Blízkovýchodní bomba kšeft

Češi i Slováci dodávají zbraně do válek v Sýrii i Jemenu v hodnotách miliard korun. Přes Balkán a Saúdskou Arábii

Pavla Holcová

Do Saúdské Arábie, země, která je německou tajnou službou BND označena za zdroj nestability na Blízkém východě, putují miliardové dodávky vojenského materiálu z České republiky a Slovenska. Saúdskoarabská armáda ale vyřazené československé zbraně nepotřebuje. Patří mezi nejlépe a nejmoderněji vybavené armády ve světě. Kde přesně armádní materiál z Česka a Slovenska končí, není jasně prokazatelné. Experti na obchod se zbraněmi se ale shodují v tom, že pravděpodobnými příjemci armádního materiálu jsou rebelové v Sýrii a v menším množství i válečné oblasti v Jemenu a Libyi.

Syrská vlajka; foto: Freedomhouse
Syrská vlajka; foto: Freedomhouse

Jak ukazuje společný projekt investigativních novinářů z Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP), Balkan Investigative Reporting Network (BIRN) a Českého centra pro investigativní žurnalistiku (investigace.cz), československé zbraně míří do konfliktních zón na Blízkém východě, a to nejen přímo přes Saúdskou Arábii, která není ministerstvy považována za rizikového obchodního partnera, ale ve velké míře i takzvanou Balkánskou cestou přes Srbsko a Chorvatsko.

A tak zatímco jedním směrem proudí tuny vojenského materiálu, který přiživuje konflikt v Sýrii a stojí statisíce lidských životů, druhým směrem je znemožňován pohyb válečným uprchlíkům do bezpečnější Evropy.

Podle detailní analýzy profilů syrských povstalců na sociálních sítích je zřejmé, že minimálně část tohoto vojenského materiálu končí nejen v rukou Syrské osvobozenecké armády, ale i v rukou bojovníků Islámského státu/ISIS (viz České, slovenské a československé zbraně v syrské válce).

„Odkud přesně zbraně pocházejí nás nezajímá, víme jen to, že jsou z Východní Evropy,“ potvrdil OCCRP důstojník Syrské armády z oblasti Aleppa, který si nepřál být jmenován.

České ministerstvo zahraničí ale nemá pocit, že by bylo potřeba něco měnit: „MZV je přesvědčeno, že ČR disponuje dostatečnou paletou nástrojů pro provádění efektivní kontroly v oblasti exportu vojenského materiálu,“ zní oficiální postoj tiskového odboru ministerstva.

Potřebujeme víc zbraní, je nám jedno jakých…

Během léta roku 2013 se mezinárodní podporovatelé syrské opozice rozhodli poskytnout rebelům bojujícím proti Asadovi zbraně a munici. A tak vystartovaly desítky Iljušinů a Boeingů naložených postarším vojenským materiálem ze Střední a Východní Evropy, který zaplatila Saúdská Arábie.

Syrští rebelové
Syrští rebelové

 

Jak OCCRP a BIRN objasnil Robert Stephen Ford, velvyslanec USA v Sýrii mezi lety 2011 a 2014, dodávky zbraní syrským rebelům jsou koordinovány americkou výzvědnou službou (CIA), Tureckem a státy Perského zálivu, a to přes operační střediska v Jordánsku a Turecku. I přes tuto snahu ale část dodávek zbraní tento proces obchází.

„Každá ze zemí, která se zapojila do pomoci ozbrojené syrské opozici, měla konečnou rozhodovací pravomoc v tom, kterým skupinám v Sýrii bude pomáhat,“ dodal Ford.

Jenže rebelové potřebovali mnohem větší palebnou sílu, než se z počátku zdálo. Saúdská Arábie se tak obrátila na jednoho z největších balkánských výrobců zbraní, Srbsko, a na jednoho z nejkontroverznějších zbrojařů, Petara Crnogorace z firmy CPR Impex, aby s dodávkami zbraní pomohli.

Srbský předseda vlády Aleksandar Vučić nedávno prohlásil, že i kdyby jeho země vyráběla pětkrát tolik zbraní, stejně by neuspokojila poptávku. „Bohužel, v některé části světa jsou ve válce a víc než kdy předtím platí, že cokoliv [za zbraně] vyrobíte, byť na druhém konci světa, jim můžete prodat,“ dodal.

„Geografická blízkost a laxní kontroly vývozu umožnily některým balkánským státům z tohoto obchodu [se zbraněmi] profitovat. V některých případech s tajnou americkou pomocí,“ dodal. „Východní Evropa tak má možnost rehabilitovat svůj zbrojní průmysl z období studené války, který tak expanduje a stává se opět ziskový,“ vysvětluje bezpečnostní analytik z nevládní organizace Amnesty International Patrick Wilcken, který analyzoval důkazy posbírané zpravodaji z válečných zón.

Podle dokumentů, které máme k dispozici, s firmou CPR Impex a Petarem Crnogoracem uzavřela obchodní smlouvy i česká firma Excalibur Army.

Dodávky zbraní přes Balkán

Firma CPR Impex dodává zastaralou či vyřazenou českou a slovenskou vojenskou techniku moderní Saúdskoarabské armádě, ta ji ale nepotřebuje a ani nemá jak využít.

BIRN, OCCRP a CCIZ se podařilo získat dokumenty, takzvané certifikáty konečného uživatele, které připravilo Saúdské ministerstvo obrany. Tyto certifikáty měly dokazovat, že zbraně dodané firmou CPR Impex skončí v Saúdské Arábii, a tím pádem mohou získat exportní licenci.

Součástí dokumentace byl i nákupní seznam vojenského materiálu, který měl být saúdskoarabskému ministerstvu dodán. Ten obsahoval položky z arsenálu středo a východoevropských armádních výprodejů, jako jsou stovky postarších tanků T55 nebo miliony nábojů, raketomety Grad nebo raketové systémy, které saúdská armáda de facto nepoužívá a nemá tedy pro ně uplatnění. Tento vojenský materiál tak podle všeho v Saúdské Arábii nekončí.

Sysrký válečný konflikt
Sysrký válečný konflikt

Podle aktivistů monitorujících použití zbraní v syrském konfliktu i podle analýzy fotografií a videí sdílených na sociálních sítích jsou tyto zbraně distribuovány dál. Dostávají se tak do rukou nejen Osvobozenecké syrské armády, ale i k islamistickým skupinám, jako jsou Ansar al-Sham, na Al Káidu napojená skupina Jabhat al-Nusra, bojovníci islámského státu (ISIS), frakce bojující za syrského prezidenta Bašára al-Asada a sunnitské síly v Jemenu.

Z dokumentů vyplývá, že Petar Crnogorac byl podepsán pod obchodní smlouvou z roku 2013, která měla v Srbsku shromáždit zbraně z České republiky, Bulharska a Běloruska v celkové hodnotě 9.8 milionu euro. Tuto zásilku pak měl Crnogorac obratem prodal Saúdům za dvojnásobek – 21 milionů eur.

Podle tiskového mluvčího Excalibur Army Andreje Čírtka k tomuto prodeji nikdy nedošlo, přestože smlouva už byla podepsaná. Excalibur Army totiž nezískala potřebné licence od českých ministerstev.

Ministerstvo zahraničních věcí k tomu dodává: „Česká republika reflektuje situaci v Jemenu i v Sýrii v licenční politice vývozu vojenského materiálu, a to ve vztahu k celé řadě zemí, včetně států blízkovýchodního regionu. Každý případ je posuzován individuálně a v rámci licenčního řízení je dbáno na to, aby vývoz konkrétního vojenského materiálu, zejména zbraní a munice, nebyl zatížen rizikem zneužití např. k porušování mezinárodního humanitárního práva v Jemenu nebo riziku nekontrolovaného šíření v regionu, kupříkladu do Sýrie. Tento náš přístup vedl k tomu, že některé vývozy, zamýšlené českými exportéry vojenského materiálu, se neuskutečnily.“

Podobně se zachovalo i srbské ministerstvo obrany. To podle oficiální zprávy tvrdí, že export byl zastaven kvůli obavám, že materiál by i přes tvrzení v certifikátu konečného uživatele neskončil v Saúdské Arábii, ale v rukách syrských povstalců. Zpráva navíc zmiňuje možný negativní diplomatický dopad těchto dodávek zbraní na vztahy jak s Ruskem, tak na vyjednávání o vstupu do Evropské unie.

Podle srbských zákonů o exportu zbraní ale může ministerské veto přehlasovat vláda. V roce 2014 se tak opravdu stalo, a když srbská vláda veto přehlasovala, dala zelenou masivnímu exportu zbraní na Blízký východ takzvanou Balkánskou cestou.

Český a slovenský olej do blízkovýchodního ohně

Pro Česko i Slovensko je Saúdská Arábie v posledních letech největším odběratelem vojenského materiálu. Česko za poslední tři roky vyvezlo vojenský materiál v celkové hodnotě miliard korun, Slovensko pak vydalo licence na export materiálu v hodnotě několik desítek milionů eur.

Saúdská Arábie před vypuknutím konfliktů v Sýrii a Jemenu rozhodně nepatřila mezi největší importéry zbraní z Česka. Od roku 2013 to ale vzala skokově a podle Výročních zpráv o obchodu se zbraněmi MPO se import českých zbraní do Saúdské Arábie mezi lety 2013 a 2015 zšestinásobil, na současný objem dodaného armádního materiálu v hodnotě téměř tří miliard korun. Jde o vývoz munice, ručních zbraní a dalšího vojenského materiálu.

Podle studie londýnské Conflict Armament Research patří česká munice mezi 12. nejpoužívanější mezi bojovníky Islámského státu. Pokud zohledníme jen munici vyrobenou po roce 2010, posune se český materiál až na páté místo v tabulce nejpoužívanějších nábojů malé ráže.

Jak dodává N.R. Jenzen-Jones, ředitel Armament Research Service, konzultační firmy specializující se na analýzu zbraní používaných v různých válečných konfliktech, z českých i slovenských zbraní se v syrské válce používají především ruční a lehké zbraně.

Pancéřovka RPG-75
Pancéřovka RPG-75

„V syrské válce narazíte na různé zbraně vyrobené v Československu a jeho nástupnických státech. Jde především o ruční a lehké zbraně, jako například: kulovnice CZ 550, pistole CZ 75, ruční granáty RG-F1, pancéřovky RPG-75, samopaly vz. 25, pušky vz. 52, samopaly vz. 58 a samopaly vz. 61 aka škorpiony. S výjimkou RG-F1, CZ 550 a vz. 52, byly všechny tyto zbraně viděny v držení jak vládních tak povstaleckých vojsk“, dodává N.R. Jenzen-Jones.

Ze slovenského vojenského arsenálu jsou to pak podle denníkuN desítky tisíc kusů útočných pušek Vz. 58a k nim milióny nábojů, sovětské raketomety BM-21 Grad včetně munice, kulomety KPTV a DSHKM a tisíc protitankových střel RPG 75 československé výroby.

Na Slovensku přitom obchod se Saúdskou Arábii nezprostředkovávala žádná známá firma. O zakázku v hodnotě 50 milionů eur se postaraly dvě nepříliš známé slovenské firmy Eldon a Kelson. Obě firmy mají společného vlastníka, kterým je Ivan Jašek žijící v Banské Bystrici. Ten na dotaz ohledně dodávek zbraní Saúdům odpověděl, ať zavoláme později. Pak už na telefonáty neodpovídal.

Pro firmy Eldon a Kelson to ale nebyl až zase tak výhodný obchod, protože profit na transakcích byl u obou firem méně než dvě procenta. Experti na obchod se zbraněmi to považují za neobvyklé, protože průměrný profit zbrojařských firem na jednotlivých zakázkách bývá kolem 10%. Firmy Eldon a Kelson dostaly exportní licence na vývoz 38 tisíc útočných pušek Vz. 58 a k nim 30 milionů nábojů.

Obchodní původ těchto zbraní a munice není jasný. Může jít o reexport z Bulharska, nasvědčují tomu některé analyzované lety. Také může jít o výprodej armádních přebytků.

CCIZ se dostalo k dokumentům, které ukazují, že dvě české firmy – STV Group a Real Trade Praha nakupovaly zbraně a munici čínské výroby v Albánii. Čínská výroba zbraní ale není obecně považována za kvalitní a česká armáda ji navíc nepoužívá. Tiskový mluvčí Armády ČR plukovník Jan Šulc k tomu dodává: „AČR nepoužívá čínské zbraně ani munici. Při nákupu moderních zbraní, zbraňových systémů a munice se orientujeme na standardy NATO.“

Není proto úplně jasné, proč by české firmy nakupovaly tento vojenský materiál z jiného důvodu než toho, že ho použijí na reexport do dalších zemí. Jako například do Saúdské Arábie.

Švédská poslankyně Evropského parlamentu Bodil Valero, která je zároveň zodpovědná za poslední zprávu o exportu zbraní z Evropské Unie, tyto obchody tvrdě kritizuje: „Možná se za to Bulharsko, Slovensko nebo Chorvatsko vůbec nestydí. Já si ale myslím, že by měly. Země, co prodávají zbraně Saúdské Arábii nebo státům v Severní Africe a na Blízkém východě, nevyhodnocují správně riziko [spojené s prodejem zbraní] a tím porušují evropské i mezinárodní právo,“ dodává.

Patrick Wilcken, bezpečnostní analytik Amnesty International, to uzavírá: „Dodávky zbraní do tohoto regionu mají na svědomí nepopsatelné lidské utrpení. Statisíce lidí byly vysídleny a obě strany konfliktu se dopouštějí závažného porušování lidských práv, včetně únosů, poprav, mizení osob, mučení a znásilnění.“

Napište nám váš názor

Váš email nebude zveřejněný