Následky koronavirové krize již nyní stojí státy nepředstavitelné množství peněz, světová ekonomika je nadto v recesi, lidé budou přicházet o práci a na řešení nejen těchto problémů bude třeba využít peníze ze státních pokladen. Přitom se většina států následkem krize už nebývale zadlužila. Vlády různých zemí „nasypaly“ do krizí navýšených státních rozpočtů asi 9 bilionů dolarů (tedy asi 213 bilionů korun). Podle Mezinárodního měnového fondu se tak poměr státního dluhu k HDP pro vyspělé země za pouhý rok zvýší o 30 %, u méně vyspělých ekonomik pak o 10 %.
Zadlužení by šlo předejít nebo ho alespoň zmírnit, pokud by z konkrétních zemí neodtékaly finance do daňových rájů. The Independent Commission for the Reform of International Corporate Taxation (ICRICT) navrhuje v nové zprávě The Global Pandemic, Sustainable Economic Recovery and International Taxation možná řešení.
V mezinárodní komisi ICRICT, která doporučení vydala, je zastoupena celá škála úhlů pohledů různých osobností z celého světa. Jedná se o ekonomy, mnohdy renomované profesory na velkých univerzitách, bývalé ministry financí, aktivisty a bojovníky za lidská práva, advokáty nebo zástupce církví, a to jak z Evropy a Ameriky, tak i z Afriky, Asie a Austrálie.
Dopady koronavirové pandemie na ekonomiku můžeme pozorovat již nyní. Podle odborníků se globální růst zpomalí o 4,2 %, propadají se mezinárodní obchod a investice, zvyšuje se nezaměstnanost. Asie zažije největší pokles hrubého domácího produktu (HDP) za posledních 60 let. Pro rozvojové země bude mít vážné následky i pokles turismu, navíc z těchto států investoři velmi rychle stahují své peníze.
Odhady ohledně ztráty kupní síly i zaměstnanosti jsou rovněž alarmující. Pracující (tzn. ekonomicky aktivní osoby) na celém světě přijdou až o 3,4 bilionů dolarů (což je přes 80,5 bilionů korun – to je zhruba 2,3miliardkrát znásobená průměrná mzda v ČR). Více než miliardě z nich hrozí nezaměstnanost, podle některých odhadů by o práci mohla přijít polovina všech pracujících z celého světa.
Komise ICRICT proto apeluje na zlepšení výběru daní a plnění závazků, vyplývajících ze státních rozpočtů jednotlivých zemí. Jedná se o dlouhodobý problém, ovšem nyní je mimořádně tíživý kvůli vysokým výdajům na pomoc ekonomice, podnikatelům a sociálně slabším. Většina peněz na následky koronavirové krize – kterou odborníci označují za horší než finanční krizi z roku 2008 – totiž putuje ze státních kas, které ale nejsou bezedné. ICRICT vládám doporučuje přistoupit k několika krokům, jež by zefektivnily výběry daní a zamezily odlivům financí do daňových rájů:
– zavést vyšší daň z příjmů právnických osob pro velké korporace v monopolizovaném sektoru a pro sektory s nadměrnou návratností počátečních investic;
– stanovit celosvětově minimální efektivní sazbu daně z příjmů právnických osob na 25 % (pro představu, v České republice je daň z příjmů právnických osob 19 %), což by mělo zabránit přesunu zisků a narušování daňového systému zemí;
– zavést progresivní daně z digitálních služeb za ekonomickou rentu, kterou v tomto odvětví díky své jedinečnosti vydělávají nadnárodní společnosti (to znamená, že velké technologické společnosti by měly platit daně na základě přímé úměrnosti neboli čím vyšší jsou jejich zisky nad rámec profitů potřebných k normálnímu provozu, tím vyšší by měla být daň);
– požadovat, aby všechny státy měly přehled o tom, které společnosti v jaké zemi pobírají státní podporu;
– zveřejňovat údaje o offshore bohatství, což by mělo umožnit všem zemím nastavit účinné progresivní daně z majetku pro své obyvatele a mohly by tak lépe regulovat i efektivní sazby daně z příjmů u poplatníků s nejvyššími zisky.
Zpráva ICRICT rovněž upozorňuje na obrovský únik kapitálu do daňových rájů, globálně se jedná až o 40 % zahraničních zisků (univerzitní výzkum vedl k vytvoření interaktivní mapy světa, která ukazuje, kolik z konkrétní země uniká nebo neuniká procent zisků). Problematika daňových rájů a placení daní v zemích s výhodnější daňovou politikou není novým problémem, je ovšem problémem stále nevyřešeným.
Komise upozorňuje, že ačkoli budou společnosti v rámci koronavirové krize žádat snížení korporátní daně, jednotlivé státy by k tomuto kroku neměly přistoupit. Nejenže znevýhodní ostatní subjekty na trhu a některé země si takovou pomoc zkrátka nemohou ani dovolit, ale nepovede ani k vyšším investicím ze strany velkých korporací. Firmám budou klesat zisky, a tím pádem budou platit nižší daně z příjmů, obecně tedy dojde k velkému poklesu obnosů získaných z daní z příjmů.
Komise naopak kvituje rozhodnutí několika států (Dánsko, Polsko, Belgie a další), jež odmítly poskytovat finanční podporu firmám se sídly v daňových rájích.
Jednotlivé země by také měly zvýšit daně velkým korporacím, které mají v oboru svého podnikání monopol – například na velké technologické společnosti měla koronavirová pandemie spíše příznivý vliv. Jako příklad komise uvádí obrovský nárůst bohatství ředitele Amazonu Jeffa Bezose nebo zakladatele Facebooku Marka Zuckerberga.
Dalším doporučením je zavedení progresivní digitální daně. V České republice zatím návrh zákona týkající se této daně prošel prvním kolem hlasování v poslanecké sněmovně, avšak rozpočtový výbor, který se návrhem měl nadále zabývat, jej odložil. Digitální daň by měly platit firmy, jež na své platformě (například na Facebooku) provozují cílenou reklamu, která využívá osobní informace uživatele nebo zprostředkovává smluvní vztah mezi uživateli a inzercí či poskytuje uživatelské údaje třetí straně.
Posledním doporučením komise je pak zavedení daně z bohatství, zvláště pak z jmění ukrytého v offshorech. Takzvaná daň z bohatství souvisí s veškerými vlastnickými právy od nemovitostí po vzácné umění – například se může vyžadovat vyšší daň od osob vlastnících více bytů, které aktivně nevyužívají. V roce 2019 mělo 2153 nejbohatších osob světa více peněz než 4,6 miliardy lidí dohromady. Podle studie Oxfam by stačilo, kdyby se zvedly daně z příjmů nejbohatší populace o 0,5 %, a za deset let by se vybralo dost peněz na vytvoření 117 milionů pracovních míst v oblastech vzdělávání, zdravotnictví a sociální péče.