V úterý 10. prosince zemřel někdejší starosta Moskvy a významný ruský politik Jurij Lužkov. Oznámila to agentura TASS. Třiaosmdesátiletý exprimátor měl zemřít během operace srdce v mnichovské nemocnici.
Rozporuplné dědictví
Lužkov byl primátorem Moskvy od roku 1992 do roku 2010. Na jednu stranu je v Rusku oslavován jako energický politik, který změnil tvář Moskvy z postsovětského pochmurného města na zářivou metropoli plnou moderních mrakodrapů, na druhou stranu čelil obviněním z rozsáhlé korupce a zpronevěry. Kvůli nim byl ostatně před devíti lety odvolán tehdejším prezidentem Dmitrijem Medveděvem. Lužkov označil tato podezření za „hlouposti a prasárny“, a na čas se dokonce stal hlasitým kritikem Kremlu.
Korupce měla během úřadování Lužkova prostupovat všemi patry moskevské radnice. A nejen jí. V diplomatické depeši z Wikileaks americký diplomat John Beyrle popisuje „zkorumpované úředníky, kteří požadovali úplatky od byznysmenů, již se ve městě snažili podnikat“ a napojení Lužkova a jeho ženy na kriminální podsvětí – konkrétně na Solncevskou mafii, nejobávanější kriminální skupinu tehdejšího Ruska. Podle uniklé depeše stál Lužkov na vrcholu „korupční pyramidy“, která zahrnovala Kreml, policii, bezpečnostní složky, politické strany a zločinecká uskupení.
Nejbohatší Ruska
Stamiliony dolarů, jež měl exprimátor na radnici zpronevěřit, měly končit na účtech jeho manželky Jeleny Baturinové. Během Lužkovova starostování se začalo její stavební a investiční firmě Inteko zázračně dařit a Baturinová se stala nejbohatší ženou Ruska. A zůstala jí dodnes. Časopis Forbes její jmění letos ocenil na 27 miliard korun.
Po sesazení Lužkova z primátorského křesla v roce 2010 vycestovala Jelena Baturinová spolu se dvěma dcerami z Ruska, aby se vyhnula případnému trestnímu stíhání ze strany ruských úřadů. Usadila se v Londýně, odkud řídí své podnikatelské impérium, jež zahrnuje investice do obnovitelné energetiky, zemědělství nebo hotelnictví.
Jelena Baturinová vlastní přepychové hotely nejen v Rakousku, Rusku a Irsku, ale i v Česku.
Luxus ve Varech
Zesnulý moskevský exstarosta trávil v Česku do roku 2010 každoročně několik dní až týdnů, zejména v Karlových Varech.
Jeho rodině se v západočeských lázních natolik zalíbilo, že si zde jeho žena pořídila přes českou firmu Exklusive-apartments s. r. o. hotel Quisisana Palace. Ten se nachází v historické budově naproti Grandhotelu Pupp a platí za jeden z nejluxusnějších ve městě.
V roce 2011 prodala Baturinové ruská firma Inteko svůj podíl v české firmě Exklusive-apartments kyperské společnosti Archicert Limited, jejíž koneční majitelé nejsou veřejně známí. Ruská byznysová média RBK a Kommersant nicméně v roce 2014 nadále uváděla Baturinovou jako majitelku karlovarského hotelu. A kyperskou firmu Archicert zmiňuje v souvislosti s Baturinovou i moskevský Devátý Arbitrážní odvolací soud ve svém rozhodnutí z roku 2015.
Kyperská firma Archicert vlastní v Česku ještě jednu firmu: Quissisana Services s. r. o. Ta má – stejně jako společnost Exklusive-apartments – sídlo na adrese pětihvězdičkového karlovarského hotelu.
Láska k bližnímu
Nejen Jelena Baturinová, ale i samotný Jurij Lužkov měl v zahraničí své zájmy. A to natolik významné, že ho na Západě proslavily víc než jeho primátorská funkce.
Lužkov se totiž pasoval do role nejsrdnatějšího ochránce ruských menšin v bývalých sovětských republikách a svými provokativními výroky a činy často roky dopředu předznamenával oficiální politiku Kremlu. Noviny New York Times Lužkova příznačně nazvaly „starostou zahraničních vztahů“. Byl například hlasitým podporovatelem ruského nacionalismu na Krymu, kde podle amerického listu z peněz moskevské radnice financoval výstavbu sevastopolské pobočky Moskevské státní univerzity, byty pro ruské vojáky, pravoslavné kostely nebo školy, a to dávno předtím, než Rusko ukrajinský poloostrov fakticky anektovalo.
Když ruská armáda vtrhla v roce 2008 do Gruzie, Lužkov slíbil finanční podporu separatistickým republikám – Jižní Osetii a Abcházii – v řádech miliard korun. Z radniční kasy financoval například rozvoj tamních silničních sítí. Finančně podporoval i proruské separatisty v Moldavsku a Pobaltí.
Když se zahraniční vlády vůči vměšování do chodu vlastních zemí ohrazovaly, Lužkov se cynicky hájil tím, že jen rozvíjí partnerské vztahy mezi Moskvou a jejími sesterskými městy. Kreml pak jeho skandální počínání komentoval s tím, že je úředníkem ruské samosprávy a nikoliv ústředních orgánů, a že tedy nemá žádnou pravomoc bránit jeho „filantropickým aktivitám“.