Kauza Kuciak: střelec Marček stráví 23 let ve vězení

Senát Specializovaného trestního soudu v Pezinku shledal Miroslava Marčeka vinným ze tří vražd – z úkladné vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové a z vraždy podnikatele Petra Molnára. Senát rozhodl o trestu pro Marčeka ve výši 23 let vězení s maximální ostrahou. Sám Marček si rozsudek vyslechnout nepřišel.

Rozsudek o Marčekově vině není žádným překvapením, což na začátku dnešního jednání připomněla i předsedkyně soudu Ružena Sabová. Miroslav Marček se ke skutkům přiznal a jeho přiznání bylo považované za „nezvratné“. Senát měl rozhodnout pouze o výši trestu. Podle závažnosti trestního činu do úvahy přicházely tři varianty: doživotí, 25 let nebo mimořádně snížený trest. Navzdory závěrečným řečem právních zástupců i obhajoby se nakonec soud přiklonil k mimořádnému snížení trestu.

Neshoda ve výši trestu

Ohledně výše trestu přitom nebyli jednotní ani samotní žalobci. Jako první přednesl závěrečnou řeč prokurátor Juraj Novocký. Státní zástupce odsoudil úkladnou vraždu mladého páru a zdůraznil, že z pohledu poškozených rodin „žádný trest nebude dostatečně vysoký“. Na druhé straně vyzvedl Marčekovu spolupráci s vyšetřovateli, protože bez jeho pomoci a přiznání by vražda Petra Molnára nebyla vůbec objasněna. „[Marčekova] náprava teoreticky není vyloučená a bylo by možné ho převychovat trestem 25 let,“ navrhnul prokurátor Novocký a zároveň vyloučil mimořádné snížení trestu.

Advokát rodiny Kuciakových Daniel Lipšic odsoudil Marčeka jako chladnokrevného vraha. Zároveň uznal jeho přiznání za „věrohodné a v souladu s dalšími důkazy“. „Přiznal se k závažnější formě skutku, než znělo původní obvinění,“ vysvětlil Lipšic, proč požadoval trest 25 let. Nejprve byl Marček v souvislosti s vraždou Jána Kuciaka totiž označen za „řidiče“, za „střelce“ jeho bratranec Tomáš Szabó. Na tento fakt poukázal i Roman Kvasnica, advokát Zlatice Kušnírové. Ten však Marčekova přiznání neviděl jako lítost nad spáchaným činem, ale jako reakci na ohrožení jeho bratrance, ke kterému projevoval respekt. Kvasnica proto žádal nejvyšší možný trest – doživotí. S doživotním trestem souhlasil i právní zástupce rodiny Molnárových.

Marčekův obhájce Martin Endrődy kromě spolupráce svého klienta zdůraznil i jeho lítost: „Každý člověk je osobitý. Ne všichni projevujeme lítost stejným způsobem. To, že ji neprojevil požadovaným způsobem, ale neznamená, že ji necítil.“

Komu zvoní hrana v Pezinku?

Jasný signál soudu: přiznání má smysl

Po dvouhodinové pauze tříčlenný senát nakonec rozhodl o trestu 23 let. Marčeka obvinil z dvojnásobné úkladné vraždy, z vraždy podnikatele Molnára a ze spolupachatelství a nelegálního držení zbraní a střeliva. V případě vraždy novináře šlo o objednávku a Marčekovým motivem měla být finanční odměna. Soudkyně Sabová několikrát zdůraznila, že všechny oběti byly „lidé velké hodnoty“ a nemajetková újma, která vznikla pozůstalým, je nevyčíslitelná. Na základě majetkových poměrů potom stanovila nemajetkovou újmu na 140 tisíc eur pro rodinu Kuciakových, 70 tisíc pro Zlatici Kušnírovou a 40 tisíc pro rodinu Molnárových. O tom, kdo tyto sumy zaplatí nebo bude splácet, rozhodne až soud s Marianem Kočnerem.

Další hodinu pak předsedkyně Sabová podrobně vysvětlovala, jak o výši trestu uvažoval senát. Její komplexní hodnocení se týkalo způsobu vykonaných vražd, přitěžujících i polehčujících okolností, osobních poměrů obžalovaného i dopadů jeho konání.

Pouze 0,2 % lidí, kteří čtou naše kauzy, nás finančně podpoří.

Přidejte se k nám a pomozte nám bojovat proti organizovanému zločinu a korupci.

chci vás podpořit pokračovat ve čtení

Sabová odsoudila „chladnokrevnost a brutalitu“ Marčekových činů. Dle soudu se choval zákeřně, protože oběti neměly šanci na obranu, do každé plánované oběti střelil dvakrát a vše provedl ze zištných důvodů. Zvláště pak připomněla zavraždění Kušnírové i fakt, že Marček před vraždou oba partnery několik desítek minut sledoval a viděl, že v domě je i Kušnírová. Navzdory tomu si nezakryl tvář a neudělal nic, aby zabránil střetu s její osobu. „Nejde o zločin v afektu nebo pod dlouhodobým tlakem. Způsobem, jakým vraždy vykonal, projevil svůj pohrdavý postoj k základním lidským hodnotám,“ dodala Sabová.

Při určování výšky trestu senát zvážil i polehčující okolnosti. Podle soudu nebyl Marček dosud trestně stíhaný a vedl „řádný život“. Ke skutku se přiznal, své konání detailně popsal, odpovídal na dotazy, spolupracoval. Senát však přihlédl i k jiné skutečnosti, a sice že po činu dokázal navázat vztah s přítelkyní, s níž bydlel a dle jejích slov jí pomáhal v domácnosti. Podle názoru soudu „došlo k jistému zlomu v jeho myšlení“.

Soud vyhodnotil i jeho bývalé povolání. „Je to voják. Práci se zbraněmi měl v náplni práce. U soudu byl pod obrovským tlakem médií, ale k celé věci se postavil čelem,“ popsala předsedkyně Sabová, jak na soud zapůsobilo Marčekovo přiznání, a současně vyjádřila naději, že snížený trest bude motivovat i další obviněné, aby věděli, že spolupracovat s vyšetřovateli se vyplatí.

Každý má právo na přestávku

Pomohli psychologové

Senát vycházel i z posudků psychologů a psychiatrů. Prokurátor přečetl jejich znalecké posudky už v ranních hodinách a následně se odborníci mohli vyjádřit i osobně. „Marček je egocentrický člověk, který jedná v zájmu naplnění vlastních potřeb a nemá problém s aplikováním násilí. Významným činitelem jeho charakteru je citový chlad. To, jak popsal skutky, vypovídá o tom, že projev jeho lítosti není autentický. Nicméně jeho intelekt mu dovolil, aby se přiznal, protože věděl, že je to pro něj příznivé,“ vysvětlil Marčekovo přiznání psycholog Róbert Máthé.

Z výpovědi psychologa dále vyplynulo, že Marčekova počáteční situace už nebyla tak nepříznivá. Psychologický posudek sice připustil téměř nulovou šanci na nápravu, Máthé ale připomněl fakt, že „obžalovaný Marček se dokáže adaptovat na hierarchický systém, jestliže má někoho nad sebou. Někoho, koho respektuje, což příznivě ovlivňuje přizpůsobivost jeho chování. Pokud autoritu nemá, chování se mu vymyká z rukou. Je typem, který lehce podléhá názorům, respektive určité manipulaci z dominantní strany.“ Jako příklad Máthé uvedl Marčekův vztah s jeho přítelkyní nebo s bratrancem Szabóem. Psycholog uvedl i jinou situaci: když Marček sloužil v silových složkách, nedopustil se žádného přestupku.

Jeho slova potvrdila i zpráva z věznice Ilava, kde se Marček momentálně nachází: „Marček sleduje televizi, rozhlas, čte denní tisk. Udržuje sociální kontakty formou korespondence, přijímá návštěvy a telefony. Není pracovně zařazen, protože o to neprojevil zájem. Plní si základní povinnosti a průběh jeho vazby je zatím bezproblémový.“

Psychologové také předpokládají, že jeho agresivní jednání se bude se zvyšujícím věkem zmenšovat. Na tento fakt se odvolala i předsedkyně Sabová, když uvedla, že Marček opustí vězení těsně před šedesátkou.

Prokurátor už avizoval, že se vůči rozsudku odvolá, protože se sníženým trestem nesouhlasí. Advokáti se k délce trestu naopak nechtěli vyjádřit. Pro samotného Marčeka nemusí být trest 23 let odnětí svobody konečný. Po odpykání tří čtvrtin trestu má dle znění zákona právo požádat o podmínečné propuštění, o čemž by ale znovu musel rozhodnout soud.

Autor článku: Eva Kubániová
Autor úvodní fotografie: Branislav Wáclav / Aktuality.sk

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.