Muž, který chtěl prodat svět (Rusům)

Paweł Reszka, Steffi Černá, Pavla Holcová

Takzvaný Usovského skandál vypukl na jaře roku 2017. Na stránkách InformNapalm se objevily tisíce mailů, faktur a dokumentů Alexandra Usovského, které nabídly vhled do toho, jak jsou v zemích Visegrádské čtyřky financovány protiukrajinské skupiny penězi z Ruska.

Dokumenty získaly hackerské skupiny CyberHunta a Cyber Alliance, které se nabouraly do Usovského emailového a facebookového účtu a pomohly tak odhalit další ze střípků financování ruské propagandy v České republice. Usovskij posílal peníze proruským aktivistům v Česku, Maďarsku, Polsku a na Slovensku a snažil se ovlivňovat veřejné mínění v regionu ve prospěch Putinova režimu.

Své prorusky propagandistické aktivity Usovskij rozběhl na Slovensku. V roce 2013 založil v Bratislavě neziskovou organizaci Východoeurópská kultúrna iniciatíva. Tato organizace nikdy nevykazovala žádnou aktivitu, nemá webové stránky a ani oficiálně nepořádá žádné veřejné akce. I přesto Usovského formálně učinila „ředitelem neziskové organizace registrované v Evropské unii”.

  • Alexandr Usovski životopis

Alexander Usovskij je původem z Běloruska. Sloužil ve vzdušných silách SSSR, následně odjel na krátkou stáž do Polska a pak se o jeho aktivitách po několik let nic neví. Podle jeho vlastních slov se pohyboval v byznysu, není ale dohledatelné, co přesně dělal. Vysokou školu si dodělal ve svých 36 letech. V roce 2003 se stal členem Národního socialistického společenství (NSO), ruské nacionalistické skupiny, která hlásá potřebu sjednocení všech „ruských teritorií” v jedno Velké Rusko, ve kterém by Rusové byli jediným uznaným národem, založeným na ideologii národního socialismu. Usovskij sám sebe prezentuje jako autora, který mezi lety 2007-2013 publikoval 17 historicko-žurnalistických knih a jako muže, co “mluví plynně polsky, rozumí česky a umí trochu maďarsky”.

Usovskij začal žádat o granty, a to mocné lidi a instituce z Ruska. Mezi jeho adresáty patřili státem placený Institut strategických studií nebo Dmitrij Peskov, vlivná osoba Kremlu a Putinův tiskový mluvčí. Mezi adresáty byl i Putinův ideolog Vladislav Surkov, který je podle uniklých emailů zodpovědný za separatistické akce na východě Ukrajiny.

Další vlivná osoba z okruhu Usovského přátel je Modest Kolerov, úředník Putinovy vlády. Přestože Kolerov z aktivní politiky už odešel, s vládou udržuje stále velmi dobré vztahy. V současnosti vydává ve vlastních tiskových agenturách Regnum a Rex Usovského články. Kolerov je známý jako neo-imperialista a propagátor Kulturní asociace Russkij Mir, tedy nadace zřízené v roce 2007 přímo Vladimírem Putinem. Ta je považovaná za nástroj ruské zahraniční politiky a je v Gruzii a v Baltských zemích zakázaná.

Mám totiž plán…

Jak revoluce na Ukrajině postupovala a Rusko se čím dál tím víc angažovalo na východě Ukrajiny, rostla v Evropě nevole vůči ruské agresi. Bylo proto potřeba najít komunikační strategii, která by propagovala ruský pohled na svět. A Usovskij přišel s nabídkou: V zemích Visegrádské čtyřky najde podobně smýšlející lidi, kterým zaplatí za to, aby organizovali pochody a demonstrace proti „banderovské, fašistické a agresivní Ukrajině“.

Foto: Wojciech Grzedzinski

Štěstí se na Usovského usmálo v roce 2013, když našel sponzora v Moskvě, který mu poskytl grant v hodnotě sto tisíc eur (přibližně dva a půl milionu korun). Dvacet tisíc eur Usovskij hned utratil za nové auto. Za zbytek peněz se poté snažil vytvořit a organizovat síť „svých lidí”. Peníze obdržel v hotovosti v Moskvě. O celé transakci by se nikdo nedozvěděl, nebýt Usovského nutkání se okamžitě pochlubit na Facebooku.

Jeho mecenášem se stal Konstantin Malofejev, ruský byznysmen známý jako podporovatel šíření ruského vlivu ve světě. A také jako ten, kdo pomohl Marine Le Pen vyřešit její finanční problémy. Prostředníkem mezi Alexandrem Usovskym a Malofejevem byla Elena Šarokina, která na „grant” měla dohlížet.

Teď už Usovskému zbývalo dořešit poslední problém – sehnat kontakty v Česku, Polsku, na Slovensku a v Maďarsku.

Hledání komparzu

V Česku se Usovskij rozhodl najít spřízněné duše a potenciální organizátory demonstrací na internetu. Zaměřil se na webové stránky, které šířily proruské postoje. Na Facebooku si vybíral skupiny jako „Česko – Slovensko – Ruské priateľstvo a Slovanská vzájomnosť II”. V Polsku pak „Polsko-Rosyjskie Forum Historyczne”, „Braterstwo Polsko – Rosyjskie, Братство Польско – Российское”, „Rosja w superlatywach”. Na Slovensku si Usovskij oblíbil facebookovou skupinu RUSKO-SLOVENSKÉ priateľstvo / СЛОВАЦКО-РУССКОЕ приятельство. Tato skupina má přes 31 tisíc členů a sdílí články a analýzy prokremelských webů. Jeden z administrátorů skupiny je Pavol Privalinec, místopředseda krajně pravicového Slovenského hnutí obrody.

Česká spojka

Správcem skupiny “Česko – Slovensko – Ruské priateľstvo a Slovanská vzájomnosť II” byl donedávna Ladislav Kašuka, česká spojka Usovského. Kašuka se živí jako dispečer ostrahy v obchodním centru v Praze. V roce 2014 si prošel osobním bankrotem a založil facebookovou stránku Ladislav Kašuka – STOP zločinům kapitalismu. Je bývalým členem komunistické strany. Obdivuje Stalina, Gottwalda, Putina nebo Asada.

Foto: Wojciech Grzedzinski

Na základě uniklé komunikace víme, že Usovskij posílal Kašukovi peníze, které potřeboval na propagační materiál, jako jsou vlajky, bannery a letáky nebo na kameru, na kterou by akce natáčel a materiál pak poskytnul donorům. Usovskij Kašukovi radil, aby natiskl vlajky Doněcké a Luhanské lidové republiky a Novoruska a na ty ukrajinské vylil červenou barvu, která má symbolizovat krev.

Na pravici i na levici

V Polsku byl kontaktem Usovského Wojciech Wojltulewicz. Podle vlastních slov se ale s Alexanderm Usovskýmim nikdy nesetkali. „Vše jsme vyřizovali jen online,“ tvrdí Wojltulewicz, který býval členem strany Polská domobrana, pak se dal k proruské straně Zmiana a nakonec skončil u nacionalistické Obóz Wielkiej Polski. Pro Usovského organizoval pouliční demonstrace.

Na Slovensku se Alexandr Usovskij odvolával na podporu Mariana Kotleby, šéfa parlamentní krajně pravicové Ľudové strany Naše Slovensko. To poukazuje na zajímavý trend, a to že se spojenci Usovkého formovali jak na krajní pravici, tak na krajní levici. Usovskij v emailové korespondenci používá k pozdravu některých svých přátel hitlerovský pozdrav „Heil”. Ve svých knihách pak uvádí, že „Adolf Hitler byl k válce vyprovokován britskými a americkými kapitalisty”. Na svých stránkách se mimo jiné vyjadřuje i k 21. srpnu 1968, kdy tyto události popisuje jako den, kdy Rudá armáda zastavila „majdanizaci“ Československa.

Jedním z přátel Usovského je i polský politik Mateusz Piskorski, aktivní podporovatel slovanského nacionalismu, který byl v květnu 2016 v Polsku zatčen za špionáž.

Potěšit dárce

Poté, co Usovskij vytvořil své domnělé sítě podporovatelů, začal „formovat veřejné mínění“. To se snažil dělat tak, že své kontakty v Česku, Slovensku, Polsku a Maďarsku úkoloval, aby v určitý čas šířily a sdílely články na dané téma. Koordinoval i “spontánní” protesty.

Scénář byl ve většině zemí totožný. V Polsku Usovskij dirigoval akci polských nacionalistů na ukrajinském hřbitově ve městě Hruszowice. Nacionalisté na místě památníku rozmístili fotky dětí zabitých banderovci v roce 1943 ve Volyni. Přidal ty, které byly zabity „následovníky banderovců“ v Donbdasu v roce 2014. Kromě Hruszowice se demonstrace v Polsku konaly také ve Varšavě, Lublinu a Krakově.

Další akce s názvem „Dárek pro Porošenka“ byla organizována jak polskými, tak českými aktivisty. Zadání od Usovského znělo jasně: posbírat dětské oblečení, potřísnit ho krví (nejlépe zvířecí), za emotivního čtení dopisu, který je adresovaný Porošenkovi, dát oblečení do krabice a demonstrativně poslat Petru Porošenkovi. Dále je důležité mávání ukrajinskou vlajkou namočenou v červené barvě a volání „stop válce na Ukrajině“.

V obou případech to bylo na zakázku Alexandra Usovského. Prostředky pro demonstranty Uskovskij posílal přes banku Western Union, která je převede bez založení bankovního účtu, takže jsou peníze téměř nedohledatelné.

Není to už příliš?

Stejný úkol dostal i Usovského český kůň Ladislav Kašuka, který měl obdobnou akci zorganizovat na 1. září 2014. Usovskij v konverzaci s Kašukou zdůrazňuje, že je potřeba, aby „nějaká žena přečetla dopis ukrajinskému prezidentovi o tom, jak kvůli němu na Donbase umírají děti, a že mu tak jako dárek posílají oblečení jím zabitých dětí, které už nikdy nepůjdou do školy“. I když Kašuka vyjadřuje nejistotu, jestli to už není příliš, přislíbil akci zorganizovat.

Zprávy, které Usovskij podával z jednotlivých akcí, potřebují dovysvětlení. Počet účastníků bývá silně přehnaný. Některé akce, jako například posílání zkrvaveného dětského oblečení ukrajinskému prezidentovi Petru Porošenkovi, byly tak špatně zorganizované, že působily jako satira. Prohlášení v Polsku si vzal na starosti muž ve slunečních brýlích, který přečetl celý projev včetně redakčních poznámek typu „tuhle část textu upravíme později“.

Video pořízené na akci v polském Lubinu bylo celé natočené na smartphone, takže bylo pro vysílání ruské televize nepoužitelné. V pozadí se navíc ozývají hlasy opilců a je naprosto zřejmé, že takhle demonstrace, která by měla přitáhnout pozornost médií, opravdu nevypadá.

Po těchto výstupech si i Malofejevova zaměstnankyně Elena Šarojkina začala všímat, jak amatérsky jsou akce organizovány. Na demonstracích po celé střední Evropě se stále objevovaly stejné tváře. Problémem byla i nízká kvalita záznamu, o němž Šarojkina prohlásila, že puštění takové nahrávky do médií by bylo trapné. Usovskij tak už žádný další „grant“ od Malofejeva na své aktivity nezískal.

Peníze pravděpodobně nezískal ani od dalších sponzorů, přestože v rámci projektu nabízel tak lákavé nabídky jako třeba síť proruských webů za 269 000 eur nebo deset křesel pro proruské poslance v polském parlamentu zhruba za milion euro.

Stojí za tím Kreml?

Důkazy, které přinesly informace z Usovského online účtů, jasně nasvědčují o snaze organizovaně působit na obyvatele zemí Visegrádské čtyřky. I když se Rusko hájí tím, že jsou pro ně tyto země nepodstatné a nemá proto žádný důvod šířit zde svou propagandu, je jasné, že opak je pravdou.

Případ Usovskij nám ukazuje, že není jen jedna instituce, která by celosvětově koordinovala ruskou propagandu. Podle Františka Vrabela, který se dlouhodobě zabývá sémantickou analýzou ruských propagandistických webů, stanovuje ruská vláda pouze cíle, kterých je potřeba dosáhnout.

Do plnění těchto cílů se zapojují jednotliví aktéří, jako třeba podnikatelé blízcí Kremlu. Propagandu financují na vlastní pěst. Motivací je často patriotismus spojený se snahou udržet přátelské vztahy s ruskou vládou.


Projekt podpořila nadace Open Society Fund Praha. Některé texty vznikly v rámci spolupráce investigativních novinářů z Česka, Slovenska, Maďarska a Polska Vsquare.

komentář