Regionální příchuť, ale pořád stejný guláš …uvařený z fake news a propagandy

“A od té doby stabilně posiluje, aspoň podle našich předběžných průzkumů několika milionů článků v českém, anglickém a německém jazyce,” potvrzuje František Vrabel z firmy Semantic Visions, která se dlouhodobě zabývá internetovými médii a jejich články z pohledu velkých objemů dat a sémantického rozboru.

Pavla Holcová, Steffi Černá, Edyta Żemła, Jakub Goda, Anita Kőműves

Stejná matice, folklórní rozdíly

Takzvané fake news nebo alternativní weby mají podobnou stavbu. Jde o obsahovou matici, která se dá velmi zjednodušeně rozdělit na čtyři hlavní témata: geopolitika, životní prostředí, zdraví a dieta/strava. Do těchto čtyř kategorií se vměstná všechno: od click-baitových článků jak zhubnout 15 kilogramů za pět dní, po konspirační chemtrails i ruskou záchranu Sýrie. Percentuální poměr jednotlivých témat se liší podle země a jazyka, ve kterém je obsah webu tvořený.

Česká republika se na rozdíl od polského a maďarského nacionalismu snaží přilákat své čtenáře úplně jiným způsobem. Na české obyvatelstvo totiž na rozdíl od vzbuzovaní lásky k vlasti a utužování se ve vlastní výjimečnosti platí levné recepty, triky na hubnutí a babské rady, jak vyléčit rakovinu. Na webech se tak vedle zpráv o tom, co chce Evropská unie zakázat a jak neziskové organizace pašují do Evropy migranty z Afriky, objevují i články o tom, jak se zbavit hemeroidů, řeší se škodlivost očkování či globální oteplování.

Nejvíce viditelné to je na serverech, pro které není šíření propagandy a fake news hlavním posláním. Jsou to především stránky, které slouží jako most mezi tradičními médii a fake news weby. Příkladem může být web instory.cz, na který se za posledního půl roku dostalo přes vyhledávač nejvíce lidí při zadání hesla “sušení hub” nebo “jak na růst vousů”.

V České republice se apeluje více na Panslavismus než na nacionalismus jako takový. Slovanská vzájemnost se objevuje v kontextu toho, jak nás neslovanské národy chtějí zotročit a EU je tak pouze nástroj Německa na to, aby nás opět ovládlo. V Auditu národní bezpečnosti za rok 2016 mají hybridní hrozby a propaganda samostatnou kapitolu, ve které se mimo jiné vysvětluje, proč je mnoho proruských webů anonymní: “Úkolem hybridní kampaně je využít slabin protivníka; maskovat se sledováním legitimních cílů; znemožnit jasnou interpretaci událostí a odhalení jejich vzájemné souvislosti; komplikovat či přímo znemožnit identifikaci původce a zastřít jeho úmysly; komplikovat, destabilizovat či přímo paralyzovat rozhodovací proces, a tím znemožnit včasnou a účinnou reakci ze strany napadeného,” uvádí Audit. To potvrzuje i Bezpečnostní informační služba (BIS) ve své výroční zpravě za rok 2015. Ta zmiňuje jako hlavní cíle ruského informačního působení v českém prostoru:

  • Oslabení informačního potenciálu země (utajená infiltrace českých médií, internetu a masivní produkce ruské státem řízené distribuce propagandy a dezinformací);
  • Posilování informační odolnosti ruské společnosti (prefabrikované dezinformace z českých zdrojů pro ruské publikum);
  • Ovlivnění vnímavosti a myšlení českého publika a oslabení vůle společnosti k odporu či konfrontaci (informační a dezinformační zahlcení publika, relativizace pravdy a objektivity, prosazení motta „všichni lžou“);
  • Vyvolávání či přiživování společenských a vnitropolitických tenzí v ČR (zakládání loutkových organizací, skrytá i otevřená podpora populistických či extremistických entit);
  • Narušování vnitřní soudržnosti a akceschopnosti NATO a EU (pokusy o subverzi česko-polských vztahů, dezinformace a poplašné informace očerňující USA a NATO, dezinformace vytvářející virtuální hrozbu války s Ruskem);
  • Poškození pověsti Ukrajiny a její mezinárodní izolace (zapojením českých občanů a organizací do Ruskem skrytě řízených vlivových operací na Ukrajině či proti ní).

Na Slovensku se dezinformační scéna výrazně zaktivizovala v době konfliktu na Ukrajině a následně ji přiživila migrační krize. Články o imigrantech se ukázaly být nejvýbušnější a zároveň čtenářsky atraktivní. Vznikla Asociácia nezávislých médií, v které se sdružuje několik aktivních konspiračních portálů. Inspiraci mohli získat v Česku, kde v červnu roku 2014 takzvaná alternativní média založila Asociaci nezávislých médií. Doménu registroval Ondřej Geršl, provozovatel portálu AC24.

Produkce těchto webů neproniká do klasického zpravodajství, ale dostávají se do politiky. Populární poslanec Boris Kollár je známý tím, že sdílí hoaxy z alternativní scény. Politici Kotlebovy strany ĽSNS dostávají štědrý prostor v médiích jako Slobodný vysielač. Vysoká korelace mezi čtenáři alternativních médií a voliči populistických/extrémistických stran jako Sme rodina nebo ĽSNS byla potvrzená v průzkumech veřejného mínění nebo analýzou facebookových lajků.

Konkrétní důkazy o financování a nebo propojení s Ruskem neexistují, výjimkou je nahrávka z ruské ambasády, na které se Tibor Rostás z portálu Zem a Vek ptá tehdejšího ruského velvyslance Kuzněceva na spolupráci a podporu.

V Maďarsku je mnohem častější prolínání zpráv z tradičních médií s alternativními weby. Hlavní zdroje obsahu jsou jak ruská média typu Sputnik a Russia Today, tak maďarská tisková agentura. Na rozdíl od Česka, Polska a Slovenska je však běžné, že informace proudí oběma směry. Státní média nemají problém v hlavním večerním zpravodajství odvysílat prokazatelné fake news – zejména ty, co podporují vládní tvrzení o nebezpečných migrantech, kteří znásilňují malé děti.

Maďarská státní média také mnohem častěji než v ostatních zemích visegrádské čtyřky používají manipulativní techniky jako je pozitivní či negativní rámování nebo využívání emocí, které je typické především pro dezinformační weby. V Maďarsku se tak naprosto smazává hranice mezi mainstreamem a tzv. alternativou.

Samostatnou kategorií, která spadá pod pravicovou a nacionalistickou agendu jsou weby, které vytvářejí falešnou maďarskou historii. Sem spadají informace o tom, jako například že maďarština je prazáklad všech jazyků, Ježíš byl Maďar nebo spojení s historií Japonska. Dalším specifikem jsou alternativní weby zaměřené na ženy.

V Polsku jsou fake news a alternativní weby propagující ruský pohled na svět převlečeny (trochu paradoxně) do rétoriky polského nacionalismu a radikální pravice. Často se můžeme dočíst, jak Polsko v druhé světové válce zatočilo s Německem, o silném odboji a elitních polských důstojnících.

Oproti Česku, Slovensku nebo Maďarsku je ale víc vidět napojení prominentních zastánců alternativních webů na Rusko. Ti se všichni shodují například na tom, že přítomnost amerických vojáků na polském území je nejen zbytečná, ale i škodlivá.

Jak pro portál Re:Baltica zjistili polští novináři, Adam Kamiňski, domnělý šéfredaktor Nezávislého politického deníku Niezależny Dziennik Polityczny, kterému má být podle vlastního facebookového profilu 43 let, vystudoval práva a má 1600 facebookových přátel, ve skutečnosti pravděpodobně neexistuje. Nikdy se s ním nikdo osobně nesetkal a při bližším zkoumání jeho profilu jsme zjistili, že používá ukradenou fotografii litevského ortopeda Andriuse Žukauskase. Na dotazy nám sice odpověděl, ale odmítal nejenom osobní schůzku, ale i jakoukoliv videokonferenci.

Polské bezpečnostní agentury tiše připouštějí, že Nezávislý politický deník je pravděpodobně řízen ruskými tajnými službami, ale zatím pro to nemají žádný přímý důkaz.

Zkoumat vazby na Rusko polské verze Sputnik News je trochu zbytečné, zajímavý je ale jejich prominentní blogger Piotr Radtke, člen pravicové a proruské strany Změna/Zmiana a zakladatel neziskovky Polsko-ruského bratrství. Jak odhalil polský deník Gazeta Wyborcza, Piotr Radtke je úzce napojen na ruské tajné služby.

Podle Kamila Basaje z Nadace pro bezpečný kyberprostor jsou nejdůležitější témata, na které se ruská propaganda zeměřuje, následující:

  • Podporovat pozitivní postoje vůči budování vazeb mezi Polskem a Ruskem;
  • Šířit negativní obraz o Evropské unii;
  • Šířit negativní obraz o Spojených státech;
  • Manipulovat s informacemi o polském energetickém sektoru;
  • Zpochybňovat obranné schopnosti Polska;
  • Budovat negativní obraz o vnitropolitické situaci na Ukrajině;
  • Podpora pozitivního ruského obrazu vzhledem k mírovým aktivitám v Sýrii;
  • Rozpad aliance mezi Polskem a USA, NATO

Sociální sítě

Jak se propaganda postupně z alternativních webů přesouvá na sociální sítě, dostává novou dynamiku: redefinuje, kdo je slyšet, kdo má moc přetavit původní sdělení k obrazu svému a kdo má sílu ovlivňovat, jak myslíme a jednáme. Nejenom ve státech Visegrádské čtyřky se akcentuje fenomén takzvané homofilie (upřednostňování blízkého) – tedy v přeneseném významu, že se chceme utvrzovat v našich již hotových názorech, a ne konfrontovat je nebo vytvářet nové. Vznikají tak navzájem nepropustné informační bubliny.

V Česku jsou to tři silně uzavřené clustery – tradiční zpravodajská média, alternativní a fake news a čistá zábava. V současnosti existují jen dvě média, která překlenují tyto rozdílné skupiny, a to Eurozprávy a Týden. Autor: Josef Šlerka

 

Na Slovensku je situace podobná – dva uzavřené clustery, kde lidé na sociálních sítích jen málokdy sdílejí obsah, který by korespondoval s jiným než vlastním názorem. Mosty tvoří Fakt24.sk a Televize TA3. Autor: Josef Šlerka

Jsou to zejména mladí lidé ve věku mezi 18 – 40ti lety. Ti jsou na sociálních sítích nejaktivnější. Jejich věk a způsob, jakým konzumují informace, je jiný, než na co jsou tradiční média zvyklá. Zajímají je titulky, obrázky a jednoduchá sdělení. Toho se ruská propaganda chopila velmi rychle a zpracovává reálné články tak, aby byly přitažlivé právě pro mladší generaci. Vezme originál a doplní sugestivní podtóny. Tato manipulační technika už podle odborníků není propagandou nebo dezinformací, ale typickou informační operací. Jedná se o manipulaci s obsahem článků, které psali novináři nebo odborníci a je to další forma jak ovlivňovat informace.

Co s tím aneb Guttenbergův moment

V jedné ze svých úvah poukazuje Marina Gorbis, ředitelka amerického Institutu pro budoucnost/Institute for the Future na to, že v historii je k dnešní informační situaci možná paralela, kterou pojmenovává Guttenbergův moment.

Když Guttenberg přišel s vynálezem knihtisku, tiskoviny se začaly spontánně šířit – literární texty bylo najednou dostupné nejen distribuovat, ale i vytvořit. Kromě náboženských textů, jejichž nová přístupnost masám a vlastní výklad iritovaly církev, protože ztratila monopol na jejich interpretaci a začaly vznikat i braky. Postupně se vykrystalizovala potřeba, aby někdo dokázal hlídat, rozlišit a ověřit, které informace jsou pravdivé a které ne. Vznikla nová profese: novinář.

Podle Mariny Gorbis prožíváme podobný historický zlom. S nástupem internetu se informace opět staly skokově dostupnější. Sbírat, analyzovat a interpretovat data může skoro každý. A kromě vyargumentovaných, podložených a ověřených informací se na nás hrnou novodobé kramářské písně v podobě clickbaite článků, návodů jak vyléčit rakovinu Savem nebo různé konspiračních teorií. Možná tak nastává čas, aby vznikla nová a důležitá profese někoho, kdo by se stal novinářem 3.0 a vrátil žurnalistice celospolečenský vliv.

Projekt podpořila nadace Open Society Fund Praha. Některé texty vznikly v rámci spolupráce investigativních novinářů z Česka, Slovenska, Maďarska a Polska Vsquare.

komentář