Jestliže někdo z novinářů věřil, že zájem o soud s obžalovanými z vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové poklesne, pondělní ráno v tiskovém středisku tomu vůbec nenasvědčovalo. Několik metrů široká místnost se začala naplňovat už od sedmé hodiny, v osm stála přede dveřmi řada lidí. „Je tu Haščák!“ ohlásil někdo z přítomných a všichni fotografové okamžitě vyskočili ze židlí. Přitom podle přísně stanovených pravidel před zahájením jednání nesměl nikdo místnost opustit. Všichni se proto marně tlačili u vchodu, aby alespoň zahlédli jednoho z nejvlivnějších mužů Slovenska. Čtvrtý den soudu se netrpělivě očekávaly výpovědi dvou nejzajímavějších svědků.
Syn vlivného podnikatele z Nitry, Norbert Bödör, dorazil na poslední chvíli. Fotografové se modlili, aby vůbec měli čas zachytit jeho příchod. Jméno Bödör se ve slovenských médiích často skloňuje, avšak vyfotit ho je téměř nemožné. Kromě toho, že zveřejnil pár instagramových fotek z posilovny, se médiím programově vyhýbá.
„Já média moc nesleduji, ani s nimi nekomunikuji,“ odpověděl hned na začátku své výpovědi. Také byznysu rodiny Bödörových se zavražděný novinář Kuciak podrobně věnoval. „Věděl jsem, kdo je Ján Kuciak. Myslím, že psal nějaké články i o mně,“ přiznal Norbert Bödör.
O této nitranské podnikatelské rodině se tvrdí, že má blízko k vládnoucí straně SMER. Bývalý slovenský premiér Robert Fico několikrát řečnil na firemním setkání jejich společnosti Bonul neboli bezpečnostní služby, která od státu dostává milionové zakázky.
Bödör byl předvolaný na základě podezření, že měl sledování novinářů, včetně Jána Kuciaka, spolufinancovat. „S Marianem Kočnerem se znám asi 10 let, vídáme se nepravidelně a považuji ho za svého známého. Bavíme se o všem možném,“ vysvětlil svůj nejasný vztah k jednomu z opodál sedících obžalovaných.
Nevzpomínám si
Podobně nejasně se vyjadřoval i k jiným klíčovým událostem. Obžaloba měla za to, že si Bödör přes své kontakty na policii lustroval vybrané novináře.
„Je obecně známo, že pan bývalý policejní prezident Tibor Gašpar je můj vzdálený příbuzný. Nikdy jsme však neřešili pracovní věci, které by se týkaly jeho funkce. Nikdy jsem ho rovněž nežádal o takové informace,“ snažil se vyvrátit podezření, že pro Kočnera nechal vypracovat profily sledovaných novinářů z policejní databáze.
Nepřesvědčivě pak objasňoval i to, zda dostával zprávy o průběhu vyšetřování. „Věděl jsem, že policie pravděpodobně ví, kdo je vykonavatelem vraždy. Mluvilo se o tom veřejně v restauracích a kavárnách v Bratislavě dva měsíce před zásahem policie.“ Když se ho žalobce zeptal, v kterých konkrétních kavárnách se probírají tak citlivé policejní informace, nedokázal odpovědět.
Člen jednoho z nejobávanějších rodinných klanů na Slovensku zkrátka vypadal jako školák, který neudělal domácí úkol. Předsedkyně senátu mu to také dala najevo. „Pane Bödöre, máte nějakou vadu řeči?“ zeptala se přísnym hlasem, když něco nejasně mumlal do mikrofonu. Otázka zaskočila nejen nitranského podnikatele, ale i novináře v místnosti. Na jejich tvářích se objevily pobavené úsměvy s náznakem satisfakce. Sportovně vyhlížející holohlavý muž z Nitry se musel senátu několikrát omluvit. Navíc nebyl schopný obšírněji odpovědět ani na další dotazy a nejčastěji reagoval frází: „Nevzpomínám si.“
Chlapský slovník
Bödörův kamarád Jaroslav Haščák, jeden z partnerů Penta Investments, si svůj domácí úkol naopak pečlivě připravil. Promyšleně, chronologicky a hlavně sebevědomě vysvětloval trojici soudců, co v hantýrce miliardářů znamená slovní spojení „pracovat na odjeb*ní čur*ka“. Takovou esemesku Haščák dostal od Mariana Kočnera několik týdnů před smrtí Jána Kuciaka a jeho přítelkyně. Podle své výpovědi byl přesvědčený, že „čur*kem“ měl Kočner na mysli vyšetřovatele kauzy Gorila. Přesněji řečeno případů, kdy společnost Penta korumpovala politiky. Haščák si dokonce dal práci se slovníkem a údajně tak objevil 40 různých významů slova „odjebat“. Asi tím chtěl naznačit, že Kočnerovu esemesku si lze vyložit všelijak. Nezapomněl rovněž připomenout, že takovýto „chlapský slovník“ používá i on.
Šéf Penty se snaží vysvětlit svoji komunikaci s Kočnerem. Nedaří se mu to
Podle jeho dalších slov Marian Kočner patří do širšího okruhu jeho kamarádů. Údajně se znají více než 20 let. Od doby, kdy se Kočner stal klientem Haščákovy banky, se jejich vztahy zintenzivnily. Privatbanka patřící Pentě dokonce dostala pokutu za to, že neohlásila Kočnerovu podezřelou platbu z Malty na svůj vlastní účet.
Kočner má v Privatbance uložený majetek v hodnotě milionů eur. O směnkách za deset milionů, které Kočner vlastnil přes Penta Funding, prý Haščák nevěděl. Údajně se o jejich hodnotě dozvěděl teprve tehdy, když generální prokuratura zabavila majetky Kočnera v kauze Donovaly. „Nejsem statutárním členem Penta Funding, ale toto zjištění pro mě představovalo významnou skutečnost,“ prohlásil jeden z partnerů finanční skupiny před soudem.
Jako s jedním z VIP klientů banky komunikoval s Kočnerem pravidelně i přes různé mobilní aplikace. Haščák tak nepřímo potvrdil, že zprávy z Threemy, které Kočnerova obhajoba popisuje jako „údajnou komunikaci“, skutečně existovaly.
„Řekneme si osobně,“ odpověděl Haščák Kočnerovi v aplikaci Threema na poznámku o „odjeb*ní čur*ka“. Jestli pak právě tuto zprávu osobně probírali, soudu ale nesdělil.
„S Marianem Kočnerem jsem se setkal osmkrát, telefonovali jsme spolu a relativně pravidelně jsme komunikovali přes aplikace.“ Pravidelně znamenalo jednou za dva týdny. Počet zpráv však neuměl odhadnout, neboť prý všechny průběžně vymazává.
„Nejen Marian Kočner, ale i jiné osoby z veřejného života mají tendenci mě i mé kolegy kontaktovat a ovlivňovat ve smyslu toho, jak o nich informují naše média,“ snažil se Haščák vysvětlit svou pravidelnou komunikaci s Kočnerem. Penta na Slovensku vlastní jedno z největších vydavatelství Spoločnosť 7 PLUS. Kočner si prý takto stěžoval na způsob, jakým o něm média Penty píšou a Haščák mu měl vysvětlit, že do obsahu jim zasahovat nemůže. Před soudem zároveň vyjádřil svou nespokojenost se slovenskými médii těmito slovy:
„Kvalita médií na Slovensku je různorodá. Někteří redaktoři jsou velmi povrchní a bulvární. Nejenže je jejich práce nekvalitní, dokonce porušují i etický kodex.“
Po výpovědích Bödöra a Haščáka požádal Marian Kočner o možnost se líčení následujícího dne nezúčastnit. Další den měli vypovídat Kuciakovi kolegové z redakce Aktuality.sk. Než podsaditý podnikatel odešel ze soudní síně, položila mu novinářka z Aktuality.sk dvě otázky: „Pane Kočnere, proč zítra nepřijdete? Bojíte se Kuciakových kolegů?“ Ale Kočner se na ni ani nepodíval.
Chtěl lepší Slovensko
„Na základě přímých i nepřímých důkazů jsem stoprocentně přesvědčen, že objednavatelem vraždy je Marian Kočner,“ řekl před soudem Kuciakův editor Marek Vagovič. Pět novinářů z redakce Aktuality.sk vzpomínalo na svého mrtvého kolegu se smutkem v hlase.
„Ján Kuciak chtěl lepší Slovensko. Svou práci nedělal pro peníze, ale v zájmu vyššího principu,“ prohlásil šéfredaktor Peter Bárdy a rodičům zavražděné dvojice opět vyhrkly slzy z očí. „Byl v podstatě architekt nového druhu investigativní žurnalistiky, vyhledával informace ve veřejných zdrojích, systematicky je sbíral a dával do kontextu,“ vysvětloval Bárdy soudkyni metodiku práce svého podřízeného. Z jeho dalších slov vyplynulo, že osobě Mariana Kočnera se věnoval stejně intenzivně jako rodině Bödörově nebo jiným slovenským oligarchům.
Za zlomový bod ve vztazích Kočnera s Kuciakem redaktoři označili kauzu Donovaly. Kuciak tehdy napsal článek, v němž objasnil procesní chyby, které udělal vyšetřovatel. Na základě tohoto textu obnovil generální prokurátor v létě 2017 trestní stíhání vůči Kočnerovi a zadržel i jeho majetek v hodnotě 10 milionů eur. Nebyly to však jediné takto ztracené peníze. Podle editora Aktuality.sk Marka Vagoviče přišel Kočner díky Kuciakově investigativní práci o téměř 100 milionů eur.
Poprvé, a navíc veřejně Kočner neuspěl při konfrontaci s mladým novinářem na tiskové konferenci k případu Donovaly v roce 2017. „Kočner byl vyvedený z míry. Nepředpokládal, že publikované informace pocházejí z otevřených zdrojů,“ popsal Bárdy tiskovku, kterou v přímém přenosu sledovali s kolegy v redakci, a dodal: „Když se Jano vrátil z tiskovky, byl nervózní a rozrušený. Snažili jsme se ho povzbudit a také jsme mu říkali, že způsob, jakým konfrontoval Kočnera s fakty, byl výjimečný.“
Kočner se ale rychle otřepal a v září 2017 Kuciakovi volal a vyhrožoval mu, že bude hledat špínu na něho i jeho rodinu.
„Byl jsem znepokojený, protože jsem Mariana Kočnera považoval za nebezpečného člověka. Podnikli jsme právní kroky a poradili Janovi, aby si dával pozor. Nepředpokládal jsem, že Kočner nějakou špínu na Jana najde. Byl to můj kamarád a věděl jsem, že je slušný člověk,“ vzpomínal šéfredaktor Bárdy na den, kdy si vyslechl Kočnerův výhružný telefonát.
V redakci se všichni shodli, že má Ján kvůli výhružnému telefonátu podat trestní oznámení. Tehdejší atmosféru v redakci přiblížil Marek Vagovič následovně: „Trval jsem na tom, aby Jano zveřejnil celou nahrávku. Nakonec jsme se v redakci dohodli, že zveřejníme část nahrávky pouze jako přepis. Jano nechtěl, aby se z toho stal osobní spor.“
„Ján Kuciak výrazně ohrožoval beztrestnost Mariana Kočnera. (…) Policie v této věci ale nic neudělala. Dokonce ani neuvažovali o ochrance. Je to pro mě nepochopitelné a myslím, že stát v této situaci naprosto selhal,“ rozhořčil se nakonec před soudem editor Vagovič, který za své kariéry investigativního reportéra sám podal několik trestních oznámení.
Ve jménu státu
„Poté, co jsem Jána Kuciaka chvíli sledoval, kontaktoval jsem Tótha a řekl jsem mu, že nejde o žádného dealera ani uživatele drog. Kuciak na mě působil jako intelektuál a domácí typ. (…) Před mýma očima prošlo více než 2000 lidí, včetně diplomatů a vrahů. V případě Kuciaka jsem ale věděl, že nic nenajdeme,“ vylíčil klidným hlasem Miroslav Kriak svůj první dojem ze sledování novináře.
Kriak patřil k tříčlennému týmu, jehož úkolem bylo sledovat osm novinářů, zjistit, zda berou drogy nebo získávají informace od někoho ze státního aparátu. Sledováním Kuciaka strávili pouze pár hodin, nemělo to prý cenu: „Ten chlapec žije jako mnich,“ vysvětlil Kriak absenci jakéhokoliv kompromitujícího materiálu.
Se zadavatelem sledování Petrem Tóthem se přesto domluvili, že si o Kuciakovi vymyslí nějaké informace, aby „vykázali činnost a dostali zaplaceno“. Vzniklo tak několik fotek, které však podle Kriaka měly nulovou vypovídací hodnotu.
„Pracoval jsem pro Tótha v domnění, že pracuji pro stát. Myslel jsem si, že stále pracuje (Tóth – pozn. red.) pro tajnou službu. (…) Absolutně jsem mu důvěřoval,“ vysvětlil motiv své činnosti Kriak. Peter Tóth v minulosti skutečně působil ve funkci šéfa kontrarozvědky Slovenské informační služby. Advokátům poškozené strany ale přišlo podivné, že by Kriak coby znalec poměrů v tajné službě nepostřehl, že Tóth tam už delší dobu nepracuje. Kriak se prý Tótha také ani neptal, kdo je zadavatel objednávky na sledování a kdo celou akci platí.
Téměř stejně před soudem vypověděl i další člen sledovacího týmu Štefan Mlynarčík. „Ze začátku to pro mě byla velká výzva, pracovat pro profesionála jako pan Kriak,“ objasnil Mlynarčík, proč práci přijal, a dodal: „Za sledování dostával každý z nás tisíc až tisíc pět set eur měsíčně.“ Peníze mu měl předávat Kriak, Mlynarčík se na jejich původ nikdy neptal.
Druhý týden soudního jednání v Pezinku tak uzavřely výpovědi dvou profesionálů, jejichž slova, jako například „myslel jsem si, že to dělám pro stát“, vyvolala u přítomných novinářů nechápavé kroucení hlavou. I pro laika musela znít jako z jiného světa. Ze světa Mariana Kočnera a jemu podobných.
Autor úvodní fotografie: Branislav Wáclav (Aktuality.sk)
Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.