Nová zpráva nadnárodní organizace Tax Justice Network The State of Tax Justice 2020 vysvětluje, o kolik peněz na nevybraných daních jednotlivé země světa rok co rok přicházejí a do jakých zemí tyto peníze tečou. Jak zpráva vzniká, a proč na tom Česko není zas tak špatně, vysvětluje Miroslav Palanský, který se na jejím vzniku podílel. Daňové úniky jsou podle něj začarovaný kruh, z kterého nejvíce profitují nadnárodní společnosti.
Co je na reportu nejzajímavější? Jak globálně, tak pro Českou republiku?
Hlavním účelem reportu bylo dát dohromady nejaktuálnější odhady mezinárodních daňových ztrát, a tím myslím jak korporátní, tak privátní daňové úniky. Zaměřili jsme se přitom pouze na mezinárodní daňové úniky (tedy přesouvání zisků nadnárodních společností a skrývání finančních aktiv ve vysoce tajnůstkářských zemích). Dosud byla situace taková, že v různých studiích byly publikovány různé odhady. Jednotlivé akademické studie používají rozdílné metodologie, jak daňové úniky, které se významně liší svou dostupností napříč státy, spočítat. Nějakých srovnatelných odhadů daňových ztrát pro jednotlivé země existuje asi pět nebo šest, různé metodologie přitom používají různá data, která se významně liší svou dostupností napříč státy. V naší právě vydané studii používáme nově dostupná data, která pokrývají prakticky všechny země světa (i když kvalita těchto dat se napříč státy může lišit). Díky těmto novým datům jsme tak mohli spočítat odhady daňových úniků v zemích, kde dříve žádné odhady neexistovaly. Zároveň jsme pro přehlednost vytvořili databázi dřívějších odhadů na základě jiných metodologií.
Co z toho tedy plyne pro celý svět?
Vyšlo nám, že celý svět na daňových únicích tratí nejméně 427 miliard dolarů ročně (zhruba 9,4 bilionu Kč – pozn. red.), je to globální suma složená z odhadů pro jednotlivé země. Jedná se o relativně konzervativní odhad a to z několika důvodů – hlavně kvůli metodologii, kterou jsme použili. Například u korporací jde totiž pouze o velké nadnárodní společnosti, které mají povinnost reportovat detailnější údaje o svých aktivitách, u privátních daňových úniků bereme v potaz jen finanční bohatství, do odhadu tedy vůbec nezahrnujeme nefinanční aktiva, myslím tím nemovitosti a podobně, k tomu zkrátka data neexistují.
Česko ročně na daňových únicích ztratí zhruba 10 miliard. Překvapilo vás něco u dat, týkajících se naší země?
V porovnání s ostatními státy Česko na daňových únicích obecně neztrácí nějak extrémní částky a naše nové odhady jsou v souladu s těmi dřívějšími. České firmy v daňové optimalizaci nejsou zas tak agresivní, tedy například ve srovnání s americkými firmami. Těch 10 miliard je samozřejmě hodně peněz, takže i pro Českou republiku je to samozřejmě závažný problém.
Slovensko je na tom podobně jako my – tamní daňový únik ročně představuje sumu zhruba 9,1 miliard Kč. Není to zvláštní?
Je vždy třeba odhadované částky vztahovat k relevantním ukazatelům velikosti ekonomiky, například HDP či současné daňové příjmy – USA nebo Německo budou mít zákonitě vyšší čísla v absolutních metrikách, protože to jsou velké a bohaté ekonomiky. Naše odhady ukazují, že Slovensko kvůli daňovým únikům ztrácí přes 0,4% svého HDP, zatímco v Česku jde o 0,21%. Většina daňových úniků v obou zemích je způsobena nadnárodními společnostmi (a pouze malá část fyzickými osobami). Nevyvozoval bych ale z toho nutně, že čČeské firmy jsou „hodnější“ – může to být způsobeno například tím, že ty slovenské nadnárodní společnosti, které přesouvají zisk do daňových rájů, dosahovaly větších zisků než takové firmy operující v Česku.
Jak dlouho jste na reportu pracovali?
Zhruba od února tohoto roku s tím, že některé metodologické přístupy existují již déle, na některých z nich jsme se i my jako autoři této zprávy podíleli, nepracovali jsme tedy úplně od nuly. Osobně se oblasti daňových úniků věnuji od roku 2016.
Z jakých dat report vychází?
Pro odhady privátních daňových úniků využíváme data o bankovních depozitech od Bank for International Settlements. Co se týče korporátních daňových úniků, měli jsme nová data od OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), která letos poprvé zveřejnila data na základě „country-by-country-reporting“ – to je účetní standard, který korporacím s obratem nad 750 000 euro (zhruba 19 milionů Kč ročně) ukládá povinnost reportovat konsolidovanou účetní závěrku (závěrka všech poboček jednoho podniku – pozn. red.), která je rozdělena podle jednotlivých zemí, v nichž firma působí. Každá firma tedy nyní musí přiznat, co v jaké zemi má – tržby, zaměstnance, mzdy, aktiva, a