Scotland Yard poprvé v historii zpřístupnil veřejnosti svůj sklad, v němž uchovává různé části vzácných zvířat, které policisté zadrželi při svých raziích. Informuje o tom The Guardian. Na jihu Londýna se tak nachází bizarní rozsáhlá sbírka – opičí lebky, rohy nosorožců, věci ze slonoviny nebo kůže polárního medvěda. Svědčí především o tom, kam až může dojít lidská chamtivost a touha po zisku. Což se mimochodem netýká pouze Velké Británie.
Před pár měsíci se českým policistům a celníkům podařilo v rámci akce TROFI odhalit nelegální obchod s asijskými tygry. Chovatel Ludvík Berousek měl za pomoci dvou kompliců tygry zabíjet a dodávat je obchodníkům do pražské Sapy. Tam se prodávaly jak tygří kožešiny a drápy, tak i kosti zpracované ve formě masoxu nabízené jako produkty čínské medicíny. U Berouska policisté našli i jiné chráněné druhy živočichů.
„Nelegální obchod s divokými zvířaty je po drogách, zbraních a obchodování s lidmi čtvrtým největším nezákonným trhem na světě,“ vysvětluje pro The Guardian vyšetřující policistka Sarah Bailey.
Ilegální obchod se vzácnými zvířaty automaticky nesouvisí pouze s lidmi z podsvětí. Minulý týden naplnily britský tisk titulky o tom, jak jedna z nejbohatších londýnských dědiček, instagramová modelka Stephanie Scolaro, importovala a prodávala klobouky vyrobené z kůže chráněného hada – krajty mřížkované. Za svůj čin byla odsouzena k veřejně prospěšným pracím.
Příběh hadích doplňků určených pro londýnskou elitu začal v Indonésii, kde na objednávku pytláci zabíjeli krajty. Kůže z chráněných hadů ale zadrželi celníci v Německu, odkud měly putovat v cestovních taškách na adresu v londýnské čtvrti Mayfair.
Londýnská policie pak s pomocí expertů kůže okamžitě prozkoumala a potvrdila, že skutečně pocházejí z krajty mřížkované. Takovýto byznys by se jistě vyplatil, například cena klobouku vyrobeného z tohoto materiálu se na černém trhu pohybuje kolem desítky tisíc českých korun. Mezi oblíbené „hadí produkty“ patří rovněž kabelky, náhrdelníky známe jako „chokers“ nebo obaly na iPhone.
Drahocenný přírodní materiál ovšem nesvádí k ilegálnímu podnikání pouze zástupce mondénního světa. „Nezákonný obchod s ohroženými druhy je především organizovaná trestní činnost zločinců, kteří rovněž dovážejí i střelné zbraně a drogy. Dělají to kvůli vidině velkých peněz. Roh nosorožce má díky své váze větší hodnotu než heroin,“ vysvětluje v britském deníku atraktivitu pašeráctví velitel policejní jednotky Philip Mills. Jeden roh nosorožce může vynést až 7 milionů korun.
Philip Mills dále popisuje i jiné taktiky organizovaného zločinu: „Korumpují celníky v zemích jako Vietnam a Malajsie a pak dodávky směřují do Londýna. Londýn je mezinárodní centrum, kde se točí všechen byznys.“
Sběratel lebek
Ve speciální jednotce, které Mills šéfuje, je Sarah Bailey jedinou detektivkou. I navzdory nedostatku kvalifikovaných profesionálů si vedoucí Philip Mills přesto myslí, že jejich složka má nenahraditelnou funkci: „Mluvíme o zločincích a zločinech, které se odehrávají po celém světě včetně Londýna. Máme sice malý tým, zaměřujeme se ale na důležitý problém. Bojujeme se závažnou kriminalitou.“
Důkazem je i rozsah zabavených artefaktů. Mimo drahé položky lze ve zmíněném skladě nalézt i levnější zboží. Jeden z úložných prostorů nese název „opičí ruce“. Na černém trhu se prodávají do tisíce korun. Naproti tomu ceny lebek primátů mohou vyšplhat až na tři tisíce korun.
K jednomu z „fanatických sběratelů“ se dostala i Sarah Bailey. V jeho garáži našli lebku opice zabalenou do igelitky. Hlava ještě zapáchala. Muž byl podle Bailey „fascinovaný lebkami“ a kromě nich měl ve své sbírce i medvědí drápy. Když přišla policie, vůbec si neuvědomil, že má problém.
K dalším hrozbám souvisejícím s touto kriminalitou patří i fakt, že vysoká poptávka podobného zboží na černém trhu se netýká výlučně zvířecích životů. Víc a víc zasahuje i ty lidské, neboť přibývá pytláků, kteří zvířata zabíjejí na objednávku, a zároveň bylo za posledních deset let zabito více než tisíc lidí, kteří se ohrožená zvířata snažili ochránit.
Obchodování se stářím slonoviny
Mezi nejžádanější zboží nadále patří slonovina. „Její krása spočívá v jemných linkách, které má každý slon jedinečné (v angličtině takzvaná Schreger line, pozn. redakce). Takto aspoň můžeme rozlišovat, zda jde skutečně o slona, nebo o jiný živočišný druh. (…) První věc, kterou proto zkoumáme, jsou tyto linky, a pokud je nevidíme, jde pravděpodobně o hroší kly,“ vysvětluje postup určování pravosti slonoviny Sarah Bailey.
Mimo určení autentičnosti se prodej s touto atraktivní komoditou navíc velmi obtížně reguluje. Až do minulého roku, kdy britský parlament přijal zákon Ivory Act, zakazující obchodování s jakoukoliv slonovinou, platila jedna výjimka. Přesněji řečeno slonovina ze zvířat zabitých před rokem 1947 mohla být prodávána legálně. Jenže stáří slonoviny se velmi špatně odhaduje. Exaktně jej dokáže určit například speciální policejní jednotka, a to díky radiouhlíkové metodě i DNA zvířete.
Od těchto problematických prodejů proto upustily londýnské aukční domy, avšak trh se přestěhoval na internet. Poptávka po zboží z ohrožených druhů tak neztratila na své sile.
Otevření policejního skladu médiím by proto mělo být nejen mementem o lidské chamtivosti a utrpení zvířat, ale i vizuální připomínkou toho, jak dokáže být bohatý Západ propojen se zbytkem světa, pokud jsou v sázce velké peníze.
Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.