Pro pachatele trestné činnosti byly Spojené státy dlouhodobě jedním z nejoblíbenějších míst k ukrývání nelegálně nabytých peněz. A to hlavně díky tamní shovívavé legislativě týkající se zakládání skořápkových společností. Tuhle nelichotivou situaci se zákonodárci ve Washingtonu snažili dlouhá léta změnit. Výrazný krok k nápravě se jim podařilo udělat až počátkem letošního roku, kdy Kongres přijal nový zákon o transparentnosti podnikatelských společností. Historicky bezprecedentní zákon nadšeně přivítali mnozí odborníci i protikorupční organizace. Jak se ale rychle ukázalo, nová právní norma má dost velké nedostatky.
Spojeným státům se loni poprvé podařilo předběhnout Švýcarsko, které dlouhá léta drželo prvenství v globálním žebříčku zemí, jejichž nedokonalá legislativa nejvíce napomáhala různým jednotlivcům skrývat před zákonem své většinou nelegálně získané finance. Po Kajmanských ostrovech, jež jsou aktuálně na špičce tohoto žebříčku, tak USA obsadily druhé místo. Výhodnou anonymitu americké podnikové struktury využívali zejména drogové kartely, obchodníci s lidmi, zkorumpovaní státní úředníci i organizovaný zločin.
Začátkem ledna 2021 přijal americký Kongres nový zákon o transparentnosti společností (The Corporate Transparency Act), který vyžaduje, aby obchodní subjekty poskytly orgánům činným v trestním řízení informace o tom, kdo je jejich skutečným vlastníkem, přičemž tyto informace musí při jakékoliv změně aktualizovat.
Necelý měsíc po přijetí tohoto historického zákona, jenž je výsledkem mnohaletého jednání, se ukazují první výrazné nedostatky, které se podařilo prosadit díky lobbingu různých zájmových skupin. Zde je sedm hlavních mezer v zákoně, na nichž se odborníci shodli a jejichž nápravou by se zákon stal mnohem účinnější.
1. Některé investiční nástroje z Wall Street se nemusí nahlásit
Zajišťovací fondy a soukromé kapitálové společnosti vytvářejí sdružené investiční nástroje, které jsou obvykle otevřeny pouze pro bohaté investory. Podle odborníků se zákon nevztahuje na některé z těchto subjektů, i když zazněla varování, že jsou náchylné ke zneužití.
2. Velké podniky jsou od zákona osvobozené
Nový zákon se také nevztahuje na společnosti, které mají roční příjmy více než 5 milionů dolarů, více než 20 zaměstnanců a pobočku v USA. „Přinejmenším v mém okruhu se tato výjimka týká téměř všech,“ uvedl Stephen Quinlivan, právník specializující se na podnikání při fúzích a akvizicích ve společnosti Stinson. Obhájci zákona ale tvrdí, že jedním z důvodů pro vyčlenění je fakt, že tyto větší společnosti mají skutečné zaměstnance a kanceláře, a jsou tak mnohem transparentnější.
3. Sveřenecké fondy mohou proklouznout trhlinami v zákoně
Sveřenecké fondy jsou oblíbeným prostředkem sloužícím k transferu generačního bohatství. Někdy se daním vyhýbají, nebo se v nich ukrývají či skrze ně perou špinavé peníze. Podle odborníků může být obtížné určit, kdo vlastní bohatství fondu, než posléze dojde k jeho distribuci. Na rozdíl od obchodních společností se tyto fondy často neregistrují u žádné vlády. „To je pro mě největší znepokojení,“ uvedl Gary Kalman, ředitel kanceláře Transparency International ve Spojených státech. Dodává, že je přesvědčen, že svěřenecké fondy tak nadále budou představovat nejzranitelnější místo USA v oblasti praní peněz. Nový zákon pak výslovně zbavuje povinnosti hlásit skutečného vlastníka i některé druhy charitativních fondů. Advokáti se proto obávají, že širší kategorie osobních a rodinných fondů proklouznou trhlinami v zákoně, poněvadž tyto subjekty by na základě jeho znění nemusely spadat do definice obchodních společností.
4. Nový rejstřík vlastnictví zůstane tajný
Pouze malá skupina úředníků vlády a finančních institucí bude mít přístup k informacím o vlastnictví obsažených v nové „bezpečné a neveřejné databázi“, kterou stanoví zákon. Vědci, novináři a další osoby, jež se snaží sledovat toky špinavých peněz, přístup mít nebudou. Spojené státy se zkrátka nevydají cestou, kterou v roce 2016 zvolilo Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Vláda Jejího Veličenstva tehdy nařídila, že obchodní společnosti zapsané v zemi musí uvést své majitele v registru, který je online volně přístupný veřejnosti. I když se v něm občas vyskytly chybné údaje, podle zastánců transparentnosti měl zásadní význam při ohlašování problémů právě veřejný přístup k těmto informacím.
5. Přístup do rejstříku pro donucovací orgány je omezený
Nový zákon rovněž stanoví, že velká část federálních agentů bude mít sice relativně snadný přístup k databázi vlastnictví, avšak něco podobného se nebude týkat státních a místních orgánů činných v trestním řízení. Aby mohly databázi využít, budou pro každý konkrétní případ muset získat povolení od soudu. „Zdá se to namáhavé a bude to mnohdy odrazovat od vymáhání práva,“ uvedla Alma Angotti, globální ředitelka pro legislativní a regulační rizika v poradenské společnosti Guidehouse.
6. Obchodníci s uměním zatím nemusí hlásit podezření z finanční trestné činnosti
Zákon sice rozšiřuje povinnost hlásit podezření z obchodování s kriminálníky na řadu podniků, jeho autoři ale vynechali jednu důležitou oblast: obchodníky s uměním. Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ) nedávno uvedlo v souvislosti s aférou FinCEN Files, že obchod s uměním dlouhodobě představuje neuralgický bod mezinárodního praní peněz. Elise Bean, bývalá asistentka a vyšetřovatelka amerického Senátu, označila výjimku pro umění za „divnou“ a poznamenala, že legislativa proto vyžaduje studii o trhu s uměním, která dle jejích slov „povede k tomu, že do zákona budou i obchodníci s uměním nakonec přidáni“.
7. Trest za únik informací o vlastnictví je přísnější než trest za to, že řádné vlastnictví není oznámeno vládě
Lidem, kteří oznámí nepravdivé informace o vlastnictví společnosti, hrozí maximální trest dva roky vězení. Naopak každý, kdo předá údaje o určitém vlastnictví do tisku nebo je jinak zveřejní, může čelit pěti nebo dokonce deseti letům vězení, pokud k prozrazení dojde při páchání dalšího federálního zločinu. „Tyto tresty nejsou k ničemu,“ řekl ICIJ Ross Delston, právník a konzultant ve Washingtonu, D.C. specializující se na systémy proti praní špinavých peněz. „Odkdy je vlastnictví společnosti neodmyslitelně soukromou záležitostí?“