Švýcarská prokuratura zahájila vyšetřování na základě loňské kauzy Suisse Secrets, v rámci které novináři odhalili, že banka Credit Suisse zavírala nad svými klienty a jejich majetky obě oči. Uniklé dokumenty ukazují, že si v bance zakládali účty kriminálníci a korupčníci z celého světa. Prokuratura ale nechce vyšetřovat banku, nýbrž whistleblowera, tedy člověka, který dokumenty poslal novinářům.
Švýcarsko má jedny z nejpřísnějších zákonů o bankovním tajemství na světě. Článek 47 zákona o bankovnictví z roku 1934 uvádí, že za vyzrazení informací o zákaznících banky třetí osobě může následovat postih až tří let vězení. Výjimku nemají ani novináři, kteří odhalují nekalé praktiky bankovních institucí, a tedy slouží veřejnému zájmu. Například v Česku mohou novináři hranice zákona do určité míry překračovat, pokud tak činí ve veřejném zájmu – například když publikují příjmy veřejně činných osob.
Z Credit Suisse unikly dokumenty o zhruba 18 tisících bankovních účtech a 30 tisících držitelích účtů, přičemž některé jsou až z roku 1940. Vyšlo tím najevo, že mezi klienty banky byli například alžírský generál obviněný z mučení, děti ázerbájdžánského mocnáře, a dokonce srbský drogový boss známý jako Miša Banana. K zákazníkům Credit Suisse patřila i rodina šéfa egyptské zpravodajské služby, který pro CIA dohlížel na mučení osob podezřelých z terorismu, Itala obviněného z praní špinavých peněz pro nechvalně proslulou mafii ‚Ndrangheta, německého manažera, jenž uplácel nigerijské úředníky za telekomunikační zakázky, nebo jordánského krále Abdalláha II., na jehož osobním kontě se v jeden moment sešly peníze v hodnotě 230 milionů švýcarských franků (přes 5,5 miliardy korun), přestože Jordánsko pobíralo miliardové částky zahraniční pomoci.
Tyto a jiné podobné dokumenty poskytl anonymní whistleblower německému deníku Süddeutsche Zeitung, který pak na kauze spolupracoval s nadnárodní novinářskou sítí Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP) a devětatřiceti dalšími médii. Ve své zprávě jednomu z největších německých médií tenkrát whistleblower uvedl, že „odpovědnost za tuto situaci nenesou banky, ale švýcarský právní systém. Jednoduše řečeno, švýcarští zákonodárci jsou zodpovědní za umožňování finančních zločinů a švýcarský lid má díky přímé demokracii v této zemi moc s tím něco udělat.“
Loňská kauza sice zvířila vody jak na mezinárodní úrovni – švýcarské zákony kritizovala například Světová banka nebo Evropská unie –, tak na úrovni švýcarských politických stran, žádný výsledek to ale nepřineslo. Na základě zjištění novinářů německý europoslanec Markus Feber, mluvčí strany EPP (Evropská lidová strana), v Hospodářském a měnovém výboru Evropského parlamentu loni Švýcarsko kritizoval za to, že tamní banky nedostatečně předcházejí praní špinavých peněz a daňovým únikům. „Credit Suisse zřejmě preferuje pohled jinam, místo aby kladl obtížné otázky,“ uvedl s tím, že zákony o bankovním tajemství by nikdy neměly být prostředkem, jak ukrývat nekale nabyté finance.
Navzdory kritice se švýcarský parlament nakonec rozhodl, že nastavené zákony o bankovním tajemství nebude nijak novelizovat, přestože například omezují svobodu tisku. Rozhodnutí nahrálo do karet Credit Suisse, který podal stížnost k Federálnímu státnímu zastupitelství (MPC), jež následně zahájilo vyšetřování „hospodářské špionáže, porušení obchodního tajemství a porušení bankovního tajemství“. Jestliže vyšetřovatelé whistleblowera identifikují, bude zřejmě čelit obžalobě z hospodářské špionáže.
Vzhledem k tomu, že hospodářská špionáž je ve Švýcarsku považována za politický trestný čin, upozornila MPC, že k jejímu stíhání je třeba povolení Spolkové rady a Spolkového ministerstva spravedlnosti a policie (FDJP). FDJP již údajně souhlas udělilo.
Ne všichni švýcarští vrcholní politici ale s vývojem událostí souhlasí a článek 47, který de facto umožňuje skrývat i nekale nabyté finance, kritizují. Ženevský zemský rada a funkcionář sociálně demokratické strany Carlo Sommaruga podal na banku trestní oznámení s tím, že „už toho bylo dost“.
Credit Suisse již loni po zveřejnění kauzy Suisse Leaks veškerá nařčení z ochraňování majetků korupčníků, tunelářů a zločinců z celého světa popřel.
Podle Josepha Stiglitze, amerického ekonoma a bývalého viceprezidenta Světové banky, jsou přitom uniklé dokumenty jen malým zlomkem toho, jakou klientelu Credit Suisse ve skutečnosti skrývá. „Když pouhý malý výřez ukáže tolik problematických klientů, diktátorů a jejich rodin, válečných zločinců, úředníků a šéfů zpravodajských služeb, zkorumpovaných manažerů, obchodníků s lidmi, problematických hlav států, sankcionovaných podnikatelů a porušovatelů lidských práv – což je skutečná galerie lumpů –, co bychom viděli, kdyby se okno do banky otevřelo dokořán?“ uvedl loni pro OCCRP.