „Přišel za mnou pohraničník, odvedl mě do nějaké místnosti a řekl, že nezletilí nemohou sami cestovat do Polska. Povídá: ‚Počkej chvíli tady, pak tě odvedou na místo pro uprchlíky, kde je jídlo a voda a kde ti dobrovolníci najdou v Polsku dočasného opatrovníka.‘ Doufal jsem, že se tak stane, ale postupně jsem nabýval dojmu, že nikoho nehledají. Proto jsem si sám našel opatrovníka během jediného dne. Jen jsem napsal příspěvek na Facebook a druhý den už jsme byli na cestě do Čenstochové.“ Z Ihorovy výpovědi vyplývá, že po prvním kontaktu si ho na hranicích už dál nikdo nevšímal a mohl tak padnout do rukou komukoli.
Podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky chyběly na vnější schengenské hranici důslednější kontroly a rovněž neexistoval žádný systém nebo monitorování různých skupin a osob přicházejících do příhraničních oblastí sousedících s Ukrajinou. UNICEF proto vyzval vlády zemí sousedících s Ukrajinou, aby na hraničních přechodech zavedly v zájmu ochrany dětí jejich kontroly a registraci a rychle rovněž identifikovaly osamocené děti.
„Všechny děti si zaslouží důsledné sledování, evidování a následnou kontrolu svého stavu až do vyřešení situace a návratu do bezpečí. Nemůžeme chránit děti, které nevidíme. Mezery v identifikaci, registraci a prověřování zranitelnosti dětí z Ukrajiny přicházejících do EU představují vážný problém. Obáváme se, že se tyto děti stanou oběťmi násilí, zneužívání a obchodování s lidmi,“ říká Jagoda Luto z organizace Missing Children Europe a dodává: „Nedostatek údajů o prchajících dětech, zejména těch pohřešovaných, je velmi znepokojivý. Každé pohřešované dítě upozorňuje na mezeru v sociálním systému a systému ochrany dětí.“ Bez přesných a aktuálních dat podle ní není možné navrhnout kvalitní systémy ochrany.
Nedostatečná registrace
Investigativní novináři z organizace Lost in Europe se proto rozhodli zjistit, kolik zemí výzvu UNICEF naplnilo a věnuje se monitorování zranitelných skupin, jako jsou děti bez doprovodu. Zeptali jsme se několika evropských vlád (za redakci investigace.cz se na projektu Lost in Europe podílel autor tohoto textu), kolik ukrajinských dětí bez doprovodu zaregistrovaly včetně jejich věku a pohlaví. Další otázky se pak týkaly toho, kolik Ukrajinců bylo státními orgány identifikováno jako oběti obchodování s lidmi, vykořisťování či zneužívání.
Celkem jsme o data požádali dvanáct evropských zemích: Belgii, Českou republiku, Francii, Itálii, Chorvatsko, Německo, Nizozemsko, Polsko, Slovensko, Spojené království, Španělsko a Švýcarsko. Z těchto zemí pouze čtyři (Belgie, Česká republika, Francie a Itálie) zaznamenávaly, kolik dětí bez doprovodu na jejich území vstoupilo, včetně údajů o věku a pohlaví. Další tři země (Chorvatsko, Slovensko a Nizozemsko) registrovaly počet dětí bez doprovodu, ale neznaly jejich věk ani pohlaví.
Pět zemí nezaregistrovalo žádné přicházející děti bez doprovodu nebo v odpovědi sdělily, že se jedná o důvěrné informace. Španělsko argumentovalo tím, že poskytnutí odpovědi by „poškodilo bilaterální vztahy“, zatímco Slovensko se odvolalo právě na důvěrné informace. Polské ministerstvo pro rodinu nám oznámilo existenci online registru nezletilých bez doprovodu z Ukrajiny, zavedeného 22. března. O dva dny později vyzval tamní dětský ombudsman „všechny organizace a jednotlivce, kteří do země přivezli nebo stále přivážejí skupiny ukrajinských dětí“, aby je do citovaného registru dobrovolně a urychleně nahlásili. Do zveřejnění tohoto článku nám polské úřady ale výsledky svého úsilí o ochranu nezletilých Ukrajinců stále nesdělily.
Sedm z dvanácti oslovených zemí (Francie, Německo, Itálie, Polsko, Španělsko, Švýcarsko, Spojené království) nám také nebylo schopno poskytnout žádné údaje o tom, kolik ukrajinských státních příslušníků bylo během prvního měsíce války identifikováno jako oběti obchodování s lidmi, vykořisťování či zneužívání. Tři země (Belgie, Chorvatsko a Česká republika) neregistrovaly během prvního měsíce invaze žádnou oběť. Slovensko vyšetřilo třicet případů možných obětí obchodování s lidmi, výsledek byl negativní. Nizozemsko vyšetřovalo dva případy sexuálního vykořisťování.
Česko příkladem
Jak se s dětskými uprchlíky z Ukrajiny vypořádalo Česko, vysvětluje mluvčí cizinecké policie Renata Grecmanová: „Pakliže [děti bez doprovodu] přicestují na území České republiky, prvním kontaktem je KACPU (Krajské asistenční centrum pro uprchlíky z Ukrajiny). V případě, že se jedná o nezletilé dítě bez doprovodu, je kontaktován OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí),“ upřesňuje opatření v České republice mluvčí cizinecké policie Renata Grecmanová.
Její slova lze doplnit popisem běžné praxe, jak ji investigaci.cz sdělila mluvčí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Alena Lednová: „OSPOD následně dle potřeb a možností dítěte rozhoduje o jeho dalším umístění. […] Primárním zařízením k umístění nezletilého cizince bez doprovodu je Zařízení pro děti-cizince. Česká republika má velmi dobře propracovaný – a v Evropě ojedinělý – způsob péče o tuto skupinu migrantů. Vzhledem k tomu, že je tato péče poskytována v síti zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, lze velmi rychle, zpravidla do 24 hodin po zadržení nezletilého bez doprovodu, poskytnout dětskému migrantovi odpovídající péči, která je zpočátku cílená zejména na zmírnění traumat a stresujících zážitků a na osobní stabilizaci klienta. Následně se rozjíždí proces komplexní péče o klienta, který plně respektuje nejlepší zájem dítěte. Cílem péče o tuto skupinu migrantů je včasná integrace do českého vzdělávacího systému a české společnosti.“
„Všechny tyto děti jsou monitorovány OSPODem, nevíme tedy o žádném, které by bylo bezprizorní či se stalo obětí nějakého zneužívání,“ dodává k možnému ohrožení ukrajinských dětí v Česku vedoucí oddělení mediální komunikace Ministerstva práce a sociálních věcí Jakub Augusta.
Autorky textu: Adriana Homolová, Monica Lam, Emma van den Hof
Autor české verze textu: Lukáš Nechvátal
Autor úvodní fotografie: Lukáš Nechvátal