Černý obchod s krvavým uhlím vede i do Česka

V dubnu 2017 byly stále zanedbanější uhelné doly „znárodněny“ samozvanými vládami v mezinárodně neuznané Doněcké a Luhanské republice, což je podle Ženevské konvence válečným zločinem. Dobývání antracitu na okupovaném území zároveň pokračovalo i na tzv. kopankách, tedy povrchové těžbě bez povolení úřadů a často i bez průmyslové techniky.

Po blokádě ze strany ukrajinských nacionalistů začalo donbaské uhlí proudit ve velkém opačným směrem – do Ruska. Na jeho železniční převoz získal od ruského ministerstva pro ekonomický rozvoj faktický monopol Serhij Kurčenko, čtyřiatřicetiletý ukrajinský oligarcha, který uprchl do Ruska po revoluci na kyjevském Majdanu.

S Kurčenkem spojená firma – Gaz Aljans – se tak stala středobodem vysoce výnosného podnikání, které kromě Ženevské konvence odporuje i ukrajinským zákonům. Ty totiž obchod se subjekty z okupovaných území zakazují. Kvůli probíhajícímu konfliktu navíc ukrajinská celní správa nemá možnost dodávky kontrolovat a kyjevská pokladna zároveň přichází o nemalé finanční částky z daní. I proto se Kurčenko а Gaz Aljans objevili na sankčních seznamech Spojených států i Evropské unie.

Ani mezinárodní sankce však výrazněji neohrozily rafinovaný systém vývozu černého antracitu a kovů z válečné zóny a jejich re-export z Ruska do celého světa.

Dobře promazané soukolí

Obchod s černým uhlím na straně okupovaného území má pod kontrolou faktické vedení dvou separatistických republik. Podle C4ADS k tomu využívá dvě „státní“ společnosti – Ugol Donbassa v Doněcku a Antracit v Luhansku.

Většinu donbaského uhlí v současnosti oficiálně dováží asi desítka ruských firem. Podle ruských médií totiž přišla Kurčenkova firma Gaz Aljans v loňském listopadu o monopolní postavení – kvůli stížnostem konkurenčních ruských firem v Kremlu.

I tak ale hraje v exportu uhlí i nadále prim Kurčenko a s ním spojované firmy – kromě Gaz Aljans jde ještě o Vněštorgservis, First Logistics Company LLC a Center for Effective Logistics Solutions LLC. Jak popsala reportáž Deníku N, tyto a podobné firmy měly na Ukrajině ukradený antracit mísit s ruským a na základě zfalšovaných dokumentů ho přeprodávat dále do světa.

„Zločinci jsou v tomhle zpravidla velmi vynalézaví. O tom, že jsou dodávky uhlí z Donbasu vcelku výdělečným, byť riskantním byznysem, se poměrně dobře ví,“ říká Karel Svoboda, odborník na ekonomiku postsovětských států z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Donbaský antracit tak spolu s ruským uhlím putuje například do Běloruska, Turecka, Polska, Severní Koreje nebo i Česka.

Uhlí do české schránky

Podle ruských celních dokumentů mělo za takové dodávky uhlí či kovů zaplatit i pět českých firem nebo jejich mateřských společností v Británii. Jejich seznam získala investigace.cz od nevládní organizace C4ADS, jež se zabývala analýzou ruských celních dat v mezinárodních databázích.

Tři z pětice českých subjektů jsou odštěpné závody britských firem zřízené v letech 2017 až 2018. Tyto společnosti nevykazují žádné účetní uzávěrky, což je v Česku sice protizákonné, ale zároveň tento prohřešek proti pravidlům není dostatečně sankcionován. Taková situace pak firmy příliš nemotivuje k transparentnímu zveřejňování svých hospodářských výsledků.

Podle údajů v obchodním rejstříku měly české odštěpné závody podnikat buď v nemovitostech, nebo v  blíže nespecifikovaném byznysu. Jejich vedoucími byly ve všech třech případech občané Ukrajiny, jejich zřizovateli pak britské mateřské společnosti s nejasnou vlastnickou strukturou. Právě ty měly v letech 2016–2019 zaplatit za údajné dodávky tisíce tun uhlí Kurčenkovým firmám Center for Effective Logistics Solutions a Gaz Aljans. V souhrnu šlo o více než 125 milionů korun.

„Postsovětský prostor obecně není zrovna nejjistějším prostředím, neuznané republiky s jejich ‚elitami‘ spíše připomínají mafiánské struktury. Čili, nízké standardy i v rámci tohoto prostoru. Všechny ty obchody mi přijdou hodně podivné. Používání schránek a nastrčených firem je tady docela ‚logické‘ – nikdo s tím nechce být spojován, nechce na sebe upozornit. A pokud se dá taková činnost schovat, je přirozené, že to dělají,“ říká Svoboda.

Čtvrtou českou firmou je akciovka Moravskoslezské drátovny se sídlem v Ostravě. Podle ruských celních dokumentů měla v roce 2018 obdržet dvě zásilky kovových produktů v hodnotě 6,6 milionů korun. Příjemcem platby měl být Kurčenkův Gaz Aljans. Ivo Kužusznik, jediný člen představenstva ostravské firmy, popřel, že by firma Gaz Aljans někdy byla jejich dodavatelem. „V tomto období jsme z Ruska nic nenakupovali, tudíž nevím, jak jsme se jako firma ocitli v exportní databázi,“ řekl Kužusznik investigaci.cz.

Pětici českých subjektů uzavírá firma Brookhaven s.r.o. se sídlem na Starém Městě v Praze. Ta měla od Center for Effective Logistics Solutions obdržet deset tisíc tun uhlí za téměř 50 milionů korun. Jediným současným jednatelem i společníkem firmy je Litevec. Firmu dříve vlastnila panamská společnost Halford Properties S.A. se sídlem v budově advokátní kanceláře Mossack Fonseca, která nechvalně proslula v aféře Panama Papers. Společnost Brookhaven s.r.o. od roku 2014 nezveřejnila ani jednu účetní uzávěrku.

Existuje tak podezření, že zmíněné české odštěpné závody mohly například fungovat jako prázdné schránky, přes které nekontrolovatelně protékaly či protékají peníze. Bez posouzení hospodářských výsledků to však i kvůli nefunkčnosti českých kontrolních mechanismů nelze potvrdit.