Člověk ve funkci honorárního konzula by měl upevňovat vazby mezi jednotlivými zeměmi. Nepodléhá kontrolám na hranicích a využívá diplomatická privilegia. Teď se však ukázalo, že tento titul ve velkém zneužívají kriminálníci, obchodníci se zbraněmi a podvodníci. Novináři z webu ICIJ (International Consortium of Investigative Journalists) a ProPublica odhalili až 500 konzulů obviněných ze zločinů a zapletených do podivných kauz. S korupcí jsou spojení i konzulové, kteří působí v Česku a na Slovensku.
V řadách současných i bývalých konzulů objevili novináři z ICIJ a ProPublica podvodníky, obchodníky se zbraněmi i vrahy. Tito lidé zneužívali svůj diplomatický statut k osobnímu zisku nebo byli napojení na autoritářské režimy. Několik z nich bylo ze zločinů obviněno ještě před nástupem do diplomatické funkce. A 57 konzulů justice odsoudila, když ještě své funkce zastávali.
Podle novinářů neexistuje žádný spolehlivý způsob, jak honorární konzuly kontrolovat nebo sledovat, zda svou pozici nezneužívají. Bývalý speciální agent amerického Úřadu pro potírání drog (DEA) Jack Kelly se obává, že zločiny těchto lidí zůstanou neodhalené. „Co takoví lidé skutečně dělají se svou diplomatickou imunitou, se většinou nikdy nedozvíme.“
In the #ShadowDiplomats investigation, ICIJ and 60 media partners identified 500+ current and former honorary consuls who have been embroiled in controversy or accused of crimes, including drug and weapons trafficking, murder, fraud and terror financing. https://t.co/aIhmfH5g9k
— ICIJ (@ICIJorg) November 14, 2022
Informace získané mezinárodní novinářskou sítí ICIJ a webem ProPublica naznačují, že honorární konzulové široce zneužívají diplomatický statut, volně překračují hranice, aniž by kdokoli kontroloval, co převážejí, mnohdy neodvádějí daně nebo schovávají hotovost ve svých kancelářích a zavazadlech, protože je díky jejich postavení nemohou například při letištních kontrolách prohledávat. Vlády některých zemí ani nevěděly, že konzulové jmenovaní či přidělení na jejich teritoria jsou podezřelí nebo obvinění z kriminální činnosti.
Konzulem může být kdokoliv
Mezinárodní systém honorárních konzulátů dává státům možnost nominovat občany jako dobrovolné diplomaty po celém světě. Program měl být užitečný hlavně pro oblasti, kde se nenacházejí ambasády a konzuláty. Jeho původním účelem pak bylo poskytnutí možnosti mít své zástupce i zemím, jež si nemohou dovolit zahraniční ambasády. Postupně se systém stal běžnou součástí mezinárodních vztahů.
Na rozdíl od profesionálních diplomatů konzulové pracují dobrovolně a bez nároku na plat. V dané zemi se snaží propagovat zájmy zahraniční vlády, jež je jmenovala. S funkcí získávají některé výhody a formy ochrany běžných diplomatů. Jejich dokumenty, korespondence, zavazadla či přepravní kontejnery jsou chráněné a úřady je nesmí prohledávat. Pasy a diplomatické poznávací značky jim přinášejí další pozitiva.
Honorární konzul má svou prací podporovat spolupráci země, která mu tuto hodnost propůjčila, se státem, v němž působí. Do této funkce může být jmenován buď občan daného státu nebo i cizinec, jenž dobře zná konkrétní stát, kde má pracovat.
Úřad honorárních konzulů upravuje Vídeňská úmluva o konzulárních stycích z roku 1963. I když se některé země tenkrát rozhodly konzuly nejmenovat, velká většina států tento dokument podepsala, a přestože jich několik upravilo privilegia a imunitu konzulů, základní pravidla zůstala nezměněná dodnes, upozorňují novináři z ICIJ.
Konzul z Nitry
Příběh problematických honorárních konzulů se dotýká i Česka, například v případě osoby Tomáše Chrenka. Tento bohatý podnikatel původem z Nitry, který žije v České republice, působí jako honorární konzul Kostariky na Slovensku. Jeho syn Tomáš Chrenek mladší je pak kostarickým konzulem v Česku.
Tomáš Chrenek starší je podle Forbes osmnáctým nejbohatším Čechem s majetkem v hodnotě 15,5 miliard korun. Za bývalého režimu pracoval v podniku zahraničního obchodu, kde byl zaměstnaný i Andrej Babiš. Chrenek zbohatl během privatizace v 90. letech a dnes vlastní Třinecké železárny, skupinu Moravia Steel nebo společnost Agel, což je největší středoevropský poskytovatel soukromé zdravotnické péče. Před lety koupil i firmu Pura Vida a plánoval, že tato společnost vybuduje na pražské Štvanici kostarickou restauraci.
Tento miliardář má mnoho blízkých vazeb na nejrůznější české politiky. Ovládal třeba společnost Moravia Energo, díky jejímž akciím kdysi zbohatl někdejší premiér Stanislav Gross. Bývalý šéf Chrenkových železáren, senátor Jiří Cieńciała, pro změnu zastával funkci ministra průmyslu v Rusnokově vládě. Poté se do podniku vrátil jako člen dozorčí rady. Cieńciała také býval poradcem Miloše Zemana.
Třinecké železárny v roce 2015 získaly v Ázerbájdžánu zakázku za 15 miliard korun na stavbu železniční tratě. Firmě v tom měla pomoci mimo jiné i oficiální cesta prezidenta Zemana do této země. O tři roky později pak Tomáš Chrenek poslal Zemanovi sponzorské dary na jeho další předvolební prezidentskou kampaň. Chrenek se má znát i s Martinem Nejedlým, a to z dob, kdy oba aktivně hrávali volejbal.
Miliardář také figuroval v kauze Petra Nečase a Jany Nagyové, která od něj dostala drahé hodinky. Ty se u ní našly při domovní prohlídce, provedené kvůli nezaplacení darovací daně. Chrenek tvrdil policii, že šlo o reprezentační dar jeho firmy Agel.
Jana Nagyová dostávala od českých podnikatelů více drahých dárků a policie měla podezření, že kabelky, šperky a oblečení sloužily jako úplatky od vlivných lidí třeba za to, že jim zajistí přístup k Nečasovi, pomůže udržet pozici ve státní firmě nebo prosadí jejich zájmy.
Miliardářův syn Tomáš Chrenek mladší je kromě kostarického konzula také advokátem. V roce 2020 lobbista Miroslav Jansta prodal většinový podíl své advokátní kanceláře právě jemu. Jansta byl obžalován v případu ovlivňování sportovních dotací.
Kompletní seznam honorárních konzulů působících v Česku i seznam obdobných českých konzulů v jiných zemích je k dispozici na webu českého ministerstva zahraničí. Česko má téměř 300 honorárních konzulů, již zastupují naši zemi v zahraničí. V Česku je pak skoro 60 honorárních konzulů jiných států.
Pitoreskní postavy
Kauzy spojené s honorárními konzuly jsou ještě výraznější na sousedním Slovensku. V řadách těchto diplomatických dobrovolníků se objevují nejrůznější byznysmeni s vlivy na politickou sféru a podezřelí lidé, kteří dříve čelili trestnímu stíhání nebo jsou napojení na korupční aféry. Objevují se tu i společníci stíhaných zločinců. „Odjakživa platí, že část honorárních konzulů jsou pitoreskní postavy,“ upozornil bývalý slovenský diplomat Rastislav Mojto.
Například funkci kapverdského konzula na Slovensku zastává od května 2019 oligarcha Štefan Czucz, jenž je ve spisu Gorila zmiňován jako klíčová osoba při dělení provize za privatizaci Transpetrolu. Czucz měl v roce 2018 také naplánovat schůzku Mariána Kočnera s předsedou parlamentu Bélou Bugárem na Maledivách, a to jen pár dnů poté, co došlo k odhalení vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Czucz informoval Kočnera i o tom, kdy Bugár odlétá zpět na Slovensko, a posílal mu i zprávy ohledně udržení vládní koalice. Muži si v komunikaci tykali a vtipkovali.
V Kočnerově trezoru se během policejní prohlídky pro změnu našel neplatný pas honorárního konzula Guiney, vedený na jeho jméno. Pas měla vydat Guinejská republika roku 1999.
Další důležitou postavou je Miroslav Výboh, působící v letech 2012 až 2016 jako honorární konzul Monaka na Slovensku. Výkon jeho funkce přerušilo slovenské ministerstvo zahraničí kvůli obviněním vzneseným proti němu. Výboh byl obviněn v kauze Mýtnik, týkající se korupce ve slovenské Finanční správě. Je i blízkým přítelem Roberta Fica a podniká ve zbrojařství. Jeho jméno se navíc objevilo i v kauze Panama Papers.
Výboh vlastnil zbrojařskou firmu Willing a zároveň byl viceprezidentem Sdružení obranného průmyslu SR. V roce 2006 Slovensko prostřednictvím jeho firmy nakoupilo rakety za přemrštěnou cenu. Rozdíl mezi nákupní a prodejní částkou byl skoro 10 milionů korun. Tuto aféru nikdo nevyšetřoval, a proto Willing následně mohla vyhrát tendr na ministerstvu obrany. Výboh byl médii označován jako „Ficův obchodník“.
V roce 2016 se objevily informace, že Výboh přes jiné firmy nepřímo vlastnil dvě společnosti na Britských Panenských ostrovech. Jednu dobu mu je dokonce spravovala právnická kancelář Mossack Fonseca, specializující se na zakládání společností v daňových rájích. A Miroslav Výboh byl zapleten i do české kauzy nákupu transportérů Pandur pro českou armádu.
Ruská propaganda i napojení na Hizballáh
„Lidé si statut honorárních konzulů kupují nebo ho dostávají jako odměnu za podporu politického kandidáta,“ obává se profesor mezinárodního práva Bob Jarvis. „Honorárním konzulem se můžete stát klidně zítra, pokud chcete a jste ochotni za to zaplatit.“
Titul se stal žádaným natolik, že se podle novinářů z ICIJ na internetu objevili online konzultanti nabízející zajištění funkce konzula za poplatek v hodnotě desítek tisíc dolarů. Třeba společnost Elma Global slibuje: „Cestujte diplomatickými kanály jako VIP osoba.“
Rozvolněný systém a nulová kontrola honorárních konzulů vedly k tomu, že titul začali zneužívat nejrůznější zločinci. Bývalý italský konzul v Egyptě Ladislav Otakar Skakal byl obviněn z pokusu pašovat v diplomatickém kontejneru více než 21 tisíc starožitností, a to včetně dřevěného sarkofágu. Až 30 honorárních konzulů bylo sankcionováno Spojenými státy a dalšími zeměmi. Někteří z konzulů pocházejí z blízkého okruhu lidí okolo ruského prezidenta Vladimira Putina. V Severní Makedonii tamní zpravodajská služba odhalila, že dva honorární konzulové byli využíváni k ruské propagační operaci mířené proti rozšiřování Severoatlantické aliance.
Important work to uncover the shadow diplomats of the Lukashenka regime engaged in illegal activities. Belarus is among the top 20 countries with the largest number of current & former honorary consuls who have been embroiled in scandals or criminal cases. https://t.co/OtiCrWxaOC pic.twitter.com/CC4RtaPSaU
— Sviatlana Tsikhanouskaya (@Tsihanouskaya) November 24, 2022
Další konzulové pak byli přímo napojení na teroristické hnutí Hizballáh v Libanonu. Bývalí američtí úředníci, již vyšetřovali finanční síť Hizballáhu, tvrdí, že užívání titulu honorárních konzulů touto militantní skupinou je záměrné a dobře organizované.
„Hizballáh si uvědomil, že pokud využije honorární konzuly, můžou vlastně přepravovat věci beztrestnostně a nikdo je nikdy nezatkne — ukážou svůj diplomatický pas a nikdo se na nic neptá. Jde o obrovskou díru v našem vymáhání mezinárodního práva,“ myslí si David Asher, bývalý protiteroristický finanční poradce amerického ministerstva obrany.
Nulová státní kontrola
Texty novinářů ICIJ sice o výše zmíněných českých a slovenských případech nepojednávají, jde ale o další vhodné příklady toho, jak lze systém honorárních konzulů využít.
Reakce, jež na mezinárodní úrovni následovala poté, co došlo k odhalení zločinné činnosti některých konzulů, byla slabá a povětšinou ji doprovázelo mlčení. Jen málo zemí vyzvalo k tomu, aby se zavedla nějaká opatření proti zneužívání tohoto statutu.
Některé vlády skutečně přezkoumávaly systém honorárních konzulátů, třeba Kanada nebo Bolívie. Odhalily při tom mezery v dohledu nad aktivitami těchto lidí. Libérie pak propustila skoro všechny své konzuly kvůli informacím o jejich kriminálních aktivitách.
Ve Španělsku pak byli vyšetřováni tři konzulové kvůli praní peněz pro údajného pašeráka drog. „Konzulové jednají zcela autonomně a nejsou kontrolováni státem, který reprezentují… Španělská vláda přitom nemá žádnou šanci zasahovat do jejich záležitostí,“ vyjádřili se k případu samotní vyšetřovatelé.