Do zadržených lidí tu běžně kopou a bijí je. Dozorci vtipkují o znásilňování dívek. Vězni nemají nic, jen špinavou deku a chladnou, přecpanou celu. Íránský režim ve věznicích mučí hlavně politické vězně, přičemž k zatčení může vést i nevhodný příspěvek na Instagramu. Nejvíc vězňů je nejspíš v zařízení pojmenovaném Evin. Několik přeživších vyprávělo svůj příběh pro německý deník Süddeutsche Zeitung (SZ).
V létě před dvěma lety skupina hackerů získala přístup k bezpečnostním kamerám v Evinu. Jedno video odhalilo, jak dozorci bijí vězně a kopou do něj, dokud nepadne k zemi. Na dalším záznamu zase táhnou vychrtlého muže po zemi několika chodbami a po schodišti. Násilí ze strany bachařů pokračuje i v jiných záběrech, tak jako střety mezi samotnými vězni, kteří někdy záměrně ubližují i sami sobě.
Íránská lidskoprávní aktivistka Atena Daemi byla v Evinu vězněna více než pět let. Propustili ji před rokem. Podle ní se situace v tamních věznicích od té doby začala prudce zhoršovat. Není to náhoda – vzhledem k loňským protestům i brutalitě vlastní režimu, jenž v Íránu vládne od roku 1979.
Potlačit protesty za každou cenu
Svědectví několika lidí o poměrech v íránských věznicích, o krutosti dozorců a mučení, přinesly na začátku února německé noviny Süddeutsche Zeitung. Novináři vyzpovídali více než deset lidí zavřených kvůli tomu, že protestovali proti režimu. Jejich výpovědi odhalují brutální zásahy íránských bezpečnostních složek proti vlastním občanům ve snaze potlačit celostátní protesty.
Nepokoje v zemi vyvolala smrt dvaadvacetileté íránské Kurdky Mahsy Amini. Mravnostní policie ji zatkla 13. září, neboť neměla nasazený hidžáb podle pravidel. Amini zemřela o tři dny později. Úřady tvrdí, že šlo o infarkt. Protestující Íránci ale věří tomu, že její smrt způsobila brutalita policie.
Videa na sociálních sítích skutečně ukazují surové zásahy policie proti protestujícím lidem. Ženy bez hidžábu policisté násilně tlačí do dodávek, tahají je za vlasy a za končetiny. Bezpečnostní složky bijí neozbrojené Íránce. „Režim nad užitím násilí proti vlastním lidem příliš neuvažuje,“ upozorňují novináři ze SZ.
Íránské úřady také systematicky sledují aktivity lidí na internetu. Zadrženým demonstrantům například vzali počítače i mobily a následně je mučením a vydíráním donutili prozradit přístupové údaje a hesla. Pak proti nim začali používat jejich osobní komunikaci. Výzkum lidskoprávní organizace Hengaw naznačuje, že lidé jsou vězněni i kvůli tomu, co napíšou na sociální sítě.
Německými novináři zpovídaní Íránci popisují vězení a policejní stanice jako místa, kde se běžně děje násilí, probíhá bití, jsou aplikovány elektrické šoky a výjimkou není ani znásilňování. Lidem se nedostává lékařské péče, a to ani v případech, kdy mají kvůli mučení zlomené kosti. Týrání má však i formu psychologickou, režim vězně ponižuje, zastrašuje, vyhrožuje jim, že ublíží jejich rodinám. Lidem je rovněž odpírán spánek a jsou drženi v přecpaných, chladných celách.
Daily Statistics on Iran Protests#Iran#IranProtests pic.twitter.com/0FphiyA661
— HRANA English (@HRANA_English) February 14, 2023
Brutalita se přitom netýká jen vězení Evin, ale i jiných detenčních zařízení a policejních stanic po celé zemi. Evin je však hlavní místo, kde režim obvykle drží politické vězně, nepohodlné novináře či aktivisty, právě proto sem tak často putovali lidé zadržení při podzimních protestech.
Měli jednat bez milosti
Bývalý zaměstnanec íránského vězení vypráví, že před začátkem podzimních protestů bylo násilí proti vězňům používáno jen v případech, že porušili nějaká pravidla. Když ale do detenčních zařízení zavřeli první protestující, situace se rychle změnila. Dozorci s nimi podle instrukcí vězeňské správy měli jednat bez milosti. Rodiny zadržených přitom o osudech jejich příbuzných nikdo neinformoval.
Během výslechů tak byli vězni běžně mučeni, dozorci si chtěli tímto způsobem vynutit jejich přiznání, a to i k falešným nařčením. Nebáli se na zadržené použít gumové obušky a paralyzéry, přivazovali je k nábytku nebo je stavěli ke zdi a bili hadicí. V prostorách se rozléhal křik mlácených lidí. „To proto, aby vás vyděsili, abyste se přiznali ke všemu,“ vzpomíná jeden z někdejších trestanců.
Další přeživší popisuje, že lidé museli klečet se zavázanýma očima třeba i celý den, a když se někdo pohnul, začali ho bít. Podle bývalého dozorce fungovala v jednom z vězení jakási mučicí místnost. Ke zdi tam byla přidělaná kovová tyč s řetězy, kterými vězně spoutali. Po ruce pak měli místo s různými mučicími nástroji, a jakmile „výslech“ skončil, bachař musel o bití vyplnit formulář. Ten obsahoval kolonky na jméno trestaného a na číslo označující počet obdržených ran. Nešťastník poté zápis stvrdil otiskem prstu. „Zdá se, že byrokracie je nutností i v zemi, kde právní stát a zákony znamenají velmi málo,“ upozorňuje Süddeutsche Zeitung.
Kromě toho žalářníci vyhrožovali vězněným násilím, trestem smrti či znásilněním. Zmínky o znásilnění a sexuálních útocích se také začaly objevovat mnohem častěji po masivním zatýkání podzimních demonstrantů. Dozorci dokonce vtipkovali o tom, kdo z nich jakou ženu znásilní. V Evinu mělo dojít ke znásilnění čtrnáctileté dívky, jejíž matka byla rovněž ve vězení.
„Často jsme si mysleli, že umřeme.“
Evin je velké detenční zařízení nacházející se severně od Teheránu. Íránský akademik Kian Tajbakhsh, který za mřížemi Evinu strávil několik let, označuje toto místo jako íránskou Bastillu. Má tu být vězněna jedna čtvrtina všech politických vězňů v zemi.
Dvaadvacetiletý student z Teheránu, Shahriyar Shams, je dalším z těch, kdo si prošli vězněním v Evinu. Po účasti na podzimních protestech byl zavřený už dvakrát, a to kvůli nařčením z narušování veřejného pořádku a šíření protistátní propagandy. Kromě toho režim proti němu použil i příspěvky, jež Shams publikoval na sociálních sítích. Mladík si sehnal právníka, ten však skončil za mřížemi ještě dřív, než svému klientovi mohl jakkoli pomoci.
After being released from Evin Prison, a group of women activists chant:
“The tyrannical regime must be destroyed!”
“Woman! Life! Freedom!”
They include Aliyeh Motallebzadeh, Saba Kord-Afshari and Fariba Asadi.#MahsaAmini #Iran #مهسا_امینی #زندانی_سیاسی_آزاد_باید_گردد pic.twitter.com/DLpWraalyc
— IranHumanRights.org (@ICHRI) February 9, 2023
Shams popisuje přelidněné cely, kde nebylo možné spát ani na zemi. Pokud se to někomu přece jen podařilo, ležel v tenkém vězeňském mundúru na chladné betonové podlaze, hned vedle vlastních výkalů. „Nebylo tam ani dost jídla. Často jsme si mysleli, že umřeme.“
V Evinu íránský režim držel také několik zahraničních občanů, často za údajnou špionáž. Byznysmen britsko-íránského původu Anoosheh Ashoori byl zadržen za „špionáž pro Izrael“, když jel do Íránu navštívit svou matku. Ve vězení strávil čtyři roky. Podle něj bylo ve čtyřech menších místnostech drženo až 70 lidí. Bachaři proti nim používali psychologický nátlak, dlouhé pobyty na samotce nebo různé typy výhrůžek. Na samotce nešlo spát, protože světlo bylo stále rozsvícené. Prostorem se rozléhal nářek z okolních cel. Ashoori se pokusil o sebevraždu. V roce 2022 ho nakonec propustili na svobodu poté, co britská vláda zaplatila íránskému režimu kauci ve výši 400 milionů liber (v přepočtu zhruba 11,6 miliard korun).
O počtu vězňů v Evinu neexistují žádné oficiální statistiky. Lidskoprávní organizace odhadují, že by to mohly být tisíce lidí.
Minulý rok v říjnu zachvátil Evin požár a několik lidí tu zemřelo. Na videích ze sociálních sítí jsou zachyceny hořící budovy, ale i střelba a exploze nebo křik protistátních sloganů. Íránská média uvedla, že požár nijak nesouvisel s protesty, které se v zemi odehrávaly. Úřady z tragédie ale následně obvinily „kriminální živly“ ve vězení. Podle organizace Amnesty International tak učinily proto, aby ospravedlnily krvavý zásah proti vězněným lidem, kdy za každou cenu bránily vězňům v útěku. Dozorci během požáru používali proti trestancům slzný plyn a měli do nich údajně i střílet.
Disturbing images of Iran’s Evin prison on fire, as the safety and lives of every person inside at risk. Mass arrests over the last four weeks (and before) have filled Evin with political prisoners, journalists, activists, students and more.
pic.twitter.com/5jryEn5Z0O— Assal Rad (@AssalRad) October 15, 2022
Svoboda není na dohled
Patnáctiletá Íránka se se svou kamarádkou ocitla na jednom z protestů, když šla domů z hodiny hry na kytaru. Členové domobrany je odvedli na mravnostní policii. Dívkám pak zavázali oči, následně do nich kopali a mučili je elektrickými šoky, vyslýchali je a ponižovali. Mladá kytaristka měla v batohu letáky, které si vzala od demonstrantů, ale ze strachu je raději snědla. Domů mohla odejít až po čtyřech hodinách s nohama pokrytýma modřinami. „Pohrávají si s myslí mladých lidí,“ řekl její otec a dodal, že dcera následující týden proplakala a od té doby už nikdy nehrála na kytaru.
Podle studenta Shahriyari Shamse mnoho lidí po propuštění z vězení myslelo na sebevraždu. Trauma a bolest z mučení, ponižování a vydírání nelze jen tak lehce zapomenout, navíc se lidé z okolí od bývalých vězňů ze strachu odvracejí. „Pro mnoho z nás je sebevražda jedinou cestou, jak z toho ven.“ Mnoho navrátilců podle německých novinářů trpí psychickými problémy a depresemi, potřebují léky, aby své zážitky vůbec nějak dokázali zpracovat. Což platí i pro jedince, kteří v krutých íránských věznicích strávili pouze několik dnů.
Iráncům zraněným při protestech pomáhá v rámci mezinárodní lékařské sítě americká lékařka Pardis Irannejad. Podle ní někteří z nich kvůli uvěznění spáchali sebevraždu. Lékařka má také podezření, že dozorci zadrženým lidem podávali medikamenty, jež měly ovlivnit jejich psychiku. Tři zadržení skutečně potvrdili, že ve vězení byli nuceni brát nějaké léky.
Od začátku loňských podzimních protestů bylo v Íránu zadrženo přes 19 tisíc lidí. Více než 500 jich bylo zabito. Mnoho Íránců chce dále protestovat, jenže pokud je zadrží a uvězní, bude to mít důsledky i pro jejich rodinu. Z vězení je totiž propustí až po zaplacení kauce, která je ale velmi vysoká, často jde o více než 20 tisíc eur (přes 473 tisíc korun).
Několik lidí bylo také odsouzeno k smrti. V prosinci režim popravil čtyři účastníky protestů. Intenzita protestů se proto od podzimu radikálně snížila. Mnoho rodin svým potomkům účast na těchto akcích z obav o jejich zdraví zakazuje. Shahriyar Sham chce ale protestovat dál. „Putujeme jen z menšího vězení do toho velkého,“ dodává a myslí tím celý Írán. I když je momentálně na svobodě, v Íránu podle svých slov nikdy skutečně svobodný nebude.
Autoři původního textu: Daniel Drepper, Bamdad Esmaili, Ben Heubl, Kristiana Ludwig, Faranak Rafiei, Dunja Ramadan, Carim Soliman, Nadja Tausche, Lea Weinmann
Autorka české verze: Mahulena Kopecká
Zdroj úvodní fotografie: Profimedia