Ázerbájdžánci u českého moře: Takový normální podnikatel

Ázerbájdžánským investorům se zalíbily jižní Čechy. Za spícími firmami a investicemi do nedokončených projektů financovaných penězi neznámého původu podle všeho stojí jedna osoba – Elchin Kazimov. Tajuplný podnikatel s dobrými kontakty figuruje nebo figuroval v jedenácti ázerbájdžánských nebo česko-ázerbájdžánských firmách evidovaných v České republice. Kazimov je podle ázerbájdžánských médií zakladatelem ázerské komunity v Čechách a rád se fotí s proslulým jihočeským podnikatelem a známým členem ODS Pavlem Dlouhým nebo do Ázerbájdžánu vozí delegace, čítající třeba senátora a starostu Hluboké nad Vltavou Tomáše Jirsu.

Elchin Kazimov se do České republiky přestěhoval v roce 2008, podle svých slov kvůli rodině. Česko mu připadalo jako oáza klidu a míru. Praha mu přesto přišla dost rušná a Karlovy Vary zase moc profláklé. A tak zamířil na Hlubokou nad Vltavou, kde se chtěl nejprve v klidu naučit česky a poznat místní obyvatele. „Byla by hloupost někam přijet a hned začít podnikat, když neznáte jazyk, zákony…“ vysvětluje. „Tak jsem našel pana Krále.“

Právě s Jaromírem Králem je začátek příběhu ázerbájdžánských firem v jižních Čechách spojen. Investigaci.cz Kazimov vysvětlil, že Král měl dlouhodobou zkušenost se zakládáním firem, navíc mluví rusky, a tak i překládal, vysvětloval zákony, vyřizoval úřední věci. „Aby mě nikdo neokradl,“ říká s nadsázkou ázerbájdžánský podnikatel. Samotný Král byl naopak na slovo skoupý a odmítl se s námi bavit o tom, jak ke své funkci přišel. Prý je to dávná historie. 

Ač Kazimov nechtěl „začít hned podnikat“, již v roce 2008 figuroval společně s několika krajany ve třech zdejších firmách. Jeho obchodní partneři ze zmíněných firem byli napojeni na ázerbájdžánskou vládu, ať už skrze stavební společnost, ropný byznys, nebo Mezinárodní ázerbájdžánskou banku (International Bank of Azerbaijan). Obdobné propojení s vládou potvrdily zdroje investigace.cz z Ázerbájdžánu i ohledně Kazimova. Podle těchto zpráv měl být zaměstnancem Centrální ázerbájdžánské banky (Central Bank of Azerbaijan). „Nikdy jsem pro stát nepracoval ani nedělal žádné veřejné zakázky. Vždy jsem působil jen v soukromých firmách,“ popírá tuto informaci podnikatel.

Jenže u všech velkých ázerbájdžánských bank i firem lze očekávat, že jsou alespoň z části vlastněny státem, jak nám vysvětlil docent FSV UK Slavomír Horák, odborník na země Střední Asie.

Ázerbájdžánci u českého moře: Není všechno demokracie, co se třpytí

Kazimov má však k ázerbájdžánským vládním elitám blízko pořád, i když není zaměstnancem tamní centrální banky. V jižních Čechách zastupuje zájmy syna nedávno odvolaného vládního zmocněnce pro vodní hospodářství, Jumu Ahmadzadu. (Na záhadně nabyté společné jmění Ahmadzady juniora a jeho manželky, dcery ředitele ázerské Národní banky, jsme upozornili ve spolupráci s kolegy z OCCRP.) Přes svou bývalou manželku byl Kazimov zase napojen na někdejšího šéfa londýnské pobočky Mezinárodní ázerbájdžánské banky. 

V Česku začal Kazimov podnikat v realitách. „Koupil jsem pár bytů a dal je do pronájmu – to vlastně dělám dodnes,“ říká o svých aktivitách, avšak zdroj svých financí nechce komentovat. „A nemusí to být jen v jižních Čechách. Jezdíme s mým dlouholetým obchodním partnerem Liborem Horákem po celé republice, a když se někde naskytne obchod, tak ho udělám, něco zprostředkuju, dostaneme za to peníze… Nikdy ale nebudu mít problémy se zákonem,“ uzavírá. 

Co se týče ázerbájdžánské komunity v Česku, za jejího zakladatele se skutečně cítí, před jeho zásahem údajně nebyla jednotná. „Bylo třeba ty lidi dát dohromady. Teď se jednou za čas v Praze scházíme a řešíme, kde je třeba pomoci. Ale že bych pro každého něco zařizoval, to ne. Já rád pomůžu, dám kontakt na někoho dalšího,“ vysvětluje Kazimov. 

Že má dobré kontakty, potvrzují i jeho vazby na vysoce postavené jihočeské politiky. Jak ale tuto síť vybudoval, příliš odkrývat nechce. „Bydlel jsem na Hluboké, je to malá komunita, všichni se tam znají. Třeba se skamarádíte se sousedem a ten vás zase seznámí s někým dalším.“

Kamarádi od Huberta

„Ano, Elchina znám, je to aktivní, komunikativní člověk,“ konstatuje starosta Hluboké nad Vltavou a občanskodemokratický senátor za krumlovský okres Tomáš Jirsa. „Scházet se s lidmi je moje práce. Vlastně jen sedím na radnici a čekám, kdo s čím přijde. Stejně tak Pavel Dlouhý, který je místostarosta Hluboké, předseda Regionální agrární komory, představitel významných jihočeských firem. Když přijde investor s dobrým projektem, podpoříme jej.“ 

Pavel Dlouhý je jihočeský podnikatel a politik, přezdívaný „hlubocký kníže“. V jižních Čechách se o něm mluví jako o hybateli tamních významných podniků i regionální politiky. Před koronavirovými opatřeními pořádal pravidelně audience v hospodě U Huberta. Nyní se podle informací jemu blízkých osob stáhnul z podnikatelského prostředí do ústraní a kromě postu místostarosty Hluboké nad Vltavou působí už jen jako dobrodinec. „Pan Dlouhý dělá jen charitu, když někdo potřebuje pomoc, třeba s dluhy, tak mu pomůže. S novináři se ale nesnáší, ty kauzy, které o něm psali, mu hodně ublížily,“ vysvětluje jeho nadřízený Jirsa. Kauzami myslí například zkoumání pohybů na soukromých účtech Dlouhého manželky. 

Elchin Kazimov, Pavel Dlouhý, velvyslanec Farid Šafijev, Tomáš Jirsa v restauraci U Huberta. Zdroj: Ázerbájdžánské velvyslanectví v ČR

V podobném duchu mluví o Dlouhém i Kazimov: „Je to můj známý, k Hubertovi rád chodím na oběd, ale že by měl nějakou špatnou pověst, to mě nezajímá. Politiku neřeším a žádný byznys s ním nemám.“ Stejný postoj má ostatně Kazimov ke všem, tedy i ke svým obchodním partnerům. Vždy nezapomene upozornit, že odpovídá jen a jen za sebe, a co dělají ostatní, není jeho věc.

Každopádně se Elchim Kazimov podílel i na cestě delegace jihočeských podnikatelů a politiků, kteří v listopadu 2018 zamířili do ázerbájdžánského regionu Ismaili. Na fotografiích z tamního – nyní už českého parku – se usmívají právě Tomáš Jirsa a Pavel Dlouhý nebo ředitelka Regionální agrární komory, zastupitelka Hluboké a nově zvolená zastupitelka Jihočeského kraje Hana Šťastná. Oficiálně se tak stalo na základě partnerství Jihočeského kraje s ázerbájdžánským regionem Ismaili. 

Ázerbájdžánská elita si oblíbila jižní Čechy

Vzestup a pád obchodní komory 

Pro ázerské podnikání na jihu Čech byly zásadní roky 2014 a 2015. Tenkrát se zřejmě sešlo několik událostí, které pro byznys vytvořily ideální podmínky. V březnu 2014 koupila Kazimovem spravovaná firma, jež patří v Londýně žijícímu Ázerbájdžánci Jumovi Ahmadzadovi, budovu bývalé vojenské ozdravovny v malé vesnici Hůrka na břehu lipenské vodní nádrže. 

Na konci roku 2015 pak Kazimov ukázal krásy jižních Čech Ázerbájdžánci Alimu Asgarovovi, který poté začal kupovat nemovitosti a pozemky ve Frymburku a v Českém Krumlově za více než 130 milionů korun. Podle zjištění MF Dnes měly tyto peníze pocházet z advokátní úschovy, tedy z neznámého zdroje. Zásluhu na úspěšných ázerbájdžánských letech v jižních Čechách může mít i jmenování nového velvyslance v Česku Farida Šafijeva. Jeho manželka s Kazimovem podnikala a velvyslanec ázerský byznys v Česku také aktivně podporoval, například pořádáním společenských akcí. Jeho odchod zpět do rodné země posléze koliduje se zastavením rozjetých podnikatelských záměrů jak v Česku, tak i v Ázerbájdžánu, kde naopak vyvíjela činnost Evropsko-ázerbájdžánská obchodní komora (EAOK). Tu založil v roce 2017 český podnikatel David Snášel spolu s Kazimovem.

„Je to marketingový nástroj, který slouží třeba pro společenské akce podnikatelů. Nic takového u nás nebylo, tak jsme založili komoru, udělali jsme stránky, PR rozhovory a pak jsme šli za firmami, které jsme znali, a ony buď přišly s nějakým nápadem, nebo ne. Když nějaký měly, tak jsme jej pak komunikovali do Ázeru,“ vysvětluje Snášel. 

Domlouvání byznysu mělo mít i komerční stránku v podobě společnosti East Trade Company, ve které kromě Snášela a Kazimova působila i manželka tehdejšího velvyslance Ulkar Šafijeva. Firma měla podle Snášela poskytovat placené poradenství nejen v Ázerbájdžánu, ale například i v Turecku nebo v Iráku. Stejně jako výše zmiňovaná obchodní komora ale nyní nevykazuje žádnou činnost.

Lipánky a děla

Obchodní komora zprostředkovala dva velké projekty – továrnu na výrobu Lipánku od jihočeské Madety a montovnu vozů TATRA, spadající pod českého zbrojního a strojírenského giganta Czechoslovak Group (CSG). Ani jeden se ale nakonec neuskutečnil.

„Lipánek logisticky ani ekonomicky nedával smysl. Bylo by příliš nákladné vozit suroviny na výrobu do Ázerbájdžánu,“ vysvětluje Kazimov. Montovna Tatrovek, hojně vyzdvihována v ázerbájdžánských médiích, prý zase nedopadla kvůli nespolehlivému jedinci. 

„Domlouval to člověk, který nebyl seriózní. Jen si na tom udělal reklamu,“ konstatuje Kazimov. David Snášel k neúspěchu výstavby továrny na Tatry uvedl, že se tak možná stalo z politických důvodů, poněvadž ruská strojírenská a zbrojařská firma by kvůli montovně Tater mohla přijít o kšeft.

České zbraně v Ázerbájdžánu I: Jak se z podvozku stalo dělo

Jenže Tatra patří do koncernu Czechoslovak Group, tedy mezi firmy, jež měly v roce 2017 přes Slovensko a Izrael dodávat raketomety a houfnice (děla velkého kalibru) do Ázerbájdžánu, na který se ovšem vztahuje zbrojní embargo zaštítěné Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). (Kvůli pokračujícímu konfliktu o Náhorní Karabach se zbraně nesmějí vyvážet ani do sousední Arménie.) 

„Zbrojařské firmy logicky dodávají zbraně tam, kde se dlouhodobě bojuje – a tedy i do Ázerbájdžánu – je to zkrátka výhodné. Češi ale určitě nejsou jediní, zbrojně je podporuje například i Turecko, Rusko nebo Izrael,“ konstatuje docent Horák. To, že měla obchodní komora k CSG blízko, připouští i podnikatel Snášel, majitel Michal Strnad je jeho známý, mluvčí CSG Andrej Čírtek zpočátku dělal mluvčího i komoře. Stejným dechem se ale Snášel ohrazuje proti jakémukoli napojení na dodávky zbraní. „Komora se zabývala civilními věcmi, ne zbraněmi. Nemáme na to licenci, neumíme to. Co tam CSG dělalo za byznys přes Izraelce, dělalo s jinými partnery. My jsme chtěli zařídit výrobnu Tatrovky, ten projekt ale teď spí, za poslední dva roky se tam nic nestalo.“

Zdroj, který se s podnikateli zná, pod podmínkou anonymity investigaci.cz sdělil, že to měl být právě Kazimov, kdo dodávky zbraní domlouval. „Mluvil o nějakých raketách a že je budou vozit přes Slovensko.“

Kazimov obdobnou činnost kategoricky popírá: „Není to pravda, nikdy jsem nic takového nedělal. Obchod tohoto typu se dělá na státní úrovni, to nefunguje jako kdybych šel do obchoďáku a koupil si raketu. Ani na to nemám kontakty.“ Na námitku, že prostřednictvím komory domlouvali pro CSG jiný byznys, odpovídá: „CGS v Ázerbájdžánu působí již déle, na něco takového mě nepotřebují. My (EAOK) jsme s nimi začali spolupracovat až v roce 2018. Myslím ale, že dodávky zbraní ani nešly přes Česko,“ dodává a směje se: „Kdybych s tím měl něco společného, nemusím si brát hypotéku na dům.”

Více o ázerbájdžánských firmách, které na jihu Čech působí, se dozvíte v dalším článku ze série.

Autorka textu: Zuzana Šotová
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková