Detektivka jménem Technoexport

Příběh směnky na 900 milionů korun, které si nárokuje František Bušek, dříve Chobot, zůstává nadále tajemstvím. Pražský Městský soud koncem února řešil, jakou roli v celé kauze Bušek sehrál a zda se nedopustil podvodu, padělání a křivého obvinění, a musel se tak znovu zabývat celým případem, který se před různými soudy táhne už léta. Jeho klíčoví svědci jsou mrtví nebo ztratili paměť, měnili výpovědi a objevila se i záhadná postava falešného policisty. 

Až můj asistent ponese směnku zpět do trezoru, nikdo, prosím, neopouštějte jednací síň,“ říká zpola žertem soudkyně Helena Kutzlerová. Na směnce velké asi jako podélně přeložený papír A4 je totiž napsaná závratná suma 900 000 000 korun. Nárokuje ji firma Františka Buška po firmě Technoexport, která patří jednomu ze stovky nejbohatších mužů Česka Tomáši Plachému.

Směnka je v trezoru Městského soudu v Praze už sedmý rok. Od té doby se táhnou soudy, zda Technoexport má, či nemá 900 milionů zaplatit. 

Pozoruhodná však není jen suma na směnce. Ve sporech kolem ní stojí proti sobě dvě těžké váhy, dva ukázkoví reprezentanti naší nedávné minulosti. Tomáš Plachý, který v někdejším podniku zahraničního obchodu Technoexport za komunistického režimu začínal kariéru obchodníka, spolupracoval se Státní bezpečností a později Technoexport za podezřelých okolností zprivatizoval. A František Bušek, v devadesátých letech velký sponzor ODS, jenž proslul slovy, že dokud bude v Česku legální „tunelovat“, tak on bude tunelářem.

Zároveň ale jde i o veřejné peníze. Není vyloučené, že Technoexport bude chtít zmíněných 900 milionů korun nakonec od státu se zdůvodněním, že směnka vznikla před privatizací. Podle některých účastníků soudního jednání mohla právě v privatizaci tohoto podniku hrát podstatnou roli, mohla být připravena jako bič či odměna podle toho, jak privatizace nakonec dopadne.

  • František Bušek: Hrdý tunelář
  • Tomáš Plachý: Ali a Platon

Je to můj vzkaz světu,“ komentoval František Bušek (60) tvar láhve, ve které v roce 2012 uvedl na trh energetický drink Fakeer. Měla podobu pěsti se vztyčeným prostředníčkem. Celý jeho podnikatelský život provázejí obdobné vzkazy a bonmoty s oblibou citované novináři. „Peníze vlastně ležely na chodníku,“ byl jeden z nich, kterým odpovídal na otázku, kde přišel v 90. letech k penězům. „Banky měly peníze a ochotně je poskytovaly.“

Bušek, původním příjmením Chobot (roku 2005 přijal příjmení manželky), strávil v 80. letech dva roky v německém vězení za pašování kokainu. Do západního Německa tehdy emigroval z komunistického Československa. Po listopadu 1989 se vrátil domů a v Česku začal podnikat s lidmi ze společnosti Interconex, jež převážně tvořili bývalí zaměstnanci StB a KGB. V roce 1993 se rozešli, což tenkrát ještě Chobot okomentoval slovy: „Nelíbilo se mi spojení s Rusy.“ 

Později se o něm psalo, že se svou makléřskou firmou Iceberg stál v pozadí krachu hned tří malých bank – Ekoagrobanky, První slezské banky a Podnikatelské banky. Ty poskytovaly úvěry spřízněným podnikům, na nevymahatelných úvěrech tratily asi šest miliard korun a nakonec zkrachovaly.

Když se v roce 1997 ukázalo, že Iceberg je s třímilionovým darem největším sponzorem ODS, vzbudilo to pozornost. Politici prohlašovali, že minulost dárců nezkoumají. A Bušek proslul dalším bonmotem o tom, že tunelování firem je legální obchodní transakce. „Napište, že jsme cyničtí, ale je to v mezích zákona,“ řekl na setkání s novináři.

V roce 2013 přišel s dalším výbušným oznámením. Prohlásil, že v 90. letech vytuneloval C.S.Fondy, jež původně spravovala společnost investorů Motoinvest. Z fondů se ztratilo přes 1,2 miliardy korun jejich podílníků, když nakoupily bezcenné akcie společnosti Drůbež Příšovice. A Bušek dodal, že to udělal ve spolupráci s majitelem Motoinvestu Pavlem Tykačem. Hrdý tunelář nic neriskoval, jeho čin byl promlčený. Zato proti Tykačovi bylo zahájeno stíhání. Když si však policie zavolala Buška k výslechu, otočil a tvrdil, že Tykač se žádného podvodu nedopustil. Stíhání bylo pro nedostatek důkazů zastaveno.

U soudu, který proběhl letos v únoru a týkal se směnky na 900 milionů, jež chce Buškova firma Corner Finance proplatit od společnosti Technoexport, prohlásil, že právě vymáhání dluhů je dnes jeho hlavní obživou.

Bylo ověřeno, že ALI jednoznačně preferuje osobní kariéru na úkor agenturní spolupráce s čs. bezpečností, kterou chápe pragmaticky jako jednu z cest za kariérou,“ hodnotila Státní bezpečnost spolupráci s tajným spolupracovníkem Tomášem Plachým (69). Podle archivu byl tajným spolupracovníkem StB hned pod dvěma krycími jmény, ALI a PLATON. StB s ním ale příliš spokojena nebyla: „Poznatky předávané ALIM nejsou pravdivé a objektivní, jedná se o tendenční poznatky, které předává ve snaze vyřizovat si osobní účty na stavbě rafinerie s využitím možností mu daných v rámci agenturní spolupráce.“

StB si absolventa Vysoké školy chemicko-technologické, jenž nastoupil do podniku zahraničního obchodu Technoexport, vyhlédla, když byl vyslán na stavbu rafinerie Salahuddin v Iráku. Měl se tam pokusit o získání technické dokumentace k japonské rafinerii, budované nedaleko té československé, a donášet na své kolegy.

Ke spolupráci byl Plachý získán v roce 1983. V jeho osobním spisu vedeném řídícím orgánem StB k tomu stojí, že „situaci pochopil“, „spolupráci aktivně nabídl“ a „vzhledem ke zdárnému průběhu verbovacího pohovoru“ bylo „upuštěno od původního záměru, aby ALI podepsal slib o spolupráci“.

Právě kvůli tomu, že Plachý slib nepodepsal, rozhodl pražský Městský soud v roce 2002, že se Státní bezpečností vědomě nespolupracoval. Jako svědky si soud pozval bývalé pracovníky StB, a ti vypověděli, že nemusel vědět, komu informace předává.

Z Technoexportu Plachý na sklonku 80. let odešel, chvíli působil na ministerstvu hutního průmyslu a v roce 1989 nastoupil do Chemoprojektu.

V roce 1999 Plachý koupil společnost Safina, zpracovatele kovů. Prostřednictvím Safiny začali Plachý a jeho syn Tomáš budovat svou skupinu Safichem Group.

Patří do ní například Plachého někdejší zaměstnavatel Chemoprojekt, který koupil, když tehdejší francouzský majitel podniku došel k závěru, že projektování chemiček ve střední Evropě je příliš úzké. V roce 2009 Plachý získal i svého druhého bývalého zaměstnavatele, Technoexport, a s ním i Palác Koruna na lukrativním rohu Václavského náměstí. S palácem ale kvůli sporům s Františkem Buškem o směnku na 900 milionů korun nesmí nakládat.

Od roku 2017 vede Plachý spor také s ruským oligarchou Viktorem Vekselbergem, kterému Plachých skupina Safichem Group prodala Safinu. Žalobu podal ruský byznysmen v Londýně, má ji řešit vídeňský arbitrážní soud. Jde v ní o to, že půl roku po prodeji Safiny (2014) pojal český Specializovaný finanční úřad podezření, že se Safina podílí na karuselových daňových podvodech a firmě zadržel 200 milionů korun. Vekselberg chce proto zpátky dvoumiliardovou kupní částku. A to kvůli zmíněným daňovým podvodům a také kvůli tomu, že otec a syn Plachý podle něj cenu Safiny uměle nadhodnotili.

Záhadné blankosměnky

Technoexport byl se směnkou, na které je rukou vypsáno číslo 900 000 000, konfrontován v půlce prosince 2013. V jeho poště tehdy přistála předžalobní výzva od společnosti D.O.O. Corner Finance se sídlem v hlavním městě Černé Hory Podgorica. Protože Technoexport platit nechtěl, den před Štědrým večerem podala firma Corner Finance žalobu u pražského Městského soudu a ten vydal platební směnečný rozkaz. 

Pouze 0,2 % lidí, kteří čtou naše kauzy, nás finančně podpoří.

Přidejte se k nám a pomozte nám bojovat proti organizovanému zločinu a korupci.

Civilní směnečné řízení se od té doby vleče se střídavými úspěchy pro obě protistrany. Městský soud nejdřív svůj platební rozkaz zrušil, pražský Vrchní soud ale zrušil jeho rozhodnutí. Pak Městský soud rozhodl, že Technoexport 900 milionů platit má, Vrchní soud mu ale kauzu znovu vrátil. Momentálně celý spor opět probíhá před Městským soudem a jeho výsledek je nejistý.

Vraťme se ale do roku 2013, kdy měl generální ředitel Technoexportu Karel Kareta podle všeho zkažené Vánoce. Od svého šéfa, majitele Technoexportu Tomáše Plachého, totiž dostal za úkol, ať o směnce zjistí co nejvíc. Celkem snadno odhalil, že za černohorskou společností Corner Finance stojí v Česku dobře známý podnikatel František Bušek-Chobot. Společnost založil krátce před uplatněním směnky a je jejím jediným vlastníkem.