Český podnikatel v oblasti vzduchotechniky Jan Měrka vstoupil před téměř třiceti lety na ruský trh. Nevšiml si ale, že jeho obchodní partneři jsou prominenti napojení na okolí Vladimira Putina. Ve Španělsku byli tito lidé zmíněni ve vyšetřovacích spisech kvůli spolupráci se šéfem ruské Tambovské bandy Gennadijem Petrovem. Obžalováni ale nikdy nebyli.
„No, teď mě teda dostáváte,“ odpověděl po telefonu Jan Měrka na dotazy investigace.cz ohledně možného napojení jeho ruských obchodních partnerů na Gennadije Petrova, který je považovaný za jednoho z šéfů petrohradského podsvětí z 90. let. Anton Petrov, syn Gennadije Petrova, byl s Janem Měrkou více než deset let společníkem ve firmách. Jan Měrka míval 51% vlastnický podíl a Anton Petrov 10,88%.
Podle Měrkova tvrzení zařizoval vše ohledně jeho ruské společnosti REMAK Distribution, specializované na vzduchotechniku, jeho tamní společník Vadim Buravoj – ten měl také přivést mladého Petrova. „Jestli pan Petrov měl něco společného s tím, co vy teď říkáte, to já samozřejmě vůbec netuším. My s panem Petrovem nemáme společného vůbec nic už léta letoucí. Pokud byl společníkem, tak byl v pozadí spíše z partnerských důvodů na straně mého současného společníka, ale já jsem pana Petrova nikdy v životě neviděl.“ vysvětluje Jan Měrka.
Petrohrad – hlavní město ruského zločinu
V devadesátých letech se Petrohrad utápěl ve světě organizovaného zločinu. Město řídilo několik zločineckých organizací. Dvě nejznámější, které spolu bojovaly o moc, právo na výpalné a ovládnutí přístavu a obchodu s naftou, se jmenovaly Tambovská banda a Malyševská banda.
Ve stejné době, tedy v roce 1993, založil Jan Měrka se svým bratrem Ivanem v malém českém městě Rožnov pod Radhoštěm firmu na výrobu vzduchotechniky. Firmu pojmenovali REMAK, přesmyčkou svého příjmení. Podle Jana Měrky, dnešního předsedy představenstva REMAKu, začali podnikat bez peněz i předchozích zkušeností, a navíc ve městě bez podobné podnikatelské tradice.
Společnost REMAK překonala počáteční problémy a začalo se jí dařit. Rozhodla se tak expandovat mimo jiné na ruský trh. První výrobky začal REMAK dovážet do Ruska v roce 1996. O tři roky později už směřovalo přibližně 90 % jejich vývozu do zemí bývalého Sovětského svazu.
V roce 2003 se Jan Měrka rozhodl otevřít zastoupení REMAKu v Moskvě. Začátky podnikání v Rusku pro něj nebyly snadné. „Podnikání jsme rozvíjeli krok za krokem. A prošli jsme si mnohými problémy včetně plagiátorství našich výrobků,“ popisuje pro investigaci.cz své tehdejší ruské zkušenosti.
S rozvojem podnikání mu pomáhal Vadim Buravoj, s nímž se seznámil v roce 1996. V roce 2004 spolu založili společnost REMAK SPB v Petrohradě, tedy ve městě, kterému se během volební kampaně pár let před tím přezdívalo „hlavní město ruského zločinu“.
V době mezi citovanými letopočty si Gennadij Petrov budoval pozici jednoho z nejmocnějších zločineckých bossů v Rusku. Dařilo se mu to díky přátelským vztahům s politiky. V roce 1996 se Petrov dostal do sporu se šéfem Tambovské bandy přezdívaným Kumarin. Proto byl nucen uprchnout do Španělska. Do Ruska se Petrov ale často vracel, aby mohl udržovat a prohlubovat vztahy s novými ruskými elitami.
Podle Catherine Belton, britské investigativní novinářky a autorky knihy Putinovi lidé, mají vazby mezi nejbližšími Putinovými spolupracovníky a Petrovem počátky právě v Petrohradě let devadesátých. „To, co [španělští vyšetřovatelé] odhalili, včetně odposlechů mafiánových telefonátů, jim doslova vyrazilo dech. Šéfové skupiny, k nimž patřil i Gennadij Petrov […], byli v pravidelném kontaktu s šéfy ruských orgánů činných v trestních řízeních. Jeden telefonát tak mohl v Rusku odvrátit vyšetřování, jiný telefonát mohl vyvinout tlak na celníky, aby přimhouřili oko nad zásilkou v petrohradském přístavu,“ uvádí Belton ve své knize.
Tuto informaci potvrzují i odposlechy, jež pořídila španělská policie během vyšetřování kriminálních aktivit Gennadije Petrova ve Španělsku. Policejní operaci pojmenovali Troika.
Vladimir Putin a Gennadij Petrov
1) V dokumentech shromážděných španělskými vyšetřovateli během policejní operace Troika jsou výpovědi (citované novinami Novaja gazeta) Petrovova správce majetku, španělského právníka Juana Antonia Untoria Agustina, který pro Gennadije Petrova pracoval od roku 1998. Španělský právník vypověděl, že Petrov sám sebe označil za přítele Vladimira Putina a ve výpovědi rovněž uvedl, že se s Petrovem seznámil prostřednictvím bývalého důstojníka španělského Národního zpravodajského centra José Alise Sanse, který mu potvrdil, že Petrov byl Putinovým známým od doby, kdy Putin pracoval pro KGB.
2) Jak zjistil ruský deník Vědomosti, v letech 1998–1999 vlastnil v Rusku Gennadij Petrov 2,2 % petrohradské banky Rossija známé jako banka blízkých Putinových přátel. Web OCCRP a Proekt zveřejnil, že jejími akcionáři byli Putinovi kamarádi: Jurij Kovalčuk – hlavní majitel banky, Gennadij Timčenko, bratři Rotenbergovi, Putinův příbuzný Michail Šelomov a Putinova milenka Světlana Krivonogikh). Bývalý podílník v ruském REMAKu Arkadij Buravoj byl do roku 2001 členem revizní komise banky Rossija. A otec Alexeje Noskova, podílník v ruském REMAKu – Oleg Noskov –, byl v představenstvu banky do roku 2002.
3) Gennadij Petrov a jeho žena Jelena získali v Petrohradě luxusní byt v obytném komplexu na adrese 2-Berezovaja alej. Ve stejném domě bydleli také Arkadij Buravoj a Oleg Noskov. Nejznámějšími obyvateli na této adrese byli Putinovi přátelé, například Nikolaj Šamalov (bývalý spolumajitel banky Rossija a otec někdejšího Putinova zetě Kirilla Šamalova), bývalý vedoucí oddělení řídícího Putinovu administrativu Vladimir Kožin, podnikatelé Arkadij Rotenberg, Gennadij Timčenko a Putinova milenka Světlana Krivonogikh.
Pan Petrov a jeho přátelé
Gennadij Petrov, který se narodil v Leningradě (dnešní Petrohrad), byl součástí organizovaného zločinu už v sovětských dobách. Údajně se stal také informátorem tehdejší tajné služby KGB. „Petrov je vysoký a mohutně stavěný. Má rozpláclý nos, prošedivělé a nakrátko střižené vlasy. Oproti ostatním mafiánům má jednu zásadní výhodu, a tou je blízký vztah k Vladimiru Putinovi a jeho okolí, který začal budovat už v devadesátých letech, kdy se družil se zastupiteli města Petrohrad.“ Takto popisuje Gennadije Petrova investigativní novinář Sebastian Rotella v profilu napsaném pro americké médium ProPublica.
Catherine Belton má navíc za to, že vyšetřování Gennadije Petrova bylo tím, co oživilo zájem bezpečnostních expertů o Rusko. V roce 2006 totiž zemřel v krutých bolestech bývalý důstojník ruské tajné služby FSB Alexandr Litviněnko, otrávený poloniem. Jeho intoxikace proběhla shodou okolností v době, kdy se chystal odjet do Španělska a svědčit o blízkém vztahu Gennadije Petrova s Vladimirem Putinem, stejně jako o Tambovské bandě a jejich praní peněz, které měl na starosti právě Petrov.
Španělská policie pokračovala ve vyšetřování a na Petrova nasadila odposlechy. Ve stovkách zachycených telefonních rozhovorů si tak vyšetřovatelé vyslechli hovory s vlivnými podnikateli, prominentními zločinci i vysoce postavenými úředníky z vlády Vladimira Putina.
V roce 2008 byl Gennadij Petrov ve Španělsku nakonec zatčen a obviněn spolu s dalšími patnácti lidmi. Obvinění se týkalo legalizace výnosů z trestné činnosti, zločinného spolčení, násilí, úplatkářství a daňových úniků. Pro nedostatek důkazů způsobených i laxním postojem ruských institucí ale Petrov nebyl ve Španělsku nikdy odsouzen.
Po dvou letech strávených ve vězení byl v roce 2010 španělským soudem propuštěn na kauci 600 tisíc eur (tehdy téměř 15 milionů korun) a odjel do Ruska, kde v současnosti žije. Tam většinu obchodních aktivit převzal jeho syn Anton Petrov.
Rusko na mezinárodní zatykač, který na Petrova staršího vydala španělská policie, nikdy nezareagovalo. Nedostatek této právní spolupráce by mohlo vysvětlovat svědectví jednoho z Petrovových španělských obchodních partnerů, jenž vyšetřovatelům uvedl, že se Petrov chlubil tím, že je přítelem ruského prezidenta. „Putin o existenci těchto pánů věděl…“ odpověděl Putinův mluvčí Dmitrij Peskov na přímou otázku listu Vědomosti, zda se Putin s Petrovem a dalšími petrohradskými mafiány znal.
Anton Petrov byl vždy blízkým obchodním partnerem svého otce. Z telefonních odposlechů vyplývá, že s otcem Gennadijem konzultoval všechna zásadní obchodní rozhodnutí a záležitosti, které vyžadovaly podporu státních úředníků.
„Petrovův syn Anton není jen ‚syn‘… je to člověk, který jde v otcových šlépějích a otec s ním ‚byznys‘ aktivně řeší. Jsou to lidé, kteří se podílejí na praní špinavých peněz, například i z obchodu s ropou, či na obchodování se zbraněmi, což jsou strategická odvětví s politickým dopadem…“ vysvětluje bezpečnostní expert a odborník na ruský organizovaný zločin z Masarykovy univerzity Tomáš Šmíd.
A právě jedním z byznysů, na němž se Anton Petrov podílel, byl prodej vzduchotechniky. Mezi lety 2004 a 2010 podnikal v Rusku s českým podnikatelem Janem Měrkou.
Byznys
Jak se legální část podnikání Gennadije Petrova rozrůstala, potřeboval se obklopit dvěma skupinami lidí. Ty z organizovaného zločinu bylo nutné držet odděleně od těch, co hájili jeho legální obchodní zájmy. Do druhé skupiny patřil syn Anton Petrov a Arkadij Buravoj, bratr Vadima Buravého a dlouholetý spolupodílník ve firmě REMAK Distribution a REMAK SPB s Janem Měrkou.
Politický vliv Gennadije Petrova v Rusku neustále rostl a začalo se zdát, že se ruských ani španělských vyšetřovatelů už bát nemusí. „Jsem čistý zločinec,“ žertoval během jednoho nahraného telefonátu. Poté se rychle opravil: „Čistý podnikatel.“
Podle španělských soudních dokumentů měl Petrov v Rusku vlastnit řetězec více než 300 klenotnictví, supermarkety, námořní přepravní společnost na ropu a také firmy, jež v letovisku Soči stavěly nemovitosti pro nadcházející zimní olympijské hry, které se konaly v roce 2014. Další vyšetřování finančních transakcí se tak rozbíhalo všemi směry. Petrov a jeho síť byli podle soudních dokumentů vyšetřováni kvůli praní špinavých peněz v Německu, Belgii, na Kypru a v České republice, týkalo se jich i pašování kobaltu a cigaret přes Finsko a napojení na černý trh s prodejem vojenských vrtulníků a stíhaček MiG v Africe.
REMAK SPB, REMAK Distribution, SP REMAK
Společnost REMAK SPB byla zaregistrována v Petrohradě v srpnu 2004 s Vadimem Buravým jako ředitelem. Jan Měrka byl s podílem 51 % majoritním vlastníkem. Zbylých 49 % držela společnost Mir Choloda, kterou vlastní syn Gennadije Petrova Anton Petrov, Alexej Noskov a rodina Buravých (Vadim, Arkadij a Semen). Později se společnost přejmenovala na Baltic Plus a v roce 2012 zanikla.
Společnost REMAK Distribution byla založena v listopadu 2007, a to opět v Petrohradě. V letech 2007 až 2016 byli jejími spolumajiteli Jan Měrka, Anton Petrov, rodina Buravých a Alexej Noskov. V roce 2016 Jan Měrka ze společnosti odešel a svůj podíl převedl na Vadima Buravého. V roce 2016 byl na Arkadije Buravého a Antona Petrova vydán španělskou policií mezinárodní příkaz k předvedení svědka, protože se nedostavili k soudnímu stání v případu praní peněz a kriminálního spolčování. Hlavním obviněným byl Gennadij Petrov.
V říjnu 2011 byla v Petrohradě založena společnost SP REMAK. Majiteli jsou Jan Měrka a Vadim Buravoj, společnost stále funguje.
V letech 2006 až 2008 byli Anton Petrov, Arkadij Buravoj a Oleg Noskov (otec Alexeje Noskova) označni španělskou policií jako členové skupiny Gennadije Petrova. Vzhledem k tomu, že nereagovali na soudní předvolání a nedostavili se k soudu, vydala na ně v roce 2016 španělská policie mezinárodní příkaz k předvolání svědka. Jak už bylo řečeno, soud nakonec Gennadije Petrova pro nedostatek důkazů osvobodil. Ruská protistrana totiž nedodala potřebné informace.
„Nikdy jsem nezaregistroval žádné problematické informace týkající se Vadima Buravého. Neměl jsem důvod… Abych řekl pravdu, pan Buravoj, tedy Vadim, byl během těch mnoha let jediným spolehlivým a seriózním člověkem. Za celých těch přibližně třicet let!“ tvrdí o svém obchodním partnerovi Jan Měrka.
Petrovovi lidé: Rodina Buravých
Vadim Buravoj, blízký spolupracovník Jana Měrky, je podnikatel z vlivné rodiny.
Jeho bratr Arkadij Buravoj byl veden v databázi členů organizovaného zločinu, kterou vedlo ruské ministerstvo vnitra. Ve španělských dokumentech k trestnímu případu ohledně Gennadije Petrova byl Arkadij Buravoj uveden jako jeho „pravá ruka“. Co to přesně znamená, lze vyčíst z dokumentů ke španělskému trestnímu řízení a z nahraných odposlechů zmíněných telefonátů Petrova. V odposlechu z 31. října 2007 volá Arkadij Buravoj Petrovovi a vysvětluje mu, že Igor Sobolevski (zástupce šéfa Vyšetřovacího výboru Ruské federace a spolužák Vladimira Putina) má problémy se zuby a potřebuje náročnější zubařský zásah. Petrov dá Buravému pokyn, ať se o to postará, a že on (Petrov) to zaplatí.
Desítky odposlechů zkrátka ukazují, že Arkadij Buravoj dostával od Petrova příkazy a projednával s ním obchodní záležitosti. Petrov byl jeho šéfem a Buravoj také zastupoval jeho obchodní zájmy ve španělských společnostech.
„Já jsem ho v životě neviděl, neznám ho, akorát vím, že Vadim Buravoj má bratra,“ odpověděl Jan Měrka na dotaz ohledně svého bývalého společníka ve firmě.
Přestože Jan Měrka tvrdí, že netuší, kdo jsou Arkadij Buravoj nebo Anton Petrov, mezi lety 2004 až 2016 spolu byli společníky napřed firmy REMAK SPB a pak REMAK Distribution.
V Rusku se jejich společnosti s názvem SP REMAK, kde je Měrka těsným většinovým vlastníkem a Vadim Buravoj menšinovým, daří.
Druhou stále aktivní společnost, REMAK Distribution SPB, nyní plně ovládá rodina Buravých.
Tyto společnosti dodávaly podle jejich webových stránek vzduchotechniku do významných ruských objektů, jako je například Chrám Krista Spasitele, symbol pravoslavné církve. Chrám stojí hned vedle Kremlu a Rudého náměstí a je v něm umístěna i legendární svatá ikona Nejsvětější trojice od Andreje Rubleva z 15. století.
Další zakázkou, jež společnost REMAK v Rusku získala, byla například vzduchotechnika pro fotbalový stadion Lužniki, což je největší fotbalový stadion v Rusku a během mistrovství světa ve fotbale v roce 2018 se na něm uskutečnily ty nejdůležitější zápasy. REMAK rovněž dodal a instaloval vzduchotechniku do Ruské centrální banky, Petrohradské mincovny nebo Justičního paláce v Moskvě.
Jan Měrka nicméně nevěří, že by dobré konexe jeho společníků mohly napomoci k získání podobných prominentních zakázek.
„Pochybuji. Pochybuji, silně. Protože to v zásadě byla běžná obchodní činnost. Vyloučil bych to,“ odpověděl Měrka na dotaz, jestli si myslí, že konexe Antona Petrova nebo rodiny Buravých mohly pomoci při získávání zakázek na těchto významných stavbách.
„Ale samozřejmě já nejsem v Rusku, já nesedím v Rusku, takže osobně tam ty vztahové záležitosti neznám do detailů. Takže jestli někde někdo něco zkoušel, na to já neumím odpovědět,“ dodává.
Od roku 2008, ze kdy jsou první finanční údaje těchto společností dostupné v ruském obchodním rejstříku, až do roku 2023 měly společnosti SP REMAK, REMAK Distribution a REMAK Rus obrat 134 milionů eur (tehdy přes 3 miliardy korun) a čistý zisk 6,3 milionu eur (tehdy více než 160 milionů korun).
Podle Jana Měrky provoz firmy REMAK v Rusku po zavedení sankcí Evropské unie sice poklesl, společnost ale funguje dál.
„Předpokládali jsme, že v Rusku [pro REMAK] vše skončí sankcemi. Ale ukázalo se, že sankce jsou nějak definované a některé zboží se vyvážet nesmí a některé se zase vyvážet smí. Takže jsme se nakonec rozhodli v rámci toho, co současná sankční nařízení Evropské Unie umožňují, v tom obchodu pokračovat, i když v zásadně omezeném rozsahu. Dosah našich vývozů je tam ve srovnání s předcházejícími lety řekl bych skoro směšný,“ vysvětluje Měrka pokles v obchodu s Ruskem.
Finanční výsledky SP REMAK sice ukazují, že obrat společnosti skutečně klesl z 2 811 716 eur (tehdy přes 71 milionů korun) v roce 2021 na 1 447 202 eur (přes 36 milionů korun) v roce 2023, avšak čistý zisk společnosti se zvýšil. Zisk z prodeje narostl ze 71 084 eur (tehdy téměř 1 800 000 korun) v roce 2021 na 170 269 (téměř 4 miliony korun) eur v roce 2023.
K dnešnímu datu Jan Měrka opustil všechny své ruské firmy kromě jediné, a to SP REMAK, v níž nadále drží 51% podíl. Druhým podílníkem je Vadim Buravoj.
Zpátky doma
V Evropě dodávala česká společnost REMAK vzduchotechniku mimo jiné do strategických objektů se zvýšeným bezpečnostním dohledem, jako například v Praze do budovy Rádia Svobodná Evropa, nemocnice IKEM, na maďarské ministerstvo financí nebo na britský Nejvyšší soud. Ruský web společnosti REMAK uvádí jako referenci i jadernou elektrárnu Temelín.
Bezpečnostní analytik Tomáš Šmíd na otázku, jestli by se takové strategické projekty, jako je právě budova Rádia Svobodná Evropa, neměly zadávat až po důkladném prověření společnosti, jež je má provádět, odpovídá: „Tajné služby daňový poplatník platí právě proto, aby taková opatření dělaly. U strategických projektů, jako je dostavba jaderné elektrárny, by takový audit měl být maximálně důkladný a důsledný. Tento konkrétní příklad mi přijde jako velké riziko v oblasti kybernetické bezpečnosti, jelikož všechny Vámi zmíněné systémy jsou prostě součástí kyberprostoru daných společností a institucí,“ dodává.
Gennadij Petrov žije v bezpečí zpět v Rusku. Ruské investigativní médium Insider zveřejnilo odposlech z roku 2007, v němž Gennadij Petrov zve Sergeje Koroleva na své šedesáté narozeniny a Koroljov s radostí přijímá. Koroljov je ruský zpravodajský důstojník, jenž v současnosti působí jako první náměstek ředitele Federální bezpečnostní služby (FSB).
Jan Měrka na doplňující otázky odpověděl následující: „Z kontextu našeho předchozího hovoru a položených otázek, majících charakter konspirativních konstruktů, mám za to, že se Vás někdo snaží zaplést do pokusu o diskreditační kampaň vůči firmě REMAK a že avizovaný článek má za cíl poškodit naši značku. Na Vaše doplňující dotazy tedy nebudu reagovat.“
Vadim a Arkadij Buravoj na naši žádost o komentář zaslanou na jejich firemní a soukromé e-maily neodpověděli.
Gennadij a Anton Petrovovi reagovali na naši žádost o komentář podobně.
Muž, který Gennadije Petrova osobně zná, o něm jednou řekl: „Je to člověk se silným hlasem, ale příjemným vystupováním. Ti [šéfové podsvětí], kteří příjemní [v jednání] nebyli, již nejsou mezi námi…“
Autoři textu: Pavla Holcová (investigace.cz), Roman Katin (IStories)
K tomuto tématu si můžete poslechnout podcast Odposlech.
Spravovat souhlas s cookies
Na našem webu používáme cookies, abychom věděli, jaká témata vás zajímají, a aby nám tu vše správně fungovalo.
Technické nebo funkční soubory cookies
Vždy aktivní
Některé soubory cookies zajišťují, že určité části webu fungují správně a že vaše uživatelské preference zůstávají známé. Umístěním funkčních souborů cookies usnadňujeme návštěvu našich webových stránek. Tímto způsobem nemusíte při návštěvě našich webových stránek opakovaně zadávat stejné informace a například položky zůstanou v nákupním košíku, dokud nezaplatíte. Tyto cookies můžeme umístit bez vašeho souhlasu.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistické cookies
Statistické soubory cookies využíváme k optimalizaci webových stránek pro naše uživatele. Díky těmto statistickým cookies získáváme přehled o používání našich webových stránek. Žádáme vás o povolení k ukládání statistických souborů cookies.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketingové/Sledovací cookies
Marketingové/sledovací cookies jsou soubory cookies nebo jakákoli jiná forma místního úložiště, které se používají k vytváření uživatelských profilů k zobrazování reklamy nebo ke sledování uživatele na tomto webu nebo na několika webech pro podobné marketingové účely.