Ozajstná Tatramatka: Jak globální drogový kartel pral peníze přes hotel v Tatrách

Cecilia Anesi, Giulio Rubino, Pavla Holcová a Ján Kuciak

Než byl náš kolega Ján Kuciak v únoru zavražděn, pracoval mimo jiné na kauze, která mapovala, jak mezinárodní drogový gang pere na Slovensku peníze. Na této kauze jsme spolu s dalšími členy mezinárodního týmu pokračovali i po jeho smrti. Během rozkrývání této kauzy jsme mimo jiné zmapovali drogový gang s vazbami na italskou mafii. Sídlili v Belgii, ale pracovali v Holandsku. Z Kostariky a Kolumbie dováželi v bednách s ovocem tuny prvotřídního kokainu. Při velké policejní operaci s krycím jménem Raak (česky Zásah) se podařilo zatknout velkou část této organizované skupiny. Belgická policie nebyla schopná rozmetat celou skupinu, protože její členové byli rozeseti po celém světě. Obchod s narkotiky tak v klidu pokračuje a zatčení belgičtí členové gangu byli rychle nahrazeni novými.

Ján Kuciak a jeho snoubenka byli zavražděni 21. února. V té době Ján na této kauze spolupracoval s Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP), Investigative Reporting Project Italy (IRPI) a Českým centrem pro investigativní žurnalistiku (investigace.cz). Ti všichni přispěli k tomu, aby byla kauza dokončená.

Belgický drogový král

Kauza je označována za jeden z největších drogových případů v dějinách Belgie. Oficiální vyšetřování obchodu s kokainem a jeho pašování zahrnovalo 34 obviněných. Zabavené věci měly hodnotu přes osm milionů eur. Proces trval více než čtyři roky, finální verdikt padl 1. února 2017.

Velkou část kokainu dováželi hlavní organizátoři – rodina Aquinových – přes přístav v Rotterdamu. To by mohlo vysvětlovat, proč se Nizozemsko v posledních letech stalo evropskou vstupní branou pro latinskoamerický kokain.

Právník Sven Mary, Rafael Aquino, Nico Beckx, Lucio Aquino a Raf Beckx během přestávky,kdy čekají na vynesení rozsudku. Autor: BELGA PHOTO, LUC CLAESSEN

 

Šéf celého rodinného klanu Silvio Aquino se narodil a žil se svým italským otcem v malebném Maasmechelenu. Město asi o 38 000 obyvatelích leží v belgickém regionu Flandry. Během několika desítek let se ze Silvia Aquina stala klíčová postava světového obchodu s drogami. Jeho jediné známé předchozí zaměstnání bylo v pizzerii.

Policejní operace Zásah ale nebyl první Aquinův střet se zákonem, usvědčen byl předtím už několikrát. Poprvé v roce 1998 za mezinárodní obchod s drogami. Pak v roce 2004 v Nizozemí za únos muže, který mu místo kokainu prodal cukr moučku. A pak opět v Belgii v roce 2014 – tentokrát pro zločinné spiknutí a export šesti a půl tun tablet extáze do Austrálie.

  • Kalábrijské kořeny
Rodina Aquinových se přestěhovala do Belgie z Itálie v druhé polovině šedesátých let. Podle italského antimafiánského prokurátora Vincenza Luberta si měla udržovat vazby na svou rodnou oblast v severní Kalábrii. Tuto oblast ovládá klan Zingari, který má údajně pod palcem drtivou většinu kriminálních aktivit v regionu, včetně obchodování s drogami. Zingari je etnicky romská skupina, která se za posledních deset let připojila k mafiánské skupině ´Ndrangheta. Ta ovládá okolo 90 procent světového dovozu kokainu do Evropy.

Holohlavý, čistě oholený a svalnatý Silvio Aquino vypadal jako tvrďák. Taky tak pracoval. Důkazní materiál předložený soudu vykresloval Aquina jako člověka, který svou rodinu ctí nade vše a tvrdě pracuje na tom, aby zbohatla.

„Jsem z ulice, unášel jsem lidi, dělal jsem to celý život,“ říkal svým společníkům, „nechci problémy, chci dobrý byznys a chci vydělat peníze pro rodinu.“

Přestože Silviův starší bratr Raf si nechával říkat „kmotr“, byl to Silvio, kdo skutečně tomuto klanu vládl.

Silvio Aquino si za manželku vzal Slovenku Silvii Liškovou a ta se stala středobodem jeho života. Pojmenoval po ní luxusní vilu v Maasmechelenu, kde spolu žili. Vila byla opevněná jako bunkr, zabezpečená kamerovým systémem a ze všech stran oplocená. Podle soudního spisu navíc Aquino probíral s manželkou svou každodenní práci.

Silvio budoval svůj drogový klan společně s bratry. Do značné míry ale spoléhal i na řadu dalších spolupracovníků a partnerů, kteří tak tvořili větší kartel. Ten byl hierarchicky strukturovaný s jasným rozdělením rolí. Podle rozsudku antverpského soudu kartel fungoval „už velmi dlouho“, než si ho policie všimla.

Město Maasmechelen se ukázalo být skvěle situovaným ústředím kartelu. To, že leží poblíž belgicko-holandských hranic, se ukázalo jako strategická výhoda. Kartel totiž mohl v rámci několika minut překročit hranici mezi oběma zeměmi, a tím znesnadňoval policii monitorování.

Aquinové. Autor: BELGA PHOTO LUC CLAESSEN

Sami Aquinovi navíc byli opatrní. Akce plánovali jen osobně, aby se vyhnuli odposlouchávání telefonů. Zásadně používali přezdívky a kódovací jazyk, aby ochránili svou pravou identitu. A zdá se, že to fungovalo. Rodina Aquinů dokázala nashromáždit obrovské množství hotovosti, vlastnila drahé vily a celý vozový park sporťáků. Přitom neměla žádný oficiální příjem.

Zato ten neoficiální příjem byl značný. V rámci vyšetřování žalobci odhadli, že jen během osmi měsíců, po které policie Aquinovy sledovala, dovezli do Evropy 2 400 kilogramů vysoce kvalitního kokainu. Za prodejní cenu ve výši 29 000 eur (tehdy přibližně 800 000 korun) za kilogram a po odečtení nákladů by organizace během tohoto období vydělala nejméně 20 milionů eur (tehdy přibližně půl miliardy korun). Odhaduje se, že množství odhaleného kokainu, které v roce 2014 Aquinovi dovezli, představovalo 5 procent veškerého zabaveného kokainu v Evropě.

Přístav v Rotterdamu, který rodina využívala pro své zásilky, odbavuje okolo 11 milionů kontejnerů ročně, z nichž pouze 50 000 (méně než půl procenta) zvládají celníci zkontrolovat. To z Rotterdamského přístavu dělá otevřenou bránu pro drogy. Podle nizozemské policie prochází až 50 procent veškerého kokainu dovezeného do Evropy právě tímto přístavem.

Přístup k vyšetřovacímu spisu umožnil novinářům zjistit, jak skupina minimalizovala i to malé riziko kontroly. O zásilky patřící kartelu se postarali dva komplicové pracující přímo v přístavním doku.

Komplicové z doku

Hlavním obchodním artiklem Aquinových bylo pašování vysoce kvalitního kokainu přímo z Kolumbie, a to v zásilkách s banány. Protože ovoce patří do kategorie rychle se kazícího zboží, celý celní proces byl zrychlený. U takového typu zboží přístavní úředníci většinou nechtějí riskovat, že se zboží zkazí kvůli důkladné celní kontrole celého nákladu.

Silviu Aquinovi však nestačilo vydělávat jen na kokainu. Našel dokonce způsob, jak prodat ony maskovací banány. Vytvořil k tomu síť spolupracovníků v Nizozemsku, Belgii, a dokonce i na Slovensku, kteří banány prodávali do obchodů s potravinami. Zákazníci tak neměli vůbec tušení, že jejich banány se dostaly přes Atlantik jako vycpávka mezi balíky kokainu. (Je možné, že podobným způsobem se dostala jedna špatně zpracovaná zásilka kokainu i do pražského Lidlu v dubnu 2015. Nález 110 kilogramů kokainu v banánech tehdy vzbudil značný rozruch, česká policie původce nevypátrala.)

První zastávkou kontejnerů však nebyl Rotterdam, ale Antverpy. V Antverpách se mělo vyřídit celní i přístavní papírování a kontrola nákladu. V Rotterdamu se o zkontrolované kontejnery už nikdo nezajímal.

 

Podle soudního spisu spoléhal kartel na dva antverpské přístavní dělníky, kteří se měli postarat o hladký průběh papírování i kontroly: Marinuse Simonse a Sabine Nestorovou. Právě tato belgická dvojice pomohla Aquinovým dostat se v kokainovém byznysu na vrchol.

Sabine Nestorová pracovala jako zapisovatelka (marqueur) pro belgického dovozce ovoce Belgian New Fruit Wharf. Její práce spočívala v tom, že měla dozorovat příchozí lodě a jejich náklad. Vyšetřovatelé posléze zjistili, že opakovaně označovala kontejnery naplněné Aquinovými drogami jako zkontrolované, přestože zkontrolované nebyly.

Marinus Simons, partner Nestorové, pracoval jako přístavní dělník přímo na molu, kde kotvily a vykládaly se lodě se zásilkami pro Aquinovy. Simons tak přispěl k hladkému odbavení drogových zásilek především svými detailními znalostmi o námořních trasách lodí.

Když policie zjistila, že Nestorová a Simons jsou komplicové Aquinových, rozhodla se udělat v jejich společném domě razii. Ta byla součástí větší koordinované policejní akce, která se odehrála po celém Holandsku. V domě Nestorové a Simonse objevili luxusní zboží včetně kabelek Louis Vuitton, šperků či účtů za nábytek. Jen hodnota věcí nalezených přímo v domě přesáhla 100 000 eur (tehdy přibližně 2 700 000 korun). Policisté také našli adresář s panamskými telefonními čísly, což u přístavních dělníků považovali za velmi neobvyklé.

Během policejní akce byli zatčeni tři ze šesti bratří Aquinových včetně Silvia. Pozatýkány byly i jejich manželky a další komplicové. Osm měsíců sledování a vyšetřování skončilo. Začal proces, který trval tři roky.

Praní peněz na čerstvém tatranském vzduchu

Aquinovi se museli potýkat s tradičním problémem organizovaného zločinu: Co s tak velkým objemem nelegálních peněz a jak je zlegalizovat?

Ve slovenské Staré Lesné se nachází Kontakt Wellness Hotel. Ten nabízí kromě ubytování a wellness centra i nádherný výhled na Tatry. Samotný hotel tvoří moderní trojúhelníková stavba a několik dřevěných chatek. Silvio Aquino znal Starou Lesnou díky své manželce Silvii Liškové, která kdysi v hotelu pracovala. V září 2012 Aquino nabídl majiteli rezortu, slovenskému podnikateli Pavlu Miškovovi, že resort za 3 miliony eur (tehdy 78 milionů korun) koupí.

Hotel Kontakt ve Staré Lesné
  • Pavol Miškov

Pavol Miškov je slovenský podnikatel, který zbohatl na tom, že patřil mezi blízké lidi Alexandera Rezeše, bývalého majitele Východoslovenských železáren. Rezeš železárny velmi výhodně zprivatizoval za asistence svého osobního přítele a tehdejšího předsedy slovenské vlády Vladimíra Mečiara. Ten Rezešovi nabídl jeden z největších slovenských podniků ke koupi za 314 milionů slovenských korun, přestože reálná hodnota byla přes miliardu a půl. Udělal to rychle v poslední den své vlády.

Alexander Rezeš do čela Východoslovenských železáren dosadil skupinu mladých a nezkušených manažerů, mezi něž patřil i syn Alexandera Rezeše Julius.  Ta dovedla Východoslovenské železárny na pokraj krachu. Před úplným krachem musel kdysi jeden z největších slovenských podniků zachraňovat masivní finanční injekcí stát.

V současné době Pavol Miškov vlastní několik společností, pozemků a nemovitostí v jižní Evropě. Svůj čas tráví střídavě ve svém hotelu v Chorvatsku, na Tenerife a na Slovensku.

Nákup oficiálně proběhl přes účetního Aquinových. Účetní Vezio Di Passio, který hotel koupil přes svou společnost Aringo NV, se sice stal oficiálním kupujícím, belgický soud to ale nakonec označil jen za Aquinovu strategii, jak se vyhnout tomu, aby s tímto procesem praní peněz nemohl být spojován.

Vezio Di Passio u soudu tvrdil, že si peníze na nákup sám vydělal. Podařilo se ale prokázat, že tomu tak nebylo. Jelikož Di Passio nebyl usvědčen z toho, že by na nákup hotelu použil finance pocházející z trestné činnosti, byl zproštěn obvinění z praní špinavých peněz.  Soud ho však shledal vinným z toho, že napomáhal zločinecké organizaci. Dnes Di Passio tvrdí, že prokurátoři po něm šli jen proto, že sám Aquino neměl žádný majetek, který by mu mohli zabavit.

„Kdybyste sledovali celý případ, bylo by vám jasné, že jsem se stal součástí případu jen proto, aby mi mohli zkonfiskovat mé nemovitosti,“ odpověděl nám Di Passio e-mailem.

Když se vyšetřovatelé Silvia Aquina na tuto transakci ptali, odpověděl, že by nikdy tak špatný obchod neuzavřel.

„Byl byste hloupý, pokud byste zaplatil 3 miliony eur (přibližně 78 milionů korun) za hotel, který měl hodnotu tak 1,8 milionu eur (necelých 48 milionů korun),“ řekl Aquino.

Účetní Vezio Di Passio; Autor: BELGA PHOTO LUC CLAESSEN

 

To, že se žalobci spletli, si myslí i Pavol Miškov. Prostřednictvím svého právníka Jaroslava Novického nám na naše dotazy odpověděl, že hotel neprodal ani Aquinovým, ani Di Passiovi, ale že prodal akcie své firmy Kontakt M (která hotel vlastnila) společnosti vlastněné Di Passiem.

V e-mailu se Miškov označil za „známého a čestného podnikatele, který se distancuje od jakékoliv činnosti týkající se rodiny Aquinových“.

Podle belgického rozsudku byl však Miškov loutkovým ředitelem hotelu, který jednal na příkaz Silvia Aquina, jenž ve skutečnosti celý podnik řídil z pozadí. V červenci 2013 byl Miškov na příkaz belgických úřadů zatčen na ostrově Tenerife. Na dva dny byl zadržen, vyslýchán a následně propuštěn bez vznesení obvinění.

„Byla to procesní chyba,“ odpověděl na náš dotaz ohledně zadržení.

„Žádná procesní chyba to nebyla,“ uvedl pro naše italské kolegy soudní zdroj, který nechtěl být jmenován, aby neohrozil probíhající vyšetřování. Ten také tvrdí, že Miškov byl vyslechnut kvůli své roli ve schématu na praní peněz, a že na rozdíl od toho, co nám tvrdí, znal Aquina a jeho manželku mnoho let.

 

Nájemný vrah, drogoví dealeři a Vadalovci. Vítejte v Tatrách

Podle všeho si Silvio Aquino v hotelu zřídil něco jako slovenskou operační základnu. V letech 2012 a 2013 poslal několikrát svou manželku Silvii nebo svého řidiče Grobbena, aby do hotelu převezli peníze z Belgie. Ve Staré Lesné si navíc Silvio Aquino spolu se Silvií Liškovou začali stavět moderní luxusní rezidenci s garážemi a soukromým bazénem. Rezidence je dnes téměř hotová a v katastru je zapsána na Silvii Liškovou.

Když si Silvio a Silvia začali budovat svůj tatranský domov, vybrali si pozemek přiléhající k tehdejšímu penzionu Solvo. Penzion tehdy řídila další italská rodina – Vadalovi. To, jestli se Aquinovi a Vadalovi znali i osobně, se nepodařilo ověřit.

Penzion Solvo vedle rezidence Silvie Liškové

Kromě hotelu a rezidence má Silvia Lišková na Slovensku ještě firmu Silvis. Společnost je stále aktivní a řídí ji spolu se svým bratrem Borisem. Ač tato společnost nemá ani webovou stránku, její roční tržby byly v roce 2017 podle databáze Finstat přes 1,6 milionu eur (tehdy přes 43 milionů korun).

Ananasy nahradily banány

Přestože se policii podařilo ochromit kartel Aquinových přímo v Belgii, právní a kompetenční překážky jim zabránily odhalit celou síť – ať už v Holandsku, nebo ve zbytku světa.

Vzhledem k tomu, že činnost belgické policie byla omezena hranicemi vlastní země, nepodařilo se odhalit totožnost některých klíčových osob kartelu. Jedním z neznámých je drogový obchodník žijící v Holandsku. Ten měl mít na starost i distribuci „maskovacích“ banánů na Slovensko.  V policejních záznamech vystupuje pouze pod přezdívkou „El Loco“ a nic dalšího se o něm zatím neví.

Podle přepravních dokladů, které jsme si dohledali v databázích, obdržela v roce 2016 Aquinova firma zásilky ananasů z kostarické společnosti Comercializadora de Pina. Tato firma je kostarické i italské policii dobře známá. Její lodě totiž několikrát obě policie přistihly při převozu kokainu v kontejnerech na ovoce.

Majitelem firmy je Kostaričan jménem German Andres Montero Picado. Ten byl už v roce 2014 odsouzen za pašování drog. Zatčení Picada ale příliv drog nezastavilo. V prosinci téhož roku byl zachycen další kontejner stejné společnosti. Policie ho objevila v Rotterdamu se 3,5 tunami kokainu určeného pro italskou ´Ndranghetu.

V říjnu 2015 italská protimafiánská policie a FBI společně odhalily v newyorském Queensu velkou buňku ´Ndranghety, která se specializovala na obchod s kokainem. Zásilky jim opět dodávala společnost Comercializadora de Pina.

I přes všechny tyto zásadní problémy společnost dále distribuovala ovoce a drogy po celém světě. V březnu roku 2016 byl v Antverpách zachycen další z nákladu Comercializadora de Pina, tentokrát s necelými pěti tunami kokainu.

Tento dodavatel ovoce tak celkově přežil minimálně tři policejní operace zahrnující policejní orgány z Itálie, Kostariky, Spojených států a Belgie. Funguje dodnes.

Smrt před soudním řízením

Nicméně Silvio Aquino, hlava celého kartelu, se konce svého procesu nedočkal. Dne 24. srpna 2015 jel s manželkou Silvií přes zalesněnou oblast kousek od Maasmechelenu. Tam ho několik útočníků obklíčilo a zastřelilo. Silvii Liškové se podařilo uprchnout.

Pohřeb Silvia Aquina, Autor: BELGA PHOTO LUC CLAESSEN

 

Za vraždu jsou stíháni členové bosenského klanu Hamidovičů. Podle soudního zdroje byla jeho vražda vyústěním nepovedeného únosu. Vrahové byli posláni, aby z Aquina dostali dluh za dodávky kokainu. Členové klanu zatím ve vazbě čekají na soudní proces.

Výpověď Silvia Aquiniho byla naplánována jen několik dní předtím, než byl zavražděn.

Silvia Lišková se pro tento článek odmítla vyjádřit. Právní zástupci bratrů Aquinových, stejně tak Nestora a Simmonsové na zaslané dotazy neodpověděli.

Na textu spolupracovali: Pieter Huyberechts a Jelter Meers.

Tento text vznikl za podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

Napište nám váš názor

Váš email nebude zveřejněný