Evropská populace stárne, domovů pro seniory je akutní nedostatek a postrádají kvalifikovaný personál. Zároveň jsou však tato zařízení stabilně dotována státními rozpočty jednotlivých zemí. Taková kombinace vytváří ideální příležitost pro podnikání. Podle zjištění serveru Investigate Europe roste počet domovů pro seniory vlastněných soukromníky. Průzkum v 15 zemích Evropy ukázal, že investoři a nadnárodní společnosti na sociálních zařízeních vydělávají nemalé částky. Na druhou stranu se ale často vyhýbají daňovým povinnostem, šetří na svých zaměstnancích a nabízejí nekvalitní služby.
Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, která sdružuje vyspělé ekonomiky světa, putuje ročně z evropských státních kas – a tedy peněženek občanů – do kapes zřizovatelů zařízení pečujících o seniory v přepočtu přes 5,5 bilionu korun. Dalších 1,5 bilionu pak zaplatí klienti těchto zařízení a jejich rodiny. Jednotlivé evropské země na péči o seniory vynakládají jednotky procent svého hrubého domácího produktu. Více než 2 % HDP na tyto účely poskytuje každý rok Švédsko, Norsko a Nizozemsko, Česko na péči o občany starší 65 let ročně vynaloží 1,07 % HDP, tedy zhruba 2,6 miliardy korun. Investigate Europe ale zjistila, že z těchto částek čím dál tím větší podíl ukusují právě nadnárodní společnosti, které domovy pro seniory zakládají pod vidinou výnosného byznysu. Soukromníky provozovaná zařízení za poslední čtyři roky navýšila svou kapacitu o 22 %. Tento trend by měl podle všeho pokračovat dál, neboť Evropská komise odhaduje, že výdaje za péči o seniory se v příštích letech zvýší až na 4 % HDP za rok.
Podle zjištění novinářů z jednotlivých evropských zemí je problematické už to, že soukromá zařízení často svým zaměstnancům zakazují zakládání odborů, jež by dohlížely na jejich uspokojivé pracovní podmínky. Zároveň někteří zaměstnavatelé v zájmu co nejmenších výdajů zaměstnance propouštějí a svým klientům tak nemohou nabídnout kvalitní péči. Dalším problémem privátních vlastníků je úroveň anonymity konečného majitele, který získává peníze jak od klientů daného domu pro seniory, tak i ze státních příspěvků. Tyto finance pak mohou putovat na účty v offshorových destinacích, což znamená, že nejsou řádně zdaněny, a tím pádem nerozšíří příjmy státní pokladny a neumožňují další investice do péče pro potřebné.
Ve Španělsku je více než 80 % domovů pro seniory vlastněno soukromníky, kteří je provozují za účelem zisku (nejde tedy o neziskové organizace). Ve Velké Británii se jedná o 76 % procent takových zařízení, v Německu je to 40 %. Největšími hráči na tomto trhu jsou společnosti působící v několika zemích Evropy současně, přičemž některé z nich vlastní neprůhledné investiční fondy se sídlem v offshore destinacích. V Evropě nejvíce profituje z provozování domů pro seniory soukromá společnost Orpea, která svůj podíl v tomto odvětví znásobila od roku 2015 dvojnásobně a momentálně vlastní 1 077 sociálních zařízení. Orpea má dceřinou firmu i v Česku, jmenuje se SeneCura a podle svých stránek provozuje 16 zařízení pro seniory. Dalším v pořadí je společnost Korian, jež nedávno oznámila nákup nových zařízení v Itálii a Velké Británii. Třetí místo patří společnosti Domus Vi a její součástí je síť 11 menších majitelů-provozovatelů. Firma sídlí v Lucembursku a její konečný majitel uvádí za svou adresu ostrov Jersey – obě země jsou přitom proslulé daňové ráje. Domus Vi používá k odsunu peněz z jednotlivých zemí, kde její společnosti provozují konkrétní domovy pro seniory, jednoduchý trik – provozovatelské firmy jí údajně dluží peníze, jež musejí splácet, a z jejich výdělku proto nic nezbude. A kde není žádný finanční profit, není ani z čeho platit daně.
V České republice se provozovatelé domovů pro seniory musí zaregistrovat u ministerstva práce a sociálních věcí. Podle Registru poskytovatelů sociálních služeb je v Česku 534 domovů pro seniory s dlouhodobým pobytem. Tato zařízení tradičně zakládají obce nebo kraje, méně průhledné jsou ale například takzvané obecně prospěšné společnosti, které mohou být vlastněny privátním investorem skrze společnosti sídlící v daňových rájích – tím by pak jejich majitelé obešli placení daní v Česku. Zákon o sociálních službách udává, že seniorovi po úhradě pobytu a stravování v některém ze zařízení musí zůstat minimálně 15 % jeho příjmu – většinou tedy jeho důchodu. Zároveň stejný zákon vyměřuje státní příspěvek na péči o „závislé osoby“, který se odvíjí právě od míry závislosti na pomoci druhých a může být až ve výši 19 200 korun. V případě nutnosti tak stát poskytne peníze, které se mu však formou daní nemusejí z tohoto tržního prostředí zákonitě vracet zpět.
Autorka textu: Zuzana Šotová
Zdroj úvodní fotografie: Flickr CC