Kolumbie zásobuje světový trh kokainem téměř ze tří čtvrtin. Očekávalo se, že mír mezi vládou a rebely, kteří na kokainu ve velkém vydělávali, učiní výrobě a distribuci kokainu v této jihoamerické zemi alespoň částečně přítrž. Jak se ale ukazuje, řešení není ani zdaleka tak jednoduché.
Policisty na letišti v Barceloně minulý měsíc zaujal muž s nepřirozeně velkou parukou, kterou se snažil ukrýt pod čepicí. Byl očividně nervózní a celníci se ho proto rozhodli prohledat. K jejich překvapení muž ukrýval pod abnormálně velkým tupé balíček kokainu přilepený k pleši. Celkovou hodnotu drog policisté odhadli na něco přes milion korun. Plešatý pašerák do Španělska přicestoval z kolumbijské Bogoty.
Tato poněkud úsměvná historka nicméně podtrhuje problém, s nímž se už několik let Kolumbie potýká. Přes četné snahy tamní vlády se rudodřev koka – základní surovina k výrobě kokainu – pěstuje na více než 1 650 čtverečních kilometrech půdy. V roce 2017 dokonce výroba kokainu v Kolumbii dosáhla rekordní výše. Země je proto největším vývozcem bílého prášku na planetě.
Podle nových statistik americké vlády z roku 2018 množství vypěstované koky a výroba kokainu v Kolumbii mírně poklesly, přesto však tamní produkce drogy zůstává na rekordní úrovni. Washington přispívá této jihoamerické zemi miliardami dolarů na boj proti kokainu, avšak kolumbijský prezident Iván Duque své tažení proti droze nemůže ani zdaleka považovat za úspěšné.
Za nechvalnou tradicí výroby kokainu stojí do velké míry boj kolumbijské vlády proti frakci marxistických rebelů známé jako Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC). Boje mezi vládou a FARCem se v zemi vlekly už od poloviny šedesátých let a ukončila je teprve přelomová dohoda mezi zástupci FARCu a vládou Ivana Duqueho v roce 2017. FARC tak poprvé od roku 1964 složil zbraně a dokonce vstoupil do oficiální politiky.
Kakao místo kokainu
Jedním z problémů, jejž měla dohoda vyřešit, bylo i kokainové prvenství Kolumbie. FARC totiž velkou část svých příjmů získával právě z pěstování a prodeje kokainu na kontrolovaných územích. Rebelové ještě v roce 2013 de facto ovládali téměř třetinu území Kolumbie. Změna pořádků však ani zdaleka neznamenala změnu životního stylu místních zemědělců.
Deník The Economist popisuje život zemědělců v odlehlých oblastech Kolumbie na příkladu Efraína Silvy, padesátiletého farmáře z oblasti Uribe ve střední Kolumbii. Na patnácti hektarech půdy kdysi pěstoval koku. Po podepsání míru však armáda všechny rostliny vytrhala. Dnes Silva pěstuje především kakao, avokádo a banány. Legální plodiny mu ale ani zdaleka nepřinášejí tolik jako kokainová plodina.
Farma Efraína Silvy leží v odlehlé lokalitě, šest hodin od nejbližší asfaltové cesty, což v kokainových zlatých časech představovalo ideální polohu. „Narcos nás naučili, jak s tím pracovat,“ vzpomíná Silva na stránkách The Economist.
Kokain se vyrábí smícháním surové koky s benzínem a následně s kyselinou sírovou. Z jednoho hektaru koky tak lze vyrobit asi kilogram kokainové pasty, kterou je snadné přenést v batohu do nejbližšího města. Sklizeň z hektaru avokáda ale už tak jednoduše odnést nelze.
Kolumbijská vláda nabídla zemědělcům v rámci boje proti kokainu dotace, ty však nestačí. Farmáři navíc mají pramálo možností, jak nahradit kokain stejně výdělečnou alternativou. Silva, jenž pěstoval koku třicet let, se k jejímu pěstování nechce vracet a byl by raději, kdyby vláda splnila svoje sliby. Mezi ně patřila kromě dotací také ekonomická podpora rozvoje oblastí, které ji zoufale potřebují. Silva proto před novináři z The Economist suše konstatuje, že pokud tak vláda neučiní, kilo kokainové pasty snadno prodá za tři miliony kolumbijských pesos…
Poptávka na západě roste
Svědectví reportáže deníku The Economist potvrdila pro německou stanici Deutsche Welle rovněž Isabel Pereira z kolumbijské organizace Dejusticia. Podle ní jsou nesplněné sliby vlády jedním z hlavních důvodů, proč se pěstitelé nadále spoléhají na koku.
Faktory jako propad kolumbijské měny činí vývoz drogy výdělečnou variantou obchodu. Taktéž pokles ceny zlata přiměl některé Kolumbijce k tomu, aby investice do zlata, pořízeného za kokainové peníze, opět vyměnili za pěstování a výrobu drogy.
Podle Pereiry byla navíc očekávání spojená s mírovou smlouvou s FARCem, kdysi jednou z hlavních autorit kolumbijského drogového průmyslu, přehnaná. „Oblasti, v nichž se kokain pěstuje, se nacházejí na chudém venkově, který většinou není pod kontrolou centrální vlády,“ uvedla pro DW s tím, že „i v regionech, kam ruka vlády dosáhne, se kabinetu nedaří plnit svoje závazky a předsevzetí“.
„A pak je tu i neustálá poptávka po kokainu ve Spojených státech a v Evropě,“ dodává Pereirová.
Americké úřady zajistily největší zásilku kokainu v dějinách USA
To jednoznačně potvrzuje například nedávný rekordní zátah na dodávku kokainu z východního pobřeží Spojených států, zásilka měla namířeno do Nizozemska. Úřady i experti tehdy uvedli, že za stoupající výrobou drog a jejich vývozem jednoznačně stojí poptávka v bohatých západních zemích.
Kolumbijský prezident Duque se kokainový problém snažil řešit i „po zlém“. Do roku 2015 shazovala kolumbijská vláda stovky litrů likvidačních prostředků obsahujících glyfosát po kolumbijské půdě, aby zničila lány kokových polí. Prezident Duque se k tomuto kroku odhodlal i na nátlak americké diplomacie, jejíž prioritou bylo učinit přítrž dodávkám kokainu do Spojených států. Ostatně sprejování rostliny označil za důležitý prostředek boje proti kokainu i americký ministr zahraničí Mike Pompeo.
Kolumbijský ústavní soud však v roce 2015 rozhodl, že vláda musí sprejování ukončit, mimo jiné i kvůli obavám, že glyfosát způsobuje rakovinu. Isabel Pereira sice pro The Economist uvedla, že vláda za určitých podmínek stanovených soudem může se sprejováním pokračovat. Avšak riziku, že lidé zasažení sprejováním mohou v budoucnu požadovat po státu odškodné, se vláda nevyhne.
Vládě tak nejspíš nezbývá nic jiného, než se nadále spoléhat na manuální ničení vypěstované koky armádou.
Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.