Původně měli editoři OCCRP (Organized Crime and Corruption Reporting Project) Ilya Lozovsky a Miranda Patrucic přijet do Prahy pouze na jednu noc. Pobyt se nakonec protáhl na dva týdny. Sotva totiž zahájili společně s Radio Free Europe / Radio Liberty investigativní projekt o praní špinavých peněz v Kyrgyzstánu, jejich hlavní zdroj důvěrných informací byl v Istanbulu zavražděn. Jaká je role editora v situacích, kdy novinářům hrozí smrt, jak se vypořádává s výhružkami a zastrašováním, nebo dokonce zabitím zdroje? Na tyto otázky nám odpověděl v exkluzivním rozhovoru vedoucí editor OCCRP, Američan Ilya Lozovsky.
Kdy přesně jste se dozvěděl o zabití vašeho zdroje?
Tragédie se stala tu samou noc, kdy jsme přiletěli do Prahy. Druhý den ráno mi to řekla Miranda. Situace byla napjatá už delší dobu, protože jeden ze zaměstnanců našeho zdroje – kurýr, který zodpovídal za předávky peněz – byl zabit. Naším cílem [v Praze] bylo urychlit proces tvorby článku. Došlo nám, že nemůžeme zůstat jen jednu noc a vrátit se do Sarajeva, jak jsme plánovali. Museli jsme projekt co nejdříve dokončit.
Jak jste reagoval jakožto editor OCCRP?
Okamžitě jsme se spojili s Drewem (šéfredaktor OCCRP, pozn. red.). Primární povinností editorů je i ověření, zda jsou novináři pracující na daném projektu v bezpečí. V tomto případě nám vyhrožovali už i fyzicky, zastrašovali nás a v Kyrgyzstánu i sledovali. Byli jsme tedy obeznámeni s tím, že se zabýváme potenciálně nebezpečnými lidmi. Bohužel se i přes všechna opatření stala tragédie. Zabitý muž byl naším hlavním zdrojem informací a seznámili jsme se s ním teprve dva týdny před jeho smrtí. Takže jsme se ptali sami sebe: věděl někdo o tom, že se s námi setkával?
A věděl? Všimli jste si během schůzek něčeho podezřelého?
V Istanbulu se s ním přímo setkal jen jeden z nás. Další tři seděli opodál a kontrolovali, jestli schůzku někdo nesleduje. Měli jsme takové podezření, ale nevěděli jsme, zda to nejsou pouze ochránci zdroje.
Existuje nějaký scénář, podle kterého se řídíte?
Miranda má v tomto směru obrovské zkušenosti, narazila už na velmi nebezpečné lidi, takže má vždycky nějaký nápad, co udělat. Nejdříve jsme ale chtěli slyšet Drewův názor. Vždycky říká, že editoři jsou naprosto zodpovědní za bezpečí svých novinářů, žádné výmluvy. Editor musí vždycky vědět, co dělají novináři. Pokud nějaký novinář bez konzultace s námi riskuje a dostane se do nebezpečné situace, která skončí jeho smrtí, můžeme sice říkat, že je to jeho chyba, protože se zachoval hloupě, ale ve skutečnosti je to chyba editora, protože má mít připravený jasný plán, jak se má novinář v nebezpečných situacích chovat, co dělat a co ne.
Měli by se tedy editoři cítit za smrt zdroje zodpovědní?
Obecně vzato ano. Editoři a novináři mají mít mnohem větší přehled než zdroj, zvláště pokud už na nebezpečných případech pracovali. Zdroj může být jakýkoliv člověk, nemusí být profesionál. Nemusí si být vědom následků svého počínání. V našem případě byl zdroj celkem zkušený operátor. Roky vedl kriminální organizacii a dostal se do problémů s velmi nebezpečnými lidmi. Byl si toho vědom. Nebyl to naivní člověk. Většinou jsou ale whistlebloweři nezkušení, neumí si představit, co může nastat po publikování článku, jak to může ovlivnit jejich osobní život, zvláště pokud jsou v článku jmenováni. Proto má novinář zodpovědnost postarat se o bezpečnost, jak nejlépe dovede. Musí ho umět chránit.
Váš zdroj byl hlavou kriminální organizace, kterou zároveň odhalil. Myslíte si, že dokázal odhadnout, jak moc je situace nebezpečná? Věděl, že v sázce je jeho život?
Jednou z povinností novináře je i důkladné informování zdroje o možných následcích jeho spolupráce. Je třeba být velmi obezřetný: pokud s námi chceš mluvit, musíme nejdříve zajistit, aby to probí