Redakce investigace.cz v uplynulých týdnech zkoumala, co se stane, když si na seznamce nakluky.cz založí profil čtrnáctiletý chlapec. Redaktorkám přišly na falešný účet stovky zpráv se sexuálním podtextem. Klinická psycholožka Zora Dušková v rozhovoru popisuje, jak setkání s predátorem na internetu může v dospívání zásadně narušit důvěru, identitu i vztah k vlastnímu tělu. Děti se často ocitají v bezmoci a bez podpory dospělých situaci samy nezvládnou.
Zora Dušková
Zora Dušková je klinická psycholožka, která od roku 1999 působila v Dětském krizovém centru jako ředitelka a nyní jako zástupkyně ředitelky. Centrum již 33 let pomáhá týraným, sexuálně zneužívaným a traumatizovaným dětem.
Nedávno jsme si založily profil na seznamce nakluky.cz, kde jsme se vydávaly za čtrnáctiletého chlapce. Přišly nám stovky sexuálně explicitních zpráv. Jaký má na děti dopad, když se na internetu setkají s nějakým sexuálním predátorem?
Internet poprvé v historii lidstva naprosto bez bariér smíchal svět dětí a svět dospělých. Tohle je něco, co nebereme dostatečně vážně z hlediska ochrany dětí.
Věk čtrnácti let je křehké období přestavby celé identity – z té dětské identity do té budoucí dospělé. Je to velmi emotivní období plné velkého hledání. Důležitá otázka je, kdo jsem, a to i z hlediska své sexuální orientace, mého přístupu k druhým a tak dále. Je to opravdu křehké období, a cokoli do toho necitlivě vstoupí, ty děti bolestně zasahuje.
Z různých případů víme, že sexuální predátoři své oběti často vydírají. Například když jim dítě pošle svou intimní fotku, predátor vyhrožuje, že ji zveřejní, pokud nepošle další nebo se s ním nesejde – podle toho, co je jeho cílem. Co se stane s dětskou psychikou, když dítě někdo vydírá?
Děti, které jsou nějakým způsobem podvedené na internetu, mohou začít pociťovat velkou nedůvěru ve svět a k lidem. Narušuje to spoustu oblastí – můžu někomu věřit, nebo musím pořád žít v té úzkosti a ostražitosti?
Naše zkušenost z Dětského krizového centra je taková, že děti se dostávají do obrovské bezmoci, když je vydírá někdo, kdo se schovává za falešný profil a vydává se za někoho, kým není. A jestli máme nějaký fenomén, který podporuje rozvoj traumatu, tak je to právě prožitek bezmoci. A pro mnohé děti není rozdíl v tom, jestli jsou ohrožené v reálném světě, nebo v kyberprostoru.
Setkáváte se v Dětském krizovém centru s případy, kdy by predátoři své oběti vydírali tím, že zveřejní jejich sexuální orientaci, pokud není heterosexuální? To se právě na seznamce nakluky.cz, kterou jsme zkoumaly, děje.
S takovými formami vydírání jsme se setkali. Věk patnácti let je věk hledání a experimentování. Když se objeví riziko zveřejnění, že je dítě homosexuálně orientováno, nebo spíše, že se homosexuálně chovalo, jde o další enormní břemeno pro jeho psychiku. Může to být velký zásah do sebepojetí a sebeobrazu dítěte a může to vyvolat negativní pozornost okolí, ke kterému by se ta informace dostala. Je to další zneužitelná informace.
Žádné negativní reakce přitom ani přijít nemusí, stačí ten vnitřní strach – co když se to někdo dozví. To je o stavu zoufalství těch dětí, protože ony nemají ještě zkušenost ani nástroje, jak se z takové situace mohou samy dostat. Jsou chycené do těžké pasti a bez pomoci dospělých nemohou vystoupit. A rodiče z toho často bohužel vypadávají, přitom by to měli být právě oni, ke komu se dítě s důvěrou obrátí.
Jak to, že z toho rodiče vypadávají?
Protože někteří rodiče s dětmi o rizicích spojených s pobytem na internetu nemluví. Je důležité, aby dítě vědělo, že sám rodič ví, co se na internetu děje, a že konverzace i o negativních aspektech je vedena v bezpečném prostředí. Dítě ve chvíli, kdy například odešle intimní fotografii predátorovi, opravdu nepotřebuje trest. Jeho prožitek je už sám o sobě dost stresující. Naopak potřebuje obrovskou pomoc. A to je to, co jim nabízíme jako odborníci. Proto je pro ně někdy i snažší obrátit se na odbornou pomoc.
Jak se projevuje trauma?
Trauma mimo jiné ovlivňuje nervovou soustavu, výstavbu mozku, neuronální sítě. A především bolí. Ta zrada bolí na duši. A mluvíme o věku, kdy se mladí lidé teprve učí zacházet s celou intimitou. A když do toho přijde takový zásah, tak to je pro dítě velmi ohrožující. My se pak setkáváme i s dětmi, které nenajdou z tohoto zoufalství jinou cestu ven, než je sebepoškozování. To je nástroj, skrze nějž uvolňují svoji vnitřní tenzi. Ale dokonce je tady i riziko sebevraždy, zejména ve chvíli, kdy se nějaká citlivá informace dostane do kolektivu dětí či sociálního okolí dítěte, což často bývá podstata výhružek.
Můžeme do toho sebepoškozování počítat i nezdravý vztah k vlastnímu tělu ohledně sexuální oblasti? To znamená – nebudu se poškozovat například řezáním zápěstí, ale budu vyhledávat nefunkční vztahy, kde bude docházet k sexuálnímu násilí?
Může to prorůst úplně do všeho. U obětí sexuálního násilí, ať už je face to face nebo v online světě, je velmi častým doprovodným jevem traumatizace právě negativní vztah ke svému tělu. Protože tělo je vnímáno jako prostředek zájmu, přes který došlo ke zneužití.
Sexuální násilí s sebou nese vždy velký zásah do vnímání vlastní sebehodnoty. To je podstata zneužití. Někdo ze mě udělal objekt na uspokojení svých sexuálních potřeb a odhlíží od toho, že já jsem prožívající subjekt, který bude na to, co se děje, odpovídat velikou bolestí na duši.
My jsme při zkoumání seznamky nakluky.cz také narazily na různé inzeráty, kde děti, které byly ve věku 15 let, nabízejí styk za peníze nebo fotografie.
Ano, u některých dětí je to situace, která přijde v uvozovkách z čistého nebe. Mohou to být i děti, které vyrůstaly v harmonickém prostředí. Každé dítě, které vstoupí na internet, je potenciálně ohrožené dítě. Neexistuje výjimka. Se zvýšeným rizikem se tam pohybují děti, které měly už nějakou velkou zátěž během svého dětství. Jsou ze sociálně patologického prostředí, z dysfunkčních rodin, kde byly závislosti, alkoholismus, domácí násilí a podobně. A tady je riziko, že se zamotají do takových věcí, umocněné. Rodina jim prostě neuměla nastavit zdravé hranice jejich vlastního chování a jednání, proto se budou dopouštět rizikového chování a hledat zdravé hranice více pokusem a omylem.
Jak velký problém je, že je poměrně jednoduše dostupná pornografie? Právě na seznamce, kterou jsme zkoumaly, jsou jednoduše dostupné i materiály s velmi drsným obsahem.
To je právě ten moment, kdy se smíchá svět dětí a svět dospělých. Pornografie je dneska dostupná v podstatě bez bariér. Nějaké okénko, kde potvrdíte, že je vám osmnáct, opravdu není bariérou. Dneska se úplně standardně na pornografii dostávají děti dvanáctileté, ale i desetileté. A protože rodiče s nimi nehovoří dostatečně, představu dětí o intimitě a sexualitě často formuje právě pornografie. A jsme u naprosto nereálných věcí. Nereálné na tom je, že v pornografii neexistuje „ne“. To považuji za strašně nebezpečné. Protože vytvořit si obraz, že druhý vždycky chce a může, je prostě falešná představa, kterou z toho ale ty děti vyčíst mohou.
Co s tím tedy mohou dělat rodiče?
Rodiče by především měli vzít kyberprostor jako nedílnou součást života svých dětí. A tak jako rodič nepustí své dítě na výlet se zcela náhodným neznámým člověkem, neměli by pouštět děti zcela bez dozoru ani do online světa. Děti potřebují, aby jim byli rodiče moudrým průvodcem, aby s nimi po cestách kyberprostoru zpočátku kráčeli a upozorňovali je na rizika, stejně jako aby jim ukazovali, v čem může být kyberprostor pro děti užitečný. Rodič nemusí umět hrát online hru, kterou si jeho dítě oblíbilo, a přesto může sedět vedle dítěte, být pozorovatel a sdílet s dítětem to, co mu hra přináší, i učit dítě dívat se na potenciální rizika. A stejně jako se rodiče běžně ptají, co děti ten den prožily, měli by se ptát na to, co zažily v online světě, co se jim líbilo, co je znepokojilo, v čem se necítily dobře. Důležité je, aby rodiče učili děti komunikovat o jejich zážitcích, pocitech, obavách. Ve chvíli, kdy se dítě dostane do nějaké ohrožující situace, je pro něj velmi těžké „prošlapat si cestu“ ke vzájemné komunikaci a sdílení.
Dětské krizové centrum provozuje non-stop telefonickou linku pro rizika kyberprostoru. Na její telefonní číslo 778 510 510 se mohou obracet děti i rodiče s čímkoli, co je pro ně v rámci kyberprostoru důležité. Linku důvěry mohou kontaktovat i anonymně.
Autorky rozhovoru: Adéla Károlyová a Barbora Šturmová