Že se autoritářské režimy snaží ovlivňovat dění v demokratických státech, není žádná novinka. O dezinformačních kampaních převážně před volbami víme už dlouho. Financování politiků skrze obcházení zákonů či prostřednictvím složité vlastnické struktury nebo neziskové organizace už ovšem tak do očí nebije. Americká nevládní organizace Alliance for Securing Democracy ve své nové zprávě vysvětluje, jaké fígle používají autoritářské režimy, aby šířily svůj vliv v demokraciích. A mimo jiné jmenuje i českého prezidenta Miloše Zemana.
Kyberútoky a dezinformační kampaně jsou již poměrně známým a dobře prozkoumaným nástrojem, sloužícím autoritářským režimům k vměšování se do dění v demokratických státech. Kromě toho tyto politické systémy vynakládají nemalé částky na „nepřátelské financování“ (malign finance) politiků i osob, jež mají na tyto politiky vliv. Podle zprávy Covert Foreign Money: Financial Loopholes Exploited by Authoritarians to Fund Political Interference in Democracies režimy jako Rusko a Čína během posledních 10 let vynaložily na takové operace kolem sedmi miliard korun a peníze sypaly do politiky ve 33 zemích světa. Frekvence těchto finančních útoků se navíc prudce stupňuje, před rokem 2014 se průměrně jednalo o dva až tři útoky ročně, od roku 2016 už jde o patnáct až třicet finančních operací za rok.
- Co je Alliance for Securing Democracy
Podle Alliance for Securing Democracy (dále jen ASD) se jimi zkoumané specifické šíření vlivu v demokratických zemích týká financování politických stran, kandidátů a kampaní nebo osob napojených na politiku. Peníze tečou skrz neprůhledné vlastnické struktury, aby se daly jen těžko propojit se svými původci – tedy autoritářskými režimy. Ve většině zemí světa je přitom financování politických stran zájmovými entitami z ciziny zakázáno. A v těch, kde je to povoleno, se jedná o zákonem specifikované případy: například finské politické strany mohou přijímat dary od světových organizací, které sdílí jejich ideologii.
Děravé zákony a vychytralí autoritáři
Ze zprávy ASD vyplývá, že nejrozšířenějším způsobem, jak skrytě financovat politiky, kteří by pak byli autoritářskému režimu prospěšní, je použití nastrčeného dárce nebo osoby, která je režimu již loajální. Zprostředkovatel, jenž je občanem země, kterou chce režim ovlivňovat, může například politickou stranu finančně podporovat legálně – a nikdo už nezkoumá, že příspěvky nepochází z jeho kasičky, ale třeba z čínské státní kasy. Podle zprávy se někteří experti domnívají, že nejbohatší ruské firmy a oligarchové mají od státu nařízenou povinnost ukládat část ze svých zisků stranou právě pro tyto „vlastenecké účely“.
Podezření úzce souvisí s nastrčenými společnostmi, které jsou ve skutečnosti financované cizí mocností. Takzvané skořápkové firmy se nemusí využívat jen k praní peněz nebo obcházení daní, v určité zemi mohou sloužit právě k vlivovým operacím. Dokud má skořápka sídlo ve státě, kde „fušuje“ do politiky, je vše v pořádku. Konečné vlastníky takových firem totiž často nelze vůbec najít.
Další podobnou loutkou na nitkách vlivových prstů autoritářských režimů mohou být neziskové organizace. Ze zákona totiž nemají povinnost zveřejňovat své dárce, přispívat politikům ale mohou.
Anonymitě dárců nahrávají i stále se vyvíjející technologie, ať už jde o relativně snadno stvořitelnou armádu robotických menších dárců, jejichž platby uniknou oku kontrolora, nebo o kryptoměny. Podle zprávy ASD tyto prostředky k nepřátelskému financování zatím autoritářské režimy používají málo – pouze v jednom procentu zkoumaných případů –, lze však očekávat, že tento způsob ovlivňování bude využíván hojněji.
Mnohem výrazněji v darech cizích mocností figuruje politická reklama nebo přímo financování jednotlivých médií. Jak ASD ve své zprávě uvádí, online politická reklama nepodléhá stejným restrikcím jako reklama v tisku nebo v rádiu. Sociální sítě proto všeobecně patří ke zlatému dolu reklamy, ačkoli například Facebook už musí reklamu jasně odlišovat od jiného obsahu a od loňska se dá zjistit, kdo za konkrétní reklamu zaplatil. Přesto není transparentnost na Facebooku ani zdaleka dokonalá. Příklad lze uvést z Česka: podle zjištění Trasnsparency International je možné facebookovou „Knihovnu reklam“, která vyhodnocuje, zda je reklama politická, nebo ne, obejít tak, že ji jako politickou její tvůrce neoznačí a pak doufá, že si toho Facebook nevšimne.
Jestliže se autoritářský režim zaměří na financování určitého média, může pak formovat jeho obsah a šířit režimu prospěšnou propagandu – do jaké míry naprosto zjevně nebo skrytě, je pouze na něm.
Dalším způsobem, jak penězi ovlivňovat dění v demokratických státech, jsou dary v naturáliích nebo dary, jež lze jen velmi těžko vyčíslit. Například peněžní dar na politickou kampaň v ČR nesmí strana od cizince přijmout. Dary v naturáliích nebo třeba zaslání peněz osobě politikovi blízké ale zakázány nejsou. V tomto případě zpráva ASD uvádí velmi diskutované zaplacení dluhů poradce prezidenta Zemana Martina Nejedlého ruským Lukoilem, což je jen jeden z případů, kdy se spekulovalo o Zemanově příchylnosti k Rusku.
Autoritářské režimy ovšem nemusí jen hledat díry v zákonech, ale přímo vést hybridní válku v plné parádě. Podle zprávy ASD je mezi dvěma největšími aktéry z řad těchto režimů několik rozdílů. Zatímco Čína mnohem častěji využívá nastrčených dárců a loajálních agentů, Rusko má ve svém rejstříku všechny zbraně a hybridní válku vede jak přes internet formou dezinformačních kampaní a kyberútoků na státní či jiné pro chod země podstatné instituce, tak i tajnůstkařením či ukrýváním toků mnohdy špinavých peněz ve skořápkových společnostech. Čína podle zprávy také nemíří tak daleko na Západ jako Rusko – v Evropě se její aktivita údajně zaměřuje nejdále na Českou republiku.
Co s tím?
Každá demokratická země by měla usilovat o to, aby funkčnost jejích institucí, o něž se demokracie opírá, neovlivňovaly diverzní akce nepřátel. Proti vlivům diktatur lze bojovat tím, že o nich budeme mluvit a nastavíme pro ně zákonné mantinely.
V první řadě by podle zprávy ASD měla být snaha o uzákonění povinnosti zveřejňovat konečné vlastníky nebo takzvané uživatele výhod firem (to by mimochodem pomohlo i s lepším vybíráním daní a zkrouhlo by to osoby či společnosti peroucí špinavé peníze). S tím úzce souvisí povinnost neziskových organizací, které chtějí nějakým způsobem financovat politiku, zveřejňovat dary ze zahraničí. To samé platí i pro média.
Jak již bylo výše zmíněno, například Facebook je k tomu, jak běžnému uživateli osvětlit objednatele online politické reklamy, na dobré cestě. Zpráva doporučuje státem danou povinnost zveřejňovat, kdo za reklamu zaplatil.
Podstatné podle zprávy je i definovat, jaké dary mohou politici přijímat s důrazem na dary v naturáliích nebo na takové dary, u nichž se jen těžko zjišťuje jejich hodnota. Zpráva ASD dále uvádí, že státy by měly zakázat dary v kryptoměnách určené k politickým účelům. Příslušné úřady by také měly lépe prověřovat i malé dárce, ovšem pod podmínkou, že pokud by se jednalo o citlivé údaje skutečných osob, a ne uměle vytvořených robotů, měly by k datům přístup jen pověřené kontrolní orgány. Jakýkoli kontakt s agenty cizích zemí by měl podléhat ohlašovací povinnosti.
Reforma systému financování politických stran, politiků nebo osob, jež na tyto společenské subjekty mají vliv, je zřejmě nutná, jestliže se demokratické země hodlají hybridní válce efektivně bránit. Posledním návrhem ASD je pak vytvoření specializovaného orgánu „koordinátora pro zahraniční vlivové operace“, který by spadal pod daný úřad, monitorující hybridní hrozby (u nás Národní ústav pro kybernetickou a informační bezpečnost nebo Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, příslušející k ministerstvu vnitra).