Stát dostal za Technoexport čtyřikrát méně peněz než říkalo jeho znalecké ocenění krátce před privatizací.Technoexport prodávalo ministerstvo financí. Stejně tak dobře ho ale mohl prodat likvidátor Pavel Trenda, který říká, že by za Technoexport chtěl podstatně víc.
Krátce před privatizací došlo v Technoexportu k personálnímu zemětřesení. Valná hromada zásadně obměnila dozorčí radu, ta posléze vyměnila představenstvo, změnil se i generální ředitel. Státem vlastněná Česká inkasní, které patřilo více než 98 procent akcií Technoexportu, byla tou dobou v likvidaci a vy jste byl jejím likvidátorem. V srpnu 2007 jste přišel na valné hromadě s návrhem na změnu dozorčí rady. Proč? Dělala něco špatně?
To si už opravdu nevzpomenu. Pouze vím, že do toho velmi zasahovalo ministerstvo financí, které bylo vlastníkem České inkasní. Změny v dozorčí radě jsem dělal na základě pokynů ministerstva. Dokonce mi jako likvidátorovi sdělili, že nemohu toto aktivum, neboli majetkovou účast státu v Technoexportu, sám o sobě prodávat, i když mou povinností bylo ten majetek zlikvidnit, to znamená odprodat. To ale nechtěli, vyžádali si, aby v rámci likvidačního zůstatku byl majetkový podíl v Technoexportu převeden na ministerstvo. Oni ho pak prodávali bez mé účasti, obhospodařovali si to sami. Zarazilo mě, když jsem se dozvěděl, že ministerstvo prodalo Technoexport za velmi nízkou částku. Říkal jsem si, že je to docela podivné.
Kdo konkrétně z ministerstva po vás chtěl obměnit dozorčí radu?
To si skutečně velmi těžko vzpomínám.
Jak vám vysvětlili, proč máte navrhnout změnu dozorčí rady?
Nevybavuji si, jakými mechanismy to proběhlo. V každém případě ministerstvo financí Českou inkasní plně ovládalo.
Takže vy jste sice navrhl změnu dozorčí rady, ale nebyl to váš nápad?
V tomto směru se tam hrála velká politika. Vím, že jsem jako likvidátor mohl jednat zcela autonomně. Na druhou stranu při výměně členů dozorčí rady jsem nemohl tušit, co se chystá. Pokud mi ministerstvo financí doporučilo, aby členy dozorčí rady byli ti a ti lidé, kteří měli důvěru ministerstva, nemohl jsem vědět, zda jsou to odborníci či nejsou. Pokud mi je navrhne ministerstvo, samozřejmě automaticky předpokládám, že jsou to lidé na svém místě.
Technoexport koupil v roce 2009 Chemoprojekt Tomáše Plachého za 516 milionů korun. Znalecký odhad organizace Info 7 přitom říkal, že jeho hodnota byla ke konci roku 2005 zhruba 2,4 miliardy korun. V době zrušení České inkasní v roce 2008 – jak nám sdělilo ministerstvo financí podle zákona o svobodném přístupu k informacím – byla tržní hodnota Technoexportu přes 2,1 miliardy korun. Technoexport se ale nakonec prodával podle „indikativního ocenění“ společnosti Erste Corporate Finance, kde se mimo jiné píše: „V případě podání nabídky je pozitivní zprávou i hodnota společnosti ve výši 1 Kč.“ Jak je to možné?
Jako likvidátor jsem měl povinnost nechat si majetkový podíl státu v Technoexportu ocenit. Nechal jsem si proto vypracovat znalecký posudek, zřejmě ten, o kterém mluví ministerstvo financí, tedy s tržní hodnotou více než 2,1 miliardy korun. Jestli si dobře vzpomínám, Technoexport vlastnil například budovu Paláce Koruna na Zlatém kříži, která měla hodnotu kolem miliardy korun. Oni potom Technoexport prodali za částku, která neodpovídala ani hodnotě toho paláce. Ale tak to chtělo ministerstvo financí. Ode mě jako likvidátora si vyžádali, že nechtějí, abych majetkový podíl státu prodával, že si to budou dělat sami.
Jestli jsem vás dobře pochopila, říkal jste, že obvykle s majetkem nakládá likvidátor? Takže to bylo proti pravidlům, když Technoexport prodalo ministerstvo financí a nikoliv vy jako likvidátor?
Já jsem s tím majetkem nakládal, měl jsem ho zlikvidnit. Likvidační zůstatek připadl jedinému společníkovi České inkasní, což bylo ministerstvo financí. Ministerstvo pouze chtělo, aby v tom likvidačním zůstatku nebyly peníze z odprodeje Technoexportu, ale sám Technoexport. Mou povinností likvidátora bylo, abych majetek, pokud bych ho prodával, prodával s péčí řádného hospodáře. Jestliže ale jediný společník České inkasní chtěl, abych majetek neprodával, že si ho prodá sám, tak jsem tím jediného společníka nepoškodil, jeho majetek jsem nezkrátil. Pokud ho prodal pod cenou, zkrátil si ho případně on sám.
Takže jste mohl Technoexport klidně prodat vy. Proč jste to neudělal?
Teoreticky mohl. Ale kdybych s přípravou prodeje začal, byl bych, myslím, okamžitě vyměněn. Ministerstvo financí si to evidentně chtělo prodat samo.
Za kolik byste Technoexport nabízel? Ze cenu 2,1 miliardy korun, o které mluví posudek při likvidaci České inkasní?
Samozřejmě, kvůli tomu jsem ten posudek dělal, abych získal představu, za kolik to mám prodat. A snažil bych se to prodat za cenu co nejvyšší. Tím ovšem není řečeno, že bych to za tuto cenu skutečně prodal. Cenu určuje trh. Vyhlásil bych nějaký tendr na prodej, poté by se přihlásili případní účastníci. Musel bych pak vybírat z cen, které mi nabídne trh. Když znalecký posudek zněl na nějakou cenu, ale dejme tomu, účastníci tendru by mi tu cenu nedali, prodej bych zvažoval. Celé bych to pak řešil s jediným společníkem, ministerstvem financí.
„Indikativní ocenění“ od Erste Corporate Finance říká, že hodnota Technoexportu je prakticky nulová kvůli probíhajícím soudním sporům, jež Technoexport vede, a navíc mu hrozí budoucí soudní pře. Vy jste tyto spory nezohlednil?
V mém posudku byla rizika nepochybně také zohledněna, to je povinnost. Samozřejmě, že ten, kdo dělal posudek, započetl i hodnotu rizik, aktiva i pasiva celého podniku tam byla. Jestliže někdo tvrdí, že tam byla taková hrozba žalob, že hodnota firmy mohla být nulová, tak je to pouze účelová věc pro oblbnutí veřejnosti. Aby se obhájilo, že se to prodá levně.
Ing. Pavel Trenda, CSc. pracoval jako vědecký pracovník Akademie věd doma i v zahraničí, posléze v bankovním sektoru a na ministerstvu financí. Založil a vede skupinu analytiků, kteří radí lidem, jak získat optimální důchod díky vhodným postupům v předdůchodovém věku.