První ročník Akademie investigace úspěšně dokončilo 17 novinářů a novinářek z celé České republiky. Vzdělávací program, který společně připravily investigace.cz a Nadační fond nezávislé žurnalistiky, nabídl začínajícím i zkušeným redaktorům intenzivní výcvik v investigativní žurnalistice a prostor pro sdílení zkušeností napříč redakcemi. 

Akademie investigace probíhala od 13. února do 26. června. Během deseti výukových dnů se účastníci věnovali práci s katastrem nemovitostí, veřejnými databázemi a rejstříky v Česku i zahraničí, audiovizuálnímu zpracování investigativních témat, využití umělé inteligence v žurnalistice, práci s otevřenými zdroji i otázkám fyzické a digitální bezpečnosti.

O své zkušenosti s prací se zdroji a whistleblowery se podělili přední čeští investigativní novináři a novinářky, například Zdislava Pokorná (Deník N), Jan Hrbáček (Ekonomický deník), Apolena Rychlíková (Page Not Found), Ondřej Kundra (Respekt) a Zuzana Šotová (investigace.cz).

Závěrečná setkání byla věnována editaci novinářských textů, právním aspektům investigativní žurnalistiky a tvorbě podcastů.

„Mám radost, že se nám společně s investigací.cz podařilo spustit i v plánovaném rozsahu realizovat první specializované kurzy pro zájemce a zájemkyně o investigativní práci, jejíž důležitost v posledních letech výrazně stoupá. Zároveň si uvědomujeme, že taková novinářská práce je nesmírně náročná – finančně, časově i psychicky.Velmi mě těší, že zájem o Akademii byl tak silný a že se nám podařilo vybudovat komunitu novinářů a novinářek, kteří investigaci berou vážně a chtějí ji dělat poctivě,” vysvětluje programová manažerka NFNZ Veronika Vlachová. 

Mezi lektory a lektorkami Akademie investigace byli například šéfredaktorka investigace.cz Pavla Holcová, datový analytik Josef Šlerka, datový novinář Českého rozhlasu Jan Cibulka, hudební dramaturg Miroslav Tóth, šéfredaktor Reportéra Michal Musil nebo advokát a bývalý novinář Tomáš Němeček. Do výuky se zapojili také další redaktoři a redaktorky investigace.cz a odborníci z různých oblastí.

Účastníci oceňovali především možnost získat praktické zkušenosti od profesionálů z oboru a sdílet zkušenosti s kolegy z různých redakcí. „I regionální žurnalistika potřebuje větší témata, mít větší rozsah a věnovat se zásadním kauzám. A to u nás zatím docela chybí,“ popisuje Veronika Kotmanová z Budějcké Drbny důvod, proč se do programu přihlásila.

„Akademie nám vedle vzdělání nabídla hlavně prostor pro sdílení zkušeností, nápadů a perspektiv. Pestrý mix novinářstva z různých médií s různými zaměřeními – jak z řad lektorů, tak účastníků – byl podle mě její největší přínos. Budu z něj ještě dlouho čerpat a věřím, že povede i k různým formám novinářské spolupráce,“ říká novinář a spoluzakladatel investigativní redakce Okraj.cz Jan Žabka.

Po skončení výukové části Akademie investigace postoupí vybraní účastníci a účastnice do navazujícího mentoringového programu. Pod vedením zkušených editorů z redakcí investigace.cz a Reportér budou přibližně tři měsíce pracovat na vlastním investigativním projektu.

„Investigativní novinařina je časově i odborně náročná disciplína a v českých redakcích často chybí prostor pro systematické předávání zkušeností. Akademii investigace jsme vytvořili proto, abychom začínajícím i zkušenějším novinářům nabídli praktické know-how a možnost učit se od lidí, kteří se investigaci dlouhodobě věnují. Velkou radost mám z toho, že se do programu zapojili novináři z různých typů médií i regionů a že část z nich bude ve své práci pokračovat v navazujícím mentoringovém programu,“ říká Pavla Holcová, šéfredaktorka investigace.cz.

Novináři a novinářky, kteří mají zájem o účast v dalším ročníku Akademie investigace, se mohou nezávazně zaregistrovat prostřednictvím webu projektu. Jakmile bude otevřeno přihlašování do dalšího běhu programu, organizátoři je budou informovat.

Akademie investigace podporuje vzdělávání začínajících i zkušených novinářů a novinářek v oblasti investigativní žurnalistiky. Kompletní program a další informace jsou dostupné na webu projektu, novinky z jednotlivých setkání pak na instagramovém účtu Akademie investigace.

The post První ročník Akademie investigace absolvovalo 17 novinářů a novinářek z celé České republiky appeared first on investigace.cz.

Podcast Odposlech z produkce investigace.cz získal už počtvrté Novinářskou cenu v kategorii Nejlepší audiovizuální rozhovor nebo diskuse. Ocenění letos získala epizoda Gaza: Marah chce zemřít, kterou připravili Pavla Holcová a Miroslav Tóth. Ceny vyhlásila ve středu večer Nadace OSF v rámci 16. ročníku Novinářské ceny.

Oceněný díl přináší výpověď třiadvacetileté Palestinky Marah El-Satri, která během války v Gaze přišla o rodiče i několik sourozenců. Společně s pěti sestrami se jí podařilo uprchnout do Egypta jen krátce před uzavřením přechodu Rafah. Podcast zachycuje nejen její osobní příběh, ale i každodenní život lidí, kteří se po útěku z válečné zóny ocitli v nejistotě a bez zázemí.

Oceněnou epizodu Marah chce zemřít z podcastové série Gaza si můžete poslechnout zde:

„Tohle ocenění patří především Marah a jejím sestrám, které byly ochotné sdílet svůj příběh navzdory traumatu, kterým prošly. Moc si vážíme toho, že porota ocenila právě lidský rozměr a citlivost tohoto rozhovoru. Pavla Holcová a Miroslav Tóth si cenu bohužel nemohli osobně převzít, protože právě v zahraničí dokončují novou podcastovou sérii investigace.cz o jedné z nejmocnějších evropských mafií. Posluchači se na ni mohou těšit už v závěru letošního roku,“ uvedla Veronika Divišová z redakce investigace.cz, která za ně ocenění převzala.

„V Egyptě jsme se setkávali s lidmi, kteří přežili válku, ale zároveň ztratili rodiny, domovy i víru, že se budou mít kam vrátit. Každý z těch příběhů byl nesmírně silný a bolestivý. Bez důvěry lidí, kteří s námi mluvili, by série Gaza nikdy nemohla vzniknout,“ uvedli Pavla Holcová a Miroslav Tóth poté, co se dozvěděli o ocenění epizody o Marah Novinářskou cenou.

Vítězný příspěvek porota ocenila pro jeho mimořádnou schopnost přinést svědectví o opomíjeném tématu skrze civilní, hloubce propracované a řemeslně velmi dobře zpracované dílo. V českém mediálním kontextu, kde válka a hlasy lidí z Gazy často chybí nebo jsou prezentovány dehumanizujícím způsobem, představuje toto dílo unikátní a citlivé svědectví o bezvýchodnosti lidského údělu uprostřed konfliktu.

Taková citlivost předpokládá trpělivost, schopnost získat důvěru respondentky a vytvořit prostor, v němž může zaznít autentická výpověď. Autorům se přitom daří udržet příběh bez sentimentu i bez klišé; rozhovor funguje jako nástroj, který dává hlas těm, kteří nejsou slyšet, a pomáhá bořit předsudky právě proto, že se nesnaží dojímat, ale svědčit.

Epizoda Marah chce zemřít je součástí širší podcastové a reportážní série Gaza z produkce investigace.cz. Série vznikla v době, kdy bylo téměř nemožné získat přímé informace z Pásma Gazy — zahraniční novináři ani dnes nemají přístup a místní reportéři čelí cenzuře, strachu i vlastnímu traumatu.

Reportérka Pavla Holcová mluvila s lidmi, kterým se podařilo z Gazy odejít, i s těmi, kteří v oblasti zůstali. Série přináší autentická svědectví o životě ve válečné zóně, kde každodenní realitu určují nedostatek, korupce, násilí, ale i snaha přežít.

Vedle oceněného dílu se série věnuje například organizovanému zločinu v Gaze, příběhu ženy, která během izraelských útoků přišla o celou rodinu a sama přežila vlastní smrt – lékaři mysleli, že je mrtvá a oživovali ji jen, aby měli čisté svědomí. Nebo osudu palestinského vědce, jenž po útěku z války marně bojuje s evropskou byrokracií, aby zachránil svou rodinu. Velká část reportáží vznikla v Egyptě, epizoda o palestinském vědci na Slovensku.

Podcastovou sérii Gaza si můžete poslechnout také v kanálu podcastu Odposlech, který najdete na všech podcastových platformách. Režie, zvuk a hudba Miroslav Tóth. České znění: Renata Klusáková, Daniela Čermáková, Petr Gojda.

Texty, které jsme v rámci série Gaza si můžete přečíst zde:

Přečtěte si

Gaza: Právo silnějšího

Přečtěte si

Gaza: Promiňte paní, ale vy jste mrtvá

Přečtěte si

Gaza: Marah chce zemřít

Přečtěte si

Gaza: Vědec z Gazy na Slovensku – Moje rodina umírá a úřady říkají, že taková jsou pravidla

Odposlech a Novinářská cena: úspěšná historie

Pro podcast Odposlech investigace nejde o první úspěch na Novinářské ceně, v kategorii audiovizuální žurnalistiky byl v minulosti oceněn už několikrát.

Novinářskou cenu za rok 2021 získal rozhovor s ruským opozičním novinářem Romanem Aninem, vedený Lukášem Nechvátalem. Porota tehdy ocenila způsob vedení rozhovoru s novinářem, který je českému publiku spíše neznámý, a vyzdvihla jeho nadčasovost i vnímavost k souvislostem, jež v kontextu tehdejší doby působil až mrazivě.

Novinářskou cenu za rok 2022 obdržel rozhovor Neděkuj, pamatuj Lukáše Nechvátala s Pavlou Holcovou a Evou Kubániovou, vydaný k čtvrtému výročí vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Porota vyzdvihla výstižné zachycení atmosféry tehdejšího Slovenska, široký záběr probíraného tématu doplněný o podnětné vstupy obou autorek.

V loňském roce získala Novinářskou cenu epizoda věnovaná vlivové operaci v Rumunsku a roli sociálních sítí v prezidentských volbách. Investigativní novinář Petr Gojda a datový analytik Josef Šlerka v ní rozebrali, jak se krajně pravicovému kandidátovi Călinu Georgescovi podařilo díky intenzivní kampani na TikToku a Facebooku během několika týdnů výrazně posílit podporu. Rumunské tajné služby později označily kampaň za součást ruské vlivové operace a tamní Ústavní soud volby zrušil.

Co je Odposlech?

Odposlech je podcast investigace.cz, který každý týden přináší rozhovory o aktuálních kauzách, zákulisí investigativní žurnalistiky a významných zjištěních z České republiky i ze světa. Střídají se v něm hlasy redaktorů investigace.cz i odborníků, kteří k tématům přinášejí širší kontext a souvislosti.

Podcast Odposlech je dostupný na všech podcastových platformách i na webu investigace.cz.

The post Odposlech získal už počtvrté Novinářskou cenu. Uspěla epizoda Gaza: Marah chce zemřít appeared first on investigace.cz.

Vladimir Putin se bojí o život. To říká zpráva zpravodajských služeb z EU, kterou získala redakce ruskojazyčného exilového média Important Stories. Šéf Kremlu se minimálně od začátku března letošního roku obává úniku citlivých informací, spiknutí či pokusu o puč. Zejména ho děsí útok dronem, který by mohl zinscenovat některý ze členů ruské politické elity.

Autor textu, ruský novinář Roman Anin, říká, že podle něj je zpráva zpravodajských služeb mimořádně důležitým vhledem do současné situace v Kremlu. 

„Zveřejnili jsme celý text, protože je zjevně ve veřejném zájmu lidí v Rusku i jinde ve světě, zejména vzhledem k tomu, že se Rusko pro zbytek světa stává izolovanou terra incognita. Strach v autoritářském systému často signalizuje nestabilitu a může vést k zásadním politickým změnám, včetně represí a konfliktů mezi elitami. Věřím, že těchto změn budeme v Rusku brzy svědky,“ říká Anin pro redakci investigace.cz.

Kamery v bytech kuchařů

Putinova panika zasáhla kromě něj i jeho nejbližší okolí. Bezpečnostní opatření jsou aktuálně nejpřísnější za celou dobu Putinova vládnutí. Sám téměř nevychází ze svého bunkru a nikdo v jeho okolí nemůže používat mobil nebo jezdit veřejnou dopravou. Všichni kuchaři, bodyguardi nebo fotografové mají ve svých bytech nainstalované kamery.

Tato opatření se ale týkají i nejvyššího velení ruské armády. Dosud byl pod nejpřísnější státní ochranou jen náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov. Teď na seznam vysoce chráněných osob přibylo nejméně deset generálů, což se redakci Important Stories podařilo ověřit i z dalšího zdroje.

Problémům může čelit i bývalý ministr obrany, v současnosti tajemník Rady bezpečnosti Ruské federace Sergej Šojgu. Ten byl ve zprávě označen jako možný cíl puče. Na začátku března totiž bezpečnostní složky zatkly jeho bývalého prvního náměstka Ruslana Calikova. Teď by bezpečnostní složky mohly zasáhnout i proti Šojguovi, pravděpodobnost jeho zatčení se podle zprávy zásadně zvýšila.

Přečtěte si

Strach nesmí řídit váš život. Sovětský disident Alexandr Podrabinek o Putinově režimu a ruské opozici

Nejdůležitější zpráva o stavu Ruska

„Dokument popisuje situaci v Kremlu, rostoucí napětí mezi bezpečnostními činiteli v důsledku neúspěchů ve válce s Ukrajinou, stejně jako Putinovu sílící obavu z možného puče či pokusu o atentát, což vedlo k bezprecedentnímu zpřísnění bezpečnostních opatření a rozšíření pravomocí Federální ochranné služby. Podle mého názoru se jedná o jednu z nejdůležitějších zpráv o Rusku v poslední době,“ píše Anin ve svém článku.

Podle něj jde o přechod ruského režimu do zásadně odlišného stavu. Rusko ve všech ohledech ztrácí svou sílu, válečně, vnitrostátně, ekonomicky, sociálně. „Všechny tyto faktory dohromady, jak již dříve napsal Important Stories, musely dříve či později vést k boji mezi ruskými klany ‚siloviků‘ o trůn slábnoucího diktátora,“ dodává novinář.

„Putin, který tento systém moci sám vybudoval, dobře chápe, co ho čeká – odtud pramení rostoucí paranoia, bezprecedentní izolace od veřejnosti i od vlastního nejbližšího okolí a pokus o vytvoření nové opričniny (název používaný pro zvláštní správní systém v carském Rusku v 16. století, pozn. red.) v podobě Federální ochranné služby (FSO), vybavené neomezenými donucovacími pravomocemi,“ míní.

Íránská cesta anebo doba smutku

Rusko má teď podle Anina dvě možné cesty, kudy se může vydat – íránská cesta, anebo doba smutku. V íránské cestě se Putinovi podaří konsolidovat kolem sebe loajální bezpečnostní služby – především FSO a Národní gardu –, které vytvoří ruský model íránských revolučních gard. Prostřednictvím bezprecedentních represí, které zasáhnou širší vrstvy obyvatelstva i ty, kteří byli dříve považováni za nedotknutelné, si diktátor udrží moc silou.

„Tento scénář by také znamenal další izolaci země od internetu a vnějšího světa: opričnina nebude tolerovat žádné kritiky,“ říká Anin.

Doba smutku je právě odkazem na opričninu, tedy systém Ivana Hrozného z 16. století. „První opričnina vznikla jako pokus Ivana Hrozného udržet kontrolu nad elitami a posílit autokratickou vládu v podmínkách dlouhotrvající a ničivé války a vnitřní krize. Teror opričniny, ekonomické vyčerpání a devastace vedly k době smutku a občanské válce,“ popsal Anin.

„Který z těchto scénářů je v Rusku pravděpodobnější, není tak důležité. Důležité je, že každý z nich je vysoce pravděpodobný,“ míní novinář.

Přečtěte si

Syn Putinova parťáka z KGB investoval do českého pivovaru. Je rovněž vystudovaný rozvědčík

Začalo to útokem na generála

Výrazné navýšení bezpečnostních opatření kolem Putina pramení z událostí z loňského prosince. Po vraždě generálporučíka Fanila Sarvarova v Moskvě 22. prosince 2025 navrhl náčelník generálního štábu Gerasimov svolání ruské Bezpečnostní rady. Putin se však situaci rozhodl řešit na vlastní pěst a na kobereček si zavolal menší skupinu zástupců bezpečnostních složek, jen tři dny po útoku na Sarvarova a na stejném místě, kde došlo k jeho vraždě.

Během zasedání si zástupci bezpečnostních složek, takzvaní „siloviki“, navzájem vyčítali nedostatky v bezpečnostním systému, které odhalily ukrajinské útoky – Gerasimov ostře kritizoval své kolegy ze zpravodajských služeb za to, že je nedokázali předvídat.

Ředitel Federální bezpečnostní služby Alexandr Bortnikov naopak zdůraznil nemožnost systematicky předcházet takovým útokům a kritizoval ministerstvo obrany za to, že nemá specializovanou jednotku odpovědnou za fyzickou ochranu nejvyšších úředníků.

Šéf Národní gardy Viktor Zolotov zase poznamenal, že nemá peníze na ochranu důstojníků ministerstva obrany, a Gerasimovovi předložil doporučení týkající se operační bezpečnosti pro důstojníky ministerstva obrany, což Gerasimova naštvalo.

Vše se soustředí na ochranu Putina

Redakci Important Stories se podařilo ověřit i další důležité informace z reportu zpravodajských služeb. V poslední době dochází k rozsáhlým výpadkům internetu v Moskvě, což podle informací redakce provádí právě Federální ochranná služba (FSO).

Několik zdrojů serveru Important Stories taky potvrdilo Putinův strach z komplotu nebo pokusu o převrat. „Například současný důstojník FSB sdělil serveru Important Stories, že pro jeho jednotku je nyní mnohem obtížnější získat povolení k odposlechu v nepolitických trestních případech, protože veškeré vybavení bylo přesměrováno na sledování vlády a dalších státních orgánů‘,“ píše web.

O zvýšené míře Putinovy paniky svědčí i nadcházející oslava konce druhé světové války: žádný poslanec ruské dumy nedostal na oslavy na Rudém náměstí pozvánku.

Autor textu: Dávid Pásztor
Převzaté z istories.media. Původní autor: Roman Anin

The post Žádné telefony, panika, strach o život. Nejdůležitější zpráva o stavu současného ruského režimu odhalila Putinovo nejstřeženější soukromí appeared first on investigace.cz.

Moldavský soud ve středu 22. dubna 2026 shledal podnikatele a bývalého mocného politika Vladimira Plahotniuka vinným z účasti na moldavském „miliardovém bankovním podvodu“. Ze tří moldavských bank zmizela v letech 2014–2015 jedna miliarda dolarů (přibližně 20 miliard korun), což v té době představovalo 12% moldavského státního rozpočtu. Zločin byl úzce spojen s takzvanou globální pračkou na peníze, kterou investigace.cz  popsala společně s novináři z 31 zemí.

Vladimir Plahotniuc byl od roku 2019 na útěku. Minulý rok ho zadržela řecká policie a později ho vydala do Moldavska. Nyní Plahotniuka poslal soud na 19 let do vězení a nařídil zabavení majetku v hodnotě více než 1,1 miliardy moldavských lei (přibližně 1,3 miliardy korun). Rozsudek uvádí, že Plahotniuc „založil a řídil zločineckou organizaci, která spáchala několik trestných činů, včetně podvodu a praní špinavých peněz, zejména krádeže finančních prostředků z bankovního systému Moldavské republiky s jejich následným praním“. Tyto zločiny jsou úzce spjaté s takzvanou globální pračkou peněz.

Mezinárodní kriminální operace, známá také jako ruský laundromat, spočívala v úniku až 25 miliard dolarů (625 miliard korun) z veřejných rozpočtů v Ruské federaci. V letech 2011–2014 pachatelé tyto peníze nasměrovali do 21 skořápkových firem a legalizovali je prostřednictvím desítek finančních ústavů po celém světě, včetně České republiky.

Ruský deník Novaja Gazeta a mezinárodní investigativní síť OCCRP získaly informace o uskutečněných bankovních převodech. Redakce investigace.cz v rámci mezinárodní investigace v roce 2017 analyzovala bankovní převody týkající se Česka.

Přečtěte si

Česká spojka v ruské pračce

Přečtěte si

Bratrstvo finanční pračky pochází z Ruska

V této globální operaci hrála ústřední roli moldavská Moldincombank. Jejím majoritním vlastníkem byl mezinárodně stíhaný Vjačeslav Platon. Jeho roli a průběh vyšetřování jsme také popsali v roce 2017.

Přečtěte si

Vjačeslav Platon – architekt „Globální pračky“

The post Miliardové úniky z ruského rozpočtu mířily k moldavským miliardářům a politikům appeared first on investigace.cz.

První setkání devatenácti vybraných účastníků a účastnic se koná dnes, 13. února 2026, ve Skautském institutu v Praze, čímž začíná semestr zaměřený na rozvoj praktických dovedností v oblasti investigativní žurnalistiky. První ročník Akademie potrvá až do 26. června a účastníci se budou setkávat ve dvoutýdenních intervalech.

Akademie investigace vznikla díky spolupráci investigace.cz a Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (NFNZ). Vzdělávací program je rozdělen do dvou na sebe navazujících stupňů a propojuje teoretickou výuku, praktické workshopy a individuální mentoring od zkušených investigativních novinářů a novinářek.

První stupeň je postaven na skupinových seminářích a praktických workshopech, které účastníky systematicky provedou klíčovými oblastmi investigativní práce. Tematicky se program zaměří mimo jiné na práci s českými i zahraničními registry, skryté vlastnictví, otevřené zdroje, bezpečnost novinářů, práci se zdroji a whistleblowery, právní aspekty investigace, využití umělé inteligence, tvorbu videa a podcastů či převádění složitých dat do srozumitelných a čtivých příběhů.

„Akademie investigace je pro nás způsobem, jak systematicky předávat zkušenosti z dlouhodobé investigativní práce a přispět k posilování kvalitní žurnalistiky. Zájem novinářů o účast v Akademii předčil naše očekávání a jasně ukazuje, jak velká je poptávka po pokročilých technikách a nástrojích nezbytných pro investigativní žurnalistiku i mezi zkušenými novináři,“ říká Pavla Holcová, ředitelka investigace.cz.

Výuku povedou zkušení lektoři a lektorky z českých médií i odborníci na jednotlivá témata. Do programu se zapojí mimo jiné Pavla Holcová, Tomáš Němeček, Jan Cibulka, Ondřej Kundra, Zuzana Šotová, Kristina Vejnbender, Michal Komárek, Josef Šlerka, Barbora Šturmová, Jan Žabka, Petr Gojda, Jiří Slavičínský, Miroslav Tóth, Apolena Rychlíková, Jan Hrbáček, Martin Hradecký, Zdislava Pokorná nebo Michal Musil.

Tři nejúspěšnější absolventi či absolventky prvního stupně postoupí do navazujícího programu – intenzivního tříměsíčního mentoringu. Pod vedením zkušených mentorů budou samostatně pracovat na vlastní investigativní kauze, kterou projdou od formulace hypotézy až po finální publikaci.

„Podpora Akademie zapadá do naší snahy rozvíjet kvalitní žurnalistiku a dávat prostor těm, kdo se chtějí systematicky a zodpovědně věnovat investigaci, protože bez ní nemůže dlouhodobě fungovat zdravá demokracie,“ doplňuje Veronika Vlachová, programová manažerka z NFNZ, který program finančně podpořil.

Akademie investigace si klade za cíl dlouhodobě posilovat kapacity nezávislé investigativní žurnalistiky v České republice a vytvářet prostor pro sdílení zkušeností, know-how a spolupráci napříč redakcemi i regiony. Více informací, včetně programu, najdete na webu akademie.investigace.cz.

The post Startuje Akademie investigace, nový vzdělávací program pro investigativní novináře a novinářky appeared first on investigace.cz.

Trumpův daňový zákon z roku 2017 umožnil americkým firmám přesouvat větší zisky  do daňových rájů. Evropská unie kvůli tomu každoročně přichází o 340 miliard korun, Česko o sedm miliard korun.  Řešení nyní navrhuje Organizace spojených národů.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Nová zpráva organizace Tax Justice Network odhaluje, že EU každoročně přichází o 14 miliard eur, v přepočtu téměř 340 miliard korun, kvůli daňovým únikům amerických nadnárodních společností. To je například částka rovnající se pětinásobku ročního HDP Grónska.

Kořeny současné krize sahají k první Trumpově administrativě a jejímu zákonu o snížení daní z roku 2017 (Tax Cuts and Jobs Act). Tento zákon americkým firmám umožnil zdvojnásobit přesouvání zisků do daňových rájů.

Čísla jsou alarmující: americké nadnárodní korporace v roce 2021 přesouvaly ze zemí, kde působí, do USA dvakrát více zisků než v roce 2016. Paradoxně však platí americké vládě o osm procent méně na daních než před přijetím Trumpova zákona – a to přes 74% nárůst zisků vykázaných v USA.

Americké firmy jsou dnes odpovědné za 29 % všech celosvětových ztrát na korporátních daních. Globálně připravují ostatní státy každoročně o 82 miliard dolarů. Například Meta, mateřská společnost, pod kterou spadá sociální síť Facebook nebo Instagram, vykázala značné platby daní v hotovosti Irsku, daňovému ráji, kde americké technologické a farmaceutické společnosti dlouhodobě evidují své zisky a někdy také umísťují výrobu.

Konkrétně v případě Česka zpráva Tax Justice Report odhaduje, že země ročně přichází o zhruba sedm miliard korun kvůli zneužívání daní z příjmu právnických osob americkými nadnárodními společnostmi. 

Pro průměrného občana EU to znamená, že každý rok přijde o zhruba 30 eur, které by měly patřit veřejným rozpočtům. Místo toho putují do rozpočtů amerických korporací.

Plaťte, kde působíte

Problém nevyřešila diskuze na půdě OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), s návrhem řešení tak nyní přichází OSN. Jde o projekt mezinárodní daňové spolupráce, který má být  největší změnou globálních daňových pravidel v historii. Přinesl už první důležitou změnu. 

Většina zemí v loňských jednáních podpořila nahrazení metody „pay where you say“ metodou „pay where you play“, která zdaňuje nadnárodní společnosti tam, kde zaměstnávají pracovníky a prodávají zboží a služby.

Tento přístup by učinil daňové ráje prakticky nepoužitelnými. Pokud firma v daňovém ráji nemá skutečné zaměstnance ani prodeje, ale jen pronajatou poštovní schránku, podíl zisků, který tam může být zdaněn, by byl mizivý nebo nulový.

Důležité je i to, že  jednání na půdě OSN jsou transparentní. Jednání jsou přenášena živě a aktivisté již vytvořili veřejné databáze umožňující sledovat, jaké postoje jednotlivé vlády zaujímají.

Nejvíce poražený? Samotné USA

Ironií je, že největším poraženým Trumpovy daňové politiky jsou samotné Spojené státy. Od roku 2016 do roku 2021 přišly USA kvůli daňovým únikům vlastních nadnárodních korporací o více než 5,5 miliard korun, což je více než polovina všech celosvětových ztrát způsobených těmito firmami.

Trumpův slib, že daňové škrty přivedou americká pracovní místa zpět domů, se nenaplnil. Místo toho vznikl systém, který korporacím umožňuje maximalizovat zisky při minimalizaci daňových odvodů – na úkor jak amerických, tak evropských daňových poplatníků.

Autorka textu: Sofia Špirková

The post Trumpův daňový zákon posílil daňové úniky. Česko ročně přichází o 7 miliard korun appeared first on investigace.cz.

Dle zjištění webu Follow the Money (FTM) obchod s drogami v Albánii prorůstá do nejvyšších vládních kruhů. Lidé napojení na mafii pronikají do podnikání i státní správy – od policie a soudů až po rozhodující patra politiky. Někteří bývalí vyšetřovatelé proto tvrdí, že Albánie stojí na prahu proměny v plnohodnotný narkostát. Odborníci zároveň potvrzují, že role albánské mafie ve světovém obchodu s drogami dlouhodobě sílí a její vliv zasahuje do všech koutů Evropy, včetně Česka.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Byla chladná říjnová noc roku 2013, když policisté ve městě Fier zastavili černé audi A8. Několik dnů sledovali, jak se vůz pohybuje mezi lidmi podezřelými z pašování drog. Policejní vyšetřovatel Dritan Zagani tehdy věřil, že má před sebou průlom v boji proti organizovanému zločinu. 

Nařídil tedy, aby bylo auto odvezeno na služebnu, a čekal, že tentokrát kriminalisté konečně najdou důkazy, které povedou k zadržení podezřelé skupiny. Jenže jakmile audi doputovalo do garáže, Zaganiho nadřízený přišel s jediným pokynem: auto se prohledávat nebude. A důvod? Patřilo tehdejšímu ministrovi vnitra Saimiru Tahirimu, jednomu z nejmocnějších mužů v zemi. 

Follow the Money uvádí, že v ten moment Zagani pochopil, že nejde o obyčejnou policejní akci. „Moje největší obava se naplnila. Má země se stala narkostátem,“ řekl o mnoho let později, už v bezpečném úkrytu ve Švýcarsku, kam uprchl a kde získal novou identitu. Místo boje proti pašerákům totiž brzy čelil obvinění on sám – za to, že údajně překročil své pravomoci.

Zagani byl následně stíhán a strávil čas ve vazbě. Tvrdí, že se stal terčem represí poté, co upozornil na možné vazby mezi organizovaným zločinem a vysoce postavenými představiteli státu. Po propuštění čelil dalšímu tlaku a výhrůžkám, načež z Albánie uprchl. V zahraničí získal novou identitu a ochranu.

Podle Zaganiho jeho případ ilustruje systémový problém. Uvádí, že zločinecké struktury pronikly do státní správy a politickou odpovědnost za tento vývoj nese premiér Edi Rama. Ten se dlouhodobě prezentuje jako reformní lídr, zatímco vnitropolitická realita podle Zaganiho svědčí o toleranci propojení moci a podsvětí.

Město, kde úředníci jezdí v luxusních autech

Albánie je křehká země, každý pátý obyvatel žije pod hranicí chudoby. Mladí lidé odcházejí, protože doma je čeká nezaměstnanost a mizivá mzda. A tam, kde je bída, se mafii daří.

Kriminální skupiny kupují rozbořené činžáky, staví hotely, vlastní kavárny, kadeřnictví, stavební firmy. Peníze, které přicházejí z kokainu a konopí, se bleskově proměňují v legální majetek.

To je však jen první krok. Ten druhý je nebezpečnější: obsazují státní instituce.

„Viděl jsem státní zástupce, kteří mají oficiální plat sotva osm set eur, ale jezdí v autech, na která bych si já nikdy nevydělal,“ říká reportérům FTM bývalý albánský viceprezident Arben Ahmetaj, který později rovněž žádal o azyl ve Švýcarsku. V Albánii byl obviněn z korupce, přičemž sám tvrdí, že šlo o obvinění zmanipulovaná vládou s cílem poškodit jeho pověst.

Muži, které systém chrání

Když italská prokuratura zveřejnila důkazy, že ministr vnitra Tahiri spolupracoval s pašeráckou sítí, byl odsouzen  až v roce 2019 poté, co byl léta vyšetřován italskou militarizovanou policejní jednotkou Guardia di Finanza (GdF).

A nebyl poslední.

Bývalý ministr vnitra Taulant Balla měl být obráncem albánské diaspory, jeho lidé však byli zachyceni na nahrávkách, jak za volební hlasy v Británii nabízejí úplatky. Později se jeho jméno objevilo v komunikaci pašeráků drog, která vyšla najevo při prolomení kanadských šifrovacích telefonů Sky ECC. Ty pro komunikaci často využívají lidé z organizovaných zločineckých skupin.

Premiér Rama ho přesto ponechal ve funkci.

Přečtěte si

SKY: Messenger pro zločince

V lednu 2024 bylo díky záznamům z hraničních kontrol odhaleno, že premiérův bratr Olsi řídil auto, které bylo později identifikováno jako vozidlo užívané místní mafií k převážení kokainu. Premiér Rama se svého bratra i nadále zastával. Follow the Money uvádí, že problém působení mafie sahá i daleko za hranice Albánie – její sítě se rozprostírají do všech koutů Evropy.

Evropa reaguje pozdě

V září minulého roku italská policie provedla zátah, při kterém zatkla více než šedesát osob a zabavila tři sta kilogramů kokainu. „Všichni hlavní šéfové byli Albánci,“ uvedl jeden z vyšetřovatelů. „Ani nemuseli být v Itálii. Řídili to na dálku.“

Peníze tekly přes falešné faktury nejprve do východní Evropy, pak do Číny a nakonec zpět na Západní Balkán.

V Belgii albánské gangy vypsaly v rámci velkého zásahu v roce 2021 odměnu téměř 27 milionů korun za smrt soudců. V Nizozemsku ovládají přístavy v Antverpách a Rotterdamu, kudy proudí tuny kokainu. Ve Španělsku jim policie zabavuje rekordní množství drog ukrytých v kontejnerových zásilkách s banány.

Podle  bezpečnostních zpráv Europolu patří albánské zločinecké skupiny mezi pět nejnebezpečnějších v Evropě. 

Přesto Evropa dále podporuje albánské přibližování k Unii. Při oficiálních návštěvách Brusel opakuje, jak země „pokročila v reformách“. 

Podle bývalého detektiva v exilu Zaganiho, který mluvil s novináři z Follow the Money je to absurdní. „Nevím, jak mohou nevidět, co se děje,“ krčí rameny. Ahmetaj, bývalý místopředseda vlády, řekl reportérům totéž: „Evropa zavírá oči před realitou.“

Země, která se mění v podsvětí

Dritan Zagani dnes žije daleko od domova. Jeho život se smrskl na švýcarské ulice, anonymní hotely a večery, kdy přemýšlí, jestli se vůbec někdy vrátí. Pokud by to udělal, čekal by ho trest – v nepřítomnosti ho odsoudili na sedm let. 

Stále však sleduje zprávy z Albánie. Vidí politické kampaně, které slibují „nový začátek“. Vidí zatýkání malých ryb organizovaného zločinu a ticho kolem těch velkých. A vidí mladé lidi, kteří odcházejí, protože nevěří, že se něco změní.

„Mafie není už jen na ulicích,“ říká. „Sedí v kancelářích, na ministerstvech, u soudů. A ti, kteří by měli chránit spravedlnost, často chrání vlastní kapsy,“ doplňuje.

Albánská stopa v mezinárodním obchodu s drogami

Albánské zločinecké skupiny dnes patří k nejvlivnějším aktérům mezinárodního obchodu s kokainem a jejich pozice se postupem času upevňuje. Podle expertů se globální drogový trh v posledních letech zásadně proměnuje: místo tradičních kartelů vzniká roztříštěná sít menších buněk, z nichž každá se specializuje na konkrétní část dodavatelského řetězce. Tento model snižuje náklady a zvyšuje odolnost vůči zásahům policie. Právě v takovém prostředí se dokázaly prosadit albánské skupiny, které operují v Latinské Americe i v Evropě. 

Zpráva Europolu z roku 2024 řadí Albánce mezi pět nejvýznamnějších skupin zapojených do obchodu s kokainem. Jejich přítomnost v Evropě se střídá mezi přístavy od Antverp po Španělsko a Itálii, a to s cílem vyhnout se pozornosti úřadů.

Dle Fatjony Mejdini z Globální iniciativy proti nadnárodnímu organizovanému zločinu je specifikem albánských organizací vnitřní soudržnost založená na rodinných vazbách, která výrazně komplikuje jejich infiltrace. Zároven jsou známé ochotou riskovat: často přepravují mimořádně velké zásilky v řádu tun. 

Nepředstavují tedy okrajový jev, ale systematický vliv, který výrazně formuje současnou podobu evropského drogového trhu.

Autorka textu: Sofia Špirková

The post Albánské gangy posilují ve světovém obchodu s kokainem. Vliv mafie sílí i v albánském státě appeared first on investigace.cz.

Končící rok 2025 měl být pro ruské kriminální podsvětí zlomový. Čerstvě osvobozený vor číslo jedna Šakro Molodoj (Mladý) měl ukončit dlouhotrvající spory mezi mafiánskými klany a sjednotit ruské kriminální podsvětí. Nestalo se. Střety a vraždění pokračovaly. Investigace.cz ruské podsvětí dlouhodobě sleduje, včetně jeho výrazných českých stop.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Na jaře 2024 z ruského vězení předčasně propustili hlavního ruského vora v zakoně, tedy představitele nejvyšší kasty ruské mafie, Zacharije Kalašova, známého v kriminálním prostředí jako Šakro Molodoj. Ve vězení strávil osm let. Na okamžik jeho osvobození netrpělivě čekal celý vorovský svět. Do doby Šakrova návratu na svobodu, původně až v roce 2026, bylo totiž pozastaveno „korunování“ nových adeptů na status vorů v zakoně. Jejích celkové množství v současné době činí necelých 400 lidí. 

„Z celkových 398 vorů v zakoně si 38 odpykává trest v ruských trestaneckých koloniích. Na svobodě se pohybuje nejvýše necelá dvacítka. Většina je v Moskvě, ale někteří – stejně jako dřív – zůstávají v regionech. Ostatní jsou v zahraničí, nejčastěji v Turecku, na Kypru, v Polsku, v Černé Hoře a v Itálii,“ říká Lilija Harina, redaktorka serveru PrimeCrime, který se věnuje organizovanému zločinu, pro ruský list Komsomolská pravda. 

Šakrova role byla však mnohem podstatnější.

Přečtěte si

MAFIE: 3. díl – Ruská mafie, část první: Divoká Praha

Šakro mírotvorce

Těsně před začátkem ruské invaze do Ukrajiny, v první půlce února 2022, zveřejnil Šakro Molodoj „progon“, tedy poselství vorovskému světu, v němž vyzval kriminální autority, aby ukončily válku vorů, která trvala posledních čtrnáct let. Podle jeho slov toto kruté a krvavé soupeření hrozilo vyhlazením celé ruské mafie. Výzva k ukončení sporů se týkala zejména konfliktu mezi dvěma hlavními postsovětskými klany vorů – jezídským klanem vzniklým pod vedením Aslana Usojana, známého jako Děd Chasan, a gruzínským klanem Oniani–Džangveladze.

Šakro Molodoj byl blízkým spolupracovníkem zmíněného Děda Chasana a v jeho zastoupení řídil byznys ve Španělsku až do roku 2006, kdy byl zadržen ve Spojených arabských emirátech a předán španělské policii. Gruzínské úřady, které Šakra v nepřítomnosti odsoudily k 18 letům vězení, následně požádaly Španělsko o jeho vydání do Gruzie. Španělsko žádosti vyhovělo.

Mezitím v Rusku vrcholila válka mezi klany a Děd Chasan padl za oběť svým nepřátelům. V roce 2013 byl zastřelen, když vycházel z moskevské restaurace. V ruském kriminálním podsvětí tak okamžitě vzniklo vakuum a Šakro se nabízel jako Chasanův přirozený nástupce. Toho si byl dobře vědom i Kreml, který se snaží ruské podsvětí ovládat a využívat.

V roce 2014 se Šakrovi právníci odvolali k vyšší instanci a plánovaná extradice byla zrušena. Místo toho byl Šakro vrácen do Ruska, kde ho vzápětí propustili. O dva roky později ho však ruské úřady znovu zadržely kvůli vydírání a odsoudily k necelým deseti letům vězení. Na svobodu se tedy měl dostat v roce 2026.

Přečtěte si

Šéf ruské mafie má za úkol vyhrát válku Ruska proti muslimským radikálům, Západ ho nezajímá, míní odbornice na ruské věznice Romanova

Oficiálním důvodem dřívějšího Šakrova propuštění měly být zdravotní potíže 72letého „vora“. Skutečný důvod byl však podle odbornice na ruské vězeňské prostředí Olgy Romanovy z organizace Rusko za mřížemi jiný. Šakro totiž po celou dobu přítomnosti ve vězení řádně spolupracoval s ruskými úřady. Po únoru 2022 se nevyjadřoval proti válce v Ukrajině a ani neodrazoval další vězně od narukování do ruské armády, jak by od něj jiní vorové čekali. 

Pro osvobození Šakra byl i další důvod. Po teroristickém útoku v moskevské koncertní síni Crocus City Hall v roce 2024 začala stoupat poptávka Kremlu po vytěsnění islámské větve organizovaného zločinu z Ruska. Šakro měl sehrát významnou roli v potlačení konkurenčního proudu podsvětí a v centralizaci moci ve světě mafie na postsovětském území. K tomu však podle Olgy Romanovy nedošlo. Vorovský svět zůstává i nadále rozdrobený a plný vzájemně soupeřících kriminálních uskupení.

Přečtěte si

MAFIE: 4. díl – Ruská mafie, část druhá: Rozděl a opanuj Evropu

Moskva–Baku

Tlak na Šakra nebyl ani zdaleka jedinou intervencí Kremlu do vorovského světa. V létě 2025 ruské úřady zadržely devětapadesátiletého ázerbájdžánského „vora v zakoně“ Vagifa Sulejmanova, známého jako Vagif Bakinskij. Na ruském internetu koluje video z jeho zadržení: policista se muže, který leží na zemi tváří dolů, ptá, zda je vor. „Na takové dotazy neodpovídám,“ říká Sulejmanov.

„Ázerbájdžánci mají celkem, s odřenýma ušima, 12 vorů v zakoně, přičemž většina z nich sídlí v zahraničí. Někteří jsou na seznamu hledaných osob a žijí mimo zákon, skrývají se zároveň před policií i před nájemnými vrahy,“ konstatovala redaktorka serveru PrimeCrime v rozhovoru pro lenta.ru.

Mezi prominentní ázerbájdžánské vory, kteří v současnosti žijí v Turecku, patří Namik Salifov, bratr nechvalně proslulého ázerbájdžánského vora Gulího, zavražděného v roce 2020. Z jeho okruhu pochází i kriminálník, jenž aktivně usiloval o status vora, Polad Omarov. Toho předloni zatkli v České republice na žádost USA. Letos americký soud Omarova a jeho spolupachatele odsoudil k 25 letům vězení za pokus o vraždu íránské lidskoprávní aktivistky.

Vagif Sulejmanov, stejně jako další zadržený ázerbájdžánský vor Zaur Šipilov, patří ke dvěma ze tří etnicky ázerbájdžánských vorů, kteří působí výhradně v Rusku. Sulejmanov byl „korunován“ v roce 2001, a má tedy pětadvacetiletou vorovskou „stáž“. V Moskvě žije už od 80. let a podle zdrojů PrimeCrime má blízko k vysoce postaveným politikům. V duchu staré školy vorů nemá rodinu ani děti. Podobně jako většina vorů staré generace byl Sulejmanov opakovaně trestně stíhán za krádeže a držení drog. Podle údajů PrimeCrime byl spolupracovníkem i Děda Chasana, který byl zavražděn v roce 2013.

Zadržení ázerbájdžánských kriminálních autorit proběhlo na pozadí vyostření vztahů mezi Moskvou a Baku. Podle odborníků bylo zadržení vorů odvetou Moskvy za nepřátelské chování Baku vůči Kremlu. Ke zhoršení vztahů mezi státy došlo hlavně po sestřelení ázerbájdžánského civilního letadla ruskou armádou v prosinci 2024. 

Podle redaktorky PrimeCrime se postavení vorů v Rusku často odvíjí od zahraniční politiky státu, a proto se ruské úřady snaží mít vory pod kontrolou: „Dnes jsou všichni vorové pod dohledem a na každého se najde háček, na který ho lze v případě potřeby rychle chytit.“

Vorové a Kreml

Podle Olgy Romanovy trvá symbióza ruského státu a organizovaného zločinu již delší dobu. „Ke srůstání kremelských zájmů a organizované mafie došlo už dávno – vzpomeňme na působení Šakra ve Španělsku, kdy měl vazby jak na zločince, tak na politiky.“

Další příklad úspěšné spolupráce Kremlu a organizovaného zločinu popsala investigace.cz v rámci mezinárodního projektu „Drazí krajané“, založeného na analýze uniklých dat kremelské nadace Pravfond. Informace se týkaly také již zmiňované karlovarské restauratérky gruzínského původu Asmat Šanavy. Šanava má rozsáhlé vazby na ruské vory v zakoně a ruský stát ji opakovaně oslovil: měla vyjednávat o vydání ruského hackera z české vazby do Ruska nebo zajistit financování právníků pro šéfa krymské separatistické jednotky Alexandra Frančettiho.

Přečtěte si

Drazí krajané: Asmat Šanava z Karlových Varů řeší problémy ruského organizovaného zločinu i ruského státu

Vazby vorů na Kreml mají i další podobu. Nejbližší spojenec Meraba Džangveladzeho, Taro Oniani, letos slavil. Jeho syn Buba Oniani se podle zdrojů PrimeCrime oženil s dcerou ruského oligarchy uzbeckého původu Iskandera Machmudova. Podle PrimeCrime se Buba, na rozdíl od otce, věnuje legálnímu podnikání: vystudoval v Anglii a působí jako obchodník s palivy. Onianiho klan tak znovu zpečetil vazby na ruskou oligarchii – a nepřímo i na mocenské kruhy kolem Kremlu.

Vražda v Tbilisi

Vzájemná závislost ruského podsvětí a Kremlu však neznamená, že by vorové přestali žít vlastním životem – životem násilí a zločinu, v němž si mezi sebou dál vyřizují účty.

V polovině roku 2025 rezonovala ve světě vorů zpráva o vraždě gruzínské „šedé eminence“ Levana Džangveladzeho. Byl pravou rukou svého bratra Meraba Džangveladzeho, který patří k nejvlivnějším vorům v zakoně v celém postsovětském prostoru i v zahraničí.

Na rozdíl od svého bratra se Levan Džangveladze věnoval legálnímu podnikání a neměl ve vorovském světě žádný oficiální status. Řídil aktivity vyžadující finanční i právní odbornost, včetně budování schémat praní peněz. Jeho vliv se neomezoval pouze na Rusko a Gruzii – sahal i do dalších postsovětských zemí, do Evropy a na Blízký východ.

Zatímco Merabovi byl kvůli jeho kriminálnímu statusu vstup do Ruska zapovězen, Levan se mohl volně pohybovat a udržovat kontakty se zahraničními partnery. Před zákonem byl bezúhonný. Krátce před smrtí přicestoval ze zahraničí do Tbilisi, kde byl zavražděn přímo uprostřed hlavní ulice města.

Leval zanechal stopy i v Česku. Od roku 2010 do roku 2022 měl českou firmu Violeta trade, s. r. o., která sídlila na karlovarské adrese gruzínské restaurace Pirosmani. Tu vlastní již zmíněná Asmat Šanava. Na adrese téže restaurace sídlí také firma zapsaná na děti Meraba – Lanu a Georgiho.

Dva měsíce po události se v Itálii sešel suchumský klan pod vedením Meraba a Tara Onianiho. Schůzky se podle zdrojů PrimeCrime virtuálně zúčastnil i Šakro Molodoj. Důvodem svolání takzvané schodky – tedy shromáždění vorů – měla být diskuze nad plánovanou pomstou za vraždu Levana Džangveladzeho.

Šéf klanu Merab údajně přislíbil udělení vorovského statusu tomu, kdo dopadne objednatele: odměnou měly být „jejich hlavy“. Za jednoho z nich byl podle kmotrů i vyšetřovatelů považován gruzínský „kmotr“ Georgij Džihadze, kterého shodou okolností na zmíněnou italskou schodku nepozvali.

Lze tak očekávat, že v novém roce dojde k dalším vraždám z pomsty a rozběhne se další kolo války mezi mafiánskými klany. „Podle zákonů zločineckého světa se musí Merab pomstít. Zda na to bude mít ještě sílu, ukáže čas. Jedno je ale jisté: jeho nepřátelé se jen tak nezastaví — živý Merab je pro ně příliš nebezpečný. Ve vorovském světě zraje krveprolití,“ shrnula Lilija Harina. 

The post Ruská mafie v roce 2025: válka vorů v zakoně vrcholí, Kreml je využívá ke svým operacím appeared first on investigace.cz.

Současná regulace trhu se spotřebitelskými úvěry v Česku dlouhodobě nahrává rozmachu predátorských půjček. Aktuálním dokladem je, že nebankovní společnost Provident a další poskytovatelé půjček dostali letos od České národní banky exemplární pokuty za nedostatečné prověřování klientů. Vláda zároveň připravuje novelu zákona o spotřebitelských půjčkách, která má posílit ochranu dlužníků. Investigace.cz zjišťovala, jak může nová regulace trh s nebankovními půjčkami proměnit.

S chystanou novelou zákona o spotřebitelském úvěru znovu vyvstávají otázky, které se v debatě o nebankovním sektoru vrací už téměř třicet let: jak nastavit pravidla tak, aby chránila spotřebitele, ale zároveň nevytlačila rizikové klienty do šedé zóny ilegálního trhu.

Mezi prvními nebankovními společnostmi vstoupil v roce 1997 na český trh Provident. V průběhu let vznikly další firmy, které obsluhovaly lidi ve finanční tísni, jimž nebyly půjčku ochotné poskytnout banky. Právě na takových klientech podle odborníků staví část nebankovních poskytovatelů svůj byznys dodnes.

A právě za takové jednání dostávají od regulátora trhu, tedy České národní banky, pokuty. Provident letos platil rekordních osm milionů.

Polepšili se?

Příběh seniorky Marie (jméno redakce změnila) připomíná podobné osudy beznadějně zadlužených lidí, jaké média sledují už skoro třicet let.

Její syn je v terminálním stádiu rakoviny. Protože si rodina nemohla léčbu dovolit, podepsala seniorka z Vysočiny s nebankovní finanční společností Provident smlouvu na novou půjčku. Již v roce 2017 si Marie vzala úvěr u jiné společnosti, které dodnes měsíčně splácí zhruba 3 500 korun.

V listopadu 2024 jí tak Provident půjčil dvacet tisíc korun. Celková částka k úhradě činila 36 tisíc, měsíční splátka byla 2 600 korun. O dva měsíce později podepsala druhou smlouvu – tentokrát už s měsíční splátkou 7 400 korun. Půjčka přesahující 60 tisíc, celková částka k úhradě 133 tisíc. V minulosti už Marie další dva úvěry u stejné společnosti doplatila.

S manželem (který podobně jako Marie splácí několik půjček) žijí ve vlastním domě a oba pobírají důchod. Ona zatím ještě invalidní, ten starobní jí začne chodit až od nového roku. Každý měsíc jí jen na splátkách úvěrů odchází z jejího 21 tisíc vysokého příjmu přes 13 tisíc. K tomu platí pět tisíc na provoz domácnosti. Po odečtení všech výdajů jí tak na pokrytí základních potřeb zůstává zhruba tři tisíce korun měsíčně.

Přečtěte si

Komu patří Česko: Chtěli zachránit svůj dům, stejně o něj přišli. Družstvo využilo lidi ve finanční nouzi

Když Marie přestala být schopná splácet, obrátila se na službu dluhového poradenství. Půjčky u několika nebankovních společností si zatím vzal i Mariin syn. Invalida třetího stupně, kterému dle predikce lékařů zbývá rok života a, jak Marie během řešení situace zjistila, ⁠⁠také člověk potýkající se s utajovanou závislostí na gamblingu, jehož opakované platby sázkovým kancelářím musel dle dluhové poradkyně poskytovatel půjčky v bankovních výpisech vidět.

V této chvíli se Marie prostřednictvím dluhových poradců snaží s Providentem, který dle všeho její schopnost splácet řádně neprověřil, uzavřít dohody o smíru, což jí s největší pravděpodobností zabere řadu měsíců. Od řešení věci s finančním arbitrem Marii firma opakovaně zrazovala nepravdivým tvrzením, že tato služba stojí peníze, a varovala ji, že takový krok může „zhoršit její pozici na finančním trhu“.

Jak regulovat

Podle průzkumu agentury Ipsos, který si nechala zpracovat Česká bankovní asociace, si při půjčování v roce 2024 sedm procent Čechů počínalo vysoce rizikově. Za vysoce rizikové chování se počítá mimo jiné splácení půjčky jinou půjčkou či splácení tří a více půjček najednou.

Zatímco banky klienty s nízkými příjmy, exekucemi nebo nepravidelnými výdělky obvykle odmítají, někteří nebankovní poskytovatelé jim nabízejí rychlé peníze bez dlouhého prověřování. „Dejme tomu, že se takovému člověku rozbije auto, které nutně potřebuje a nemá jak opravu zaplatit. V bankách a mnohdy i v některých nebankovních společnostech ho odmítnou, jiná nebankovní společnost mu ale půjčku poskytne,“ vysvětluje David Borges, spoluautor Indexu odpovědného úvěrování Člověka v tísni. Cena snadno dostupných peněz je ale často vysoká. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) může přesahovat sto procent a zavádějící smluvní podmínky spotřebitel často nedokáže plně vyhodnotit.

Přečtěte si

Kauza Jitoro: Podivně aktivní policista

Nebankovní společnosti přitom v České republice operují v prostředí, kde na rozdíl od řady evropských zemí neexistuje zákonný strop na výši úroků nebo RPSN. Zákon zná sice termín „dobré mravy“, dle nějž je rozporovatelný jakýkoli úrok, který obvyklou úrokovou sazbu převyšuje alespoň čtyřikrát, ten ale podle expertů často funguje spíše na papíře. Taková půjčka sice může být u soudu rozporována a prohlášena za neplatnou, lidé o tom ale málokdy vědí či se do sporu s poskytovatelem úvěrů nechtějí pouštět.

Zákonem z roku 2016 stát převedl dohled nad nebankovními poskytovateli na Českou národní banku. Ta mimo jiné kontroluje, zda firmy dostatečně dodržují povinnost posuzovat schopnost klientů splácet úvěr. Několika společnostem za neplnění této povinnosti ČNB v roce 2024 udělila pokutu, v případě Providentu osm milionů korun. Firma slíbila nápravu v podobě přijatých opatření: „O těchto opatřeních jsme podrobně informovali ČNB a budeme je s ní i nadále konzultovat. Pevně věříme, že přijatá opatření budou regulátorem oceněna, neboť nejen posilují ochranu finančního zdraví zákazníků, ale také jsou v souladu s principy zodpovědného půjčování,“ uvedla mluvčí Providentu Jana Pikardová pro deník E15.

Novela zákona o spotřebitelském úvěru

V roce 2023 vydala Evropská unie směrnici, která upravuje regulaci spotřebitelských úvěrů v členských státech. Ty musí přijmout opatření, které zjednodušeně řečeno ochrání klienty před „lichvářskými úroky“. Konkrétní podoba je na jednotlivých státech. Česká vláda chystá novelu zákona o spotřebitelském úvěru, kterou nyní čeká debata v parlamentu.

Novela má vstoupit v platnost v listopadu 2026 a podle Davida Borgese z Člověka v tísni je už nyní vidět, jak se trh na změny připravuje. Úrokové sazby u některých poskytovatelů půjček klesají. „Zlevnění ovšem není vždy dobrá zpráva,“ upozorňuje Borges. „Z žadatelů o spotřebitelský úvěr totiž vydělí rizikové klienty, které neobslouží. Ti si pak budou půjčovat jinde, za ještě problematičtějších podmínek. Příliš striktní regulace může vést k odsunutí části trhu mimo legální sféru.“

Přečtěte si

Za auto na leasing zaplatili stovky tisíc. Nemají auto ani peníze

Že novela nemusí lidi hledající půjčku ochránit, předpovídá i dluhový expert Daniel Hůle z Člověka v tísni. „Trh bude hledat cestu. Například přes podnikatelské úvěry nebo přes takzvané P2P půjčky, kdy fingovaně nepodnikající fyzická osoba půjčuje peníze jiné fyzické osobě. Na to se nevztahuje žádná regulace.“

Hůle dodává: „Novela znamená zcela neakceptovatelné a zásadní zhoršení pozice spotřebitelů. Zlikviduje totiž sankční mechanismus, který postihoval společnosti za to, že nedostatečně posuzovaly schopnost klientů půjčku splácet. Zásadní chybou je také úprava, která ruší postih pro zprostředkovatele P2P půjček.“

Reakce poskytovatelů půjček

Sami poskytovatelé mnohdy argumentují tím, že úvěry s vysokými úroky mají na trhu své místo. Podle Petra Floriána, člena představenstva a CEO společnosti Profi Credit, která ve zmíněném Indexu odpovědného úvěrování skončila na 24. z 29 míst celkového hodnocení, je regulace už dnes mimořádně přísná. „Ochrana spotřebitele je v České republice již nyní na velmi vysoké úrovni a celý segment poskytování úvěrů patří dlouhodobě k nejpřísněji regulovaným oblastem,“ uvedl. „Předpokládané požadavky připravované novely Profi Credit již nyní ve své praxi splňuje, ať už jde o transparentní podmínky, informovanost klientů nebo odpovědné poskytování úvěrů, a novela se nás tak z tohoto pohledu zásadně nedotkne.“

Podobně se vyjadřuje i společnost Zaplo, která skončila na dvaadvacátém místě Indexu. „Již od počátku svého působení na českém trhu se aktivně účastníme všech probíhajících aktivit ze strany regulátora trhu, včetně kulatých stolů pořádaných Ministerstvem financí ČR,“ uvádí. „Nemělo by dojít k přeregulování trhu, jako tomu bylo v minulých letech například na Slovensku, kdy naprostá většina nebankovních poskytovatelů trh opustila. Poptávka po financování však samozřejmě nezmizela, jen se přesunula do neregulované šedé zóny.“

„Pokud budou cenové stropy nastavené příliš nízko, nebudeme schopni obsluhovat všechny naše spotřebitele,“ komentuje pro investigaci.cz situaci mluvčí Providentu Jana Pikardová. Odchod z českého trhu nicméně mezinárodně působící společnost v souvislosti s novelou „rozhodně neplánuje“.

Konkrétně na příkladu Providentu lze ukázat, jak se liší regulace trhu i v bezprostředním sousedství Česka.

V Maďarsku je Provident největším poskytovatelem úvěrů. Maďarská vláda sice v roce 2011 stanovila strop pro výši RPSN, stranou regulací ale zůstaly poplatky za takzvanou „domácí službu“, kdy zástupci společnosti, tak jako u Providentu, chodí splátky v pravidelných intervalech vybírat přímo ke klientům. Firma má navíc v zemi blízké vazby na vládní stranu Fidesz Viktora Orbána.

Ze Slovenska se Provident už po roce 2015 stáhnul. Vláda tehdy omezila maximální výši úroků. Podle expertů vedla změna k rozbujení nelegálních lichvářských půjček.

Polská vláda zavedla přísnější pravidla už v roce 2011. Stanovila limity na náklady mimo samotný úrok, tedy například na poplatky za služby.

Autorka textu: Síta Hrňová

The post Přinese novela zákona větší ochranu dlužníků, nebo rozmach lichvy? appeared first on investigace.cz.

Indická Vantara se prezentuje jako největší záchranná stanice na světě. Je domovem pro téměř 48 tisíc zvířat, mnoho z nich dovezla z Česka. Podle zpráv kontrolních úřadů se o zvířata stará dobře. Její role v ochraně ohrožených druhů je přesto nejasná. Největší světová organizace na ochranu živočichů (CITES) nedávno zveřejnila výsledky své mise ve Vantaře a poukázala na možné nedostatky v kontrole. 

Rozlehlý komplex Vantara se prezentuje jako záchranná stanice. Nachází se v indickém státě Gudžarát v areálu rafinérie. Vantaru založil Anant Ambani, syn jednoho z nejbohatších mužů na světě – Mukeše Ambaniho. Indický premiér Nárendra Módí slavnostně otevřel toto zařízení letos v březnu a ocenil jej za „podporu ekologické udržitelnosti a ochranu divoké zvěře“.

Vantara je domovem téměř 48 000 zvířat – pro srovnání, pražská ZOO uvádí, že v ní žije necelých sedm tisíc zvířat. Podle sekretariátu Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) bylo do zařízení dovezeno přes dva tisíce druhů zvířat ohrožených vyhynutím.

Zpráva z mise sekretariátu CITES popisuje, že řada dovozů divokých zvířat od roku 2021 obsahovala nesrovnalosti, které „měly vyvolat dodatečnou hloubkovou kontrolu ze strany Indie“. V reportu také sekretariát doporučil indickým úřadům nepovolovat dovoz pro zvířata ohrožená vyhynutím, dokud nepřezkoumají své kontrolní postupy.

Indie letos v srpnu zahájila vyšetřování Vantary, vyšetřovatelé však na rozdíl od sekretariátu CITES žádné nedostatky nenašli. Po osmnáctidenním vyšetřování dospěla indická inspekce k závěru, že pořízení zvířat bylo v souladu s indickými zákony.

„Nekomerční“ obchod

Redakce investigace.cz letos v červnu popsala, že tisíce živočichů včetně těch nejpřísněji chráněných vyvezl do Vantary z České republiky místní obchodník se zvířaty a majitel soukromé Zoo Sedlec Jindřich Blahož. Investigace.cz ve spolupráci s redakcí Süddeutsche Zeitung zjistila, že Blahož dostal povolení k vývozu mimo jiné u zvířat, jejichž původ je nejasný. Tato zvířata s nejasným původem se díky kontrolám nakonec do Vantary přes Českou republiku nedostala. Reportérům se nepodařilo zjistit, kde se nyní nacházejí.

Vantara, která tvrdí, že zvířata zachraňuje, přitom různé živočichy aktivně shání a platí za ně. Z dokumentů získaných Süddeutsche Zeitung a investigací.cz vyplývá, že Blahož Vantaře za zvířata vzácných druhů vystavil faktury. Podnikatel jednou účtoval společnosti GZRRC, tedy jedné z firem provozujících Vantaru, 237 350 eur (v přepočtu téměř 5,9 milionů korun) a jindy 177 800 eur (skoro 4,5 milionu korun). Obchodník ale tvrdí, že z jeho strany se jednalo o „nekomerční transakce“, a zvířata do Vantary tudíž neprodává. Podle vlastních slov dostává pouze poplatek za poradenství.

Přečtěte si

Čech si účtuje miliony za zvířata putující do záchranné stanice. Ta ale zachraňovat nepotřebují

Otázku komerčního charakteru řešil na své misi i sekretariát CITES, jenž po indických úřadech požadoval vysvětlení ohledně faktur. Indické úřady tvrdí, že jde o takzvané CIF faktury, tedy faktury za náklady na pojištění a přepravu, které jsou nutné pro jakýkoli dovoz.

Úředníci CITES nebyli s tímto vysvětlením spokojeni a ve zprávě uvedli, že faktury „se zdají být v rozporu s tvrzením, že tyto vývozy zahrnovaly pouze výdaje spojené s náklady na pojištění, přepravu a clo“.

„V případě dovozů z Česka má sekretariát obavy, že zúčastněné strany mají odlišné chápání provedených transakcí a vystavených faktur,“ píše sekretariát CITES ve zprávě popisující výsledky mise ve Vantaře a vyzval indické úřady k dalšímu vysvětlování.

„Příslušné orgány v Indii již byly o komerčním způsobu získání zvířat vývozcem z naší strany informovány, stále však trvají na tom, že z jejich strany jsou zvířata získávána nekomerčně,“ sdělila redakci investigace.cz mluvčí Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) Karolína Šůlová. „Od nás nejsou až na výjimky vyvážena zvířata zabavená, zachráněná ani nechtěná, jak deklaruje dovozce, ale exempláře, s kterými se běžně v EU i mimo ni obchoduje – pokud pocházejí z legálních chovů, kde byly odchovány,“ doplnila. Mezi vyvážená zvířata patří například různé druhy želv, hadů nebo drápkatých opiček.

„Zvířata určená k záchraně nelze z podstaty věci nakupovat, takový nákup pouze stimuluje poptávku a v případě vzácných a ohrožených druhů, jako jsou například lidoopi, může vést k nelegálnímu odchytu zvířat z volné přírody a k falšování potřebných dokumentů, což je ve zprávě Sekretariátu také zmíněno,“ podotýká Šůlová.

Indický orgán CITES podle mluvčí Ministerstva životního prostředí Veroniky Krejčí potvrdil, že Vantara splňuje standard zoologické zahrady, jedná se o nekomerční zařízení zaměřené na ochranu ohrožených druhů v rámci záchranných programů, slouží i jako záchranné centrum pro opuštěná a handicapovaná zvířata a je pravidelně kontrolována indickými orgány ochrany přírody. „Dosud tak nevznikl žádný důvod, proč žadatelům na jejich žádost povolení nevydat. Ke všem vyvezeným zvířatům byly doloženy doklady o legálním původu, jde o jedince narozené a odchované v zajetí, a nepocházejí tedy z volné přírody,“ říká Krejčí.

Podezřelé přesuny zvířat

Úředníci CITES byli znepokojeni také četnými přesuny zvířat do Indie přes třetí země. Například německý chovatel poslal stovky želv a leguánů do Indie přes západoafrický stát Togo. Pozornost vzbudily také přesuny lidoopů a velkých koček přes Spojené arabské emiráty.

Některá zvířata pocházela ze zemí, v nichž není známý jejich výskyt ve volné přírodě ani žádné chovné programy. Šlo například o gorilu z Haiti, čtyři gepardy ze Sýrie a bonobo – primáta podobného šimpanzovi –, který byl odeslán z Iráku. Tato zvířata se v uvedených zemích běžně nevyskytují.

„Irák není státem, ve kterém se bonobo vyskytuje, a není známý chovem tohoto druhu,“ uvádí zpráva CITES. „Není proto jasné, jak bylo rozhodnuto, že tento exemplář splňuje definici ‚chovaného v zajetí‘.“

„AOPK ČR jako vědecký orgán CITES standardně ověřuje původ dovážených jedinců do ČR komunikací s vědeckým orgánem vyvážející země a vyžaduje potvrzení o tom, že nebyla porušena pravidla Úmluvy CITES. Toto však příslušné indické orgány ve zmiňovaných případech zřejmě neudělaly, a byly proto Sekretariátem vyzvány k vysvětlení těchto konkrétních případů dovozů zvířat do GZRRC,” vysvětluje mluvčí AOPK Karolína Šůlová.

Přečtěte si

Pytlačení mrtvých tygrů

Novináři ze Süddeutsche Zeitung zjistili, že zvířata do Indie putují také například z fiktivních zoologických zahrad ve Spojených arabských emirátech.

Další podezřelý přesun se týká šimpanzů z Demokratické republiky Kongo. V prosinci 2024 tamní nejvyšší úřad CITES povolil vývoz devíti šimpanzů do Vantary. Údajně byli odchováni v zajetí. Odbornice na lidoopy Iris Ho však Süddeutsche Zeitung řekla, že jí není známo žádné zařízení v DR Kongo, kde by se šimpanzi chovali.

Redakce investigace.cz poslala tiskovému oddělení Vantary dotazy ohledně závěrů sekretariátu CITES, to ale do vydání článku neodpovědělo.

Na základní problém, který se Vantary týká, upozorňují ochránci zvířat opakovaně: Vantara mohutně zvýšila poptávku po ohrožených druzích zvířat a otevřela se tak dobrá příležitost pro pytláky a pašeráky.

Autorka článku: Barbora Šturmová

Líbil se vám tento text? Podpořte redakci investigace.cz

The post Záchrana, nebo obchod? Kontrola v největší „záchranné stanici“ světa poukázala na možné porušování pravidel appeared first on investigace.cz.