Novináři nejsou nepřátelé národa. Ukrajinská redaktorka vysvětluje, proč je nutné o korupci mluvit i během války

Od začátku ruské invaze do Ukrajiny v roce 2022 se tamní korupce stala politickým nástrojem. Prokremelská propaganda se toho snaží využít, aby zamezila zahraniční podpoře napadeného státu. Měli by místní novináři na vnitřní problémy země upozorňovat? Ukrajinská investigativní novinářka Kateryna Rodak věří, že mlčení není řešením. Podle ní je klíčové mluvit o těchto problémech otevřeně, pokud chce Ukrajina po válce pokračovat jako demokratická a progresivní země.

Pro ukrajinský investigativní web NGL.media píšete už téměř dva roky. Jakým kauzám se nejčastěji věnujete?

Vyšetřuji především korupci, ale také válečné zločiny a ekonomickou kriminalitu. Zkrátka všechno, co je v mé zemi špatně. Před začátkem ruské invaze do Ukrajiny v únoru roku 2022 bylo NGL.media pouze lokální investigativní redakcí, nyní pokrýváme celou Ukrajinu a zapojujeme se i do přeshraničních projektů.

Co vás k povolání investigativní novinářky přivedlo?

Naštvanost z nedodržování pravidel. Pokud jsou v naší společnosti nastavené určité normy, předpisy či zákony, jednoduše chci, aby je ostatní chápali a respektovali. Proto mě rozčilují lidé, kteří toho zneužívají, ale i systém, jenž jim to umožňuje. Odjakživa mě štve korupce na Ukrajině, a to jak v malém měřítku, kdy například musíte dávat úplatky doktorům, abyste dostali lepší péči, tak korupce na celostátní politické úrovni. V určitém okamžiku jsem proto pochopila, že nemůžu jen sedět doma, být naštvaná a psát o tom příspěvky na sociální sítě. Chtěla jsem s korupcí bojovat, vynášet ty příběhy na světlo a přispět k tomu, aby se situace v zemi zlepšila.

S jakými případy korupce se setkáváte nejčastěji?

V současné době často vyšetřujeme korupci uvnitř armády, například při nákupech vybavení a potravin pro vojáky. Několik velkých kauz na ministerstvu obrany jsme ale měli i předtím, než začala invaze v plném rozsahu. Válka v Ukrajině trvá od roku 2014, a přestože se od té doby některé věci změnily, fungování korupce a lidé, kteří se jí dopouštějí, zůstávají mnohdy stejní. Ty zločiny se opakují rok co rok a naše práce je na to upozorňovat.

Samozřejmě je důležité poukazovat na korupci i v jiných než armádních sférách. Jestliže se všichni soustředí pouze na válku a válečné zločiny, ostatní sektory veřejného života i ekonomiky zůstávají nepovšimnuty. V určitém okamžiku jsme se proto rozhodli, že se i my v NGL.media chceme vrátit k vyšetřování korupce v ekonomice, k příběhům o majetcích politiků a podobně.

Můžete uvést nějaký konkrétní případ, kdy jste korupční jednání odhalili?

Například jsme se zabývali příběhy o korupčnících z Ukrajiny, kteří kvůli mnoha trestním obviněním utekli do zahraničí. Našli jsme třeba jednoho bývalého poslance, zatím však netušíme, jak se mu podařilo překročit hranice. Zjistili jsme, že má příbuzné a nové nemovitosti v několika zemích. Zavřel své tuzemské firmy a všechny své peníze převedl do mezinárodních bank. Začal nový život a je mu jedno, co se v Ukrajině momentálně děje.

Policie a bezpečnostní služby podobné případy vyšetřují, opravdu dělají svou práci, ale lidé stejně utíkají, mizí. Bohužel máme mnoho podobných kauz vysoce postavených korupčníků, kteří zmizeli, aniž někdo věděl, jak se dostali přes hranice a kdo jim s útěkem pomáhal. Ti lidé teď žijí třeba na Slovensku a žádné další trestní stíhání jim nehrozí.

Řekla byste, že se míra korupce v Ukrajině od začátku ruské invaze snížila, nebo naopak řešíte více takových případů?

To se dá jen stěží odhadnout. Změnila se ale podoba korupce a pozadí, na němž se odehrává. Před invazí v únoru 2022 jsme řešili hodně případů zpronevěřování veřejných peněz a kupčení s veřejnými zakázkami ve školství, státních institucích a dopravních podnicích. Teď se tyto praktiky dějí v armádě, jde například o nákupy dronů a podobně. Korupčníci změnili svá zaměření a způsob fungování. Jejich firmy dříve vydělávaly třeba na výrobě nábytku a pak v roce 2022 začaly podepisovat smlouvy se státem a dodávat armádě drony. Což je vzhledem k napadení Ukrajiny potřebné a důležité a bylo by to v pořádku, pokud by to nedoprovázela korupce.

Změnila válka způsoby, jakými korupci zjišťujete? Je dnes například obtížnější získat informace od politiků a různých státních institucí?

Rozhodně, a není to jen moje zkušenost. Jde o obrovský problém, protože dnes jako novináři nemáme v Ukrajině přístup k mnoha otevřeným databázím. Rejstříky jsou sice dostupné, ale spousta dokumentů je v nich skrytá. Nemůžeme sledovat případy, jako jsme to byli zvyklí dělat před válkou. Také je téměř nemožné získat odpovědi, pokud o informace žádáme podle zákona. Posíláme žádosti státním institucím, politikům, nevládním organizacím, ale pokud s námi nechtějí komunikovat, vždy se vymluví na válku. Prostě napíšou: nic vám nedáme, spojte se s námi, až válka skončí. A to je podle mě manipulace, protože nikdo neví, kdy válka skončí, jestli to bude za rok, za dva nebo za pět let. Ti lidé, kterým dotazy pokládáme, můžou být v tu dobu kdekoli. Třeba v zahraničí, kde je už nikdo k odpovědnosti nedožene.

Jak tedy postupujete v situacích, kdy není možné získat informace prostřednictvím oficiálních kanálů?

Popsala bych to na jednom konkrétním případě. Na začátku loňského roku jsme poslali žádost o informace Lvovské oblastní státní administraci. Protože se Lvov nachází blízko západní hranice, požádali jsme administraci o údaje nevládních organizacích, které žádaly o povolení pro své mužské zaměstnance k překročení hranice. Muži ve věku od 18 do 60 let totiž nemůžou kvůli válečnému stavu opustit území Ukrajiny. Nechtěli jsme žádné osobní údaje těch mužů, pouze názvy nevládních organizací a počet povolenek, které dostali. Měli jsme totiž podezření, že někteří zaměstnanci tímto způsobem uprchli do zahraničí a už se nevrátili. Administrace naši žádost zamítla s tím, že kvůli stannému právu nebude sdílet žádné informace o nevládních organizacích.

Napsali jsme jim několik žádostí, zveřejnili jsme to na našich sociálních sítích, dokonce jsme je i zažalovali. Spor jsme však bohužel nevyhráli a dodnes jsme ty informace nedostali. Celý příběh má pro nás přesto šťastný konec, protože jsme narazili na zdroj, který nám všechna data poskytl. Pak jsme pochopili, proč nám je administrativa chtěla zatajit. Někteří její zaměstnanci se totiž nechávali uplácet, dovolovali mužům překročit hranici a nikdy se do Ukrajiny nevrátit. Případ teď vyšetřuje policie, ale kdybychom neměli ten zdroj, nikdy bychom se o celé záležitosti nedozvěděli.

Zajímá ukrajinskou veřejnost téma korupce i v době války? Jak se lidé staví k novinářům, kteří o ní píší?

Nastavení veřejnosti se od začátku války hodně změnilo. Když jsme začali o korupci znovu psát, bylo těžké přesvědčit čtenáře, že to, co děláme, je vzhledem k okolnostem pořád důležité. Setkali jsme se s velmi rozdílnými reakcemi. Někteří lidé byli vděční, protože cítili, že se v naší společnosti děje něco špatného. Ale samozřejmě se našla část veřejnosti, která nás dodnes obviňuje z toho, že pracujeme pro Rusko. Ruská propaganda totiž používá negativní informace o naší zemi jako zbraň. Vždycky si najde způsob, jak ukázat Ukrajinu ve světě i u nich doma ve špatném světle. A když ho nenajde, tak si něco vymyslí. Jestliže pak jako Ukrajinci ukazujeme na naše vnitřní problémy, najdou se lidé, kteří říkají: škodíte nám, pomáháte Rusku vyhrát válku na informačním poli.

Je složité komunikovat s našimi čtenáři a vysvětlit jim, proč to děláme. Když jsme třeba psali o tématech, jež se netýkají války, museli jsme v příběhu objasnit, proč je důležité se tomu věnovat právě teď. Přijde mi, že to společnost začala časem chápat. Jsme velká země s komplikovanou historií. A jsme samozřejmě stateční. Máme skvělé lidi, kteří za nás bojují, a další, díky nimž stále funguje naše ekonomika. Ale máme i korupci a jiné problémy, a pokud o nich budeme mlčet, nikdy je nevyřešíme.

Co byste tedy řekla lidem, kteří si myslí, že byste se kvůli probíhající válce měla soustředit spíše na vyšetřování válečných zločinů?

O válečných zločinech samozřejmě také píšu. Ale není to jediné důležité téma. I během války musíme v naší zemi udržovat demokracii. A nemluvit o našich slabostech nahlas je cesta, jak se stát podobně nesvobodnou zemí jako je Bělorusko nebo Rusko. Mají tolik problémů, ale pořád říkají: jsme dokonalý národ, jsme nejlepší. Jako Ukrajinci si zasloužíme být na sebe hrdí, pokud se však chceme progresivně rozvíjet, nesmíme se bát mluvit.

Stejně jako investigace.cz byla i vaše redakce součástí projektu Dubai Unlocked. Ten mapoval dubajské nemovitosti v držení oligarchů, trestně stíhaných a sankcionovaných osob. Našla vaše redakce na seznamu ukrajinská jména?

Momentálně bohužel nemáme k datům plný přístup, procházejí jej pro nás naši kolegové. Pracujeme však na příběhu jednoho ukrajinského politika, kterého jsme z podobné činnosti podezřívali už dlouhou dobu. Tušili jsme, že by mohl mít v Dubaji nemovitosti, jelikož tam založil firmu. A skutečně jsme tam našli jeho nemovitosti, další firmy i jeho příbuzné… Nedokážu vám popsat pocit uspokojení, který jsem cítila, když se naše předpoklady potvrdily. Teď navíc máme všechny potřebné podklady k tomu, abychom ho usvědčili. Článek zveřejníme v příštích týdnech a myslím si, že nebude poslední.

Na jakých dalších případech aktuálně pracujete? Našly by se mezi nimi nějaké s přesahem do Česka?

V současnosti mě zajímají zahraniční nemovitosti proruských ukrajinských politiků a oligarchů, kteří z Ukrajiny utekli během invaze po únoru 2022 nebo ještě před ní. Nejvýznamnější jsou v tomto směru země geograficky blízké Ukrajině, kde se tito lidé cítí nejbezpečněji. Naše redakce už odhalila nějaké nemovitosti na Slovensku a jsem si jistá, že když se zaměříme na Česko, najdeme je tam také.

Novináři dříve hodně psali o majetcích ruských oligarchů v zahraničí. Myslím si, že nyní je důležité upozornit také na Ukrajince, kteří Rusko podporovali nebo utekli kvůli tomu, že jim na domácí půdě hrozilo trestní stíhání kvůli korupci. Mezinárodní veřejnost by o těchto věcech měla vědět.

Nemáte obavy z toho, že zveřejňování informací o korupci může ovlivnit podporu, které se Ukrajině dostává od ostatních zemí?

Rozhodně nechci, aby to vyznělo tak, že jsou poměry v Ukrajině hrozné a že s korupcí nedokážeme bojovat. Přála bych si, aby lidé pochopili, že každá země má své vnitřní problémy, což neznamená, že nepotřebujeme podporu. Naše armáda a náš národ pomoc bezesporu potřebují. Když poukazuji na problémy, které v Ukrajině máme, jen tím otevírám dveře k jejich řešení. Ze strany zahraničních politiků a expertů vítáme doporučení a nápady, jak se s naší situací vypořádat. Novináři nejsou nepřátelé národa, nechceme, aby Rusko válku vyhrálo. Naopak potřebujeme vybudovat základy pro obnovu společnosti, až okupace v naší zemi skončí.

Autorka rozhovoru: Adéla Gajdicová