Řepov, malá vesnice kousek od Mladé Boleslavi, dokázal velkou věc. Před Ústavním soudem obhájil svou vyhlášku, ve které majitelům nemovitostí v okolních průmyslových parcích pětinásobně zvýšil daň. Českým městům a vesnicím tak Řepov otevřel možnost chtít po firmách zatěžujících životní prostředí vyšší daň z nemovitosti než po lidech z rodinných domků. „Gratulovali mi starostové z celé republiky,“ říká řepovský starosta Milan Zachař. „Hlavně ti, kdo chtěli daň také zvýšit, ale vzdali to.“
Daně zvedly rozpočet Řepova o polovinu
Průlomový nález Ústavního soudu z poloviny letošního července, jenž obcím umožňuje navýšit zdanění nemovitosti v průmyslových zónách nebo logistických parcích oproti ostatní zástavbě, má své kořeny na webináři ekonomické fakulty pražské zemědělské univerzity. Zúčastnil se ho i tehdejší místostarosta Řepova Petr Křivský. Webinář se zabýval novelou zákona o dani z nemovitostí z roku 2020 a místostarosta Křivský se tam dozvěděl, že obce díky vyhlášce mohou vybraným firmám stanovit vyšší daň z budov a pozemků, základní sazbu daně z nemovitosti vynásobit koeficientem 1,1 až 5.
Řepov s necelými osmi sty obyvateli leží na dohled od rozlehlého areálu automobilky Škoda Mladá Boleslav a průmyslové areály ho sužují už léta. Na svém území má celkem čtyři, které patří zhruba desítce firem. Kromě skoro sto let fungující cihelny, provozované firmou Wienerberger, v posledních letech kolem vesnice vyrostly nové výrobní, skladové a logistické areály. „Jsou skutečně rozsáhlé, takové ty obří haly u dálnic,“ říká bývalý místostarosta a současný zastupitel Řepova Petr Křivský.
Blízkost Škodovky přilákala do Řepova především firmy, jež dodávají součástky automobilovému průmyslu. Konkrétně společnost M. Preymesser či firmu ITW Pronovia, která je součástí nadnárodní korporace Illinois Tool Works, založené v Chicagu, a operuje ve více než padesáti zemích světa.
Řepovští zastupitelé tak dlouhodobě řešili, jak s průmyslovými zónami koexistovat. Jejich další růst se snažili zastavit novým územním plánem. „Výstavbu průmyslových zón jsme omezili, jak jen to šlo,“ popisuje situaci Křivský. „Ale umožnili ji naši předchůdci ve vedení obce, v dřívějších územních plánech byla jejich výstavba možná, nedalo se s tím nic dělat.“
Přemýšleli tedy, jak od stávajících majitelů průmyslových zón alespoň získat nějaké peníze navíc. „Chtěli jsme občanům něco vrátit za to, že vinou průmyslových parků je v obci více hluku, prachu, zatěžují nás dopravou, používají naše obecní komunikace,“ vysvětluje Petr Křivský. Zastupitelé zkusili s firmami vyjednávat o sponzorských darech. „S některými byla dobrá komunikace, ale s jinými se komunikovalo velice špatně,“ shrnuje Křivský. Obci se podařilo na darech získat jen desítky tisíc korun.
Zvýšení daně z budov a pozemků, která jde celá do rozpočtu obcí, nikoli do toho státního, slibovalo daleko větší příjem v řádu milionů korun. Jenže zákon o dani z nemovitostí až do jeho novely z roku 2020 umožňoval zvýšit daň jen v celých oblastech obce, nikoli cílit na konkrétní nemovitosti, tedy třeba na průmyslové parky. „Vyššími daněmi bychom se dotkli také našich obyvatel,“ říká Petr Křivský. „A to jsme nechtěli.“
Právě zmíněný webinář pomohl někdejšímu místostarostovi pochopit, jak je novela zákona o dani z nemovitostí průlomová. Zákon sice mluví o „jednotlivé části obce“, což působí dojmem, že se nic moc nezměnilo a daň se i nadále smí zvyšovat jen v celých oblastech obce. Důvodová zpráva, kterou k legislativní novele napsal její autor, ministerstvo financí, to ale uvádí na pravou míru. „Pojmem ‚jednotlivá část obce‘ lze rozumět jak katastrální území, tak jinou část obce jednoznačným a nezaměnitelným způsobem vymezenou, například uvedením názvu části obce, ulice, parcelními čísly pozemků nebo stavbami s číslem popisným či evidenčním,“ píše se v důvodové zprávě. „Přesná identifikace jednotlivé části obce má nesporně svůj význam jak pro poplatníka, tak pro správce daně a rovněž pro obec, neboť ve výsledku má dopad na správné stanovení daně z nemovitých věcí.“
Tehdejší ministryně financí Alena Schillerová (ANO) při projednávání novely zákona v Senátu dokonce uvedla, že obce díky tomu „dostávají kompetenci zvýšit daň třeba pro továrny nebo pro nějaké velké podnikatelské subjekty, aniž by ji zvyšovaly občanům.“
Dvanáctičlenné zastupitelstvo Řepova se tedy pustilo do práce. „Vyšší daní jsme zatížili všechny průmyslové areály obsluhované nákladní dopravou,“ říká Petr Křivský. „Tím jsme vyloučili drobné podnikatele, kteří dělají něco doma v garáži. Zobecnil bych to, více jsme zdanili všechny subjekty, jež naší obci způsobují zvýšenou ekologickou zátěž, ať už nákladní dopravou, hlukem, či prachem.“ Obecně závazná vyhláška Řepova o pětinásobném zvýšení daní z nemovitostí začala platit v roce 2021 a do obecní kasy díky ní ročně dorazilo více než pět milionů korun, což je zhruba polovina rozpočtu obce.
Nedoufali jsme, že tak malinká obec uspěje
Chvíli se nic nedělo, žádná z firem dotčených zvýšením daně na řepovském obecním úřadě neprotestovala. „Pak se nám ozvalo ministerstvo vnitra, na které se obrátil vlastník jednoho z areálů a požádal o přezkoumání vyhlášky,“ vzpomíná Petr Křivský. „Dodali jsme nějaké podklady a ministerstvo nám následně uložilo, abychom vyhlášku zrušili.“ Právě ministerstvo vnitra má kompetenci obecní vyhlášky dozorovat.
Odbor veřejné správy, dozoru a kontroly ministerstva vnitra, tehdy vedeného Janem Hamáčkem (ČSSD), si totiž pojem „jednotlivá část obce“ vyložil jinak než ministerstvo financí. Odbor tvrdil, že zvýšit daň prostřednictvím místního koeficientu je možné jen “v ucelených lokalitách, zpravidla v určité osadě, místní části nebo čtvrti“. Tímto výkladem se vše vlastně vrátilo ke stavu před přijetím novely. „Nesouhlasili jsme s tím,“ říká Křivský. „Máme domy, které sousedí s průmyslovou zónou. Lidé tam jsou zatížení už tímto faktem, nemůžeme je ještě k tomu víc zdanit. Naopak jim musíme ulevit, něco jim přinést.“
Stejně jako Řepov dopadlo na ministerstvu vnitra dalších deset obcí, také jejich vyhlášky byly označeny za nezákonné a diskriminační. Řepovští zastupitelé byli ale jediní, kdo se s tím nesmířil. Obrátili se na kancelář Frank Bold Advokáti a ti řepovskou kauzu dotáhli až k Ústavnímu soudu. Soudci pak návrh ministerstva vnitra na zrušení vyhlášky Řepova letos v polovině července zamítli.
Ústavní soud ve svém nálezu uvedl, že pojmem „jednotlivá část obce“ se může rozumět i konkrétní označená nemovitost. Možnost obcí zatížit vyšším zdaněním jen určité nemovitosti je podle soudu naplněním ústavního principu samosprávy a subsidiarity politické moci. Soudci uvedli, že právě místní samosprávy mohou efektivně zajistit, aby výše zdanění nemovitostí odpovídala negativním vlivům a nerovnému zatížení společného prostoru a sdílené infrastruktury v obcích a městech.
Soud zároveň zmínil, že vyhláška Řepova odpovídá tomu, jak byla novela zákona míněna – tedy jak ji vysvětlovala už citovaná důvodová zpráva k novele zákona a jak o ní mluvila tehdejší ministryně financí Alena Schillerová. „Individualizace provedená obcí Řepov byla předpokládaná zmocňující zákonnou úpravou a nebyla výrazem libovůle či nepřípustné diskriminace,“ konstatovali ústavní soudci. Znění celého nálezu Ústavního soudu najdete zde.
„Nedoufali jsme, že taková malinká obec jako my uspěje,“ říká Petr Křivský. „Bylo to pro nás obrovské překvapení a zadostiučinění.“ Řepovští zastupitelé si zároveň oddechli, že peníze vybrané na zvýšené dani nebudou muset vracet. Pro jistotu s nimi nijak nenakládali, kdyby soud náhodou prohráli.
Radovat se mohou také politici jiných měst a obcí, kteří chtěli postupovat jako Řepov, ale kvůli stanovisku ministerstva vnitra si netroufli. Za „přelomové“ označují rozhodnutí Ústavního soudu rovněž právníci z Frank Bold Advokáti: „Jednoznačně z něj vyplývá možnost obcí stanovit pro různě zatížené lokality na svém území různé koeficienty pro výpočet daně z nemovitosti. Tím se mohou bránit dalšímu nepřiměřenému znečišťování a zatěžování území bez toho, aby jejich producent poskytl obci kompenzaci.“
Bývalý místostarosta Řepova Křivský: Starostové nám gratulovali, že jsme jedničky
Nedoufali jsme, že taková malinká obec, jako je ta naše, uspěje. Bylo to pro nás obrovské překvapení a zadostiučinění,“ říká bývalý místostarosta a současný zastupitel Řepova Petr Křivský k nedávnému nálezu Ústavního soudu. Ten dal Řepovu za pravdu, že vyhláškou může zvýšit daň z nemovitostí pouze majitelům průmyslových parků, a nikoli lidem žijícím v jejich okolí.
Novela zákona o dani z nemovitých věcí z roku 2020 dala obcím možnost stanovit vyhláškou jejich vyšší zdanění v „jednotlivé části obce“, přepočítat základní sazbu daně koeficientem ve výši 1,1 až 5. Řepov zdanil pětinásobkem pouze majitele nemovitostí v průmyslových parcích. Jak jste na tento nápad přišli?
Starosta obce Řepov Milan Zachař (vlevo) a bývalý místostarosta Řepova Petr Křivský. Zdroj: Obec Řepov
O úpravě zákona jsme se dozvěděli díky webináři, který na toto téma pořádala ekonomická fakulta pražské zemědělské univerzity. Tenkrát nám nabídka akce doputovala do e-mailu a webinář byl moc dobrý. Za náš úřad jsme jim dávali zpětnou vazbu, že se nám to hodně líbilo. Bylo to návodné, chytli jsme se toho. To, že bychom od firem rádi získali nějaké peníze navíc, jsme řešili dlouhodobě. Zákon to ale před novelou z roku 2020 neumožňoval bez toho, že bychom se vyššími daněmi dotkli také našich obyvatel. A to jsme nechtěli.
Proč jste chtěli od majitelů průmyslových zón peníze navíc?
Chtěli jsme něco vrátit občanům za to, že vinou průmyslových parků je v obci víc hluku, prachu, zatěžují nás dopravou, používají naše obecní komunikace, jinými slovy našim občanům přinášejí dopravní a ekologickou zátěž.
Kolik průmyslových areálů na svém území máte?
Jde o čtyři velké zóny, které vlastní asi deset firem. Mezi největší z nich patří firma Wienerberger, ta provozuje cihelnu, která tu existuje už možná sto let. V uplynulých letech ale kolem obce vyrostly i výrobní a skladové areály, jsou skutečně rozsáhlé, takové ty obří haly u dálnic. Nové areály vznikly nejen v souvislosti s mladoboleslavskou Škodovkou, jsou v nich i firmy, které dodávají součástky také dalšímu automobilovému průmyslu. Největší jsou společnosti M. Preymesser a ITW Pronovia.
Obce mohou dosáhnout na developery průmyslových parků nejen daní z nemovitostí, ale především územním plánem. Proč jste v územním plánu umožnili vznik tolika průmyslových zón?
Teď máme nový územní plán a v něm jsme výstavbu průmyslových zón omezili, jak jen to šlo. Předešlou situaci ale umožnili naši předchůdci ve vedení obce, v dřívějších územních plánech byla výstavba možná, nedalo se s tím už nic dělat.
Některé obce také chtějí po majitelích průmyslových parků sponzorské dary. Touto cestou jste jít nechtěli?
Chtěli, s některými firmami byla dobrá komunikace, ale s jinými se komunikovalo velice špatně. Na darech jsme od firem získali desítky tisíc korun.
Zmíněný webinář vám tedy otevřel oči v tom směru, že díky novele zákona o dani z nemovitostí se nemusíte firem doprošovat o dary, ale můžete od nich získat peníze zvýšením daně. Jak jste určili firmy, kterým zvýšíte daň na pětinásobek základu?
Díky webináři jsme získali nějaký návod, řešili jsme to i s finančním úřadem v Mladé Boleslavi, tam byli velmi vstřícní. Vyšší daní jsme zatížili všechny průmyslové areály obsluhované nákladní dopravou. Tím jsme vyloučili drobné podnikatele. Zobecnil bych to – víc jsme zdanili všechny subjekty, jež způsobují obci zvýšenou ekologickou zátěž, ať už nákladní dopravou, hlukem, či prachem.
Kolik jich bylo?
Šlo o zmíněné čtyři velké průmyslové zóny, asi deset firem.
Co následovalo poté, co vaše zastupitelstvo odhlasovalo vyhlášku?
Nějakou dobu se nedělo nic. Pak se nám ozvalo ministerstvo vnitra, na které se obrátil vlastník jednoho z areálů, a požádal ho o přezkoumání vyhlášky. Ministerstvu jsme dodali podklady a ono nám následně uložilo, abychom vyhlášku zrušili.
Samotné dotčené firmy se obci neozvaly?
Ne, ale ministerstvo vnitra vyhlášku přezkoumávalo na popud jedné z nich.
O kterou firmu šlo? Byla to jedna z těch tří největších?
Ano, ale nechci ji jmenovat, neradi bychom absolvovali zase nějaké soudy.
Jak rozumíte tomu, že ministerstvo vnitra šlo na ruku firmám, a nikoli obcím?
Jejich přístup byl velice vstřícný a korektní, ale museli se podnětem firmy zabývat, byla to jejich povinnost.
Čím ministerstvo vnitra odůvodnilo, že Řepovu ukládá zrušení zmíněné vyhlášky?
Poukázali na určitý rozpor mezi tím, jak zákon vykládá ministerstvo financí, a tím, jak ho vykládá ministerstvo vnitra.
Šlo tedy o výklad toho, co znamená „jednotlivá část obce“? Podle důvodové zprávy ministerstva financí k novele to může být nejen celé katastrální území, ale i jedna ulice, jednotlivé pozemky nebo stavby. Vnitro novelu vyložilo tak, že naopak musí jít o ucelené území a více zdaněny nemohou být jenom vybrané nemovitosti nebo jejich soubory.
Ano, z pohledu ministerstva vnitra bylo diskriminační, že jsme vybrali jen některé pozemky a budovy, a ne souvislé oblasti typu východní zóna.
Jenže tato situace panovala před novelou zákona a přesně to vás odrazovalo od zvýšení daně, protože byste ji zvýšili i některým občanům. Kromě toho, že bydlí vedle průmyslové zóny, by měli ještě vyšší daň?
Přesně tak, máme domy, které sousedí s průmyslovou zónou. Lidé jsou zatížení už tím, nemůžeme je nadto ještě víc zdanit. Naopak jim musíme ulevit, něco jim přinést.
Necítili jste jistou bezmoc, když vám novela vyšla vstříc a ministerstvo vnitra ji svým výkladem vrátilo k předchozímu zákonu a uložilo vám vyhlášku zrušit?
Nesouhlasili jsme. Jsme malá obec, činnosti v zastupitelstvu se všichni věnujeme při práci, stojí nás to hodně úsilí a času, nikdo z nás není právník. Obrátili jsme se na kacelář Frank Bold Advokáti, v minulosti jsme s nimi už spolupracovali, mají v tom erudici.
Vyhláška o vyšší dani přestala po intervenci ministerstva vnitra platit?
Nepřestala, firmy zaplatily pětinásobek daně. Ročně nám to přineslo přes pět milionů korun navíc, to je hodně, zhruba polovina našeho rozpočtu.
Hrozilo, že v okamžiku, kdy soud prohrajete, budete peníze vracet?
Ano, pro jistotu jsme s nimi nijak nenakládali. Byly to nervy, jezdili jsme často na konzultace s lidmi z Frank Bold Advokáti, zástupci z ministerstva vnitra si nás pozvali, abychom celý problém společně probrali. Nakonec jsme se v zastupitelstvu dohodli, že věc pošleme k Ústavnímu soudu, aby bylo jednou provždy jasné stanovisko.
Když jste dotáhli průlomový spor do vítězného konce, slavili jste?
Nedoufali jsme, že taková malinká obec, jako je ta naše, uspěje. Bylo to pro nás obrovské překvapení a zadostiučinění. Sešli jsme se, my zastupitelé, a společně jsme si té chvíle užívali. Ozývali se nám i starostové z celé republiky, gratulovali, že jsme jedničky, děkovali, že jsme to nevzdali, a říkali, že rozhodnutí Ústavního soudu využijí také ve svých obcích.