Černý obchod s krvavým uhlím vede i do Česka

Válka jako úžasná příležitost ke zbohatnutí není pro různé šíbry novinkou. Nejinak je tomu v případě východní Ukrajiny a tamních uhelných zásob. Kšeftování s „černým zlatem“ z Donbasu pomáhá promazávat válečné soukolí a zároveň udržovat separatistické režimy při životě. Pašované uhlí putuje nejprve do Ruska a odtud do celého světa. Výnosný byznys přitom kontroluje hrstka firem napojená na oligarchu Serhije Kurčenka, který po revoluci na Ukrajině uprchl do Ruska, kde se dal do služeb nepřátelského státu. Podvodné kšeftaření s uhlím a kovy se však týká i pětice českých firem, které podle ruských celních dokladů s  Kurčenkovými společnostmi obchodovaly.

Doněcká pánev je hornickým srdcem Ukrajiny. Černé uhlí – zejména pak vysoce energetický antracit – se v místních dolech dobývalo po staletí.

Těžbu „černého zlata“ nepřerušil ani válečný konflikt, jenž propukl v roce 2014. Proruští separatisté za podpory Ruské federace toto území bohaté na nerostné suroviny fakticky odřízli od ústřední vlády v Kyjevě. Za frontovou linií – v samozvané Doněcké a Luhanské lidové republice – tak zůstala většina z více než 150 donbaských uhelných dolů. Záhy se ukázaly být cennou válečnou kořistí.

„4 000 000 tun černého zlata – Doněcké lidové republice!“ Zdroj: Wikimedia.org

Mezinárodní obchod s černým uhlím a kovy je totiž důležitým zdrojem financí pro samozvané republiky a umožňuje jim udržovat v běhu válečné soukolí. Podle oficiálních celních dokumentů Ruské federace, přes niž nelegální dodávky nerostného bohatství z Donbasu v současnosti putují do celého světa, měla hodnota kontrabandu od roku 2017 přesáhnout 280 milionů dolarů, tedy více než 6,5 miliardy korun. A to jsou pouze oficiální čísla, ve skutečnosti může být objem vyvezeného uhlí a kovů mnohem větší.

Společné pátrání americké nevládní organizace C4ADS a listu The Washington Post ozřejmuje, kdo z kšeftování s kradeným uhlím profituje a jak jsou na obchod navázány firmy z celého světa. Investigace.cz zjistila, že do černého byznysu bylo namočeno i pět českých firem a jejich mateřských společností v zahraničí.

Na uhelné frontě klid

Zahraniční média v posledních letech odhalovala, jak se těžba nerostného bohatství na konfliktem zmítaném Donbase postupně adaptovala na měnící se válečné podmínky.

Většinu místních uhelných dolů a hutí před válkou ovládal ukrajinský oligarcha Rinat Achmetov, známý vlastnictvím zdejšího fotbalového klubu FC Šachtar Doněck. Svůj značný vliv ale neztratil ani v prvních třech letech konfliktu, kdy byl schopen horníkům za bojovou linií nadále vyplácet mzdy a zajišťovat průjezdy vlaků s dodávkami uhlí uprostřed zuřícího boje. Na jaře 2017 ale železniční transport uhlí na ukrajinské území kontrolované Kyjevem začal blokovat Pravý sektor a další radikální uskupení ukrajinských nacionalistů, jejichž dobrovolnické prapory bojovaly po boku regulérní ukrajinské armády proti proruským separatistům. Důvodem jejich blokády byl výše zmíněný fakt, že separatisté z kšeftů  s lesklou hořlavou surovinou financují své vojenské operace a nákup zbraní.

Pouze 0,2 % lidí, kteří čtou naše kauzy, nás finančně podpoří.

Přidejte se k nám a pomozte nám bojovat proti organizovanému zločinu a korupci.