Podle čínského kalendáře má být rok 2022 ve znamení tygra. Nová americká studie však ukazuje, že právě z Číny přichází většina nelegálních tygřích produktů. Jsou jimi hlavně zdravotní doplňky vyrobené z tygřích kostí, ale i tygří zuby, drápy nebo genitálie. Počty těchto zvířat přitom v Asii dramaticky klesají. Podle autorky studie se boj proti pytlákům neobejde bez drahého mapování tygřího DNA. Česká republika je jednou ze dvou zemí světa, jež genetické stopování tygrů umožňují.
„Nejpřekvapivějším zjištěním bylo, že většina zabavených zásilek byla na celnici deklarována jako medicínské produkty pro osobní užívání, a to i když zásilky obsahovaly tisíce produktů očividně určených na prodej,“ říká pro investigaci.cz autorka výzkumu o pašování tygrů do USA Sarika Khanwilkar. Šetření vycházelo z velkého množství dat poskytnutých z databáze vládní agentury Law Enforcement Management Information Systems (LEMIS).
Výzkumný tým se zaměřoval na charakteristiky tygřích produktů pašovaných do Spojených států v období 2003 až 2013. V tomto desetiletí bylo na hranicích USA zabaveno 292 nelegálních tygřích zásilek, jedna z nich měla dokonce 3 600 položek. Podle Khanwilkar jsou však závěry výzkumu relevantní i pro současnost. „Byla to první studie, která čerpala z oficiálních dat od celní kontroly. Díky ní jsme byli schopni identifikovat klíčové sféry týkající se pašování tygrů, jako třeba druh pašovaného zboží a zda bylo převáženo k osobním, komerčním nebo vědeckým účelům.“
Většina zabaveného materiálu měla podobu takzvaného „tygřího lepidla“. To se vyrábí z kostí, které se dlouho vaří a posléze lisují na pastu.
„Z pozdějších studií víme, že poptávka po tygřích produktech od roku 2013 stoupla,“ tvrdí Khanwilkar, „změnila se pouze forma trhu, dnes se provádí online, avšak druh výrobků zůstává stejný.“
V Asii přitom těchto divokých šelem zbývá už jen 4 981. To je přibližně o 95% méně než na začátku 20. století.
Co víme o pytlácích
Podle studie byla více než čtvrtina pašovaných tygřích zásilek zadržena v San Franciscu, Dallasu nebo Atlantě. Ve více než polovině případů byly zásilky pašované v osobních zavazadlech.
Z výsledků studie vyplývá, že většina zabavených tygřích produktů pocházela z Číny, Vietnamu, Kanady a Thajska.
„Že je pašeráci dovezli z těchto zemí, nám však nic neříká o tom, kde se s tygry nejvíce pytlačí. Právě k tomu mohou posloužit DNA analýzy, ale ty jsou drahé, a v případě už zpracovaných výrobků je zjišťování DNA často nemožné,“ tvrdí Khanwilkar.
Na podobné analýzy DNA také existují pouze dvě odborná centra na světě. To jedno je v Thajsku, druhé v České republice.
„Finálním cílem je zamezit pytlačení, a právě proto je důležité znát zemi původu – tedy kde byl uloven tygr, jehož tělo pak bylo rozemleté a zpracované,“ vysvětluje Sarika Khanwilkar.
Tyto informace jsou klíčové pro státní orgány i neziskový sektor, jenž se v boji proti pytlačení angažuje přímo v místech, kde tygři žijí – tedy hlavně v Indii a v Číně.
K tomu je potřeba spolupráce tamních orgánů a důslednost v ukládání trestů těm, kteří zákony porušují, což se však podle autorky výzkumu neděje.
„Čínská vláda sice nepřetržitě slibuje, že posílí hraniční kontroly a zpřísní zákony proti pašování, ve skutečnosti ale v Číně nadále fungují tygří farmy, které pokrývají poptávku po tygřích produktech. Pytlačení tygrů je spojené s chudobou a korupcí a souvisí i se situací v jednotlivých zemích, například v Indii. To jsou ale dlouhodobé problémy a jejich řešení bude záležet na tom, zda se tyto regiony budou rozvíjet i ekonomicky,“ popisuje situaci Khanwilkar.
„Co ale můžeme ovlivnit, je poptávka po tygřích produktech na Západě. Je to zcela zbytečné zboží, bez kterého se společnost obejde. Když nebude poptávka, nebude dodávka, snížení poptávky by mělo být naší absolutní prioritou.“
Jakou roli v tom hraje Česko?
Podle expertky na forenzní vědy Pavly Říhové patří Česko k zemím, kde zvýšená poptávka po tygrech existuje.
„Jsme jednou z mála zemí, která umožňuje privátní chov šelem a zvířecích cirkusů, zároveň tu máme početnou vietnamskou komunitu, která podobně jako ta čínská má o tygry zájem. Momentálně tu žije něco kolem 180 tygrů,“ vysvětluje Pavla Říhová, která do roku 2020 pracovala na oddělení CITES v rámci České inspekce životního prostředí (ČIŽP).
Tam se dlouhodobě zabývala mezinárodní úmluvou CITES, zavazující Českou republiku k potírání nelegálního obchodu s ohroženými druhy. V rámci této práce pomáhala zavádět kontroly u soukromých chovatelů šelem, což obsahovalo i odebírání vzorků DNA českých tygrů do národní databáze.
Právě na tom je postaven výzkumný projekt TigrisID, na jehož základě lze analyzovat DNA u zabavených a již zpracovaných tygřích produktů a takto určit původ konkrétního tygra.
„To vše ale závisí na tom, zda jsou kontroly prováděny pravidelně a důsledně,“ míní Říhová, která ale není přesvědčená, že se tak v Česku děje, a dokládá to slovy: „Dříve jsme znali DNA téměř všech tygrů žijících na území ČR, jenže za rok, co jsem z inspekce pryč, jsme ztratili přehled nad zhruba třetinou tygrů v zajetí. Jestliže inspekce nebude dělat kontroly, budeme tam, kde jsme byli na začátku, a způsobíme si obrovskou mezinárodní ostudu.“
Podle Jiřího Ovečky z ČIŽP se inspekce v rámci svých pravomocí kontrolám věnuje. Jejich průběh a četnost nám však sdělit nechtěl. „Dali bychom návod těm, které kontrolujeme. Kontroly se dělají jednak na základě podnětu, jednak bez upozornění, namátkově, v případě ‚problémových osob‘ samozřejmě neohlášeně a častěji,“ říká Ovečka.
Autorka textu: Anna Košlerová
Autor úvodní fotografie: Flickr CC/USAID Biodiversity & Forestry