Tygří farmy: Množírna, drezura, jatka

Na farmách v několika asijských zemích žije více tygrů než v divočině po celém světě. Vypasení tygři, kteří jsou tam za mřížemi k vidění, jsou záměrně překrmováni, aby z nich bylo po porážce co nejvíce masa. Z takto chovaných zvířat se však používají i jejich kůže, kosti nebo různé orgány. Simon Evans, profesor z cambridgeské Anglia Ruskin University, strávil návštěvami tygřích farem přes deset let života. Zajímá se o to, jakou cenu mají tato zvířata, jejichž obchodování je podle mezinárodních zákonů zakázáno, a přesto probíhá dál. Tygří život lze totiž zpeněžit od začátku až do konce – a jde o lukrativní byznys. 

Majestátní pruhované šelmy se dříve vyskytovaly na většině území Asie, a to od Turecka přes Sibiř až po Indonésii. Nyní jsou minimálně tři poddruhy tygra vyhubeny a z původní tygří říše zbývá jen 6 % území. Někde tygry už ani nepovažují za divoká zvířata, ale za produkt, prostředek k výdělku. Podle zprávy OSN z loňského roku je trh s tygry na vzestupu.

Ačkoli je mezinárodní obchod s těmito ohroženými šelmami nelegální, překupníci nacházejí mezery v lokálních zákonech. Zastánci tygřích farem tvrdí, že chovem tygrů se vlastně chrání ti volně žijící. Proč se vystavovat nebezpečí a zvířata lovit, když je můžete koupit na farmě. Evans pro OCCRP vysvětlil, že chov zvířat podle jeho názoru naopak jejich lov a konzumaci podporuje. Pytláci totiž mohou farem využít jako „skladiště“ nelegálně ulovených tygrů a vydávat je tak za chovné. Přesněji řečeno přes farmu vyprat peníze za svůj úlovek. Podle Evanse tygří farmy často přímo vlastní zločinecké organizace. 

Obchod začíná na tygřích farmách, které jsou rozesety po Číně, ale i v Laosu, Thajsku nebo Vietnamu. V těchto chovech žije přes 8 000 tygrů často v malých klecích s betonovou podlahou, která zvířatům umožní jen minimální nebo vůbec žádný pohyb. Podle Simona Evanse má takový chovný tygr tři fáze života – plození potomstva, zajištění zábavy a jatka, přičemž nejdůležitější je fáze po smrti zvířete, ta totiž vydělá nejvíce peněz.

Pytlačení mrtvých tygrů

I na živém tygrovi lze ale něco utržit. Tygří farma je vlastně množírna – čím víc zvířat, tím větší výdělek. Jakmile tygřice porodí jeden vrh koťat, jsou jí rychle odebrána, aby byla co nejdříve připravena k dalšímu oplodnění. Koťata jsou přemístěna do návštěvnických výběhů, kde se s nimi turisté mohou za úplatu mazlit nebo je krmit z lahvičky. Rozkošné selfie s tygřím koťátkem je přece zárukou „lajků“ na sociálních sítích. Evans popisuje absurdní zážitek ze „zoo“ v Thajsku, kde turisté mohli krmit tygřata převlečená za prasátka z láhve a o pár metrů dále se pak pobavit pohledem na jejich matku, která svým mateřským mlékem kojila selata v tygřích vestičkách. 

Odrostlejší tygři slouží pro pobavení diváků například předváděním nejrůznějších cirkusových triků. Některé farmy nabízejí návštěvníkům „menu“, z něhož si vyberou živá zvířata, jež pak vypustí do tygřího výběhu jako kořist. Jenže tygři, kteří vyrostli v zajetí a bez rodičů, postrádají jakékoli lovecké schopnosti. Kořist tak často končí znetvořená a chovatelé ji musí zabít a vrátit do výběhu už jako kusy masa. 

Jakmile doroste nová generace, která se může rozmnožovat a bavit publikum, jsou starší tygři odsunuti na jatka. V této fázi je důležité, proč bylo zvíře chováno. Jestliže šlo o jeho kosti, jež jsou cennou přísadou do nejrůznějších léků v tradiční medicíně, nezáleží příliš na tom, jak zvíře vypadá nebo kolika let se dožije. Takovíto tygři jsou často podvyživení, a to úmyslně, aby na podvýživu brzy zemřeli. Jak Evansovi vysvětlil zaměstnanec jedné z tygřích farem: „Nakonec je z toho jen pytel kostí. Koho zajímá, jak to zvíře vypadalo?“

V tomto případě má ubohý tygr alespoň tu pofidérní výhodu, že je už mrtvý. Na farmách se totiž dějí i jiné krutosti. Nedávno se na trhu objevily šperky z růžových kostí pocházejících z farem v Laosu. Tento módní doplněk vznikne z kosti, která se uspanému zvířeti odebere zaživa.

Mrtvý tygr, dobrý tygr: zpráva o obchodu s divočinou

Na některých farmách si výrobky z tygrů můžete přímo koupit. Například tygří víno, lektvar z kostí, jenž má léčit artrózu, revma, a dokonce impotenci. Šelma vám může přistát i na talíři, v restauracích trefně ozdobených tygřími kožešinami. Vařený tygr je oblíbeným pokrmem bohatých podnikatelům, kteří jím dokazují své postavení. 

Právě tygři chovaní pro maso mají zcela opačný osud. Často jsou překrmováni, a to do těla násilně napumpovanými tekutinami, aby byli co nejtlustší. Cena mrtvoly určené ke konzumaci se totiž odvíjí od váhy – něco jako pověstná kuřecí prsa napíchaná vodou. Mnohé šelmy tak ke konci života už ani normálně nechodí a svá nafouklá břicha vláčejí po zemi. Cenná je samozřejmě i kůže – pokud nemá zvíře žádná vnější poranění, která by kožešinu znehodnotila, je celkem jedno, v jakém stavu bylo.

Cennými částmi tygrů jsou i oči, hmatové vousy, zuby, drápy a penisy. Vlastně se dá zpeněžit téměř každá část zvířete. 

Tygří farmy najdeme bohužel v menším měřítku i u nás a na Slovensku. V Česku pro potřeby tradiční medicíny vařil tygry například Ludvík Berousek, za čin byl odsouzen. Komerční tygří množírny ale fungují dál, poněvadž kontrola, zda mrtví tygři končí v kafileriích, což by se mělo po smrti zvířete stát, je pořád nedostatečná. 

Autorka textu: Zuzana Šotová
Autor úvodní fotografie: Ryan Moehring