ČD Cargo proti všem - investigace.cz

Zřídka se stane, aby státní firma použila v tiskové zprávě tak expresivní a dehonestující výrazy, jaké obsahuje nedávné „prohlášení společnosti ČD Cargo“. Dceřiná firma stoprocentně státních Českých drah (ČD) jím reaguje na zájem novinářů a poslanců o smlouvu z roku 2018, týkající se prodeje starých nákladních vagonů, jejich modernizace a následného pronájmu, kterou uzavřela se slovenskou firmou SMK. Ta může za tuto zakázku inkasovat více než miliardu korun.

V prohlášení se mimo jiné dočteme, že redaktor, jenž o kauze psal, je „nechvalně proslulý“. Poslanci, kteří kvůli nevýhodnému kontraktu interpelovali ministra dopravy Karla Havlíčka (ANO), zase ani nedokáží přečíst text a jsou navedení konkurencí ČD Cargo. Právě na těchto expresivních deset stran odkázala mluvčí ČD Vanda Rajnochová investigaci.cz, když dostala doplňující otázky. Předtím odpověděla e-mailem na několik dotazů, další komunikaci odmítla slovy: „Více se nyní ČD Cargo k věci nebude vyjadřovat, k tématu se obsáhle vyjádřilo ve svém prohlášení.“

Otlučené vagony za miliony

Mimo zákon

Na zakázku, kterou ČD Cargo zadalo v tichosti a bez výběrového řízení, upozornil právník Ostravských opraven a strojíren a společnosti Rail Invest Karel Ležatka. Dostal se totiž ke smlouvě, jež není zveřejněná v rejstříku smluv.

Otázku, proč o miliardovou zakázku od státní firmy neproběhla otevřená soutěž, mluvčí ČD Rajnochová zodpověděla ještě bez odkazu na „prohlášení“. Napsala: „ČD Cargo nemá postavení zadavatele ve smyslu zákona o zadávání veřejných zakázek. Opakovaně to potvrdil také Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Nejedná se o žádnou anomálii, ale o standard. Trh železniční nákladní dopravy je vysoce konkurenční a liberalizovaný, proto jsou mimo režim veřejného zadávání i jiní národní železniční nákladní dopravci, například německý DB Schenker nebo polské PKP.“

Kdy se státní firma ČD Cargo dostala mimo zakázkový zákon, najdeme na jejích webových stránkách. Pod nadpisem „Výběrová řízení dle nových interních předpisů“ se dozvíme, že 10. ledna 2014 „došlo rozhodnutím Drážního úřadu ke změně licencí pro provozování drážní dopravy“ a ČD Cargo je od té chvíle oprávněno provozovat již jen „neveřejnou nákladní dopravu“, nikoli „veřejnou nákladní dopravu“.

Na první poslech to zní jako železniční ptydepe, v podstatě je to ale prosté. Veřejná doprava (je jedno, jestli osob nebo nákladu) se od té neveřejné liší tím, že probíhá za předem známou cenu a podle vyhlášeného jízdního řádu. Neveřejná doprava se naopak řídí podmínkami stanovenými v konkrétní smlouvě. Na stránkách ČD Cargo se také dočteme, že tato změna je víceméně reakcí na realitu, protože „v několika posledních letech došlo k naprostému útlumu poptávky po veřejné nákladní železniční dopravě“. Zatímco útlum byl postupný, rozhodnutí Drážního úřadu znamenalo zlom – ze dne na den vyvázalo státní ČD Cargo z pravidel zákona o veřejných zakázkách.

„Veřejným zadavatelem by ČD Cargo bylo ve chvíli, pokud by aspoň část činnosti dělalo ve veřejném zájmu. Jestli dělá, nebo nedělá, to neumím posoudit. Podle toho, co píšou na stránkách, nedělá,“ říká Marek Zelenka, předseda občanského sdružení Oživení, dlouhodobě se zabývající transparentností zakázek. „Suma sumárum, mají patrně pravdu,“ shrnuje Zelenka. „Jsou sice veřejnými prostředky vlastněnou firmou, nemusí ale zadávat veřejné zakázky.“

Pouze 0,2 % lidí, kteří čtou naše kauzy, nás finančně podpoří.

Přidejte se k nám a pomozte nám bojovat proti organizovanému zločinu a korupci.

chci vás podpořit pokračovat ve čtení

Jeden z osmi

Mluvčí ČD Vanda Rajnochová zodpověděla i otázku, proč miliardová smlouva není v registru smluv: „V době uzavření dané smlouvy nemělo ČD Cargo zákonnou povinnost smlouvy v registru smluv zveřejňovat. Tato povinnost vznikla až po novele zákona o registru smluv, která nabyla účinnosti až 1. listopadu 2019.“

Právě tahle změna vyvolala jásot mezi zastánci transparentnosti. „Po téměř rok a půl protahovaných jednáních poslanci definitivně potvrdili zrušení výjimky z registru smluv pro ČEZ, České dráhy, ČD Cargo, Pražskou plynárenskou a další státní akciové firmy, obchodované na burze,“ psalo například sdružení Rekonstrukce státu.

Média také psala o tom, že České dráhy údajně prověřují v souvislosti se smlouvou mezi ČD Cargo a slovenskou SMK střet zájmů předsedy představenstva Ivana Bednárika, pověřeného řízením ČD Cargo. Bednárik, původem ze Slovenska, se zná se slovenským oligarchou Alexejem Beljajevem, působil s ním ve dvou firmách. Beljajev ale zároveň podniká s Ivanem Petríčkem, majitelem firmy SMK, která od ČD Cargo dostala zakázku a původně české nákladní vagony bude rekonstruovat v popradském podniku Tatravagonka, jehož spolumajiteli jsou právě Beljajev a Petríček.

Kdo je Alexej Beljajev

Alexej Beljajev je jedním z nejvlivnějších podnikatelů na Slovensku, Forbes jeho jmění vloni odhadl na 130 milionů eur. Beljajev podniká v železniční dopravě, strojírenství, logistice a nemovitostech. Narodil se v roce 1956. Je vnukem carského důstojníka, který během občanské války uprchl před bolševickým terorem do tehdejšího Československa. Na přelomu 80. a 90. let působil po boku Andreje Babiše v Petrimexu, státním podniku zahraničního obchodu. „Známe se dlouhé roky a velmi dobře,“ uvedl Beljajev v roce 2016 v rozhovoru pro Hospodářské noviny s tím, že jejich podnikatelské cesty se sice rozešly, ale nadále se s Babišem potkává „u kávy nebo na obědě“.

Středobodem podnikatelského impéria Beljajeva je firma Optifin Invest, kterou spoluvlastní s Michalem Lazarem, někdejším šéfem slovenských železnic. Dokumenty v kauze Wikileaks označují Lazara za člena podsvětí. Samotný Beljajev měl být podle slovenských médií v období Dzurindovy vlády spolu s Lazarem členem takzvané „skupinky“, která údajně škodila státním zájmům. Stěžejní firmou Beljajevova impéria je Tatravagónka Poprad, kterou spolu s Lazarem získal v roce 2006. Jeden z největších výrobců železničních nákladních vagonů a podvozků v Evropě má podle slovenských médií divokou historii – v roce 1997 zmizel její majitel Vladimír Bachleda, jeho tělo bylo nalezeno až v roce 2015. V roce 1999 byl zavražděný i Peter Steinhübel – ve slovenském podsvětí známý pod přezdívkou Žalud – který v Tatravagónce zastával dva roky pozici generálního ředitele. Podle Mikuláše Černáka, bývalého mafiánského bosse, to byl právě Steinhübel, který si měl vraždu Bachledy objednat.

Beljajevovy firmy úspěšně expandovaly do států střední Evropy, Srbska, Ruska, Indie nebo Turecka, kde skupovaly především výrobce železničních vagonů. Média spekulovala i o vstupu jejich investiční skupiny do ČD Cargo. Privatizaci dceřiné společnosti Českých drah, kterou zvažoval někdejší ministr dopravy Dan Ťok, ale před dvěma lety odmítl premiér Babiš.

V Česku Beljajev podniká s rodinou Strnadů (majitelé Czechoslovak Group), s nimiž spoluvlastní firmy Vagonka Louny a DAKO-CZ. Ta byla v letech 2013 a 2014 největším sponzorem politické strany Zemanovci (SPOZ), které věnovala 3,5 milionů korun. Na prezidentskou kampaň Miloše Zemana v roce 2018 pak přispěla dvěma miliony – opět nejvíce ze všech tuzemských firem. V minulosti Beljajevovy firmy finančně podporovaly i Mečiarovu stranu HZDS, nadstandardní vztahy měl podle slovenských médií udržovat i s bývalým premiérem Robertem Ficem (Beljajevova firma Columbex získala od Ficovy vlády bezmála miliardovou zakázku na dodávku IT technologií bez veřejného výběrového řízení – kvůli této kauze rezignovala tehdejší ministryně zemědělství a Columbex byl vyšetřován).

Média Beljajeva popisují jako spojku Ruska ve střední Evropě – především díky jeho vazbám na Vladimira Jakunina, někdejšího šéfa Ruských státních železnic (RSŽ). „Podnikáme v Rusku, pan Jakunin byl prezidentem ruských železnic. Čili samozřejmě, že se dobře známe. On byl ten, který nás požádal, abychom přišli do Ruska,“ uvedl v rozhovoru pro HN Beljajev. V letech 2005–2015 získala Tatravagónka u RSŽ významné zakázky.

Soudě podle odpovědi mluvčí Vandy Rajnochové, ČD nijak zevrubně střet zájmů neprověřovaly a spokojily se s průběhem hlasování o kontraktu. „Předmětná smlouva byla schválena třemi členy představenstva a pěti členy dozorčí rady ČD Cargo,“ píše mluvčí a dodává: „Pan Ivan Bednárik tak měl při hlasování jeden hlas z celkem osmi. Nedomníváme se proto, že by v daném případě došlo ke střetu zájmů.“

Šéf na odstřel

ČD Cargo, České dráhy i ministr dopravy Karel Havlíček se nechali slyšet, že smlouva se slovenskou SMK je pro ČD Cargo výhodná. ČD Cargo platí za pronájem jednoho nákladního vagonu třináct eur za den. Například slovenské Cargo si podle slovenských médií vagon najímá za 10,35 eur. Jestliže částku znásobíme 500 vagony, které si bude pronajímat deset let, oproti slovenskému Cargu zaplatí české za tu samou dobu o 130 milionů korun víc. Jde o dost peněz, jež ale mluvčí Rajnochová přešla mlčením.

Bez její odpovědi zůstala i otázka, proč smlouva umožňuje montovat pod vagony podvozky Y 25 Cs a Y 25 Rs. Právník Karel Ležatka, který na smlouvu upozornil, přitom tvrdí, že jsou nebezpečné a jím zastupovaným ostravským strojírnám kdysi český Drážní úřad takovou modernizaci nepovolil.

Místo odpovědí mluvčí Rajnochová odkázala na zmíněné prohlášení ČD Cargo. K ceně se tady říká jen to, že „výše denního nájemného od firmy SMK je 13 EUR za vagon (350 Kč)“ a „jedná se o naprosto standardní cenu“. Není tu uveden žádný odkaz na cenovou analýzu, jediný argument ČD Cargo ve prospěch výhodnosti nájmu spočívá v tvrzení, že dostalo ještě vyšší nabídky než zmíněných třináct eur.

Stejně tak strohé je prohlášení i v klíčové otázce bezpečnosti podvozků, kterou odbývá jednou větou: „Modernizované vagony byly řádně schváleny k provozu slovenským drážním úřadem.“ Ani slovo o tom, že by stav podvozků například zkontroloval nezávislý soudní znalec, jak o tom mluvil ministr Havlíček ve sněmovně. Ten na dotaz poslankyně Věry Kovářové (Starostové), zda modernizace splňuje všechna závazná kritéria a bezpečnostní standardy, odpověděl, že toto by mohl posoudit právě jen znalec.

Desetistránkové nepodepsané prohlášení s nadpisem „Kampaň Rail Invest proti ČD Cargo – Manuál, jak odstřelit nepohodlné vedení státní firmy“ se zato obšírně věnuje právě firmě Rail Invest, jejíž právník Ležatka upozornil na tajnou smlouvu a právník Mario Hanák podal kvůli smlouvě s SMK trestní oznámení.

ČD Cargo pak ukazuje i na další nepřátele – například na redaktora serveru Seznam Zprávy Ondřeje Koutníka, který psal o tom, že podezřelý obchod prověřuje policie. Prohlášení státní firmy žurnalistu tituluje slovy „nechvalně proslulý redaktor“ či „kreativní novinář“, jehož články vznikají za „podivuhodných okolností“.

V podobném duchu prohlášení prezentuje i dva opoziční poslance, kteří kvůli smlouvě ČD Cargo se slovenskou SMK interpelovali ministra dopravy Karla Havlíčka. Jednalo se o Ondřeje Polanského (Piráti) a Věru Kovářovou, údajně ovlivněné firmou Rail Invest. „Poslanec Polanský místy skoro nedokázal ani přečíst některé pasáže předem připraveného textu,“ dozvíme se od ČD Cargo. Kde však anonymní pisatel těchto řádků bere jistotu, že poslanci nehájí veřejný zájem, ale jsou v nějakém komplotu s firmou Rail Invest, už nevysvětlí.

Stačí mu, že „pan poslanec Polanský pochází z Ostravy, kde působí i celá skupina Rail Invest“, a „paní poslankyně Kovářová je původem ze strany TOP 09 (dříve KDU-ČSL), se kterou byla skupina Rail Invest v minulosti v médiích hodně spojována“.

Prohlášení stojí na hypotéze, že „snaha o dosažení změny ve vedení státní firmy pomocí mediálního a politického nátlaku“ je od Rail Invest pragmaticky načasovaná. „V ČD Cargo totiž v nejbližších týdnech vrcholí otevřená soutěž na opravce přibližně 2 000 vagonů na další dva roky, do které se Rail Invest nemůže pro nezpůsobilost kvalifikovat,“ píše se v textu, jenž pak zákonitě dospěje k jednoznačnému závěru: „Je v bytostném zájmu Rail Invest nepohodlné vedení státní firmy co nejrychleji vyměnit a zakázku za odhadovaných 900 milionů získat.“

Čtenář se ale opět nedoví, jaké má pisatel tohoto prohlášení důkazy o tom, že jiné vedení ČD Cargo by v podmínkách „otevřené soutěže“ automaticky přihrálo zakázku firmě Rail Invest.

Zásah policie

Mluvčí ČD Vanda Rajnochová odpověděla přímo a bez odkazu na prohlášení ještě na jednu otázku. Týkala se policejního vyšetřování smlouvy. „V této věci bylo podáno trestní oznámení k Národní centrále proti organizovanému zločinu, a to ze strany společnosti Rail Invest, která je nespokojená s tím, že byla ČD Cargo zařazena na tzv. černou listinu dodavatelů,“ napsala mluvčí s tím, že: „Od NCOZ obdrželo ČD Cargo žádost o informace a podklady k danému případu, žádosti vyhovělo, zaslalo rozsáhlé vyjádření se všemi požadovanými podklady.“

Zdá se, že rozsáhlé vyjádření i zaslané podklady policii ale nestačily. „V budově ČD Cargo od pátečního rána zasahovala policie,“ napsal 12. června týdeník Hrot. Informaci o zásahu potvrdil týdeníku ředitel ČD Cargo Ivan Bednárik a popsal, že osm policistů v civilu žádalo další dokumenty k zakázce a do zasedací místnosti si zvalo zaměstnance.

Rozhovor s autorkou textu Hanou Čápovou o tom, co všechno problematická smlouva skrývá a jaký může být další postup, si můžete poslechnout na Spotify, Apple Podcast, Pocket Cast a Google Podcasts.

Autorka textu: Hana Čápová

Autor úvodní fotografie: Facebook ČD Cargo

Tento text vznikl za podpory mezinárodního investigativního projektu GACC (The Global Anti-Corruption Consortium) zaměřeného na země Visegradu. Na projektu spolupracují Átlátszo a Direkt36 z Maďarska, polská Fundacja Reporterów, Investigatívne centrum Jána Kuciaka ze Slovenska a česká investigace.cz.