Evropský soud pro lidská práva shledal Rusko vinným z porušení práv juristy Sergeje Magnitského, který rozsáhle popsal systém daňových úniků v Rusku. V roce 2009 za nevyjasněných okolností zemřel ve vazbě. Štrasburský soud došel k závěru, že ruské úřady Magnitskému odepřely „nutnou lékařskou péči“ a nezajistily mu právo na život.
Podle jednohlasného verdiktu všech sedmi soudců Rusko nezajistilo vězněnému právníkovi dostatečnou lékařskou péči, což mohlo vést k jeho smrti. Ruský stát tímto porušil článek úmluvy o lidských právech, jenž zakazuje mučení či ponižující chování a tresty.
Ruské úřady taktéž pochybily, když proti Magnitskému vedly i po jeho smrti trestní řízení, v němž byl shledán vinným z údajných daňových úniků. Jak konstatoval soud, ruský zákon přitom umožňuje posmrtné řízení vůči osobám jen za účelem jejich případné rehabilitace. Posmrtný soudní proces označil Evropský soud pro lidská práva za „principiálně nespravedlivý“.
Soud rovněž nařídil ruskému státu zaplatit celkem třicet čtyři tisíc eur (v přepočtu 876 tisíc korun) Magnitského manželce a matce, jež zesnulého právníka zastupovaly v průběhu soudního řízení.
Sergej Magnitskij spolupracoval s americkým investorem Billem Browderem a jeho firmou Hermitage Capital, jejímž prostřednictvím Browder usiloval o revitalizaci ruských firem.
Browder založil firmu Hermitage Capital v roce 1996 a jeho podnikání si brzy získalo pozornost Kremlu. V roce 2005 však Browderovi zakázali vstup do země a podnikatel začal z bezpečnostních důvodů přesidlovat svůj personál do Velké Británie. Magnitskij byl jediným právníkem, který tuto nabídku odmítl a zůstal v Rusku.
Magnitskij v roce 2008 vypracoval podrobnou zprávu o tom, že Browderovu firmu Hermitage Capital v podstatě ukradli moskevští daňoví úředníci, a to za pomoci zaměstnanců Ministerstva vnitra, jedenácti soudců a jednoho odsouzeného vraha. Tito úředníci pak prostřednictvím firmy úspěšně zažádali o vrácení historicky nejvyšší zálohy na dani v dějinách Ruska, v přepočtu více než pět miliard korun.
Sergej Magnitskij tuto detailní zprávu odeslal hned sedmi ruským vládním úřadům. Krátce na to byl však zatčen a umístěn do vazby, kde o necelý rok později, 16. listopadu 2009, zemřel.
„Teď mě tady zabijí…“
Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva popisuje podmínky, jimž musel Magnitskij čelit. Kromě pobytu v přeplněných celách s absolutním nedostatkem soukromí nebyla Magnitskému poskytnuta ani nutná lékařská péče, když se začal zhoršovat jeho zdravotní stav.
Magnitský trpěl žlučovými kameny a onemocněním slinivky břišní, které se stále zhoršovalo, což doprovázela i sílící bolest. V rozsudku například zaznívá poznámka z Magnitského deníku z 24. srpna 2009.
„Nemoc začíná být tak závažná, že ani nemůžu ležet v posteli. Zhruba v 16:00 začal můj spoluvězeň bušit do dveří a žádal, aby mě vzali k doktorovi. Dozorce mu slíbil, že ho sežene, ale přesto žádný nepřišel. K lékařce mě vzali o pět hodin později. Informoval jsem ji o své nemoci a postěžoval si jí, že během mého pobytu ve vazební věznici 77/2 mě ani jednou nezkontroloval lékař. Byla velmi nespokojená… Konstatovala, že už mě jednou zkontrolovali a zeptala se mě: ‚Myslíte si, že vás budeme ošetřovat každý měsíc?‘ […].“
V den své smrti, 16. listopadu 2009, byl Magnitského stav již velmi špatný a podle záznamů každou třetí hodinu zvracel. Při vyšetření ve vězeňské ordinaci byl držen v kleci a výrazně se zhoršil jeho psychický stav. Podle výpovědi ošetřující lékařky byl nepříčetný, obával se, že ho usmrtí, a mluvil sám k sobě: „Teď mě tady zabijí. Jsem nevinný, proč mě sem odvedli?“ Přivolaní dozorci Magnitského zpacifikovali pomocí pout a údajně ho zbili obušky.
Zdravotníci, které nakonec přece jen zavolali, museli před vstupem do věznice čekat déle než hodinu. Když na místo konečně dorazili, byl Magnitskij už zhruba půl hodiny po smrti.
Ruské úřady nepořídily nezbytné lékařské záznamy a jako příčinu smrti uvedly selhání srdce bez cizího zavinění. V listopadu 2018 pak ruská generální prokuratura sdělila, že byl Magnitskij otráven a jeho vraždu si mohl objednat dokonce i jeho bývalý šéf William Browder. Podle expertní analýzy uvedené v rozsudku štrasburského soudu byla zástava srdce důsledkem zhoršení neléčené nemoci slinivky břišní.
Evropský soud pro lidská práva se v tomto případě nezabýval samotným úmrtím Magnitského, ale postupem ruských úřadů při zadržování Magnitského ve vazbě. Za jeho smrt nebyl zatím nikdo potrestán, avšak na Západě vyvolal celý případ vlnu kritiky vůči Rusku. Americký kongres v roce 2012 schválil tzv. Magnitského zákon, jenž uvalil finanční a vízové sankce na ruské činitele zodpovědné za porušování lidských práv. Ruský prezident Vladimir Putin zákon označil za „vměšování se do vnitřních záležitostí Ruska“.
Na rozhodnutí soudu pro lidská práva zatím krátce reagovalo ruské Ministerstvo spravedlnosti. Jelikož rozsudek ještě není pravomocný, hodlá se proti němu do tří měsíců odvolat k nejvyšší instituci daného soudu.