Grupo America 5: Český byznys s ghettem

Vyřeší nám Romy

Všechno to začalo asociálním plánem Přerova. Radnice, vedená koalicí ČSSD a ODS, se chtěla zbavit ghetta ve Škodově ulici, konkrétně sedmi činžáků obývaných především chudými Romy. Ty sem Přerov sestěhovával už od 80. let a žádnou porevoluční radnici nikdy ani nenapadlo zrušit ghetto tak, že by lidem ze zdevastovaných činžáků dala bydlení v jiných bytech napříč městem. Tandem ČSSD a ODS pak po volbách v roce 2006 vymyslel alibistickou fintu – prodat baráky i s jejich obyvateli soukromníkovi a ten ať si s nimi poradí, jak umí. Cílem bylo obyvatele zhruba osmdesáti obecních bytů vystěhovat, domy srovnat se zemí a na jejich místě postavit něco krásnějšího.

„Přišli se záměrem, že je město někomu prodá,“ říká tehdejší primátor Přerova Jiří Lajtoch (ČSSD), „a že si nový majitel vyřeší i tu otázku bydlení s Romy. Když to není schopné vyřešit město, že to vyřeší soukromá firma.“ Plán hájí také někdejší Lajtochova náměstkyně za ODS Elena Grambličková (později zastupitelka Přerova za Starosty). „Ty domy byly vybydlené, nezbývalo než je zbořit,“ tvrdí. „Město volné byty nemělo, nedokázalo by nabídnout obyvatelům jinou alternativu. Muselo by něco postavit, nějaké kontejnerové bydlení jako Jiří Čunek ve Vsetíně. Soukromá firma má větší možnosti.“

Do takové nevděčné mise se pochopitelně nikdo nehrnul. Podle exprimátora Lajtocha proběhla dvě výběrová řízení, do jednoho se nepřihlásil vůbec nikdo, do druhého jeden místní zájemce, který ale nesplnil podmínky. „Byla to nedůvěryhodná fyzická osoba,“ říká Grambličková. 

Když město vyhlásilo výběrové řízení potřetí, přihlásila se v úvodu zmíněná Opera Bohemia slovenských podnikatelů Martina Hudce a Andreje Brny. Grambličková vzpomíná, že politikům města to udělalo velkou radost. „Byli akční, měli o to opravdový zájem,“ potvrzuje její slova Lajtoch. Zastupitelům vysvětlovali, že stavět byty v Přerově je prý pro ně zajímavé, protože odtud mohou lidé dojíždět do blízké Olomouce, kde je bytů málo a jsou drahé. Přerovské politiky pozvali Slováci do Bratislavy. „Ukazovali nám polyfunkční domy s byty a nebytovými prostory, které vystavěli,“ vypráví Lajtoch. „Velice pěkné to bylo.“

Lajtoch vzpomíná, že na něj zapůsobil i fakt, že Opera Bohemia koupila v Přerově ještě další pozemek od soukromníka, Lajtochova známého, majitele penzionu (konkrétně prázdnou plochu blízko hotelu Strojař zvanou Brabansko), a mluvilo se o tom, že budou stavět byty i zde. 

Město dlouho neváhalo a velké území blízko centra i se sedmi činžáky a jejich obyvateli prodalo firmě Opera Bohemia v roce 2007 hluboko pod cenou – za 1,5 milionu korun (odhad znalce byl zhruba trojnásobný). Ve smlouvě si město zároveň vymínilo, že nejpozději za pět let budou činžáky srovnané se zemí a na jejich místě vyrostou novostavby – jinak bude muset Opera Bohemia pozemky městu vrátit a zaplatit penále.

Asi právní klička

Nadšení vládnoucího tandemu ČSSD–ODS rozhodně nesdíleli všichni politici. „Nelíbilo se nám, že radnice prodává domy ve Škodově ulici i s jejich obyvateli,“ říká například současná přerovská zastupitelka za hnutí Společně pro Přerov Helena Netopilová. V době, kdy se o prodeji rozhodovalo, mělo hnutí čtyři zastupitele a ti prodej kritizovali. „Snažili jsme se ten plán překazit,“ pokračuje Netopilová a vzpomíná, že na klíčové hlasování zastupitelů dorazili protestovat i Romové, kterých se plán na prodej bytů týkal. 

Hnutí zároveň upozorňovalo, že Opera Bohemia vznikla jen krátce předtím, než se přihlásila do výběrového řízení, a je tak otázkou, zda mohla v Bratislavě postavit to, čím oslňovala přerovské radní. Dále hnutí varovalo, že jednatel společnosti Bohumil Chodil, kterého si Opera Bohemia našla v Přerově, aby se tu o její projekt staral, je „nevěrohodný“. „Kdekdo o něm věděl, že byl v 90. letech trestaný za nějaké podvody s auty,“ popisuje jednatele Netopilová. „A právě on to tu měl celé zaštiťovat.“ Přesto ale vládnoucí koalice prodej schválila.

Během následujících pěti let Opera Bohemia naprostou většinu Romů ze Škodovy ulice skutečně vyštípala. Některým sehnala náhradní byty, obvykle bez nájemní smlouvy, jiným místa na ubytovně, řada z nich se ale odstěhovala sama k příbuzným nebo do jiného města. Činžáky totiž nebyly v dobrém stavu ani před prodejem a Opera Bohemia dělala vše pro to, aby se tu žít nedalo – často třeba zamrzala voda nebo praskalo topení. Město se nakonec postaralo jen o pár lidí, kteří kvůli stáří či nemoci neměli sílu pomoct si sami.

Na pozitivní, budovatelskou část mise Opery Bohemia však nikdy nedošlo. Místo slibované luxusní čtvrti stály i po pěti letech ve Škodově ulici čtyři zdevastované baráky, tři další šly sice k zemi, ale zbyly po nich hromady sutin.

Na podzim 2012 si vedení Přerova ještě myslelo, že má situaci pod kontrolou. Zastupitelé schválili vypovězení smlouvy s firmou Opera Bohemia a očekávali, že od ní dostanou zpět prodané pozemky a k tomu půlmilionovou sankci za nesplnění smlouvy.

Jenže Opera Bohemia politiky převezla. Pouhých šest dní poté, co podle smlouvy s městem měl být splněn její slib – tedy odstraněné staré domy a započatá výstavba nových –, skončila firma v insolvenci. A insolvenční správce Marek Vlk nechtěl o vracení pozemků a placení sankce městu ani slyšet. Konstatoval, že smluvní „ujednání o povinnostech a jejich porušení jsou neurčitá“ a všechny nároky Přerova popřel. „Byla to od nich asi nějaká právní klička,“ tvrdí exprimátor Jiří Lajtoch. „Na pozemky a sankce už jsme nedosáhli.“

Město později pozemky a zbylé zdevastované domy koupilo od insolvenčního správce za něco přes tři miliony korun, tedy za cenu o téměř dva miliony korun vyšší, než za kterou je původně firmě Opera Bohemia prodalo. Další zhruba tři miliony korun musel Přerov investovat do zabezpečení a pak zbourání rozpadlých domů. „Vypadalo to tam strašně,“ popisuje někdejší situaci ve Škodově ulici zastupitelka Netopilová. „Ta firma to nechala v takovém stavu, že to hrozilo zřícením.“ Loni město utratilo více než dva a půl milionu korun za proměnu pláně zarostlé plevelem v park.

Účetnictví ve vlaku

Insolvenční návrh na Operu Bohemia podal v září 2012 jistý Patrik Krempaský, který pracoval pro realitní kancelář M&M reality na Ostravsku. Půjčil jí v květnu 2012 hned dvakrát, celkem 565 tisíc korun, první půjčku (240 000 korun) chtěl vrátit za 18 dní a druhou (325 000 korun) dokonce hned po týdnu. 

„Už si to moc nepamatuji,“ vzpomíná Krempaský. „Myslím, že potřebovali peníze na demolici domů, měli nasmlouvané firmy a peníze neměli.“ Navzdory více než půlmilionové půjčce už prý ale nedokáže vydolovat z paměti, jak se k firmě Opera Bohemia dostal. „Bylo to přes někoho, na nějaké doporučení, znělo to rozumně, že ty peníze budou mít,“ říká, „ale přes koho, to už si prostě nepamatuji, nemám dobrou paměť na jména.“

Pohledávku uplatňoval v insolvenčním řízení také jednatel Bohumil Chodil, chtěl vrátit půlmilionovou půjčku a požadoval dlužnou odměnu ve zhruba stejné výši. Peníze v řádu desítek nebo stovek tisíc chtěli po firmě Opera Bohemia ještě další lidé z Přerova a okolí, insolvenční správce sečetl jejich požadavky na něco přes dva miliony korun. 

Vzhledem k tomu, že pozemky a ruiny město koupilo zpět za víc než tři miliony korun, by tyto dluhy na úpadkovou situaci firmy nestačily.

Jenže Martin Hudec a Andrej Brna byli kreativní. Vytvořili dluh sami sobě. Konkrétně přišli s papírem, že jako soukromé osoby půjčili své firmě sedm milionů korun „za účelem financování developerského projektu v Přerově“. Tento dluh pak předali slovenské firmě UCB Servis (Martin Hudec je jedním z jejích společníků) a ta ho převedla na další, s původními věřiteli personálně propojenou slovenskou firmu Remedies – to už se dluh i s úroky vyšplhal na 11,5 milionu korun. 

Insolvenční správce Marek Vlk ale tenhle dluh neuznal. Tvrdil, že na účet firmy Opera Bohemia peníze z účtu, který uváděli Hudec a Brna, vůbec nedorazily. Zároveň však zjistil, že odněkud, z jiného účtu, přece jen sedm milionů dorazilo. „Bylo to zaplaceno z účtu, jehož majitele insolvenční správce nezná,“ píše o vzniklé situaci správce Vlk. 

Pro dokreslení toho, jak firma Opera Bohemia fungovala, stačí malý příklad. Když insolvenční správce požádal vedení o podklady k účetnictví, dozvěděl se, že neexistují – prý je „jednatel zapomněl ve vlaku“ a pak tuto kuriózní skutečnost zapomněl nahlásit finančnímu úřadu.

Hrozná zvůle

Firma Remedies, na kterou Hudec a Brna půjčku sami sobě na „financování developerského projektu v Přerově“ postupně převedli, se kvůli tomu, že insolvenční správce dluh neuznal, obrátila na soud. Krajský soud v Ostravě jí dal za pravdu a dluh ve výši 11,5 milionu korun znovu vrátil do hry. Insolvenčnímu správci soud také oponoval, že to, že peníze dorazily z jiného účtu, než jaký je ve smlouvě o půjčce, nic neznamená – je to prý běžný postup při převodech peněz ze slovenských bank na účty u bank českých, které probíhají přes tzv. korespondenční banku. 

Správce Marek Vlk se k insolvenčnímu řízení vyjadřovat nechtěl. „Všechno najdete v insolvenčním rejstříku,“ odmítl rozhovor. „Tam se podívejte.“

Každopádně nemělo toto kouzlení s dluhy dopad jen na město Přerov, které vinou insolvence nemohlo převzít pozemky ve Škodově ulici zpět zadarmo, jak si ujednalo ve smlouvě, ale muselo je odkoupit. Doplatila na ně i stavební firma Fine Line Develop. 

„Je to hrozná zvůle,“ stěžoval si ředitel a jeden z majitelů Fine Line Develop Jan Nahodil. Jeho firma koupila od Opery Bohemia výše zmíněné pozemky u hotelu Strojař, oblast zvanou Brabansko. „Nabízeli nám i pozemky ve Škodově ulici, s vystěhováváním Romů jsme ale nechtěli mít nic společného,“ říká Nahodil. Za Brabansko dala Fine Line Develop zhruba pět milionů korun a chtěla tam stavět bytový dům. 

I navzdory tomuto přísunu peněz skončila necelý rok poté Opera Bohemia v insolvenci. „Insolvenční správce Vlk proti nám zneužil zákon, podle něj je totiž možné až rok zpětně napadnout obchody, které firma v insolvenci udělala,“ zlobí se Nahodil. „A správce Vlk nás zažaloval, že máme pozemek vrátit. Tvrdil, že jsme ho koupili za nemravně nízkou cenu a že jsme věděli, že Opera Bohemia je v dluzích. Znalecký posudek sice později potvrdil, že jsme pozemek koupili za cenu běžnou, ale soudy se táhnou dodnes.“ 

Zatímco Opera Bohemia, Martin Hudec a Andrej Brna z Přerova dávno zmizeli, jejich stín tam stále zůstává. Insolvenční správce Vlk žádá soud, aby firmě Fine Line Develop uložil, že mu má předat pozemek na Brabansku. Fine Line Develop naopak po soudu chce, aby rozhodl, že pozemek řádně koupila a je reálným vlastníkem. Napadá i fakt, že Opera Bohemia skončila v insolvenci. „Z mého laického pohledu ta firma nebyla předlužená, měla majetek, v insolvenci skončila jen kvůli vymyšleným pohledávkám pana Hudce, které nakonec správce ani neuznal,“ argumentuje Nahodil. „Nevím, proč se s tím soudy ani po letech nevypořádaly.“

Každopádně kvůli plombě na katastru nesměla Fine Line Develop s pozemkem, který před lety koupila, nijak nakládat. „Už mě z toho bolí hlava,“ stýskal si Nahodil. „Místo abychom stavěli byty, sekáme zelenou plochu a občas dovolíme světským, aby tu umístili kolotoče.“