Mrtvý tygr, dobrý tygr: zpráva o obchodu s divočinou

Mezinárodní obchod s ohroženými zvířaty je jedním z největších organizovaných zločinů na světě. Ročně vydělává miliardy, podporuje korupci, ohrožuje životní prostředí, negativně dopadá na ekonomiku a – jak jsme v uplynulých měsících na vlastní kůži okusili – dopadá i na naše zdraví.

Rozmach takzvaných zoonotických nemocí (tedy chorob přenášených ze zvířat na lidi) lze často připsat právě nesprávné manipulaci s divokými zvířaty nebo jejich konzumaci. Poslední velkou epidemií tohoto druhu je covid-19, mezi zoonózy ale patří i SARS, ebola nebo virus HIV. Pašovaná zvířata neprochází žádnou veterinární kontrolou, která by mohla přenos nemocí regulovat.

Mezivládní organizace Financial Action Task Force (FATF), která bojuje proti praní špinavých peněz, vydala v červnu zprávu o nelegálním obchodu se zvířaty Money Laundering and the Illegal Wildlife Trade. Zpráva shrnuje mezinárodní fungování tohoto nelegálního trhu a praní peněz z jeho činnosti, zároveň navrhuje i možná řešení.

Zvířátka známá i neznámá

Podle zprávy OSN z roku 2016 (UN World Wildlife Crime) obchodují zločinci s různými surovinami pocházejícími z asi sedmi tisíc druhů rostlin a živočichů. Nejde tedy jen o známé exotické druhy, jakými jsou velké kočkovité šelmy, ale i o méně nápadné ptáky, plazy nebo obojživelníky. Také se ukazuje, že zločinecké organizace, jež nelegálně obchodují se zvířaty, bývají zapleteny i do další kriminální činnosti, nejčastěji spojené s obchodem s drogami nebo s ilegální těžbou dřeva. Což dává smysl právě kvůli nutnosti úspěšně kontraband přepravovat – v jedné zásilce tak mohou být jak drogy, tak například slonovina.

Zpráva FATF uvádí, že organizace, které se zvířaty obchodují, často zvířata i chovají a množí nebo mají vlastní pytláky. Děje se tak v zemích, kde zvířata žijí, nebo v těch, kde jsou v tomto ohledu nedostatečné zákony. Zároveň je běžnou praxí, že samotné zločinecké skupiny si na tuto práci najímají místní obyvatele, kteří znají zemi i jazyk, případně podnikají v zákonném byznysu, jímž mohou nelegální činnost zakrýt.

V Asii i na obou amerických kontinentech je běžné, že zločinci obchodující se zvířaty vlastní zverimexy nebo soukromé zoologické zahrady. Náklady na „tygří zoo“ jsou přitom nemalé. Jestliže se soukromá zoo uživí, podle zprávy to znamená, že tygry množí a prodávají. Parametry jsou věk, pohlaví nebo zajímavé zbarvení. Například mládě bílého tygra se zajímavým vzorem se může prodat až za 30 tisíc dolarů (asi 700 tisíc korun).

Pytlačení mrtvých tygrů

Nelegální zásilky pak putují přes tranzitní země, aby se zakryla jak země jejich původu, tak i finální destinace. Tranzitními státy jsou typicky ty s vysokou korupcí nebo ty, které patří k velkým dopravním křižovatkám a nelegální zásilky se tak v objemu těch ostatních ztratí. Zločinci se také spoléhají na síť zkorumpovaných úředníků, ať už jde o celníky či zaměstnance přístavů.

Pouze 0,2 % lidí, kteří čtou naše kauzy, nás finančně podpoří.

Přidejte se k nám a pomozte nám bojovat proti organizovanému zločinu a korupci.

 

Pereme, podplácíme, podvádíme

Policie a jiné orgány sice nelegální zásilky s jistou úspěšností zabavují, ale málokoho napadne sledovat finanční toky, které by je mohly dovést k mozkům jednotlivých operací. Právě díky nedostatku sledovaných finančních operací máme o jejich fungování jen kusé informace.

Praní peněz probíhá přes legální finanční instituce nebo přes nastrčenou třetí osobu. Zločinecké organizace také využívají skořápkové a offshore společnosti, a to k přesunu peněz uvnitř organizace nebo mezi prodejcem a kupujícím. Jako zástěrku mohou rovněž používat legitimní společnosti. Pokud má taková firma zakrýt transport zvířat, může se jednat o rozvoz mraženého jídla nebo dřeva. Jestliže je cílem naopak maskování toků peněz přes hranice, používá se obchod s uměním, s módou nebo s tradiční medicínou. Pro praní peněz bývá typické nakupování nemovitostí a luxusního zboží (drahá auta, šperky, umění), tyto praktiky najdeme i u obchodníků s divočinou.

Mládě tygra nalezené v kufru na letišti v Bankoku. Zdroj: Flickr CC

Ačkoli zločinci při praní svých výdělků porušují zákony, odpovědné instituce často toky peněz nesledují a případy nevyšetřují. Podle zprávy FATF přitom nelegálním obchodem se zvířaty ročně proteče mezi 7 a 23 miliardami dolarů – právě nedostatečná kontrola znamená, že jsou přesná data neznámá. Jednotlivé orgány, které proti kriminální činnosti bojují, mezi sebou často nesdílejí informace nebo nemají k řešení případů potřebné legislativní nástroje. Špatná spolupráce je i mezi jednotlivými zeměmi.

Spolupráce politiků, organizací bojujících s nelegálním obchodem se zvířaty i kontrolních finančních orgánů je proto nezbytná.

Nelegální obchod se zvířaty není problémem jen pro země, v nichž se reálně odehrává, ale pro celý svět, a to proto, že často využívá legálního transportu zvířat nebo jiných mezinárodních transportních služeb. Zločinci také neplatí daně, které by z transportu a z prodeje vzácných zvířat mohly být vysoké. Proto je nutné zavést lepší kontrolu odvádění daní ve všech zemích světa, což se týká hlavně daňových rájů – finanční kontroly mohou objevit v účetnictví firem nesrovnalosti (například že firma vydělává víc, než by měla).

Běžnou praktikou je i podplácení úředníků. Kriminální činnost kvete i díky rozmachu online tržišť a bezhotovostních platebních možností. Hotovost je ale stále výhodný platební prostředek, například pytlákům se tímto způsobem platí téměř vždy.

Kolik kožichů za nový dům?

Strategie „jít po penězích“ je výhodná nejen kvůli odhalení, kdo tyto trhy financuje, ale i proto, že jakmile přestane být toto podnikání výdělečné, přestane být i atraktivní. Dalším důvodem, proč se soustředit na peníze, je i fakt, že praní peněz představuje v mnoha zemích vážnější zločin než nelegální obchod se zvířaty, který mnohé státy nadále řeší pouhou pokutou pro zločince. To souvisí se špatně nastavenými zákony o obchodu s divokými zvířaty, například jeden druh může mít ve dvou sousedních zemích zcela odlišný statut ochrany, z čehož samozřejmě profitují nelegální obchodníci, a naopak to komplikuje práci orgánům bojujícím s touto formou obchodu. 

Luskoun, bezbranný hmyzožravec. Zdroj: avante.biz

Data jsou nepřesná i proto, že se ceny jednotlivého kontrabandu v různých zemích liší. V Asii oblíbení mladí úhoři říční, kterým se říká sklenění, stojí v Evropě od 300 do 500 dolarů za kilo (tedy 7 až 11 tisíc korun), zatímco v importní asijské zemi to samé kilo vyjde na 1 500 až 6 000 dolarů (35–140 tisíc korun). Za kilo slonoviny dostanou pytláci kolem 200 dolarů (4,5 tisíce korun), na černém trhu se ale může prodávat až za 1 000 dolarů za kilo (23 tisíc korun). V poslední době tolik zmiňovaní luskouni jsou cenění následovně: pytláci za kilo šupin dostanou maximálně devět dolarů (210 korun), jejich cena v zemích s poptávkou však může vyrůst až na 700 dolarů za kilo (16 tisíc korun). 

Legální obchod se zvířaty je přitom sám o sobě poměrně výdělečným podnikem. Nadnárodní regulaci v této oblasti zajišťuje smlouva mezi jednotlivými vládami nazvaná CITES (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora), která nastavuje pravidla tak, aby jednotlivé druhy nebyly obchodem ohroženy. Smlouva zahrnuje seznam více než 37 000 rostlin a živočichů, z nichž 97 % je možné využít pro komerční účely. Například obchod s krajtami, které se používají pro kůži, ročně vydělá přes miliardu dolarů (asi 23,5 miliardy korun), obchod s mahagonem ročně vynáší asi 33 milionů dolarů (asi 770 milionů korun). CITES kontroluje, zda mají všichni účastníci obchodu patřičná povolení a certifikáty, přičemž ročně členské státy této úmluvy vydají asi milion povolení.

Autorka článku: Zuzana Šotová
Zdroj úvodní fotografie: Flickr CC