„Máme něčeho málo a zároveň to všichni potřebujeme. Protože je toho málo, je to drahé. Otázka proto zní, jak pomoci lidem, kteří na to nemají.“ Těmito slovy popisuje v našem podcastu ekonom Filip Pertold výchozí situaci současné energetické krize. Podle jeho názoru by jeden z klasiků ekonomie, Milton Friedman, poradil české vládě, aby neřešila cenu energií, ale soustředila se na pomoc lidem, jimž hrozí pád do neudržitelné chudoby. Cena je totiž důležitým nositelem informací o situaci na celém trhu.
Zastropování cen energií není a ani nebylo jediné možné řešení. Vláda totiž měla v rukou celou řadu možností, z nichž každá má své pro a proti. Právě o výběru mezi těmito možnostmi je dnešní podcast Data Boutique s ekonomem think tanku IDEA Filipem Pertoldem.
„V principu si vláda mohla vybrat mezi podporou pro ohrožené skupiny, nebo pro všechny,“ vysvětluje ekonom a dodává, že kromě toho také mohla vláda rozhodnout o podpoře cílené na náklady energií nebo prostě všem rozdat peníze. Nakonec se však rozhodla úplně jinak.
„Nejméně drahá je pomoc těm, kteří mají problémy s placením tržních cen a hrozí jim, že toho nebudou schopni,“ říká Filip Pertold. „Těm lze pomoci sociálními dávkami a ty vyplácet podle toho, jaký mají domácnosti těchto lidí příjem a náklady. Dávka znamená, že vláda neříká, za co to mají lidé utratit. Výhoda tohoto řešení spočívá v tom, že se lidé sami rozhodnou, za co tyto peníze utratí, třeba za drahé energie nebo vysoký nájem. Na druhou stranu to ovšem představuje i určité administrativní náklady, například je nutné zjistit, jaké má ta která rodina výdaje,“ popisuje ekonom základní výhody i nevýhody tohoto přístupu.
Vláda ale mohla jít i jinou cestou. Třeba dávek zaměřených na specifický problém, který jsou v našem případě energie. „Příkladem mohou být energetické vouchery ve Francii. Výhodné je, že se jedná o pomoc zacílenou a stát má jistotu, že lidé peníze utratí přímo na daný problém. Naopak nevýhodou je to, že tyto vouchery nepomáhají rodinám s jinými finančními náklady, než jsou ceny energie. Je to jen cílený nástroj pro specifickou skupinu ohrožených obyvatel,“ popisuje v našem podcastu další možnost pomoci Filip Pertold.
Vláda má však k dispozici i nástroje plošné. „Můžeme opět plošně rozdávat peníze, například všem domácnostem nebo občanům bez rozdílu dáme 5 000 korun. Mimochodem v době covidu začala takto reagovat americká vláda,“ připomíná ekonom politiku Donalda Trumpa. Výhoda tohoto přístupu je, že se pomoc dostane ke každému a lidé mohou utratit peníze, za co chtějí, ale samozřejmě lze i tuto možnost zacílit.
„Jeden z prvních vládních nápadů mířil na vytvoření zlevněného tarifu pro všechny ve formě dotace na daný tarif. Každý by vlastně dostal nějaké peníze, ale ceny energií by zůstaly tržní,“ dodává Pertold. Nicméně stejnou částku by dostal například Andrej Babiš i kterákoli samoživitelka v garsonce, ačkoli by každému proporčně pokryla zcela jinou část útraty za energii.
Jenže stát se rozhodl pro takzvané zastropování ceny. Jinými slovy to bude nakonec on, tedy stát, kdo řekne, jaká je maximální cena pro koncového uživatele. Částku, jež tento limit přesáhne, pak zaplatí. Fakticky tak místo toho, aby stát dostal mezi lidi víc peněz, začne určovat cenu, která tím pádem přestane být tržní. „Tohle řešení má možná jednu výhodu, ale i nezanedbatelné nevýhody. Domácnosti získají jistotu, do jaké výšky mohou ceny maximálně vystoupat, a nebudou vystaveny stresu. Zbytek už jsou jen nevýhody, poněvadž nastavení cen finančně nejslabším lidem nepomůže tak efektivně. Navíc tu existuje riziko, že pokud se k problému podobně postaví ve většině zemí Evropské unie, mohlo by dojít až k blackoutu.“
O tom, proč by k takové situaci mohlo dojít, ale třeba i o tom, proč jsou nakonec vítězem vládního řešení především distributoři energie, jako je ČEZ, se více dozvíte v našem podcastu.